1. 5. 2013

Česká Televize slaví 60 let

Dnes, 1. května, slaví první česká televize 60 let od svého prvního vysílání. Pojďme se podívat, jak to s ní vypadalo v průběhu její šestikřížkové pouti.

Před narozením

První zmínky o televizním vysílání u nás spadají ještě do předválečného období. Tehdy se o popularizaci televizního vysílání vůbec zasloužil dr. Jaroslav Šafránek (na obrázku vlevo), který v prosinci 1935 uvedl do provozu kompletní vysílací a přijímací televizní aparaturu (mechanické televize, tedy televize, která pracuje na systému otáčení Nipkowova kotouče). Obrázek byl tehdy třicetiřádkový a promítal se na destičku 10×15 centimetrů. Televizní nadšenci tehdy ale dělali už své vlastní pokusy o příjem (v roce 1929 totiž začala vysílat britská BBC). Jak dokládá následující vzpomínka Gustava Mahlera, i příjem byl mnohdy záležitostí skoro nemožnou.

„Na radiopřijímači jsme měli předem naladěný Londýn na vlně 261,5 m. Když mělo dojít k vysílání, ozvala se nám náhle jiná stanice, tedy honem doladit (někdy to šlo špatně, někdy jsme na vlně 261,5 m nechytili nic). Půlhodinka utekla a bylo po seanci. Druhý den šel Londýn dobře. Byla půlnoc, na osu Nipkowova kotouče (obrázek pod citací – pozn. red.) jsme nasadili vrtačku a točili a točili. Když už se nám zdálo, že jsme na 750 otáčkách, buď jeden z nás nebo oba jsme vykřikli "teď“. Ale čáry se rozlezly, synchronizace nenaskočila a hra začala znovu. Byli jsme po celodenní práci v zaměstnání stejně unaveni. Včera přes půlnoc, dnes zase točit vrtačkou bylo velmi únavné, jen z nás lilo. Dostat „grif“, aby to klaplo na 750 otáček, stálo několik nocí potu. Pak se to přeci jenom povedlo. Byl tu Londýn, synchronizace zabrala, honem jsme zhasli světla a koukali do okénka. Nerozeznali jsme téměř nic, něco se tam kroutilo, těsnalo, chvílemi okénko tmavlo dole, chvílemi nahoře, levá půlka byla od neonky růžová, na pravé straně byl bouřkový mrak a zase naopak. Všichni jsme byli přesvědčeni, že se díváme na obrázky z Londýna, a byli jsme šťastní, nechci-li říci, přímo u vytržení."

Teď se ale přesuneme o osm let dopředu. V roce 1945 totiž nastoupilo do firmy Televid (za války Fernseh A.G.) na stáž 25 českých odborníků, kteří začali, a poté jejich část i dokončila ve Vojenském technickém ústavu v Tanvaldě, práci na 625řádkové normě (kterou pak ČST vysílala). O tři roky později pak byla úspěšně předvedena na Mezinárodní výstavě rozhlasu v Praze.

O tehdejším výzkumu vypráví spolupracovníci z vývojového týmu:

(František Křížek) „… v této době se začala rozvíjet vlastní výroba experimentálního televizního řetězu, který v konečné verzi sestával ze čtyř televizních kamer se snímacími elektronkami typu superikonoskop (tehdy IS 9), dvojitého synchronizátoru, režijního zařízení, zdroje kontrolního obrazového signálu (monoskopu), obrazového vysílače o výkonu 1 kW pracujícího na kmitočtu 62 MHz a kmitočtově modulovaného vysílače zvuku na kmitočtu 45 MHz. Souběžně probíhala výroba 25 kusů televizních přijímačů superhetového typu s pravoúhlou obrazovkou typu RČM30 o úhlopříčce asi 30 cm. Pro vývoj a výrobu tohoto zařízení bylo použito převážně kořistního vojenského materiálu z II. světové války, obrazovka však byla vyrobena ve VTÚ.“ (…) „Začátkem března 1948 byla výroba celého zařízení ukončena, čímž byl projekt 208, jak byl úkol v rámci dvouletého plánu nazýván, úspěšně ukončen v termínu požadovaném Čs. rozhlasem. Zde je nutno uvést, že zvládnutí tak náročného a rozsáhlého úkolu vyžadovalo od všech pracovníků obrovské nadšení pro věc a velké pracovní nasazení. K seznámení čs. veřejnosti s výsledky těchto prací byli na den 23. 3. 1948 pozváni do Tanvaldu zástupci tisku a rozhlasu. Články uveřejněné na základě tohoto předvádění v denním tisku i v odborných časopisech přinesly pak naší široké i odborné veřejnosti velkou publicitu a pozitivní hodnocení výsledků čs. výzkumu v této oblasti.“

Televizní kamera a přijímač vyrobené v Tanvaldu.

(Jarmil Dohnálek o neoficiální předváděcí akci) „S postupem prací na čs. televizi byli jako první neoficiálně seznámeni tanvaldští občané a pozvaní novináři koncem roku l947 při veřejných předváděních. Kamerou snímaný obraz byl po zesílení a zpracování obrazového signálu přiveden koaxiálním kabelem do přijímače umístěného například v místnosti protilehlého hostince U Mülerů. Projevila se přitom i "lidová tvořivost“ a smysl pro humor technické obsluhy. Úmyslné a někdy i neúmyslné deformace obrazů snímaných místních hodnostářů při slavnostních projevech vyvolávaly bouře smíchu. Každý chtěl být tzv. v televizi, takže před kamerou byla stále velká tlačenice. Bylo to pro všechny něco úplně nového, dosud nevídaného."

O dva měsíce později, v červenci 1948, se konal vůbec první televizní přenos – z XI. Všesokolského sletu v Praze (obrázek níže). Přestože státní televizi už nestálo nic v cestě, založena byla až téměř o pět let později. Tlak na vytvoření televizní stanice přitom probíhal už od poloviny třicátých let. A stojí také za zmínku, že ve stejném období (v roce 1937) byla definitivně pohřbena mechanická televize – Television Advisory Comittee doporučila užívání televize elektronické.

Dětská a pubertální léta

1. května 1953 v 20:00 tedy proběhlo první vysílání Československá televize. Pro přenos bylo vybráno krátké vystoupení Františka Filipovského. Televize dále vysílala tři dny v týdnu (v létě jen 2 dny), v listopadu 1953 se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři, v roce 1955 na šest dní v týdnu a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden.

Nejdřív byla televize sponzorována státem, pak ale přišly koncesionářské poplatky. Přesto, že samotný přijímač byl poměrně drahý (na tehdejší dobu tisíce korun – násobky průměrných měsíčních platů – a první televizor sám o sobě měl úhlopříčku kolem 25 centimetrů), velice brzy dosáhl počet platících koncesionářů 1 milionu (v září 1962; v březnu 1965 počet koncesionářů překročil hranici 2 milionů, v prosinci 1969 3 miliony a v roce 1978 4 miliony). Postupně začala vznikat studia v Ostravě (31. prosince 1955, včetně samostatného vysílače), Bratislavě (3. listopadu 1956), Brně (6. července 1961) a Košicích (25. února 1962).

(Petr Bednařík z katedry žurnalistiky FSV UK o tehdejší situaci): „V úplných počátcích měli televizor jen lidé v Praze a okolí, na celé území Československa se dostal až počátkem 60. let. Zpočátku to fungovalo tak, že se na televizi lidé chodili dívat do domu kultury, knihoven, závodních klubů nebo k sousedům.“

Pro zájemce a milovníky televizní techniky připravila Česká televize ve spolupráci s Národním technickým muzeem výstavu k 60 letům televizního vysílání u nás.

Odkud se v Praze vysílalo? První studia (Studia Praha) byla zřízena v Měšťanské Besedě ve Vladislavově ulici (obrázek vlevo). Roli prvního televizního vysílače tehdy obstarávala Petřínská rozhledna. Československo se tak sice zařadilo mezi prvních 20 zemí s televizí na světě, ale signál měl v roce 1953 dosah jen 50 kilometrů a pokryl pouze Prahu a část Středočeského kraje. 25. února 1954 bylo vysílání prohlášeno za pravidelné a o rok později proběhl první přímý přenos (šlo o hokejové utkání), v roce 1957 pak první losování Sportky.

V sedmdesátých letech přišla mírná revoluce. Jednak se začal vyrábět první barevný televizor Tesla Color (1972) a pak také Československá televize dostala první část studií na Kavčích horách (v říjnu 1970; televizní zpravodajství se na Kavčí hory přesunulo až v roce 1979). V roce 1973 začala televize pravidělně vysílat barevně (1. barevný přenos ale proběhl už v roce 1970 – šlo o přímý přenos z Mistrovství světa v klasickém lyžování).

Pokud mluvíme o Československé televizi, nesmíme zapomínat na její druhý kanál. Ten byl spuštěn 10. května 1970 a právě on začal jako první u nás 9. května 1973 vysílat barevně (první kanál začal vysílat barevně až o dva roky později – 9. května 1975).

Revoluce a dál

Rok 1989 znamenal pro televizi zásadní přelom. Přestože byla do té doby televize víceméně cenzurována, události listopadových nepokojů dohnaly věci do extrému. Zaměstnanci Československé televize na protest proti vyžadování neobjektivního zpravodajství vstoupili do stávky (což nebylo ledajaké gesto, 23. listopadu byla televize obsazena plukem SNB, po areálu televize hlídkovala VB, armáda i Lidové milice), ve výsledku ale cenzura televize pokračovala dál. Postupně ale spolupracovníci dosahovali menších úspěchů – mohli odvysílat odstoupení generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše, studentské záběry z Národní třídy, a později, v sobotu 27. listopadu, pod tlakem stávkového výboru, vedení souhlasilo s přímým přenosem ze shromáždění Občanského fóra na Letenské pláni. V pondělí následujícího týdne se zaměstnanci televize plně přidali na stranu protestujících.

Po převratu na sebe změny nenechaly dlouho čekat. První program se přejmenoval na federální okruh F1, druhý program se rozdělil na dvě části – českou ČTV a slovenskou STV. Na třetím okruhu dříve využívaným sovětským vysíláním byl 14. května 1990 spuštěn třetí český program OK3. Zároveň také proběhlo první regionální televizní vysílání (Zlín TV).

Po rozdělení Československa se s televizními kanály opět hýbalo. 1. ledna 1993 se kanál ČTV přejmenoval na ČT1, kanál F1 na ČT2 a kanál OK3 na ČT3. 3. února 1994 Česká televize zrušila kanál ČT3 a na jeho frekvenci přesunula kanál ČT2. Na uvolněné frekvenci ČT2 začala vysílat nezávislá televizní společnost Nova.

V lednu 1993 se Česká televize také stala členem Evropské vysílací unie (EBU), což jí umožnilo získávat výměnu zahraničních materiálů a sportovních přenosů s jinými vysílacími společnostmi.

V dnešní době

V posledních deseti letech prodělala Česká televize několik výrazných změn. Jednak v roce 2003 přesedlala z mono- na stereofonní zvukové vysílání, jednak v roce 2005 začala přecházet na digitální obrazové vysílání a odstartovala plně zpravodajský kanál ČT24. O rok později byl spuštěn čtvrtý kanál ČT4 zaměřený na sport (později také přejmenovaný na ČT sport). V roce 2010 začala televize vysílat v HD rozlišení a o dva roky později byl plně dokončen přechod na digitální vysílání.

Ani letos televize nespí. Připravila dva nové kanály ČT :D a ČT art, které odstartují v září, prozatím v SD rozlišení. Ostatní kanály si ale polepší – ČT1, ČT2 a ČT sport se od 1. května (tedy ode dneška) budou vysílat v HD kvalitě.

Do budoucna bych chtěl za sebe České televizi k narozeninám popřád vše nejlepší, spokojené diváky, a plno dalších novinek a zajímavých let.