Slyšte, slyšte: A Discovery Of Witches (Čas čarodějnic)

autor pořadu: Deborah Harkness

o čem to je: Seriál nás uvádí do světa, kde nežijí jen lidé, ale také čarodějky, čarodějové, upíři a démoni. Všechny tyto bytosti se naučily žít v symbióze jak s lidmi, tak mezi sebou, a to hlavně díky pravidlům a Kongregaci. Všechno se ale změní, když si historička a čarodějka Diana Bishopová jednoho dne vyžádá rukopis Ashmole 782, a ten se i přesto, že by měl být už přes sto padesát let ztracen, objeví mezi vyžádanými knihami. Jakmile jej Diana otevře, začnou se dít divně věci. Kvůli tomuto objevu je Diana sledována ostatními bytostmi, mezi kterými je i upír a profesor biochemie Matthew Clairmont. Ten se taktéž snaží získat rukopis pro sebe, ale postupem času zjišťuje, že jeho zájem se mění a není to jenom kniha, po které jeho srdce touží.

popis hudby: Upozornění: Následující řádky jsou naprosto neobjektivní a chápu, že ne každý sdílí můj názor, ale jelikož je to můj poslední článek, tak mi nic nezabrání v naprosto zaujatém vyjádření mých myšlenek a emocí. :)

Opět tu máme skladby, při kterých autor nešetřil použitými nástroji. Najdeme tu snad všechno od smyčců přes bubny až po klavír. Nejedná se ale vyloženě o orchestrální soundtrack, jelikož některé skladby používají i elektronickou stopu. Tato elektronická stopa byla použita zejména v skladbách, při kterých se autor snaží navodit temnější až děsivou atmosféru. Do soundtracku (a nejen do něj) jsem se zamilovala už při sledování seriálu, a proto jsem byla zvědavá, jestli bude fungovat i mimo obraz. Mnohokrát se totiž stává, že když oddělíte zvuk od obrazu, už to není ono. Něco takového se mi stalo při Mentalistovi, kdy se mi hudba s obrazem neskutečně líbila, ale jakmile jsem se pustila do poslechu pouze hudby, už to nebylo ono, protože se mi skladby zdály mdlé a nezajímavé. To se mi naštěstí při poslechu původní hudby z A Discovery of Witches nestalo a musím se přiznat, že ho poslouchám téměř denně, a to hlavně při čtení.

Vraťme se ale zpět k hudbě. Co se mi velice líbí na všech skladbách, je střídání tempa. Písně začínají zvolna, jakoby se nic nedělo a najednou to je jak na horské dráze. Rychlé tempo střídá pomalé, přidají se trochu temnější tóny, následně teskné tóny, až na konci přijde velké finále a vy si říkáte: „No sakra, to teda byla jízda.“ Ne všechny skladby se samozřejmě nesou úplně v tomto duchu, ale je jich většina.

A Discovery Of Witches má soundtrack, ve kterém se mi líbí naprosto všechny skladby, a proto by bylo na dlouho je tady všechny opěvovat. Jak je tedy mým zvykem, budu se soustředit pouze na ty, které jsou mému srdci nejbližší. Hned počáteční scéna seriálu mě dostala do kolen a já věděla, že už je všechno ztraceno, že z tohoto se jen tak nevyhrabu. Největší zásluhu na tom měl samozřejmě Matthew Goode. Pak tu byla nádherná skladba Introducing Matthew Clairmont & Diana Bishop, která zatloukla pomyslný hřebík do rakve. Jakožto milovník smyčcových nástrojů, zejména violoncella, jsem se při poslechu tetelila blahem. Skladeb, při kterých jsem byla na vrcholu blaha, je asi tak pět nebo šest (což zas není tak moc) a jednu věc mají všechny tyto skladby společnou, a to jsou smyčce, které tvoří tělo písní a navozují naprosto úžasnou atmosféru, která působí jak magicky, tak tajemně, což se k seriálu hodí na sto procent.

Popojeďme ale dále. Další skladba, která mě úplně dostala, se jmenuje dosti divně, konkrétně Stalking Montage. Pokud jste ale viděli seriál, tak samozřejmě budete vědět, proč se tak skladba jmenuje a když ne, tak si to dle názvu určitě dovedete domyslet. Další na seznamu oblíbených je Witch-Wind, která začíná zdivoka až bych řekla, že agresivně, ale postupem času se uklidní a ke konci je to skladba, která pohladí po duši i uších (ach ty zatracené housle). Mohu s klidným srdcem napsat, že má nejoblíbenější skladba z celého soundtracku je bezpochyby Separation Brings the Witch-Rain. Oproti Witch-Wind tato skladba začíná zvolna. Hraje jenom pár houslí, postupně se ale přidává více a více nástrojů, samozřejmě i cello, což má za efekt gradování písně, a jakmile zazní i tympány, tak přichází naprostý eargasm (puritáni prominou), až je člověku líto, že skladba tak náhle skončí, ale co se dá dělat. Mou druhou nejoblíbenější skladbou je Joined Together, která je tvořena opět smyčci (já vím, naprosto šokující). Co je na této skladbě skvělé je to, že se jedná o trochu jiné zpracování Separation Brings the Witch-Rain, takže za mě deset bodů z deseti. Při poslechu se mi líbilo i to, že se Rob Lane nebál experimentovat se zvuky a člověk měl občas pocit, že poslouchá hudbu, která byla složena pro horor. Tak např. skladba Branded by se skvěle hodila do American Horror Story. Je to asi nejstrašidelnější skladba z celého soundtracku. Musím říct, že se mi líbí rozmanitost skladeb a jak si jsou všechny podobné, ale zároveň se v každé z nich najde něco, co ji odlišuje od té předcházející.

Závěrem bych chtěla poděkovat všem porotcům, co se na rubrice podíleli, a samozřejmě otcům zakladatelům Honzovi a Ondrovi. Byly to krásné čtyři roky spolupráce, všechno ale jednou musí skončit a tak je tomu i u této rubriky. Dovolím si zakončit tento článek citátem od Dr. Seussa: „Don't cry because it's over. Smile because it happened.“

 Konec.

tvůrce hudby: Rob Lane (1965) – hudební skladatel narozen v Londýně. Je považován za jednoho z nejvšestran­nějších skladatelů. Čtyřikrát byl nominován na ceny EMMY, a to konkrétně za svou práci na seriálech John Adams, Charles II: The Power & the Passion (Karel II. – Moc a vášeň) a na filmech Longford a The Lost World. Taktéž byl nominován na ceny BAFTA a jednu si v roce 2005 také odvezl domů, a to za seriál Elizabeth I (Královna Alžběta).

Popisovaná hudba

---

Bude vám tato rubrika chybět? Podělte se s námi o své pocity v komentářích.