Novinka pod lupou: Ochránce (Česká televize)

Hodně jsem se těšil na Ochránce a po pár minutách jsem věděl, že nebudu zklamaný. Našel jsem snad jen jedno mínus a to fakt, že jde o skutečnost, nejen tento a dalších devět příběhů, ale všechno, co se na školách děje. Vidět to takto s odstupem a ne přímo, je to jinak děsivé než být toho součástí. Hodně to ve mně vře, to ano.

Tleskám České televizi vůbec za to, že se rozhodla s tímto seriálem jít na obrazovky, kontroverzní, ale hodně potřebné a na nedělní dramatické večery skvěle pasující. Scénář je geniální, povedlo se realistické zachycení a já jsem z toho zkrátka nadšený.

Obsazení sedlo příběhu taky skvěle, je tu takové příjemné uvěřitelné herectví, postavy jsou z různých oblastí a jde to na nich pořádně vidět. Ministr, ač za resort školství, je takový ňuňan, který chce pomoct, ale je zkrátka odtržený od reality, takže tu rozdíl mezi ním a Pelánem je znatelný. Ale stačí se mrknout jen na školu samotnou, vedení, kterému jde jen o vlastní zadek a pomalu už ani vedením není, natož něčím, co by se zajímalo o školu nejen jako instituci. Nejen ve zmíněných postavách jsem si náramně užil Jiřího Havelku, Lukáše Vaculíka, Ivetu Duškovou (mimochodem perfektní volba Pelánovi manželky), ale i Miroslava Vladyku nebo Jitku Sedláčkovou, kteří mi pili krev (proč je skutečnost taková?). Každopádně rozhodně skvělé volby.

Ať to trochu odlehčíme, bavila mě Michaela Jílková, přemýšlel jsem, že ta snad ani nemusela hrát a do tohoto fiktivního Máte slovo si snad sama napsala scénář. Ale tak zpátky k té vážnosti, líbí se mi, jak tvůrci upozorňovali na problémy, které sice jen tak nezmizí, ale aspoň i po utichnutí daných kauz trochu zarezonují ve společnosti. Na druhou stranu je smutné, že Pelána (a tak je to i ve skutečnosti) studenti ocenili jako někoho se snahou o změnu až ve chvíli, kdy je na odchodu. Jo a tedy ředitel a zástupkyně myslící si, že starající se učitel míří na post ředitele, tak to byla ubohost jak něco, ach ta lidská zaslepenost.

Rozhodně jsem si první díl užil a hodlám vydržet až do konce série, je to zase něco úplně jiného a za mě na poli české tvorby vrcholové. Takže procentuální hodnocení je u mě jasné, pokud jsem jen zaslepený, tak snad to vynahradí mí kolegyně a kolegové redaktoři.

• scénář
• uvěřitelné herectví
• rezonující témata
• nepřikrášlené
• jinak děsivé než v realitě
• děsivá skutečnost

Z pilotu trochu mrazí, když si člověk uvědomí, že příběh je inspirovaný skutečností. Jenže to samo o sobě nestačí, aby z Ochránce byl dobrý seriál. Lukáš Vaculík se sice snaží a jeho učitel, později ombudsman je přesvědčivý a člověk mu věří každé slovo, ale pořád to není dost. Jakoby se seriál nemohl rozhodnout, čím chce být. Jestli kriminálkou, kde bude Vaculík pobíhat a vyšetřovat případy, nebo psychologickým drama, kde se naopak bude řešit co k tomu, aby se případy vůbec staly, vedlo. Takhle, když se tvůrci snaží oboje míchat dohromady nefunguje ani jedno.

Kvůli tomu si člověk pak z epizody nepamatuje skoro nic jiného, než že se mu vybaví případ, kterým je epizoda inspirována. Jak Vaculík případ vyřešil a co za problémem na konec stálo se vám úplně totálně vykouří z hlavy. A to je asi škoda.

• Lukáš Vaculík
• závěrečné jak to vyústilo ve skutečnosti
• ministerské tiskovky skoro jak z reality
• něco mezi detektivkou a psychologickým rozborem
• řešení manželčiny historie

Tak to byl hodně drsný první díl. Než se tady rozohním nad tím, co všechno si dnešní teenageři dokážou dovolit, tak chci ocenit žánrové zařazení seriálu. Konečně tu není česká kriminálka, lékařina nebo rodinná komedie. Máme tu drama ze školního prostředí (výzva volá!), navíc, jak jsem se na konci dílu dozvěděla, inspirované skutečnými událostmi, ze kterých vás zamrazí. A co víc, poutavě natočené a výborně zahrané drama.

Vaculík se do role výborně hodí, zhostil se jí na výbornou. Jsem zvědavá, jaké další případy bude jako školský ombudsman řešit. Zprávy obecně moc nesleduju, vůbec jsem netušila, že se něco takového (podobného) doopravdy stalo.

Připadám si stará. Anebo jsem měla štěstí na parádní střední školu a kolektiv studentů. Za nás se slovo šikana znalo, ale nikdy jsme nemuseli řešit žádný případ, ať už mezi spolužáky, nebo s učiteli. Měli jsme vždy dobré vztahy a dokázali uznat učitelskou autoritu bez ohledu na to, jaké sympatie nebo nesympatie jsme k pedagogům chovali.

Jestli to, co jsem právě viděla, se pravidelně ve školách děje, tak je mi upřímně zle. Ne jen studenti vůči učitelům, ale děti vůči sobě samotným. Proč? Proč má někdo nutkání něco podobného dělat? Puberta s mnohými zahýbe, rebelská stránka se ukáže, ale čeho je moc, toho je příliš. Nemůžeme se k sobě chovat trošku s úctou a respektovat, že ne všichni mají stejnou výstřední povahu, stejný styl humoru a stejné vystupování? Že někoho baví to a druhého ono? Že někdo se oblíká tak a jiný onak? Žij a nech žít je zlaté heslo, které by u mladých mělo platit dvojnásob. Protože pak se rodí všechny ty deprese, od kterých to je jen krůček k (sebe)vraždám.

Děti nemám. Ale úplně mě děsí představa, že by měl někdy v budoucnu můj potomek chodit do školy a stát na té nebo druhé straně. Nevím, co je horší, jestli trpět vědomím (nebo nevědomím), že je moje dítě vyvrhel, nebo trpět krutým selháním, že navzdory dobrým úmyslům z potomka vyroste takové hovado, které je něčeho podobného schopné. Zadek seřezat do krve málo, fakt.

A nechtějte, abych začínala o té zástupkyni ředitele. Studentka přinese důkaz o šikaně a ona jí začne vyhrožovat, že si ji podá, když to hned nesmaže? Jako kde to jsme? Copak je pověst školy důležitější než zadostiučinění, spravedlnost a pomoc někomu v nouzi? Kdo může takhle uvažovat?

Nutno říct, že mi pilot opravdu hnul žlučí. Ale dokázal zapůsobit. Dokonce možná tak moc, že jak na české věci nekoukám, tak si možná na další díly přece jen najdu čas. Tohle za to stojí. Už jen, že to tuto problematiku zviditelňuje. Tohle by se mělo povinně promítat ve školách, aby si žáci i učitelé uvědomili, že takové chování opravdu není ok.

• téma
• podle skutečnosti
• vzdělávací funkce
• zasazení do školy
• nedokážu pochopit, že se to opravdu děje