Hra o trůny - proč autor napsal rudou svatbu? Rozhovor.

Vzhledem k tomu, jakou odezvu vyvolala poslední odvysílaná epizoda Hry o trůny (3×09), jsme se rozhodli pro vás přeložit rozhovor s autorem předlohy Georgem R.R. Martinem, ve kterém vysvětluje, proč události sepsal tak, jak je sepsal. Upozorňujeme, že rozhovor je samozřejmě plný spoilerů. V rozhovoru je kvůli snazší orientaci jako název díla zachován název seriálu i v případě, že se mluví o knize. Části rozhovoru jsou redakčně zkráceny.

Miliony fanoušků Hry o trůny cítí po zhlédnutí epizody Deště Kastameru (3×09) smutek, vztek a samozřejmě také určité vzrušení. Pro autora předlohy, George R.R. Martina, podobné reakce nejsou ničím novým. Martin průběžně dostává e-maily týkající se katastrofického spojenectví Starků a Freyů již více jak deset let, v podstatě od chvíle, kdy vyšla třetí kniha s názvem Bouře mečů. V následujícím rozhovoru autor odhaluje, proč musel Robb zemřít a prozrazuje, jaké reálné události jej k tomu inspirovaly.

Dotaz: Jak brzy během psaní knihy jste věděl, že zabijete Robba a Catelyn?

GEORGE R.R. MARTIN: Věděl jsem to téměř od začátku. Ne tedy první den, ale velmi brzy. V mnoha rozhovorech jsem řekl, že píši rád nepředvídatelný děj. Mám rád, když je tam skutečně napjaté očekávání. V první knize jsem zabil Neda a šokoval tím spoustu lidí. Udělal jsem to proto, že si spousta lidí myslela, že je hrdina a proto se musí samozřejmě dostat do problémů, ale pak se z nich nějak dokáže vyhrabat. Další předvídatelnou věcí je si myslet, že nejstarší syn povstane a pokusí se otce pomstít. Všichni to samozřejmě budou čekat. Takže nechat Robba zemřít byla další věc, kterou jsem musel udělat.

Dotaz: Vzhledem k tomu, že knižní předloha tak často ničí očekávání fanoušků a vyhýbá se tradiční struktuře vyprávění žánru fantasy, mohou fanoušci vůbec očekávat nějaký šťastný konec? Jak padlo nedávno v seriálu, „Jestli si myslíte, že to skončí dobře, tak jste nedávali pozor.“

GEORGE R.R. MARTIN: Mnohokrát jsem řekl, že očekávám hořkosladký konec.

Dotaz: Jaké typy reakcí týkající se této scény (Rudá svatba) jste za ta léta od fanoušků obdržel??

GEORGE R.R. MARTIN: Byly to extrémní reakce. A to pozitivní i negativní. Byla to ta nejtěžší scéna, kterou jsem musel kdy napsat. Odehraje se ve dvou třetinách knihy, ale já jsem ji přeskočil, když jsem se tam dostal. Celá kniha byla ve výsledku napsaná a stále chyběla tahle jedna kapitola. Pak jsem ji napsal. Bylo to jako zavraždit dvě z vašich dětí. Snažím se čtenáře přimět k tomu, aby měli pocit, že události z knihy prožili. Tak jako truchlíte nad smrtí přítele, měli byste truchlit, když je zabita fiktivní postava. Mělo by vám na tom záležet. Pokud někdo zemře a vy si jen dojdete pro další popcorn, je to takové povrchní, nebo ne?

Dotaz: Proč si myslíte, že to vyvolalo tak silnou reakci? Robb nebyl jednou z postav, z jejichž pohledu se příběh vypráví v knize a Catelyn nebyla až tak oblíbitelná osobnost.

GEORGE R.R. MARTIN:[dlouhá pauza] To je zajímavá otázka. Nevím, zda na to mám dobrou odpověď. Možná je to tím, jak jsem to napsal. Panuje tam určité zlé tušení. Je to zrada. Přichází nečekaně. Je to na svatební hostině. Robb se usmířil a vy máte pocit, že to nejhorší už je pryč. A pak to najednou přijde. Dojde tam navíc k zabití dalších postav. Venku jsou také povražděny stovky členů Starkovy armády. Nejde jen o tyhle dva lidi.

Dotaz: Pro mě fakt, že byli Robb a Catelyn rodina, způsobil, že mi bylo hůř. Catelyn navíc zažila hrozně moc utrpení a ztratila spoustu lidí. Dokonce si myslela, že ještě víc lidí než kolik ve skutečnosti (nevěděla, že jsou Arya, Bran a Rickon naživu). No a pak se stane tohle.

GEORGE R.R. MARTIN: Proto tam taky v jednu chvíli prosila. Je tam také navíc to zabití rukojmí. Bohužel ten opožděný mladík není zrovna vnuk, který má pro Freye nějakou váhu (v seriálu byla rukojmím Freyova manželka, v knize vnuk). Kvůli tomu tenhle její pokus vyšel naprázdno.

Dotaz: Jsem si jist odpovědí, ale přesto se zeptám: litoval jste někdy této scény??

GEORGE R.R. MARTIN: Ne. Ne jako spisovatel. Je to pravděpodobně jedna z nejsilnějších scén v knižní sérii. Stála mě nějaké čtenáře, ale mnoho dalších mi jich přivedla. Těžké to pro mě bude sledovat [v seriálu]. Bude to těžká noc. Protože já tyto postavy také mám rád. U seriálu navíc znáte herce. Ukončujete tím také vztah k hercům, pro které máte slabost. Richard Madden (Robb) a Michelle Fairley (Catelyn) odvedli fantastickou práci.

Dotaz: Co říkáte čtenářům, kteří jsou z té scény rozladěni?

GEORGE R.R. MARTIN: To záleží na tom, co povídají. Co můžete říct někomu, kdo vám poví, že už si od vás nidky nic nepřečte? Lidé čtou knihy z různých důvodů. Já to respektuji. Někteří čtou pro pohodu. Někteří z mých bývalých čtenářů mi řekli, že jejich život je těžký, jejich matka je nemocná, jejich pes umřel a čtou fikci, aby tomu všemu unikli. Nechtějí dostat do zubů něčím takhle strašným. Pak čtete určitý druh fikce, kde chlapec vždy získá dívku, ti dobří zvítězí a vám to potvrdí, že život je fér. Každý z nás tohle občas chce. Je v tom určitá úleva. Takže já nepohrdám lidmi, kteří tohle chtějí. Většinou to ale není typ fikce, kterou píši já. Rozhodně to není Hra o trůny. Snažím se být více realistický. V životě zažíváte radost, ale také bolest a strach. Myslím si, že nejlepší fikce popisuje život se vším všudy, s tím dobrým i špatným.

Dotaz: Jedna z mých oblíbených částí scény je jak prezentujete zvyk s chlebem a solí. Jako čtenáři to přijímáme – fajn, v tomhle světě si lidé vzájemně neublíží, jakmile host pojí hostitelův chléb a jeho sůl. Jenže pak tohle vaše vlastní pravidlo porušíte. Je to jako kdybyste čtenáři vrazil facku a dodal — „samozřejmě, že tohle praštěný pravidlo nebudou dodržovat pořád!“

GEORGE R.R. MARTIN: Tohle jsem si půjčil z dějin. Zákony pohostinnosti byly ve středověké společnosti reálné. Host a hostitel si nesměli ublížit a to ani když byli nepřáteli. Pokud jste to pravidlo porušili, byli jste navždy zavrženi.

Dotaz: A co samotná Rudá svatba? Je také založena na historických událostech?

GEORGE R.R. MARTIN: Svatba je založena na několika událostech ze skotské historie. Jednou z nich byl případ nazvaný „Černá večeře“. Skotský král (James II.) bojoval s klanem Černých Douglasů. Pokusil se dosáhnout mír. Nabídl mladému hraběti z klanu bezpečnost. Mladík přijel se svým bratrem na hrad do Edinburghu a užil si vynikající hostinu. Na konci hostiny začali královi muži tlouct na jediný buben. Přinesli zakrytý tác a položili ho před hraběte. Byla na něm hlava černého divočáka – symbol smrti. Jakmile jej mladík uviděl, bylo mu jasné, co to znamená. Muži jej i s bratrem vytáhli ven a oběma usekli hlavu. Ještě větší inspirací mi byl masakr na Glencoe. Klan MacDonaldů byl na návštěvě u klanu Campbellů. Zákony pohostinnosti byly platné. Campbellové se však chopili příležitosti a když po večeři jejich hosté ulehli ke spánku, přepadli je. Zavraždili každého, kdo se jim dostal do rukou. Takže nezáleží na tom, co všechno si vymyslím. Vždy jsou tu události z historie, které jsou stejně hrozné nebo ještě horší.

---

Za fanoušky se ptal James Hibberd z Inside TV – Entertainment We­ekly

Co říkáte na autorovo vysvětlení? Pomůže vám to více pochopit jeho pohnutky?