Seriálem kolem světa: 7 zastávek v Dánsku

Jeden z velmi vydařených seriálů ze severské kinematografie. Představitelé Sarah Lund a Jana Mayera jsou sympatickou volbou a ostatní herečtí protagonisté rozhodně nezůstali o nic pozadu. Navíc Seveřané zkrátka umí navodit tu správnou ponurou atmosféru, která se linula celým dějem. Místy zajímavě propletené, někteří podezřelí odpadají, aby je vzápětí nahradili jiní, takže nuda to rozhodně nebyla a co určitě chválím, je skvělý český dabing. Finální část byla asi nejzajímavější a možná pro mnohé příjemným a nečekaným zakončením první série.

Forbrydelsen bylo moje úplně první setkání se severským krimi. Do té doby jsem byla věrná USA produkci, sem tam seriálu z Británie. Jelikož jsem si ale vybrala seriálové téma pro svou magisterskou diplomku, nabídlo se právě srovnání Forbrydelsen a amerického remaku The Killing… a už jsem byla zaháknutá. Kriminálka mě vtáhla do příběhu, představila nové prostředí, styl vyprávění i herectví. Celé tři série jsem zhltla jako malinu, do poslední chvíle jsem nevěděla, jak to celé dopadne. Nejlepší byla první řada s případem, který se dočkal adaptace i v The Killing, ale i další série si drží vysokou úroveň. Právem se říká, že Forbrydelsen je jeden z klenotů skandinávské tvorby.

Borgen snese porovnávání s House of Cards. Mě to vtáhlo hned od začátku, politický systém v Dánsku je mnohem bližší tomu našemu než ten americký, takže si člověk může říct, že takhle nějak to doopravdy funguje. Oproti HoC má i o něco uvěřitelnější a realističtější vývoj, což se mi líbí. Hlavní hrdinka Birgitte Nyborg se dostane k postu premiérky tak trochu jako slepá k houslím a o to je zajímavější sledovat její přerod z pozitivní postavy, která dělá kompromisy, do tvrdé ženy, která prosazuje svou. Cestou musí obětovat přátelství, odsunout stranou rodinu a začít se spoléhat na lidi, kterým nevěří. Pro mě je to jedno z nejuvěřitel­nějších dramat o politice, co jsem v seriálech či filmech viděl.

Seriál, který dokáže svou reálností vtáhnout diváka po prvních minutách do děje a který utváří dojem, že takto to v politice, minimálně v Evropě, nejspíš vypadá. House of Card jsem zatím neviděla, ale i tak si troufám tvrdit, že je to jeden z nejlepších politických seriálů vůbec. Premiérka se dostane ke svému postu trochu jako slepá k houslím, proto se jí ze začátku těžko daří vytvořit vládu. Postupem času se však stává tvrdou předsedkyní vlády se všemi profesními i osobními aspekty. Jen tak pro zajímavost, seriál je držitelem ceny BAFTA a byl nominovaný na Emmy, což už o nějaké té kvalitě svědčí.

Klobouk dolů před Sofiou Helin, která hrála skvěle policistku Sagu, navíc se syndromem pro mě neznámé nemoci a projevující se opravdu velmi zvláštním způsobem. Kim Bodnia za ní sice trochu pokulhával, ale alespoň jeden z nich byl v uvozovkách normální. Jinak vizuálně je to nádhera a letecké pohledy na Malmö nebo Kodaň se spojujícím mostem mezi Švédskem a Dánskem nemají chybu. A zmíním i titulkový song, protože je fakt skvělý.

Je to už pár let, co jsem tenhle dánsko-švédský kousek viděla, ale pamatuju si, že to bylo po všech těch amerických kriminálkách jako závan svěžího ledového nočního vzduchu. Zde sledujeme docela klasické vyšetřování vraždy, které začíná nálezem těla přesně na hranici mezi Švédskem a Dánskem – konkrétně tedy na mostě spojujícím tyto země (odtud název seriálu). Většina vyšetřování se odehrává od stolu a v terénu, žádná hi-tech laboratorní hatmatilka, pěkná lidská prácička. Ale co dělá tuhle detektivku výjimečnou, jsou postavy. Rozdílnější dvojku vyšetřovatelů jste snad ještě neviděli, ale funguje jim to neuvěřitelně. Dánský policista Martin je emotivní živel, švédská policistka Saga naopak racionální, sociálně nešikovný „robot“, chtělo by se říct. A tihle dva spolu musí dočasně pracovat. Oba představitelé jsou ve svých rolích skvělí, ale nakonec je to právě Saga, kdo dělá Most Mostem. Budete jí fandit, často vás svým chováním rozesměje, ale taky dojme. Doporučuji všema deseti.

Seriál můžete brát jako takovou oddechovku, ale velice brzo se zabrousí i do ne až tak pohodových témat. Realita je tu servírovaná napřímo a několikrát i dost nečekaně, pro někoho je až nepříjemně konfrontující. Je tu vidět zajímavá práce s vývojem hlavní postavy, který jde oběma směry, teda jak kupředu, tak i zpět. Seriál zachycuje spoustu zajímavých myšlenek, které ale snadno zapadnou ve vtipné atmosféře příběhů a postav. Ale především se stále něco děje, pokaždé přijde nějaký zvrat, který může působit násilně, ale nakonec z toho vzejde důmyslný krok. Seriál navíc i po téměř dekádě od premiéry působí svěže a rozebírá i dnešní překážky, například přílišné angažovanosti. S výborným obsazením, různorodými postavami, rodinnými a školními problémy to všechno dohromady dává příjemnou komedii na hraně dramatu.

Rita je tak trochu přerostlé dítě. Kouří na záchodcích ve škole, nikdy se nebojí říct komukoliv od plic, co si myslí a její odrostlejší děti jí občas musí poradit co se sebou, protože nejen její milostný život je jedna velká katastrofa. Zatímco je velmi oblíbená mezi dětmi, její kolegové už z ní tak nadšení nejsou. Nemluvě o rodičích, kteří se občas na třídních schůzkách dozvědí, že ze své ratolesti vychovali otravného, rozmazleného fracka. A protože ostatní učitelé na škole jsou také svérázné figurky, o humor v tomto seriálu není nouze. Zvlášť první řada je skvělá, s přibývajícími díly začíná převažovat spíše dramatická stránka. Jednoho dne vás zkrátka vaše problémy doženou a musíte je řešit. Dánové ale umí jak komedie, tak dramata, takže Ritu si velmi brzy oblíbíte.

Ze začátku klidnější vyšetřování „nehody“ při práci na větrné elektrárně a odkrývání podvodu ve firmě se docela rychle rozjíždí a nabízí napínavou podívanou. Několik rádoby samostatných příběhů, které se setkávají v jednom bodě, takže je každá část odvyprávěna trochu z jiného pohledu. Ať už jde o životy policistů, právničky, zlodějíčků nebo velkých ryb, všechny osobní záležitosti jsou zakomponovány klidně a nenásilně, takže působí jako normální součást hlavního příběhu. Postupně vyplouvají nejrůznější tajemství a to u všech postav, příběh nabírá obrátky a z podvodu na vysokých místech firmy se stává ještě větší záležitost, která se dotýká vlastně všech. Je rozhodně zajímavé sledovat, jak je všechno prostými náhodami propojeno a kam vše směřuje. Pár věcí by se dalo ještě vychytat, ale takto se jedná o celkem slušné drama, na které se dobře dívá.

Mám ráda dánské seriály, takže jsem si tohle nemohla nechat ujít. Když jsem zjistila, že se to týká náboženství, nevěděla jsem, jestli to dokoukám (jsem naprostý ateista), ale chytlo mě to tak, že si ho pamatuji dodneška. První série byla o fous lepší než ta druhá, možná je to tím, že končí naprostým šokem. Je to hlavně o vztazích, o dominantním otci a jeho vlivu na celou rodinu a okolí. Výborné herecké výkony, ale to bývá zpravidla u severských seriálů zvykem.

Možno vám pri čítaní popisu k seriálu napadne seriál Seventh Heaven, ktorý bol tiež o rodine pastora, ich živote, problémoch a starostiach. Herrens veje je ale trochu iná liga. Sledujeme život rodiny ambiciózneho pastora, ktorý má určitú predstavu o náboženstve, živote a má svoje pravidlá. Seriál poukazuje na silu jeho viery, ktorá hraničí s náboženským fanatizmom jeho generácie (odmietanie čokoľvek nového, otvorenie sa a prispôsobenie terajšej dobe) a jeho dôsledkami na život ostatných členov rodiny. Dalo by sa povedať, že nosným motívom seriálu je viera, vina, snaha nájsť svoje miesto, vymaniť sa z vplyvu rodiny, ale zároveň sa im zavďačiť a dostať uznanie. Samozrejme nechýbajú rôzne zvraty, drámy v rodinnom živote, ale ide o inteligentnú, pútavú a veľmi ľudskú drámu. Niečím si vás to proste získa.

Pamatuji si, že jsem si The Rain přidal na můj watchlist hned po prvním traileru. A nebudu lhát, že mě na tom hlavně táhlo postapokalyptické téma a fakt, že seriál vznikal pro Netflix. To první je pro mě jedno z oblíbených témat, to druhé pak znamená, že bude postaráno o určitou kvalitu. Hned od první minuty se mi dostávalo přesně to, co jsem očekával. Atmosféra vytvořená pilotní epizodou šlape skvěle, fajn je i to, že postavy se chovají zhruba tak, jak bych očekával. Ale postupem času se jim stane to, co to tomuhle žánru obvykle škodí a chovají se hloupěji. Někdy jde jejich chování vysvětlit, ale někdy je opravdu pouze stupidní. Celkově první série fungovala slušně, i když mě sem tam nějaká zbytečnost rozčílila. Druhá a pak ani třetí série už mě tolik nechytily a to hlavně kvůli tomu, že došlo na klasické překombinování.

Hned ze začátku se přiznám, že moje hodnocení dánských seriálů je trošku zaujaté. V Dánsku jsem 3 roky žila, k zemi mám (komplikovaný) vztah a zásadně si tamní seriály a filmy pouštím v originále (s titulky, nejsem sebevrah), abych si připomněla ten podivný jazyk. The Rain mě ovšem oslovil zejména žánrem, kdy jsem doufala v ponuřejší verzi The 100 navíc cinknutou dánským prostředím. Toho jsem se ale nedočkala. The Rain mísí žánr teen s apokalypsou, sci-fi a krimi a v první sérii se mu daří držet i vysokou kvalitu a děj je víceméně smysluplný. Hlavní hrdinka Simone je docela sympatická a budete jí na její cestě možná i fandit. Její bratr je ovšem obrovský opruz, který ne a ne zemřít, ale nezoufejte, hned na konci první epizody se objeví postavy další, které také rozkryjí svoji „před-dešťovou“ minulost a tak opruz nedostane tolik prostoru. Po zbytek první série se ocitnete na cestě s partou tak trochu outsiderů, kteří se samozřejmě skamarádí, budou si pomáhat, budou se svěřovat, budou se zamilovávat a také si budou skvěle vrážet kudlu do zad. Tip na závěr: Seriál doporučuji brát jako jedno-sériovou záležitost. V druhé sérii seriál ztratí veškerou pracně vypracovanou uvěřitelnost a logiku, a Rasmus (brácha Simone) se ukáže jako ještě větší neštěstí, než jsme všichni doufali. S třetí sérií jsem to vzdala i já, ale tu první si klidně pustím znovu.