Novinka pod lupou: Dabing Street (Česká televize)

Za mě jde o jeden z průměrných českých seriálů. Možná to bude tím, že neznám tvorbu Dejvického divadla a obecně divadelní kousky nevyhledávám, pokud se nejedná o muzikály, proto mi tento styl vypravování a herectví není tak blízký, jak tomu je u ostatních diváků, kteří byli pilotem nadšeni. Na druhou stranu ale rozhodně neříkám, že by šlo o nějakou podprůměrnou zábavu, které se snad nikdo nemůže smát. Spíš je tento styl humoru tak specifický, že si najde cestu jen k určitým divákům.

Líbí se mi téma. Dabingové studio jsme tu ještě neměli a rozhodně to je pro mě hodně zajímavé prostředí, ze kterého se dá hodně vytřískat. To ostatně dokazuje i pilot, u kterého pro mě byla nejzábavnější část právě ta s dabováním, dokud se nezačal řešit režisér. Všechno to do sebe perfektně zapadalo, příběh plynul nenuceně a já se bavila. Jak ale přešla pozornost na pohřeb, zábavnost pro mě klesla.

Má to asi co dělat s herci a jejich postavami. Nikomu role extra nevěřím, což je ale u mě problém u mnoha českých seriálů. Každopádně postavy mi přišly spíše nesympatické, snad kromě té mladé holky s růžovými vlasy, která by mohla být nejlepším zdrojem sarkastických hlášek, pokud by se ještě trošku posunula výš. Ostatní jsou ale pro mě zabití, zvlášť vdova, kterou jsem doslova nemohla vystát. Může za to hereččino přehrávání? Nebo mi jen nepadla do oka? Možná kombinace obojího.

• scéna s dabováním
• prostředí dabingového studia
• postavy a herci

Dabing je alespoň pro mě dost zajímavé téma. Na tyhle věci jsem sice osobně byla vždycky zvědavá, ale i bez toho myslím, že je to ne úplně často používané téma, ze kterého se toho dá s trochou zručnosti dost vydolovat.

I tak mě ale překvapilo hostování několika dabérů. Třeba jich bylo víc, avšak i ti dva, které jsem podle hlasů poznala já, byli příjemným překvapením.

Humorem seriálu si ale upřímně nejsem úplně jistá. Než že bych se příjemně bavila, měla jsem většinu epizodu spíš nutkání přemýšlet, jestli je taková trapnost opravdu nutná.

Hodně slušné bylo v tomto směru hostování Jiřího Bartošky, jehož proslov mě opravdu pobavil a rozesmál, ale ani tak se pro mě seriál nezbavil takové té pachuti, že kdyby se držel trochu víc při zemi, mohlo to dopadnout lépe.

Humor většinou není nebo je trapný, konec epizody na mě nezapůsobil tak, jak by mohl, a já si prostě pořád nejsem jistá, jestli se mi to líbilo nebo jestli mi to přišlo naprosto otřesné.

• několik málo povedených vtipů
• hosté
• příliš mnoho trapnosti

Asi jsem se těšila až moc. Úvodní díl Dabing Street má výborné herce, zajímavé prostředí a pár dobrých gagů, ale jako celek vyznívá nějak do prázdna. Hlavním problémem je podle mě převedení tříhodinové divadelní hry do dvanáctidílného seriálu. (Pokud jste někdo viděl jak hru, tak pilot, napište prosím do komentářů, jak to působilo na vás.) Ano, samotné epizody mají jen třicet minut, i tak nám tu ale vzniká rozdíl tří hodin, který je potřeba vyplnit. A že je v pilotu takových vycpávkových scén víc než dost. Další věcí je, že spousta divadelních her ztrácí televizní adaptací svou atmosféru a mám podezření, že minimálně v pilotu se tak stalo.

To však nemění nic na tom, že prostředí dabingového studia je neokoukané a pro nás, seriálové nadšence, určitě i velmi lákavé. A pokud jste ještě náhodou podobnými studii profesně postiženi jako já, zážitek je zaručen. Uvědomujete si totiž, jak je scéna s mrtvým režisérem, která může přijít „normálním smrtelníkům“ trapně morbidní, nedaleko od reality. Natáčení je prostě svaté! :D Vrcholem pilotu je pak určitě pohřební scéna s hostujícím Jiřím Bartoškou, který na prostoru několika málo minut dokáže (s pomocí svých hereckých kolegů) rozehrát výbornou komedii.

Nejútrpnějším zážitkem z celého pilotu je pak scéna, ve které si jde čerstvá vdova vybrat nové botky a kabelku. Ta až nebezpečně připomíná tragické Trapné padesátky a není to jen přítomností Kláry Melíškové. Také jste měli dojem, že pokud by její postava v seriálu chyběla, vůbec nic by se nestalo? Dobře, to trochu přeháním, ale už jenom to, že mě něco takového u jedné z hlavních postav napadne, svědčí o tom, že tady něco nesedí. Melíšková je bohužel přítomna (a aktivní) i v další nepovedené scéně, té závěrečné. Poté, co přetrpíte patetický proslov, přijde na řadu věta „Ale vždyť vy nemůžete víst dabingový studio.“, u které absolutně netušíte, jak k takovému prohlášení daná postava přišla, a marně přemýšlíte, zda jste při sledování nepřeskočili nějakou podstatnou scénu. Nepřeskočili.

• originální námět
• Barťák
• herecké obsazení
• scénář
• tempo
• divné ukončení