Interview: Eric Kripke o Revolution a Lovcích duchů

Revolution, seriál z produkce NBC, který měl premiéru 17. září, vypráví příběh rodiny snažící se znovu dát dohromady. Jenže problém je ten, že se nacházejí v Americe a všechna technika, počítače, auta, telefony a dokonce i světla, z neznámého důvodu nefunguje.
Seriál se točí kolem mladé a silné ženy, Charlie Matheson (Tracy Spiridakos), jejíž bratr Danny (Graham Rogers) je unesen ozbrojenci. Charlie se musí spojit se svým odcizeným strýcem (Billy Burke) ve snaze zachránit Dannyho, převést militantní skupinu a znovu založit Spojené státy; to vše, zatímco se snaží objevit tajemství, proč všude vypadl proud a jestli se dá zpět nahodit.

V tomto rozhovoru tvůrce, scénárista a producent Eric Kripke (Lovci duchů) mluví o tom, jak vznikla myšlenka seriálu, jak se J. J. Abrams (výkonný producent) a Jon Favreau (režisér pilotu) dali dohromady, o tom, proč je Revolution mírně odlišný od Lovců duchů, o rozhodnutí ihned prozradit, že výpadek elektřiny není takový, jako prvně vypadal, o práci se dvěmi hlavními postavami a celou hereckou partou a nakonec i o tom, jestli má nějakou představu o druhé řadě seriálu. Přečtěte si, jak tvůrce odpovídal a nezapomeňte nám o jeho odpovědích zanechat názor v diskusi!

Erica Kripkeho se ptal deník Collider, my vám přinášíme rozhovor přeložený do češtiny.

Váš seriál je tak komplexní, ten příběh, všechny dějové linky a postavy; byla na začátku jedna jediná myšlenka?

To byla, to je fakt. Když mě posedne nějaký nápad, většinou mi na mysli vyvstane nějaký obraz. Nezačínal jsem s jednou postavou nebo s myšlenkou, co by se stalo, kdyby vypli elektřinu. Furt jsem blbnul s představou dvou chlapů bojujících meči ve stylu Pána Prstenů, s nějakou konstrukcí porostlou vínem na pozadí a to celé dělali před Starbucks obrostlém psím vínem. A pak jsem začal přemýšlet. „Mohli bychom Ameriku nějak přeměnit na království, kde by byla dobrodružství, hrdinové a padouši a láska a věrnost?“ Šlo jen o to přijít se světem, ve kterém byste mohli vyprávět klasickou, epickou, rozmáchlou dobrodružnou ságu, která by mohla být Pánem Prstenů Josepha Campbella nebo světem Star Wars.

Chtěl jsem vyprávět starobylý příběh o putování, stejně jako je to ve Star Wars nebo v Pánovi Prstenů, což je stejný příběh jako Čaroděj ze země Oz a to je zase stejný příběh jako Odyssea. Je to úžasný příběh, je velký a rozmáchlý a epický a komplikovaný. Já ten příběh chtěl vyprávět, ale s možnostmi, jaké nabízí televizní seriál. Nevýhoda Star Wars a Pána Prstenů je ta, že nemají 22 hodin na sezónu, aby mohli vyprávět celý příběh a doopravdy zachytit každou stránku jejich světa. Myslel jsem, že tohle bude skvělá příležitost použít televizní médium k zachycení opravdového, hlubokého ponoření se do tohoto typu příběhu. A tak jsem s tím začal. Upřímně, bylo to spíš o tom přijít s něčím jako „Fajn, co takhle předělat americkou krajinu do něčeho, kde se dá zažít dobrodružství a nějaké vzrušení?“

Takže jak jste to se společností Bad Robot zaonačil?

Já i Bad Robot jsme už dlouho chtěli něco společně podniknout. Řekl jsem jim: „Mám nápad o pádu společnosti a borcích s meči, a hrdinech, a je tam holka z farmy, která se vydá na dobrodružnou cestu.“ Oni řekli: „Paráda! A co je příčina pádu společnosti?“ A já: „Nevím. Možná mor?“ A oni na to: „Víte, zrovna děláme na příběhu, co by se stalo, kdyby nastal výpadek elektřiny. Chceme vyprávět příběh o počátečních následcích výpadku, ale máme s tím trochu problém, protože je to vážně depresivní příběh.“ A já řekl: „Paráda, váš zámek právě našel svůj klíč.“ Takže jsme vzali oba nápady a z nich se zrodila Revolution.

Co potom přinesl Jon Favreau jako třetí dílek skládačky?

Když byl hotový scénář a J. J. (Abrams – pozn. red.) a já jsme prošli přípravným procesem s NBC a oni po nás dychtivě žádali pilot, začali jsme se poohlížet a jednat s režiséry. Jon vešel a posadil se. Pro mě bylo šílený, že zrovna Jon Favreau se se mnou musel sejít. Chtěl jsem mu to dát hned najevo. Ale po tom, co se posadil, řekl: „Vím, o co se snažíte.“ A já řekl: „Co tím jako myslíte?“ A on na to: „To, co děláte, není postapokalyptický příběh. Vy děláte Hru o trůny. Děláte Pána prstenů. Chápu. Ale mě neoblafnete.“ A já pak řekl něco ve smyslu: „Máte práci! Víte, kterým směrem se ubíráme,“ což měla být právě ta zběsile rychlá, charaktery nabitá pohádka. Hned pochopil podtext celého námětu a pochopil rychle i podstatu Campbellova příběhu, a to si to jen přečetl. A navíc, je to jeden z nejlepších lidí v oboru, vytváří svůj žánr tak, aby byl nejen uvěřitelný, ale i vtipný.

Pro nás je totiž velice důležité, aby to nebyl jen neutěšený, depresivní svět, ale aby ten svět byl i poutavý a romantický, kam by se chtěli všichni každý týden podívat a bavit se a zažít vzrušení a odvahu a všechny tyhle věci. Jon je jeden z nejlepších a já si jsem jistý, že z téhle věci udělá skvělý kousek. Strašně jim fandím, oba se skvěle doplňují. Občas třeba J. J. a Jon zajdou za scénáristy, já na to koukám, srdce v kalhotách, a chlape, mají sakra dobrý nápady, až jsem z nich vyděšený. Jsou moc chytří a já pak musím předstírat, že jsem producent a říkám něco jako: „Jo, to je zajímavý, pokecáme o tom.“, i když uvnitř chci jen vytáhnout mobil a začít dělat fotky. Jsem fanoušek, stejně tak jako jsou diváci.

Seriáloví tvůrci obyčejně v porovnání s herci zůstávají v anonymitě, ale za vámi se už táhne úspěch Lovců duchů a lidé mají o tento seriál zájem hlavně díky vašemu zapojení. Není to pro vás v novém seriálu tak trochu divná pozice?

Snažím se na to nemyslet. Samozřejmě jsem velice poctěn a mám tak trochu slabost pro fanoušky Lovců. Jsou to neustále jedni z nebystřejších a nejvěrnějších fanoušků. Hluboko ve svém srdci věřím tomu, že budou Revolution milovat a doufám, že mu dají šanci a pustí si ho. Ale moje skutečná odpověď je, když už, že mi to přijde inspirativní, protože tam venku jsou lidi, kteří si myslí, z nějakého šíleného důvodu, že jsem schopný si držet jistý standard kvality, a to mě nutí ho překonat a díky tomu se můžu někam posunout, víte jako: „Nechci produkovat sračky. Vyprodukuju něco, čemu věřím, nebo na tom nebudu dělat.“ Vážně se bojím vyprodukovat něco, o čem lidi řeknou: „Hm, to není tak dobrý jako tamto.“ Chtěl bych jim říct, „To je stejně dobré jako tamto,“ nebo „To je ještě lepší.“ Jestli nic jiného, tak tohle mě skutečně nutí dělat věci co nejlíp.

Lovci duchů jsou známí hlavně díky humoru a hudbě. Bude tento seriál mít podobně citlivý humor a jak to vůbec bude s hudbou ve světě bez elektřiny?

Fanoušky Lovců potěší to, že v prvních třech minutách pilotu jsou dva chlápci v klasickém bouráku a mají naplno puštěné AC/DC. To tam nebylo dokud jsem ještě byl na scéně, sjížděli jsme to, až se Jon otočil a řekl: „To vypadá dost jako tvůj další projekt,“ a já mu řekl: „Můj bože, fakt! Ale o čem to je, když chci dva protagonisty v bouráku, jak poslouchají AC/DC? Co to o mně říká?“ Rád bych věřil tomu, že to má hodně společného, jak v srdci, tak v zaměření se na postavy. V čem se ale Revolution od spousty dalších žánrových věcí, které byly neúspěšné, odlišuje, je to, že tamty se příliš nezaměřovaly na koncept, který si zvolily a zapomněly na zářivost vlastního vytvořeného tajemna, stejně tak zapomněly, o čem vlastně je bojovat o přežití a o to najít cestu domů. Lovci duchů a Revolution mají obojí na paměti.

Lidé se pořád dožadují mysteriozních šíleností, dechberoucích věcí, furt. Má odpověď je: „Fajn, ale jak se tam budou cítit postavy a jak odhalíme jejich nové stránky a nové rozměry toho, kým jsou?“ Jestli existuje nějaká podobnost s Lovci, tak v tom, že znaky žánru ustoupily realističnosti a komplikovanosti postav, které bych chtěl, aby si lidé zamilovali. Myslím, že je tam i špetka humoru, ale trochu jiného, než na jaký jsou diváci zvyklí. Není tolik cílený. Je těžké třeba udělat narážky na popkulturu, kde žádná popkultura není. Neříkám, že starší postavy nemohou dělat narážky, protože dělají, ale ty mladší prostě nemají tolik společného, aby oba rozuměli stejným narážkám. Je zde jemnější humor založený na postavách, který si myslím je velice efektivní.

Řekl jste, že ne všechno je úplně tak jak se zdá, zvlášť co se týká nebytí elektřiny. Chtěl jste to vytáhnout hned po pilotu nebo jste si to chtěl ještě schovat?

To tam pořád bylo. Měli jsme tak trochu živější debatu o tom, jak dlouho můžeme tuhle informaci držet v tajnosti. Tahle věc ale byla od začátku součást příběhu, součást mytologie, a pak se naskytla otázka, jestli to vrazíme do páté epizody nebo hned do pilotu, a my se rozhodli to udělat právě takhle. Chtěli jsme co nejdřív navnadit lidi a dát jim vědět o velikosti a možnostech toho světa. Není žádné tajemství, že seriál je o lidech, kteří chtějí nahodit elektřinu zpátky, takže myšlenka byla taková, že budou existovat izolované skupiny lidí, kteří ji stále budou mít, takové záblesky naděje. A také, že tyto skupiny možná objeví a spojí se s nimi.

Další věc, o které jsem přemýšlel, a která je podle mě velice zajímavá, v tom smyslu, v jakém světle to ukáže svět seriálu, je ta, že když je teď elektřina pryč, nastolilo to seriálu a vyprávění mnoho nových pravidel. Nemůžete si zavolat pomoc, nemůžete naskočit do auta a ujet zločincům. To uděláte tak, že vezmete nějaké hmatatelné překvapení, třeba když ženská vytáhne Commodore 64 a vy: „Panebože, ona má ještě starou jehličkovou tiskárnu!“ Lidem to připomíná zázraky těch věcí, které pokládají za samozřejmé. Pro mne byl třeba nádherný moment, když to lidé takhle obdivovali a vůbec nepokládali za samozřejmé, že mají jen nejobyčejnější kousek techniky. Hodně to napomohlo tomu, že se diváci začali dívat na technologii jinak.

Jaká je to výzva se dostat od dvou hlavních postav k obrovskému hereckému ansámblu?

Musel jsem se naučit adaptovat, a udržet pozornost na více příběhových linkách. Snažím se udržet příběh každé postavy takový, jaký by měl skutečně být, a je to koneckonců dar. Když jsme byli první týden se scénáristy, měli jsme hotový příběh, co budou hlavní postavy dělat a pak říkám: „Jako super, ale tady to potřebujeme vystřihnout. Čím bychom to tu mohli přerušit?“ Někdo řekl: „A co takhle ty čtyři další příběhy, na kterých děláš?“ A tak to začalo. Byl jsem strašně vzrušený. Bylo to jako: „Máš pravdu, můžu to rozvrstvit do dalších linek!“ U Lovců duchů jsem nemohl věci stříhat a přehazovat, musel jsem dávat pozor, aby měl příběh spád a pořád pokračoval. Takže pro mne je toto přeskakování mezi linkami a příběhy takové skvělé pískoviště a já jsem to dítě, které si na něm hraje.

Jak moc do budoucnosti věci ohledně seriálu plánujete, abyste se sám nedostal s příběhem do slepé uličky, ze které nemůžete?

Já jsem magor ohledně pozadí příběhu. Jsem tím docela známý. Když jsem u scénáristů a někdo na mě vybalí nějaké překvapení ohledně příběhu, já hned: „Fajn, tak to vysvětli. Co je zatím, jak je to možné?“ A když to neví, tak to neberu. Já osobně vím, kam se série ubírá, mám to promyšlené. Vím, jaké jsou odpovědi, protože si nerad vymýšlím. Rád jsem v pozici, kdy mohu lidem dávat malé stopy, takže kdykoli to musím udělat, lidé vědí, že jsou v rukách vypravěče, na kterého je spoleh. Nechci vymýšlet za pochodu. Myslím, že to není fér vůči divákům. Pokud už si na příběh udělají čas, vypravěč by měl vědět, jak příběh skončí. Takže mám rád, když vím, kam se sezóna ubírá. Tím nechci říct, že v průběhu nebude pár změn a odboček nebo překvapení. Nemám rád plánování každé maličkosti. Mám rád překvapení. Ale upřímně, mám rád když vím, co dělám a jak to má skončit. Vím, o čem bude první sezóna. O té druhé mám celkem slušnou představu a začínám si dělat poznámky i o té třetí. Takže lidi, nalaďte si nás a pomozte mi se tam dostat!