Seriálem kolem světa: 7 zastávek na severu Evropy

Na Sorjonena som dostala odporúčanie od kolegyne, čo som ale najprv brala s rezervou, nakoľko sa nie vždy zhodneme v názoroch na seriály. Zo severských krimi toho nemám až tak veľa napozeraného. Toto bol myslím môj vôbec prvý fínsky seriál, ktorý ale nesklamal. Najviac sa mi páčila postava Kariho Sorjonena, ktorý je zvláštny, ale napriek tomu dosť sympatický a prekvapivo celkom normálne pripadajúci človek. Taktiež ma veľmi zaujalo nielen prostredie fínskej krajiny, ale aj to, že je dej zasadený do reálneho mesta nachádzajúceho sa neďaleko hraníc s Ruskom, čím sa do deja mohli zakomponovať aj ruské prvky. Prípady sa tu riešia väčšinou v dvoch alebo troch častiach, takže ak nemáte veľmi v láske epizódne prípady alebo naopak jeden prípad ťahajúci sa celou sériou, tak by ste mohli dať šancu Sorjonen.

Kari Sorjonen je velice svérázný a excentrický vyšetřovatel, který se se svojí rodinou právě přistěhoval do poklidného městečka na finsko-ruské hranici. Má výbornou paměť, jelikož používá vlastní systém paměťového paláce. A tato tři slova – vyšetřování, paměť a rodina – prakticky vystihují celý seriál. Nejedná se o nějakou akční střílečku, ale o pomalu postupující kriminálku, u které je důraz kladen na to proč. Epizody mají hodinovou stopáž a musím říct, že se občas opravdu táhly. Případy jsou většinou rozloženy právě na 2 epizody. A jak už to u kriminálek bývá, některé jsou skvělé, některé naopak trochu slabší. Co však musím vyzdvihnout, je obsazení. Herci byli opravdu skvělí, hlavně představitel Sorjonena – ten v této roli vyloženě exceloval. Občas jsem sice nechápal, proč se některým postavám věnuje taková pozornost, ale časem se to vždycky vyjasnilo. Tvůrci to měli promyšlené – to, co vypadalo nedůležitě, nakonec bylo za pár dílů podstatné. Závěrem jen dodám, že se rozhodně jedná o kvalitní seriál, jen je občas trochu nudný… a to může některým z vás vyhovovat!

Detektiv Sorjonen používá metody tréninku mozku, kdy si je schopen prostřednictvím vizuální projekce v hlavě poskládat střípky k případu, který vyšetřuje. Ze všech vizuálních podnětů včetně fotek a videa si vytváří tzv. paměťový palác, takže dokáže propojit věci v čase. K tomu perfektně ovládá psychologii, takže se stačí podrbat na hlavě, nedívat se zpříma do očí a už má jasno. Tím je předurčen k vyšetřování brutálních vražd a závažných kriminálních činů. Se Sorjonenem přichází typické trademarky, které se vžily pod označením „severská kriminálka“, tj. deprese, kam se podíváš, k tomu ambientní hudební podkres, pochmurná nálada (psycholog nemůže chybět). Akce tu moc není, ale díky krátkým scénám se daří vytvářet dynamičtější děj. V průběhu vyšetřování se vždy objeví další linie, která na první pohled s případem nesouvisí, ale od toho tu je „hlavička pomazaná“, která to nakonec spojí, a musím uznat, že tohle se fakt povedlo. Jistě, všímavý divák pozná, že se tady nehraje úplně fér (např. až na jednu výjimku se neřeší alibi podezřelých), ale to ničemu nevadí. Samotná postava Sorjonena je zajímavá, odlišuje se méně obvyklými výrazovými prostředky, hlavně když využívá svou paměťovou techniku, a také střídmou mluvou. Je i chvályhodné, že mu hlava občas vypne, tím se přeci jen trochu polidští. Jen, jak to u takových seriálů bývá, v třetí sérii už dochází ke stereotypu. A někdy je té depky už moc.

Musela jsem si zvyknout na hlavní hrdinku, ta je hodně nesympatická, ale naštěstí je její parťák sympatický. Případ má jako vždy několik linií, které jsou hodně zamotané. Místy mi to přišlo překombinované, ale to snad u všech severských krimi. Něco mi nedávalo smysl a logiku, ale nakonec se to všechno spojilo. Určitě ledová atmosféra má své kouzlo a to mě přitahuje…

Sofia Karppi zažila osobní tragédii a teď se opět vrací k policii. Jenže svým novým parťákem prakticky pohrdá, o děti se úplně nestará a navíc je dost tvrdohlavá. Prostě taková osina v zadku. A právě to, jak je postava hlavní vyšetřovatelky vyobrazena, se nemusí všem divákům líbit. Mně to však naprosto vyhovovalo, za což vděčím určitě i herecké představitelce Karppiové, které tato role náramně sedla. Vyzdvihnout musím i prostředí, které je pro severské kriminálky typické – v Helsinkách je sníh na denním pořádku a i ve dne je tam takové (pro nás celkem nezvyklé) pološero. V každé sérii se řeší jeden případ, u kterého postupně sledujeme několik dějových linií. Jenže ani jedna z nich se nedá považovat zcela za slepou, protože, jak už to tak bývá, všechno se vším souvisí. Seriál velmi dobře dávkuje napětí i akci, takže vás nezačne nudit. A nepřijdete ani o nečekané zvraty. Suma sumárum, pokud hledáte opravdu chladnou severskou kriminálku, určitě se na Karppi podívejte!

Toto finské drama/thriller nebylo špatné, ale byla tu slabší místa s pomalejším rozběhem, u kterých se bojím, že nebýt Iriny Björklund, ztvárňující silnou hlavní postavu táhnoucí celý děj, tak příběh místy upadne. Rozhodně je dobře rozběhnut a zajímavě vyprávěn od proslovu, kterým hrdinka šlápne na nejedno kuří oko, přes následné zaúkolování sjednáním míru mezi Turky a Kurdy a tak dále. Příběh je to silný a na pozadí skutečných událostí z něj místy mrazí. Celkově je to příjemná podívaná, ale jak říkám, velký podíl na tom má Irina Björklund. To je ale dobře, je evidentní, že tvůrcům se volba podařila. Jen tady chvílemi je tu až moc jazyků.

Severská kriminálka je většinou trefa do černého. Nevím, co nás na tom přitahuje nejvíce, to drsné prostředí, různě zlomení lidé, jejichž jména si nemáte šanci zapamatovat, nebo propracovaný příběh, který vás drží od začátku do konce. V pasti je další takový seriál, který ukazuje ještě drsnější prostředí, ve kterém se ale musí bít o život obyčejní lidé. Nehrají si na nic akčního a světového, zůstávají sví (islandští), pomalu vám servírují příběh – případ, ze kterého mrazí nejen proto, že se odehrává ve sněhové bouři. I ty původně nezajímavé postavy si časem oblíbíte a fandíte jim. Kdo má rád Most, Zločin, bude i zde spokojen.

Ófærð je seriál přímo pro mě. Miluju seriály, které mě přenesou do jiného prostředí a dozvím se mimoděk, jak tam lidé žijí, přemýšlejí, jaká je tam krajina, která tvoří autentické kulisy. Když se k tomu přidá solidní příběh a realisticky vykreslené postavy, tak není co řešit, to musíte vidět. V tomhle seriálu hraje Island hlavní roli, v jiném prostředí by to bylo něco úplně jiného. Z obrazovky docela mrzne už od prvních záběrů lodi v zasněžené zátoce. Postavy jsou realistické a hlavní hrdina klame tělem, působí jako roztomilý medvídek, ale je v něm urputnost a snaha dopátrat se pravdy.

Musím pochválit návykový seriál, první řadu jsem si užila, dobré herecké obsazení a krásné prostředí. Klidné přístavní městečko, kde je nalezeno zohavené tělo a stane se z toho noční můra. Komplikovaný případ je několik dějových zvratů. Hlavní vyšetřovatel je sympaťák. Určitě lepší severská kriminálka. Druhá řada si udržuje laťku dostatečně. Trochu chybí mrazivá atmosféra, je to spíše klasická kriminálka. Děj je trochu jiný, politika, rodinné vztahy – tajnosti, lži. Příběh se rozjíždí pomalu, ale od druhé půlky opět napínavé.

Tento kousek se stal moc příjemnou záležitostí, která mě zaujala už jen popisem. Seriál nezklamal a dokonce navnadil na knížky, aspoň šanci jim dám, protože Stella Blómkvist v papírové podobě mě hodně zajímá. Seriál má takový příjemný náboj, všechno je vyprávěno přímo Stellou, trochu mi to dává pocit La Casa, ale to jen těmi voiceovery připomínajícími Tokyo. Hodně se mi tu líbí ta neučesanost, Stella si dělá, co zrovna chce, právnička neprávnička. Seriálu sedí rozdělení epizod a případů, takto koncipovaná krátká série je přesně to, co příběh potřebuje. Navíc seriál zanechá stopu a to nejen herectvím Heidy Reed, která tu byla špičková.

Právnických seriálů je spousta, ale malý počet epizod dokázal udělat na první pohled z klasické právničiny napínavý a povedený seriál. Knihy jsem nečetl, takže nemohu srovnávat, jak se povedlo zpracování. A samotná Stella, kterou dobře hraje Heida Reed, je vážně nevšední postavou. Rozhodně doporučuji, pokud chcete vidět seriál, který není mainstream a který si po dosledování budete pamatovat.

Stella nie je typickou právničkou, akú by ste čakali. Život si užíva naplno, alkohol a sex jej nie sú cudzie. Avšak keď sa k nej raz dostane prípad vraždy na samotnom ministerstve, neváha a púšťa sa do rozplietania siete klamstiev a konšpirácií. Prvá séria má 6 častí a tvoria ich 3 samostatné prípady. Prepojené sú osobným životom Stelly, ktorý nudný určite nie je. Stella nie je typ právničky, ktorá by klienta obhajovala od stola zo súdnej siene, naopak, nebojí sa riskovať, čo ju môže občas dostať do dobrých problémov. Ak chcete seriál, ktorý trochu vyčnieva z tých klasických, ktorých je mnoho, určite Stellu Blomkvist skúste. Neoľutujete.

Islandských seriálů mnoho neznám. Popravdě jsem viděla pouze tři, ale skandinávskou produkci beru vlastně jako komplex a jednotlivé státy nějak zvlášť nerozlišuji. Brot je seriál kriminální a já jsem určitě cílová skupina pro tento typ seriálu. To ale taky znamená, že už jsem všechno, co je v tomto seriálu, viděla v jiných seriálech nebo četla v knihách, je to taková kompilace. Kdybych tímhle seriálem začala, asi bych byla nadšená, ale takhle jsem jenom spokojená. Je tam všechno od vyšetřovaného případu, nepovýšení hlavní hrdinky, mlžení nadřízených, zneužívání dětí ve výchovném ústavu, prvotní nesouhra hlavních vyšetřovatelů a problémy hlavních hrdinů doma. Navíc hlavní hrdinka Kata mi dost charakterově splývá s Katiou ze seriálu Sorjonen. Občas mi vadí ta její urputnost a neschopnost nadhledu. Jinak jsou zde ale nádherné záběry krajiny, ponurá atmosféra a dostatek napětí, tudíž to splňuje přesně to, co očekáváte od severské krimi.

Na seriál jsem narazila náhodou při listování severskými kriminálkami na Netflixu. Název mě zaujal a tak jsem to zkusila. Přiznám se, že jsem ho sledovala v angličtině a tak jsem se ochudila o původní znění. Seriál se mi líbil, postavy byly přirozené a zajímavé, v porovnání s americkými seriály byly „obyčejné“, což se mi na evropských dílech líbí. Je to příjemná změna od americky krásných a „vyretušovaných“ postav. Zápletka byla možná v druhé půlce trochu odhadnutelná, rozhodně byla ale napínavá a akčí. Pokud na krimi miniseriích ujíždíte tolik jako já, určitě vás zaujme. Ničím větším nevybočuje, ale zápletka je přiměřeně originální a napínavá, aby zaujala.

Sériové vraždy na Islandu?! Tak to rozhodně zní zajímavě, ne? No, pro mě ne tak zcela. Pochmurná a sychravá severská atmosféra tam sice byla, ale mě prostě moc neoslovil ten případ a ani jeho (předvídatelné) vyústění. Když k tomu přidám časté nelogické chování postav, nezáživné pitvání v osobním životě hlavních hrdinů a chybějící napětí, tak ta procenta šla dolů. Ano, určité kvality tento seriál má, herecké obsazení rozhodně není špatné, ale mně tam prostě něco chybělo. Vyzdvihnul bych však hudební podkres, ten byl výborný. Takže jak se říká – tento seriál nenadchne, ale ani neurazí…

Malá islandská dedinka, ktorá malebná až tak nie je. Už istý čas je celé jej okolie pokryté popolom z neďalekej sopky. Všetko je špinavé, ťaživé a depresívne, čo len podkresľuje celkovú atmosféru seriálu. Sopka už je aktívna istú dobu a tamojší ľudia sa snažia ako tak žiť v jej prostredí, až kým ich život nenarušia návraty osôb, ktoré by už nikdy nečakali. Postavy sa postupne snažia vyrovnávať s navrátilcami a s tým, čo znamenajú, čo prinášajú do ich života teraz. Seriál teda skôr hrá na nejaké tie filozofické úvahy, porovnávanie minulosti s prítomnosťou a pod. Katla je teda seriál so zaujímavým námetom. Jeho prevedenie nemusí byť síce také, ako by ste čakali alebo chceli, ale aj tak stojí za skúšku.

Ak máte chuť na poriadku dávku mysteriózna, kde si budete klásť veľa otázok, ktoré budú postupne zodpovedané, Katla je tým správnym seriálom pre vás. Hercov nebudete poznať, jazyku rozumieť tiež nebudete, napriek tomu vás depresívna atmoška tohto islandského seriálu dokáže hneď vtiahnuť do deja a vy sa nebudete vedieť odpútať od obrazovky. Sopka Katla je stále aktívna a obyvatelia žijúci neďaleko sa budú musieť popasovať s tajomstvami, ktoré začnú vyplývať na povrch po príchode „ženy z popola“ priamo z epicentra. Minulosť sa začne prepletať s prítomnosťou a v mestečku Vik sa budú diať veľmi podivné až strašidelné veci.

Island, jindy krásné prostředí, tady po výbuchu sopky téměř k nežití. A právě to drsné a tajemné prostředí je lákavé. Už od začátku tušíte, že se zde skrývá něco nepřirozeného a příběh vám pomalu odkrývá co. Lidé, co zde zůstali žít, trpí ztrátou bližního, bolestí, nemocí a dalšími samými pěknými věcmi. Jakmile se začínají znovu objevovat lidé, kteří zmizeli i nezmizeli nebo zemřeli, zajímá vás čím dál více, co se skrývá pod povrchem Katly. Problémem seriálu je jen to, že toho moc neodkryje. Po skončení máte více otázek než odpovědí. Nebo to je tak schválně? Mysteriózní islandský seriál…. Nezbývá než doufat v 2. sérii, která na vaše otázky odpoví.