Slyšte, slyšte: Xena: Warrior Princess (Xena)

autoři pořadu: Rob Tapert, John Schulian

o čem to je: Xena, známá též jako princezna bojovnice, je žena zatížená temnou minulostí. Po nájezdu válečníkem Cortesem bylo zničeno její rodné město Amphipolis a její mladší bratr Lyceus padl na bojišti. Ve snaze uchránit své město před dalším takovým osudem začala využívat svého přirozeného charisma a sesbírala vojsko, se kterým pak objížděla okolní vesnice, aby zaútočila dřív, než můžou zaútočit oni. Po zradě a těžkém zranění se v ní však něco zlomilo a její životní náplní se stala touha po pomstě a touha po titulu Ničitelky národů. Za roky řádění si vybudovala strašidelnou pověst o své krutosti a na jejích rukou ulpělo tolik krve, že si i ona sama myslela, že není návratu. Při snaze podmanit si také řeckou část pevniny se jí ovšem do cesty postavil Diův syn Herkules, který si jako svůj osobní úkol vytyčil ochranu Řeků právě před takovými lidmi jako je ona. Xena se nakonec vydává cestou pokání, při které jí dělá společnost její věrná kamarádka Gabriela. Nástrahy ale čekají na každém rohu a Xena proto musí dokázat, že je možné se změnit.

popis hudby: Začněme pěkně popořadě. I když je to trochu nezvyk, jako první si zanalyzujeme úvodní znělku, která je tak specifická, že by byl hřích ji nezmínit. Určitě jste si všimli, že v písni se nezpívá anglicky, ale bulharsky, a to z důvodu, že předlohou pro úvodní píseň seriálu je bulharská folklórní píseň Kaval Sviri, která je specifická hlavně drsným ženským zpěvem. Text písně byl pak napsán přímo pro seriál a jeho znění a překlad do angličtiny můžete najít například zde. Po hudební stránce se jedná opravdu o výjimečné dílo, které v sobě nese živelnost, která se k seriálu a samotné hlavní postavě hodí, jak my Slováci říkáme, jako „riť na šerbel“. Hned na začátku skladby máme možnost slyšet dudy a do toho se přidá zvuk tympánů, lesního rohu, které pak rozhýbají ten správný živelný rytmus. Znělka jako taková se nenese v tom stejném rytmu, ale někde v půlce se „uklidní“ a my máme možnost si vychutnat pár tónů v podání houslí, a nakonec také druhou sloku v doprovodu tympánů skoro celého orchestru. Tak jak se představuje znělka, tak se vlastně odvíjí i celý soundtrack. V převážné většině se jedná o orchestrální skladby, které jsou promyšlené do posledního detailu, a já se proto nedivím Robovi Tapertovi, že právě Joe LoDuca je jeho oblíbený a dvorní skladatel.

Při skládání jednotlivých skladeb čerpal LoDuca převážně z již vzpomínané world music, ale také z klasické hudby. Během poslechu se tak můžeme setkat s nástroji, se kterými se běžně setkáváme, ale také s takovými, které v našich končinách až tak používané nejsou, což je například čínský strunný nástroj Guqin a indická sitára. Je vidět, tedy lépe řečeno slyšet, že LoDuca při skládaní neusnul na vavřínech a snažil se tvořit hudbu ruku v ruce s odehrávajícím se dějem, a proto je přítomna také ta rozmanitost použitých nástrojů.

Celkem bylo vydáno 6 CD s původní hudbou, a to poslední bylo dokonce dvojité CD. Pokud byste si je pouštěli hned za sebou, tak byste si pravděpodobně nemysleli, že je to hudba z jednoho seriálu. První vydané album je takové zahřívací; jednotlivé skladby nejsou nikterak výjimečné a postupně se trochu slívají, ale musím podotknout, že i v té spleti stejně znějících skladeb se najde jedna, která vám vyrazí dech. Pro mě je to skladba Burial a možná vás překvapí (možná ne), že ji nazpívala samotná Xena (samozřejmě tím mám na mysli Lucy).

Zatímco první CD je takové nemastné neslané, při těch dalších je již vidět, že se skladatel vydal trochu jinou cestou, a jak již bylo výše zmíněno, snaží se hudbu přizpůsobit ději na obrazovce. Proto se při Xeniných potulkách po různých krajích mění také hudba a skladatel se s její pomocí snaží přiblížit co nejvíce době a místu, na kterém se děj odehrává. V případě antického Řecka a Říma je to však poněkud těžké, jelikož se nezachovalo mnoho zdrojů, ze kterých by se dalo čerpat, a tak si musíme vystačit převážně s lyrou.

Skoro v každém seriálu se vyskytuje muzikálová epizoda. V případě Xeny si asi řekli, že jedna je málo, a tak měli diváci možnost zhlédnout hned dvě, a to ve třetí sérii epizodu 3×12 The Bitter Suite (Hořká Suita) a v sérii páté epizodu 5×10 Lyre, Lyre, Hearts on Fire (Lyra, Lyra, srdce svírá). Epizody si už nějak konkrétně nevybavuji, ale co se hudební stránky týče, tak u mě vyhrává The Bitter Suite. Asi nejvíce se mi líbily skladby Hearts are Hurting část 1 a 2, za které byl nominován v roce 1998 na cenu Emmy, a Melt Into Me, ve které jsme mohli slyšet sametový hlas již zesnulého Kevina T. Smitha, který hrál boha války Área. Tak jak se mi líbila muzikálová hudba z třetí série, tak jsem nebyla schopná doposlouchat tu z páté, a to jen z jednoho jediného důvodu, kterým je disco. Při poslechu jsem jen nevěřícně otvírala ústa a říkala jsem si, že si snad dělají srandu.

Nakonec nesmím opomenout skladby, které byly vydány jako Volume 6 a za které získal v roce 2000 LoDuca cenu Emmy za nejlepší původní hudbu. Konkrétně se jedná o skladby z epizody 5×01 Fallen Angel (Padlý anděl). Zatímco předcházející skladby se zaměřovaly především na etnické nástroje a etnickou hudbu, šesté vydání soundtracku prošlo jistými změnami a je vidět, že LoDuca se hudebně posunul o velký kus dopředu. To, s jakou bravurou střídá jednotlivé nástroje, tempo a rytmus, ještě zvýrazňuje skvěle zvoleným zpěvem. Od začátku až do konce (je to přesně 53 skladeb) jedete na vlně skvělé hudby a jakmile dojdete k 53. skladbě, tak chcete na tu pomyslnou vlnu opět naskočit a sjet si ji znovu už jen kvůli tomu pocitu, který ve vás všechny skladby zanechávají. Je to střídání rychlých skladeb s pomalými, smutnými, temnými. A aby toho nebylo málo, tak se skladatel rozhodl k již zmíněné klasické hudbě a world music přidat také něco od Germánů, Keltů a ostatních severských národů, ale vyvstal tu tentýž problém jako u antické hudby, že vlastně nevěděl, jak v těch dobách zněla hudba, a nechal se proto inspirovat operní tetralogií Prsten Nibelungův z pera Richarda Wagnera, který uměle vytvořil dobovou hudbu.

Podtrženo a sečteno, nečekala jsem, že se mi soundtrack z Xeny bude tak moc líbit, a hlavně jsem se bála jeho kvality (holt když je vám při sledování 11, tak vám je nějaká hudba ukradená), ale byla jsem příjemné překvapená a vřele ho doporučuji každému milovníkovi hudby.

tvůrce hudby: Joseph LoDuca – americký televizní a filmový skladatel. V letech 2000 a 2009 získal cenu Emmy za nejlepší původní hudbu k seriálům Xena: The Warrior Princess a Legend of the Seeker (Tajemství Pravdy). Celkem byl na Emmy nominován desetkrát, mimo jiné i za svou práci na filmu The Librarian: Return to King Solomon's Mines. Pracoval také na hudbě k seriálům Disjointed, The Librarians (Knihovníci), Ash vs Evil Dead, Spartacus: Blood and Sand (Spartakus: Krev a Písek), Spartacus: Gods of the Arena (Spartakus: Bohové arény) a Leverage (Dokonalý Podraz).

Adrian AC Conor: Hudba od Josepha LoDuca patrí k mojím obľúbeným. Zvučka patrí jednoznačne ku klasikám a nemám jej čo vytknúť. Skvelá kombinácia nástrojov a vokálov. Čo sa týka soundtracku tak ten je takisto veľmi dobrý. Nepodarilo sa mi však zatiaľ vypočuť všetkých 6 vydaných CD so soundtrackom (určite to napravím a moje zbierka CD sa opäť rozšíri), tak budem hodnotiť hudbu iba z prvých 2 CD. Už tradične je soundtrack zložený prevažne z inštrumentálnych skladieb. Čím je však zaujímavý a odlišuje sa od ostatných je použitie etno nástrojov a aranžmá skladieb do orientálneho štýlu. Niektoré mi znejú ako tradičné ľudové skladby rôznych kultúr a národov. To musím vyzdivhnúť ako veľké plus. Rovnako ako veľké plus hodnotím vokály v niektorých skladbách. Skvelo dopĺňajú hudbu.

andromache: Můj vztah k seriálu jako takovému je myslím na SZ široce známým pojmem (kdo ještě neměl tu čest.. no :D). A řekla bych, že notnou část toho, proč seriál miluju jako celek, tvoří i hudba a hudební podkres. Ano, děj je důležitý, a pokud se má stát něco vaší oblíbenou záležitostí, tak to musí stát za to, ale kolik z vás si vybaví jistou scénu z čehokoli (film, seriál) jen proto, jaká hudba tam zrovna hrála? Věřte mi, u Xeny se vám to stane dost často. Ano, některé motivy se opakují (protože LoDuca si dle mého později osvojil nehezký zvyk vykrádat sám sebe), ale valná většina z nich je výjimečná a zkomponovaná jen pro určitý díl (časté jsou ovšem variace, když se téma v seriálu opakuje). Když poslouchám soundtrack (který mi rozhodně nesmí chybět), tak mi stačí zavřít oči a přesně si vybavím scénu, při které se tento konkrétní kousek zrovna hrál. 
Vždycky jsem na LoDucově hudbě k seriálu obdivovala, jak dokázal přesně vystihnout esenci scény, ke které je ta která hudba použita. Když jde o něco dramatického, zahrnou vás těžké hudební nástroje, a když je naopak komediálně odlehčená scéna, i hudební podkres tomu odpovídá (například u scény z dortové bitvy je hudba podobná té ze staré dobré Chaplinovy grotesky). Nebál se brát si i inspiraci jinde, takže například když se Xena octne mezi valkýrami, je v hudbě poznat lehká inspirace u klasických Wagnerových oper. Co musím vyzdvihnout samostatně, je soundtrack k prvnímu muzikálu, který je celý originálně složený jen pro tento jeden díl (ve Xeně jsou muzikály dva, ale v tom druhém jde ve valné většině o covery jinak celkem známých hitů a já osobně ho nemám ráda). Díl samotný je hodně těžký vzhledem k situaci, kterou řeší (zrada, bolest ze smrti dětí, síla nenávisti apod.) a hudba podpořená ještě skvělým Lucyiným zpěvem dává divákovi poznat, že situace je vskutku hodně kritická a vy se bojíte, jestli to hrdinky ustojí nebo ne. Suma sumárum, soundtrack ke Xeně stál na počátku toho, kdy jsem si začala všímat hudby i u jiných seriálů a začala jsem jí věnovat daleko víc pozornosti než do té doby a nejen i kvůli tomu bude mít vždy nejpřednější místo v mém soundtrackovém srdci.

ševča: Úvodní znělka je klasika, kterou si asi nikdo narozený před rokem 2000 s ničím jiným nesplete, ale pravda je, že i když jsem seriál sledovala už ve školce, zbytek soundtracku bylo jako slyšet poprvé, protože se mi vůbec nezapsal. Líbí se mi, že se pokouší zakomponovat i nástroje, které si běžný divák spojí spíše s historií než s moderní hudbou, ale přiznám se, že mi to častěji evokovalo spíše Irsko než Řecko, ačkoliv je pravda, že se v tomhle tak nevyznám, tak možná v tom budu sama. Ze svého laického pohledu bych řekla, že znalci asi ocení dobrou práci orchestru, ale ve výsledku to ve mně žádný velký dojem nezanechalo.