Odešel...

Dne 12. února nás opustil jeden z nejznámějších českých herců, pan Radoslav Brzobohatý.

Radoslav Brzobohatý (13.9.1932 – 12.9.2012)

Těžko se píšou slova o člověku, kterého jste neznali osobně, ale který vám skrz své role přirostl k srdci jako málo jiných lidí. Těžko se píše o člověku, kterého jste obdivovali a jehož smrt přišla v tu nejnevhodnější chvíli.

Pan Radoslav Brzobohatý se narodil na Slovensku v tehdejší vesnici Vrútky. Krátce po jeho narození se celá rodina přestěhovala na Valašsko. Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, odkud jej ale vyloučili. Vyučil se pletařem v textilce v Krnově a odešel studovat na DAMU, kde jej mimo jiné učili tehdejší velikáni českého herectví jako Ladislav Pešek nebo Radovan Lukavský.

Pana Brzobohatého jsme mohli vídat ve spoustě televizních rolí. Mezi spoustou filmových rolí se objevilo i několik seriálových. Mnoho lidí, zvláště těch dříve narozených, si určitě vzpomene na jeho role v seriálech Hříšní lidé města pražského (1968) nebo Záhada hlavolamu (1969). Jeho nejslavnější seriálová role ale přišla o dva roky později – byl jím F. L. Věk ze stejnojmenného seriálu podle knihy Aloise Jiráska. V jedinečné historické fresce podtržené legendární hudbou Jiřího Srnky i přes mírnou nechuť k vlastní roli exceloval. Postupně se dostával na výsluní české kinematografie. V roce 1971 si zahrál v cyklu o pražském podsvětí ještě jednou – tentokrát ve volně navazujícím filmu Pěnička a Paraplíčko ztvárnil pod vedením Jiřího Sequense hlavní postavu Pěničky. Jenže to už měl za sebou jinou slavnou roli trezorovém filmu Ucho. Jeho partnerku ztvárnila jeho tehdejší žena, Jiřina Bohdalová. Po roli pastora Riverse v seriálu Jana Eyrová se objevil i v další pamětihodné roli agenta Bláhy v 30 případech majora Zemana, opět pod vedením Jiřího Sequense. Šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta znamenala pro Brzobohatého takřka nezastavitelný kolotoč filmových a televizních rolí. Krom těch seriálových exceloval zejména ve filmech Atentát (kde hrál nadporučíka Krále) z roku 1964, Všichni dobří rodáci (role Františka) z roku 1968, Oáza (role poručíka Navary) z roku 1972, Princ a Večernice (role Mrakomora) z roku 1978 a v komedii Sněženky a machři v roli profesora Kardy (1983). Po revoluci už v televizi tolik neúčinkoval, zahrál si například v seriálu Dobrodružství kriminalistiky (1989), Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Četnické humoresky (2003) nebo v Ulici (2005–2007).

Od roku 1988 se mohl pyšnit titulem Zasloužilý umělec a v roce 2012 byl uveden do Dvorany slávy Týtý.

Jeho život ale nebyl jen film a televize. Velkou roli v něm hrálo divadlo; od roku 1967 byl totiž členem Divadla Na Vinohradech a v roce 2004 dokonce založil vlastní divadlo společně se svojí manželkou, Hanou Gregorovou. Jako mladý účinkoval na oblastních scénách v Kolíně (1954–55), v Mostě (1955–60), v Olomouci (1960–61) a v Příbrami (1961–63). V roce 1963 se usadil natrvalo v Praze, nejprve v Divadle S. K. Neumanna (Kdopak by se Kafky bál, Jindřich IV., Krysař); od roku 1967 byl členem už zmiňovaného Divadla na Vinohradech (Oldřich a Božena, Život a dílo skladatele Foltýna, Faust, Krysař, Král Krysa, Boris Godunov, Car Fjodor, Poslední záblesk). V devadesátých letech si chtěl odpočinout od filmové tvorby a proto přijal nabídku Hudebního divadla Karlín, kde exceloval zvláště ve hře Řek Zorba. Jeho poslední filmová role není stará ani půl roku – 12. 5. 2012 byl uveden film Vrásky z lásky, ve kterém účinkoval. A jeho poslední seriálová role? Podle jeho vlastních slov má herec umřít na jevišti. Jemu se to do jisté míry splnilo. Ještě den před smrtí natáčel scény do seriálu Vyprávěj.

Za všechny lidi, kterým jste hrál a kteří vás obdivovali, mohu hrdě prohlásit: Odpočívejte v pokoji, pane Umělče.