Novinka pod lupou: Sorry for Your Loss (Facebook Watch)

U seriálu Sorry for Your Loss jsem se docela bála, co z toho vyleze. Zatím jsem neměla čas mrknout na další epizody kromě pilotu, ale určitě mám v plánu na ně kouknout, protože to vůbec žádný propadák nebyl. Jednou z mých srdcovek se nestane, ale za dodívání mi stojí.

Už od začátku jsem si říkala, že vidím podobu s This Is Us, jen v takovém skromnějším vydání. Sledujeme mladou Leigh, která před třemi měsíci přišla o manžela Matta, ale zatím nevíme, co se mu stalo (i když to vypadalo, že se to hned dozvíme). Události ze života po jeho smrti jsou prolínány vzpomínkami z dob, kdy ještě žil, takže poznáváme i Matta a zrovna tak Leigh z dřívějška.

Líbí se mi, že si seriál na nic nehraje a zobrazuje příběh jednoduše a prostě, doslova zaznamenává Leighin každodenní život. Už během pilotu jsem si oblíbila pár scén, které opravdu popisují skutečnost a realitu dané situace. Lizzie navíc dostala hned několik příležitostí předvést své herecké schopnosti v dramatičtějších scénách, které podtrhuje i věrohodně psaný scénář. Když se do Leigh vžijete, tak pochopíte její reakce a interakce s ostatními.

• prolínání scén z minulosti a současnosti
• znázornění reality
• psychologický záznam
• žádné zvraty

Tento seriál táhne hlavně na emoce. Asi téměř každý už v životě o někoho přišel, takže téma bude blízké hodně lidem. To jde ostatně vidět i u samotné epizody, kde vidíte facebookové komentáře lidí chválících za to, jak seriál zobrazuje truchlící hrdinku.

Myslím si, že tento faktor je hodně výrazný a velmi ovlivní hodnocení mnoha diváků. Taky se přiznám, že se mnou emoce mávaly, nedokážu si ani představit, jaké to je v mladém věku ztratit tak milovaného člověka, se kterým máte prožít celý život.

Jediný problém, nebo možná spíš nejistotu, kterou se seriálem mám, je herečka v hlavní roli. Nejsem si totiž úplně jistá, jak na mě působí. Na jednu stranu s hrdinkou sympatizuju a respektuju, že se nedokáže přes takovou událost hned přenést a potřebuje svůj čas. Na druhou stranu mě ale občas svým chováním pekelně vytáčela. Přece jen to jsou tři měsíce, ale ona neřeší jen sebe samu, ale kritizuje ostatní ve svém okolí, že už se přes to přenesli a že na tom nejsou tak blbě jako ona sama. To je trošku pokrytectví, když hlásá, že každý potřebuje svůj čas, ale nerespektuje, že někdo může pokračovat s životem dál dřív než ona sama.

Každopádně se mi moc líbí třicetiminutová stopáž. Jsem zastáncem zkracování délky seriálů, pokud to znamená, že je příběh nabitější a je tam méně hluchých míst. Myslím, že u podobných dramat, kde jde spíše o pocity a psychologii než samotný děj, je kratší délka ještě vhodnější, protože se divák opravdu nezačne nudit a nedostane ani depku z toho, kolik smutku a vážnosti k němu z obrazovky proudí, když má seriál třeba 58 minut. Takhle je to poloviční nálož pro zachování našeho zdraví :-)

• emotivní téma, ve kterém se každý najde
• stopáž
• hlavní příběh nebyl ani naznačen

Další seriál „ze života“, ale opět nic moc. Díl má sice jen půl hodiny, ale prvních deset minut jsem se tak nudil, že mi přišlo, že se vše vleče snad i déle než tu půl hodinu. Pak se to zlomilo a celkem to i uteklo, ale i tak začátek byl prostě slabý (a zbytek taky).

Doufám, že šlo pouze o atmosféru prvního dílu, protože sledovat celou dobu ženu, která se vyrovnává se smrtí manžela a je proto kompletně mimo, to opravdu není to, co jsem od seriálu čekal. Ale třeba se skutečně jedná pouze o pilot. Když už jsem přešel k tématu smrti, docela mi vadily flashbacky, které oproti ostatní záběrům nejspíš byly opatřeny filtrem, ale chvílemi jsem se díky tomu v ději ztrácel (přítomnost, minulost, minulost … co?).

• seriál si na nic nehraje
• optimismus ke sledování dalších dílů (horší už to snad nebude)
• zajímavé myšlenky („filozofické úvahy“)
• flashbacky
• pořád jen smrt
• pilot toho moc nepřinesl
• nijak zvlášť nezaujalo