Seriálem kolem světa: 7 zastávek v Rusku

Ak máte chuť na seriál z kulinárskeho prostredia a chcete sa pri ňom aj zabaviť, tak ruský kúsok Kukhnya je ten pravý. Dej sa točí okolo mladého začínajúceho kuchára, ktorý dostane miesto v luxusnej moskovskej reštaurácii. Pokiaľ vám sadne štýl humoru, ktorý je možno pre nás trocha netradičný, seriál sa vám bude páčiť. Celkovo sa nesie v pohodovej atmosfére, peknom prostredí a s dobrými vtipmi, na ktorých sa však možno nezasmeje každý.

Ruský seriál Kuchyňa ma príjemne prekvapil. Nezačala som ho pozerať cielene, ale náhodne som naň narazila v televízii a potom som už sledovala ďalej. Hlavný hrdina Max sa chce stať kuchárom a nájde si prácu v elitnej francúzskej reštaurácii „Claude Monet“ v Moskve. Postupne prekonáva rôzne životné prekážky a lekcie nielen v reštaurácii, ale aj vo vzťahoch. Celý seriál je založený na humore, nedorozumeniach a žartoch, ktoré nie vždy treba brať vážne. Je to skvelá komédia na odreagovanie sa od bežného života. V závere každej časti Max v pozícii rozprávača hodnotí, čo mu priniesli nové skúsenosti a čo je v podstate v živote dôležité. Každá postava v seriáli má individuálny vtipný charakter, no najvtipnejšou postavou je bez pochýb šéfkuchár Viktor Petrovič, ktorý častuje svojich zamestnancov (ne)objektívnou kritikou a nadávkami. Každá časť je nabitá rôznymi, až bizarnými situáciami, a vtipnými hláškami. V konečnom dôsledku ide vždy o to zachrániť Kuchyňu a renomé reštaurácie pred katastrofou, ktorú si nechtiac spôsobili oni sami. Odporúčam všetkým, ktorí sa chcú zabaviť a neočakávajú hlboký a prepracovaný dej od komediálneho seriálu.

Seriál má veľmi dobrý dej, ktorý, si myslím, zaujme každého. Herci boli dobre vybraní a nevedela by som si predstaviť žiadneho iného herca v tej danej úlohe. Našli sa tu aj pasáže, na ktorých som sa dosť zabavila a zasmiala. Seriál som videla niekoľkokrát, a preto si myslím, že ak ste ešte nevideli ani jeden seriál z Ruska, týmto by ste mali začať.

Jekatěrina je už asi tretím seriálom zo života tejto panovníčky, ktorý som mala možnosť vidieť, a môžem povedať, že asi aj najlepším. Seriál má dokopy tri série, pričom každá z nich sa zameriava na inú časť Kataríninho života. Od jej príchodu do Ruska, ceste k trónu, zavádzaniu reforiem, potláčaniu povstaní a snáh o jej zosadenie. V seriáli nájdete dokonalý mix politiky, intríg, nejakej tej romantiky, vzťahov, bojov. Čo sa mu nedá uprieť, je neskutočná výprava, na ktorej vidno, že si na nej dali záležať. Príbeh svojej panovníčky Rusi neodflákli. Marina Alexandrova sa úlohy Kataríny Veľkej zhostila viac než skvelo a postupne sledujeme jej vývoj z mladej, naivnej ženy na sebavedomú, odhodlanú panovníčku, ktorá sa nebojí vládnuť prísne a svojej vláde častokrát obetovala aj vlastné šťastie, lásku a rodinu.

K seriálu Jekatěrina mě přivedl zájem o ruskou historii. Při sledování mě zaujalo vykreslení doby a charakterů lidí, kteří tvořili historii. Není zde nouze o dramatické střety i milostné scény, které oživí děj. Připouštím, že jsem si radši postavy i vyhledala, abych si zjistila, zda se scénáristé nechali až moc unést svojí fantazií. Nikdy mi to nevadilo. Uchvátilo mě hlavně i prostředí, kde se natáčelo a bylo jedno, zda šlo o přenádherně zdobené místnosti, budovy, zahrady nebo krásnou krajinu. Ale protože vše nikdy není jen krásné, tak v seriálu uvidíme i realitu obyčejných lidí a jejich nesnadný život v období míru i válek. Boje jsou zde znázorněny velice realisticky. Seriál doporučuji všem, které baví historie.

Když mám příležitost, ráda se podívám na seriál nebo film z nám méně známých zemí východní Evropy a hlavně z Ruska. Zajímá mě především pozadí, jak vypadá každodenní život, jakými jezdí auty, jak mají vybavené domácnosti, mentalita místních lidí. Kriminální seriály jsou navíc můj oblíbený žánr, takže jsem neváhala a začala sledovat Policajt nebo spratek. Myslím, že jako kriminálka je příběh docela slušný (hodnotím po zhlédnutí 1. série). Jednotlivé případy mají hlavu a patu a nechybí ani ústřední motiv točící se kolem hlavní postavy. Určitě to není nejlepší kriminálka, jakou jsem kdy viděla, ale má ode mě plusové body už za to, že je z Ruska. Policie tady sídlí v oprýskané budově s levným nábytkem, před níž ovšem parkuje svoje nablýskané žluté Lamborghini mladý Mažor. Typický ruský kontrast. Tohoto Mažora (u nás by se řeklo „zlatá mládež“), Igora, přinutil otec začít chodit do práce, aby si začal vážit peněz a trochu se srovnal. Vyšetřování tady nestojí na používání toho nejdražšího vybavení a databází všeho možného, je to spíše poctivé vyšetřování, u kterého musí policisté zapojit hlavu a trochu si ošoupat podrážky. Zhýčkaný Igor ale radši podplatí svědka, případně nějakého úředníka, aby dostal, co chce, jak je zvyklý, a ty svoje drahé boty si moc neošoupal. Jediné, co se mi zdálo trochu přehnané, bylo, jak Igor rychle prozřel a začal sekat dobrotu. Čekala bych trochu pozvolnější změnu povahy, změnil se snad během jednoho dílu, to mi přišlo takové až idealistické. Za mě tedy 80 % a určitě se ráda podívám na další série, když budu mít možnost.

Jelikož jsem bilingvní, tak jsem „Policajt nebo spratek“ viděla už při vydání v r. 2014 v ruštině. Osobně jsem si ho zamilovala hned. Kvalitně natočené, pro mě skvělý soundtrack (původní song ve znělce byl od Alt-J, které jsem díky tomu objevila) a sice nenáročný děj s humorem, ale je vyvážený sympatickými postavami a dobrými herci – tento balanc všech aspektů mě prostě hned chytl. Není to holt seriál, který sledujete kvůli geniálním plot twistům (i když netvrdím, že za ty 3 sezóny tam žádné nebyly). Koukáte kvůli celkové atmosféře a protože vás zajímají postavy. Proto když jsem teď zjistila, že Prima očividně i nějaké díly nadabovala – byla jsem zvědavá. Ten seriál hodně stojí na ruském slangu a společenských stereotypech v této zemi. Už jen samotný název je v originále slangový výraz pro „povolání syn“ (bych asi řekla v češtině). Bohužel po zhlédnutí prvního dílu mi přijde, že pro zahraničního diváka se z toho stává vcelku obyčejné „krimi drama“, hodně těžko se tu přenáší hlavně jazykový humor a je to neskutečná škoda. I tak doporučuji tomu dát šanci, Prilučnyj je fešák a třeba si u toho odpočinete, a nebo naopak se mnou budete v rozporu, že jste tu atmosféru jiného státu opravdu pocítili i s překladem.

Seriál je od samého začátku v Rusku značně populární – který dnešní Rus/divák by nechtěl vidět, jak synek ruského oligarchy padne na ústa a jako člověk z úplně jiného světa se octne v roli policisty. V nové roli se protagonista postupně stává skvělým vyšetřovatelem, řeší spoustu zločinů, je humánní, daleko snáze než jeho zkušení a kvalifikovaní kolegové komunikuje s vyšetřovanými… Postupně přichází na to, jaká jsou pravidla hry, nebojí se porušovat ta oficiální, nemá problém obcházet posloupnost velení. S ubíhajícím časem se naučí chápat své podřízené a uvědomuje si, že často pracují na hranici sil, a proto často kryje jejich prohřešky. Kašle na dress code, staví se na odpor vedení, kde považuje lidi jen za figurky na šachovnici. Zkrátka se z něj stane typ kladného hrdiny, jaké diváci milují. V seriálu je všudypřítomný a špatně skrývaný morální imperativ, ruský humor, který se ne zcela překrývá se středoevropským pojetím, kritika systému a policie se drží pevně stanovené hranice/schématu – není špatný systém, ale jen někteří lidé. Mazhor nenadchne, ale jako oddechovka z pro nás exotického prostředí – proč ne. Bez znalosti jazyka ale budete ochuzeni.

Do pomalu rozpadající se rodiny se náhodou dostane Arisa. Jde o novou verzi androida, která není vůbec obyčejná. Pomalu se učí a získává emoce a tím pádem stírá hranici mezi robotem a člověkem. Má o ni velký zájem bohatý majitel firmy na výrobu androidů a aby ji získal, tak je odhodlán udělat cokoliv. Dále tu je skupina, která nenávidí androidy. Osudy všech postav se propojí a vznikne povedený seriál, který přináší zase jinačí pohled a zpracování než např. Humans nebo Äkta människor.

Citace Asimovových zákonů robotiky v úvodu předurčuje téma. Ústřední postavou je robotka s experimentálním SW, umožňující postupný vývoj kognitivních funkcí i v sociální oblasti. Stává se z ní plnohodnotná myslící bytost s emocemi, která se obtížně orientuje ve světě složitých mezilidských vazeb a partikulárních zájmů jedinců (leckdy kriminálních). Protože umí obejít první zákon robotiky, je v některých situacích smrtelně nebezpečná. Jejím leitmotivem je řešení otázky: „V čem jsem jiná než oni a jak s tím dál žít?“ Dialogy jsou snesitelné – rázné, většinově smysluplné, dynamické a hlavně krátké. Část postav diváka sice nenaplní sympatiemi, ale nevadí, protože seriál je scénáristicky zvládnutý a herecké výkony nejsou špatné. Cílovou skupinou byli pravděpodobně diváci z východních zemí, což přineslo příjemné překvapení ve formě nulového výskytu „liberální edukace“ – absentuje progresivistická propagace (LGBTQQIAAP++ a pod.), je přítomný silný akcent na rodinu, jako na hodnotu, která stojí i nad zákony robotiky. Dílo zdaleka nedosahuje kvalit původního Real Humans (Äkta människor) – nejde do hloubky, je přísně lineární, ukazuje problémy adaptace lidstva na vznikající umělý druh bytostí a jejich vzájemné interakce velmi povrchně. Nečekejte silné náměty k zamyšlení, ani převratné vizuální efekty, uvidíte solidní osvěžující/ne­náročnou Sci-Fi krimi akci, která nezklame.

Tento seriál jsem několikrát odložil, aniž bych si ho pustil, protože je ruský. Byla to chyba a ukázalo se, že i východní tvorba má šanci konkurovat americkým seriálům. Možná tu není až tak lákavé prostředí, ale o to zajímavější je tu příběh. Zabijáci robotů a jediný zabijácký robot mě dostali. Byla tu řada momentů, u kterých jsem nečekal, kam se děj vyvine dál, takže jsem jen napjatě sledoval. Není to sice taková ta pecka, od které se nemůžete odtrhnout, ale na pozadí rodinného příběhu je tu rozehrána dobrá hrozba techniky. Po vizuální stránce je seriál hodně příjemný, nebýt jazyka a zmiňovaného prostředí, tak bych to na Rusko opravdu netipoval. Možná jsem něco vypustil, ale přišlo mi, že i po technické stránce bylo všechno vychytané, žádné díry, nic co by nedávalo smysl. V kombinaci s fajn herectvím, dokonce i nejmladších postav, je to něco, kvůli čemu asi vezmu tvorbu z tohoto státu ještě na milost.

Rusko není země, to je životní styl! A proto mě nijak nepřekvapily litry vodky, oligarchie a sociální nerovnost, která vede k armádě kradoucí televize. Přestože nejde o žádný televizní klenot, je na Rusko příjemně společensko-kritický a super na maraton, i když má tendence přehánět a vytvářet nelogické situace. Existence nemoci podobné Covidu, která je ale 100% smrtelnější, je fakt sranda. Hlavně v situaci, v jaké stále jsme. Postavy byly taky dost zvláštní mix, zejména líbivé charaktery, které dokážou morálně velmi ujet. Ale kdo mě bavil, byl pár Poliny a Miška, kteří jsou jeden z nejzvláštnějších párů v seriálové historii. Ruské seriály často pějí chválu na všechny strany, ale tady je výrazně vidět zahraniční vliv, který do jisté míry pracuje s předsudkem, ale na druhou stranu může mít překvapivě realistické prvky. Napraví skromné finále zvěsti o druhé sérii? Uvidíme.

Člověk by si mohl říct, další zombie postapokalyptický seriál, to není nic nového a nemá cenu s tímhle ztrácet čas. Což by byla škoda, protože děj se odehrává v Rusku během zimy. A to není vůbec klasická kombinace. Kromě zombií a lidí, kteří po vypuknutí nákazy ztratili své morální zásady, se musí hlavní skupinka vypořádat i s nelítostným počasím. Příběh postupně graduje, atmosféra je správně mrazivá, takže celá série pěkně rychle uteče a my jen můžeme doufat, že se někdy dočkáme pokračování.

V Moskvě se rozšíří smrtící virus, hlavním příznakem onemocnění je dávivý kašel (natočeno před Covidem!) Dvě bohaté rodiny žijící v sousedství v předměstském luxusním městečku se rozhodnou odjet pryč, někam, kde mají šanci na přežití. Vytvoří značně nesourodou skupinu různě motivovaných lidí. Většina z nich zpočátku působí nepříjemně a nechutně (včetně dětí), fakticky mezi nimi nejsou kladné postavy. Poté, co se ubránili útoku gangu lupičů na jejich domy se nečekaně po desetiletích objeví otec jednoho z hrdinů a naléhá na syna, aby okamžitě odjel na „bezpečné místo“, protože ty, kteří onemocněli novou nemocí, vojenské oddíly jednoduše nemilosrdně zabijí. Kolona třech aut se proto vydá do navrhovaného úkrytu – do opuštěného domu na ostrově uprostřed jezera. Na této cestě potká uprchlíky mnoho překážek, zůstávají v prázdných domech, kradou palivo, jídlo a zbraně a zabíjejí každého, kdo jim stojí v cestě. Děj se časem nejvíce orientuje na základní emoce (včetně sexuálních) lidí, kteří se nenávidí, jsou nuceni žít pod jednou střechou a společně bojovat s protivníky. Ze svižného thrilleru se postupně stává brutální psychodrama, objasňující vzájemné vztahy postav. Divák je stále více nucený k tomu, aby si odpovídal na otázku, jak by se v obdobné situaci zachoval a kde jsou (jeho) hranice lidství. Závěrečný překvapivý cliffhanger (spojený s otázkou, co se vlastně stalo) vzbuzuje silnou naději, že se dočkáme pokračování.

Seriál sa odohráva na základe skutočných udalostí okolo incidentu na Hore mŕtvych z roku 1959. Samozrejme, je to len fikcia, čo treba rozlišovať, a sleduje len to, čo je verejne známe. Desať študentov sa vyberá na túru do severného Uralu, no deväť z nich nikdy nedôjde do cieľa. Teórií, čo sa naozaj stalo, je viac, a práve to ma nalákalo na tento seriál. Nedával som tomu veľké šance, pretože ruské seriály nezvyknem sledovať, no určite neľutujem. Herci odvádzajú mimoriadnu prácu. Počas celého diania cítiť medzi nimi skvelú chémiu a kamarátstvo, čím je seriál uveriteľnejší a vy tak máte pocit, že takto sa to naozaj mohlo stať. Seriálom sa prelínajú dve roviny, a to samotná túra a následné vyšetrovanie zmiznutých študentov. Túra je spracovaná v čiernobielej farbe, čo dodáva seriálu taký ťaživý až smutný podtón, kdežto celé vyšetrovanie je natáčané na farebno. Osem častí ubehne veľmi rýchlo, pretože seriál je napínavý, núti k zamysleniu a nedá sa prestať pozerať, kým neprídete na koniec s nádejou nejakého záveru.

Seriál podle skutečnosti pojednávající o tragickém osudu devíti turistů a snaze nalézt jeho vysvětlení. S jiným očekáváním se bude dívat člověk znalý věci a ten, kdo o Ďatlovově výpravě slyší prvně. Rozhodně to není další dokument, ale plnohodnotná minisérie, za kterou se ruští tvůrci nemusejí vůbec stydět. Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů – z pohledu vyšetřovatele přivolaného na místo činu a z pohledu účastníků výpravy. Přesto je všechno přehledné, protože každý z těchto pohledů má svoji stylizaci, kterou nezaměníte. Dále se tu setkáváme s několika flashbacky z druhé světové, což přispívá k prokreslení postav. Technicky a herecky velmi dobře zvládnuté. Audio-vizuál je krása pohledět. Za mě bych trochu ubrala toho mysteriózna. Propaganda režimu se tu opravdu nekoná. Čekáte-li horor, dostanete spíše mysteriózní drama, které si umí udržet napětí až do konce. To celé je protkáno atmosférou osudovosti. Za ty roky vzniklo mnoho teorií o tom, co se tehdy přihodilo a samozřejmě se zde s některými setkáme. Poslední okamžiky výpravy jsou mrazivé, nejen protože na Uralu není v zimě moc teplo. Závěr se nemusí každému líbit. Já jsem spokojena. Poslední scéna je perfektním orámováním celého děje.

O záhadné smrti skupiny turistů v horách severního Uralu toho bylo hodně napsáno a natočeno, ale tato napínavá minisérie je na jiném levelu. Po nalezeních prvních mrtvých po roztátí sněhu přiletí vrtulníkem na místo činu vyšetřovatel major KGB, který postupně vyšetřuje všechny verze, které byly od roku neštěstí do současnosti publikovány (včetně UFO), všechny jsou logicky včleněny. Minisérie je časově rozdělena do dvou částí. Současná (liché epizody), která se tváří jako dobový dokument („sovětský noir ve formátu 4:3“), má nádech X-Files až Twin Peaks s mysteriozní příchutí. Je natočena formou, jakou se točila nejlepší díla sovětské kinematografie. Vyobrazení 50. let je dokonalé – vtáhne vás do atmosféry oněch let, cítíte jednoduchost, upřímnost, víru v sovětský režim a naivitu. Obličeje herců, jejich výrazy, dialogy, krajina, kostýmy (teplé kalhoty a ne legíny), hudba, to vše je věrohodné. Sudé (barevné epizody) rozmělňují skvěle natočený a dokonale zrežírovaný příběh v duchu současné ruské prezentace minulosti – slušní KGBáci, standardní zápletky s fašisty oblepené mystikou, maskující nadbytečnost a absurditu vyšetřovací dějové linky. I tak je to výrazně nadprůměrný kousek, který budete sledovat v maratonu se zatajeným dechem.

Polyot je psychothriller pro náročnější diváky, podobenství inspirované skutečnými mezilidskými vztahy, hledající smysl života. Na kostře jednoduchého příběhu šesti kolegů, kteří zameškali let letadla, které spadlo, se nelineárně odehrávají jejich osudy – příběhy lidí, kteří dostali od života druhou šanci. Hrdinové se mění před očima, viditelné změny nutí okolí reagovat a přemýšlet o tom, co tito lidé vlastně skrývají. Touha „žít jinak“, ve spojení s tím, kým ve skrytu duše jsou, jim nevratně ničí život. Opilost z toho, že dostali novou příležitost, je nakonec zabije. Některé epizody jsou pomalejší kvůli mnohorozměrnosti děje, rozporuplnosti postav a složitostí vztahů hrdinů, kvůli více levelům příběhu, všechny dějové linky, vytvořené četnými flashbacky, jsou uzavřeny. Seriál je o soudobé společnosti, o duševních traumatech, které si lidé někdy nesou celý po celý život, o tom, jaký život skutečně je – zlo není poraženo, dobro nezvítězí, láska neochrání, talent se neuplatní, krása nespasí svět. Scénář napsal Petr Todorovskij, syn známého ruského režiséra Valerije Todorovského a vnuk sovětského režiséra Petra Todorovského. Režie, herecké výkony, střih a zvuk nemají chybu.

Co kdybyste přežili svou vlastní smrt? Změnili byste svůj život, vážili si více věcí a lidí kolem sebe, nebo naopak ne? Takové otázky si pokládají hrdinové seriálu, kteří omylem nenastoupili do letadla, které nakonec spadlo a všichni v něm zemřeli. Šestice lidí, kteří spolu pracují, ale v podstatě se neznají a nemají moc společného, se rozhodne něco změnit. V každém díle se dozvíme o jedné postavě více, o jejich životě a jak se dostaly tam, kde jsou, ale být tam nechtějí. Je to zajímavé, napínavé a překvapivé, že to natočili Rusové, i když se nejedná o historické drama. V příběhu se odvíjí dvě dějové linie – před letem a po letu. A právě to vás udržuje v napětí, protože sakra chcete vědět, proč jsou všichni od krve a co to provádí?!