Novinka pod lupou: Generation (HBO)

Ach, ty problémy mileniálů, to jsme si za našich mladých let ani ve snu nedokázali vymyslet. Ze začátku jsem byla trošku rozpačitá, ale po Chesterově hlášce „… and my tolerance for giving a fuck is, like, minimal“ už jsem byla zaháknutá. Vlastně už úvodní scéna byla hodně zajímavá, škoda, že zatím nevíme, kdo byl zavřený za těmi dveřmi. Ale o to větší zábava bude celý seriál sledovat a postupně to odhalovat.

Postavy mi přijdou fajn. Nenašla jsem tu nikoho, kdo by mi vyloženě nesedl. Spousta z nich se ještě nestihla projevit, ale z toho mála, co jsem viděla, to zaručeně bude zajímavá parta. Jak už jsem se zmínila u jiných seriálů, nejsem už ta generace, která by řešila podobné problémy jako současní školáci, ale rozhodně se musí nechat, že ať už žijete kdekoliv, tak se ve škole v blízkosti podobných studentů zaručeně nenudíte. Co bych dala za to, kdybych o přestávkách mohla sledovat někoho jako Chestera, jak se předvádí před celou školou? Každopádně mě potěšilo, že z něj tvůrci neudělali klišé a nepostavili ho do role outsidera. Jasně, vypadá to, že má nějaké psychické problémy, ostatně který středoškolák v dnešní době nemá, že. Ale příjemně mě překvapilo, že patří k populárním studentům na své škole navzdory své výstřednosti.

Celý koncept pilotu se mi líbil. Připomnělo mi to první dva díly We Are Who We Are, které sledovaly jeden den očima dvou různých postav. To stejné se dělo i tady, ale v rámci jediného dílu, kdy jsme jeden den viděli prostřednictvím tuším čtyř hrdinů. Rozhodně bylo zajímavé zjistit, kolik toho člověk vnímá, když se pak u dalšího studenta ukázalo, jak často se jeho cesta prolínala s těmi, které už jsme viděli, ale vůbec jsme si u nich nevšimli, že v dané scéně byl i někdo další.

Určitě budu koukat dál. Nejsem sice úplně cílovka, ale pilot mě bavil a navnadil, ať už postavami, nebo úvodní scénou.

• úvod v obchoďáku
• postavy
• struktura epizody
• asi neosloví širokou masu diváků

Stejně jako všichni ostatní, i já jsem pilot chtě nechtě v duchu srovnávala s Euforií. Stěžejní je, že Generation není natočena ani zdaleka tak poeticky (což mě na Euforii, spolu se Zendayou a vysokou kvalitou, bavilo nejvíc), ani tak moc naturalisticky a depresivně (což naopak můj šálek kávy vůbec nebyl). Společné mají tyhle dva prostředí současného USA a problémy skupiny středoškoláků, tady především na poli LGBT+, přičemž Generation má vedle toho i takovou odlehčenější komediální a přátelskou rovinu, kterou bych přirovnala spíš ke Skins.

Předem jsem si o seriálu zjistila přesně 2 věci. První byla ta, že si tam zahraje Justice Smith, kterého sice znám z několika filmů, ale kdybych to předem nevěděla, asi bych celý pilot zvažovala, odkud ho znám, a jen tak si to nespojila. No a druhou věcí byl fakt, že tvůrkyní seriálu je myslím 19letá slečna spolu se svým tátou, což mi ve finále přijde snad zajímavější než samotný pilot.

Úvodní scéna byla strašně divná. Něco mezi tím, že co se to sakra děje, to přece nemůžou myslet vážně, a mezi tím, že si díky tomu ten pilot hned ze startu získal mou stoprocentní pozornost. Tenhle úvodní flashforward byl ale bohužel asi to jediné, co mě upřímně nalákalo ke sledování dál. I když to bylo dost bizarní, zajímá mě, jak se k tomu děj dostane, ale zbytek dílu a jeho (především romantických) linek tak poutavý nebyl.

Pilot disponuje pro mě atraktivním konceptem, kdy se jeden děj vypráví z pohledu hned několika postav. Netuším, jestli jsou na stejném principu udělané i ostatní díly, ale kdyby jo, rozhodně mohly mít delší stopáž. To je docela ironie, na začátku mě krátká půlhodinová délka potěšila, aby mě na konci vlastně zklamala. Třeba kdyby byl delší, objevilo by se tam více skvělých a zapamatovatelných scén, ale třeba by to taky bylo ještě víc o ničem… těžko říct. Každopádně pilot uběhl až moc rychle, aniž bych si z něj odnesla nějaký hlubší dojem. Tahounem seriálu je určitě Justice, který mě v roli fakt bavil, a věřím, že i role bavila jeho. Obsazení chválím i obecně, každý byl ve své postavě uvěřitelný, jen jsem si nikoho vyloženě neoblíbila a nějak mě nezajímá, co se s nimi stane dál.

• jeden příběh z pohledu více postav
• Justice Smith
• délka
• nepoutavé dějové a romantické linky
• vysoká očekávání kvůli všudypřítomnému přirovnávání k Euforii
• Delilah a scéna se slovní úlohou

Předem se omlouvám, ale moje objektivita u typu tohoto seriálu značně klesá (+10% z nostalgie). Vzhledem k tomu, že už mám za sebou tři křížky, tak vždy se slzou v oku zavzpomínám, že takové seriály za mě nebyly. Jsem moc ráda, že se doba změnila a dnes už to nikoho nepřekvapí. Na druhou stranu seriál již nepřináší nic nového. Ničím nešokuje, podobných příběhů o teenagerech už tu bylo plno. Ke srovnání se nejvíce nabízejí Skins nebo Euphoria. První mohl nabídnout netypický styl vyprávění, druhý zase realističnost. Od obou se Generation snaží inspirovat, ale ve výsledku se mu nedaří překročit svůj stín.

Nejvíce seriálu asi ubližuje jeho stopáž, která se pohybuje okolo půl hodiny. Obzvláště v pilotu není dost prostoru na to jednotlivé postavy poznat, a to i přesto že z různých pohledů zažijeme jeden den několikrát. Než se sžijeme s jednou postavou, tak už máme na obrazovce zase jinou. Divák tak nemá šanci si dané postavy zapamatovat a oblíbit si je.

Dalším problémem je žánrová nevyhraněnost. Seriál se snaží působit jako komedie, ale zároveň se chce zabývat i vážnějšími tématy, ať už jde o sexuální orientaci, náboženské vyznání či psychické potíže. Opět se ale nedaří jednotlivé složky vyvážit. Ve výsledku nevíte, zda se máte dojímat, nebo smát. A to je dost rušivé.

Největším zklamáním jsou asi postavy. Máme tu odvážného gaye, lesbu, bisexuála, dívku s dvěma otci… Vše je ale zpracováno způsobem, který už jsme tolikrát viděli. U Chestera můžeme zavzpomínat na Briana Kinneyho, Nathan se zase typicky neumí srovnat se sexualitou a užívá si s partnerem někoho jiného. Jsou to prostě klišé.

Najde se ale i spousta dobrého. Například postava výchovného poradce je hned na první pohled sympatická a zdá se, že aspoň jemu bude na dětech záležet. Ač tipuju, že se do několika epizod vyspí s Chesterem. A pak musím vyzdvihnout krásné kostýmy. Středoškolské prostředí a styly protagonistů jsou vysloveně vymazlené. Moc hezky se na to kouká.

Pokud vás tedy zajímají duhové seriály, tak určitě zklamáni nebudete, i když vás některé zbytečné stereotypy můžou zamrzet. Pokud o LGBTQ+ nemůžete ani cítit, tak se seriálu vyhněte. Tohle není pro vás.

• herecké výkony
• prostředí a kostýmy
• malá stopáž
• stereotypní děj