Seriálem kolem světa: 7 zastávek na středozápadu Evropy

Glória prináša pohľad do doby nie tak dávnej. Možno sa vám to podľa obsahu nebude zdať ako zaujímavý seriál, možno pre vás takým nebude ani po prvej časti, ale určite mu treba dať šancu. Glória skvelo vystihuje prostredie štúdia, prácu v ňom, rôzne praktiky. Spočiatku môže pôsobiť trochu chaoticky, kto je kto, na koho strane stojí, aké sú jeho zámery a pod., ale postupne každou časťou sa veci viac vyjasňujú a človek sa v nich čoraz viac lepšie orientuje. Postavy nie sú dobré a zlé, každá z nich v sebe skrýva viacero vrstiev, ktoré sa postupne rozvíjajú, a ukazuje sa tak ich charakter. Takže ak máte radi špionážne veci a máte čas, určite Glóriu skúste; hodí sa vám aj do výzvy.

Píše se rok 1968, schyluje se k invazi vojsk Varšavského paktu do ČSSR a Rádio Svobodná Evropa má k dispozici magnetofonovou pásku určenou k vysílání, s demoralizujícím proslovem sovětského emigranta – generála, který prosí ruské vojáky, aby nenapadli Československo. Páska, převážená kurýrem, je zabavena maskovanými muži se zbraněmi… V této části končí thriller. Následují prkenné herecké výkony, kostýmy jako z dobových módních časopisů, četné naivní dialogy, profláklá klišé. Vztahové prvky a zvýrazněný machismus degradují seriál na hispánskou telenovelu smíchanou se špionážním thrillerem z období studené války. Od prvního dílu je jasné, že se děj točí okolo syna portugalského prominenta, který se zúčastnil konfliktu v Angole, kde proti sobě bojovaly síly podporované SSSR s koloniálními vojsky. Zažil válečné zločiny spáchané ve jménu boje proti komunismu, a proto se nechal naverbovat a vycvičit. Na vlastní žádost se nechá zaměstnat jako technik vysílače a má tak značnou příležitost škodit pod vedením KGB. Ke své činnosti využívá napjatých vztahů mezi americkými provozovateli vysílače (CIA), portugalskou tajnou policií a místními prokomunistickými bojůvkami. U diváka nevzbuzuje sympatie, protože jedná jako zcela anetický jedinec. Za kladnou zmínku a zvýšení hodnocení stojí nezvykle kvalitní popis a zobrazení tehdejších technických reálií – lokace vysílače kvůli odrazu KV vysílání o ionosféru, provedení anténního systému, vysílací elektronky, technika ve studiu, přelaďování kmitočtu kvůli vysílání rušiček v ostbloku, špionážní magnetofon…

Tímto kouskem jsem se trochu vrátil k německé tvorbě a seriálu Deutschland 83, pochopitelně jen částečně tématem. A musím říct, že Portugalsko mě bavilo víc. Seriál drží diváka v napětí, od prvního dílu není úplně jasné, komu se dá věřit a komu ne, každý tu představuje něco komplexnějšího než jen obyčejnou postavu pracovníka. Aktivně se tu řeší Československo, což je fajn, i když věci jako takové fajn nejsou. Všechno tu docela dobře funguje, charaktery jsou moc dobře napsané, takže snad jediným problémem je pomalé pronikání. V úvodu to může působit dost zmateně, snadno se v tom ztratíte, ale má to svůj význam a postupně se tu dějí zajímavé věci. Je tu sice to srovnání s Německem, ale procentuálně to nakonec navyšovat nebudu.

Penoza je seriálem původem z Nizozemska a to je nejspíš i jeden z důvodů, proč o něm v Čechách v podstatě nikdo neví. Proti němu totiž hraje dostupnost i jazyková bariéra. Jinak si totiž vysloužil řadu televizních cen, dočkal se pěti sérií a neunikl ani pozornosti americké produkce, která připravila vlastní verzi. Hlavní hrdinka z donucení přebírá rodinný byznys, který se však nachází za hranicemi zákona. Takže pokud jsou mafiánské příběhy z podsvětí něco, do čeho se s chutí zadíváte, tak by Penoza mohla být právě pro vás.

Seriál Capitani mi loni nabídl Netflix a protože jsem ještě žádný kousek z Lucemburska neviděla, pustila jsem si ho. Detektiv Luc Capitani přijíždí do vesnice Manscheidu na dovolenou zrovna ve chvíli, kdy je v lese nalezena mrtvá patnáctiletá dívka. Spojí své síly se zástupci místní policie a začíná se rozbíhat vyšetřování. V maloměstečku, kde se všichni znají a takříkajíc si vidí do talíře, to jde docela ztuha, protože každý tady má svého kostlivce ve skříni. Na seriálu je sympatická délka – 12 dílů po cca půl hodině – jako stvořená pro maraton. Obsazení také není špatné, na nervy mi vyloženě nikdo nelezl (i když místní policista k tomu neměl daleko :-)), ale co musím pochválit je, že tvůrci netlačili ústřední dvojici vyšetřovatelů do romantické linky, jak tomu většinou bývá. Příběh je uzavřený a já ho můžu jedině doporučit. Není to nějaká extra bomba, ale odpočinková podívaná s nějakým tím překvapením.

Na serial Capitani jsem narazila během lovení evropských krimi mini serií na Netflixu. Děj není závratně originální, ale zkusila jsem ho. V první řadě se přiznám, že jsem seriál sledovala s AJ dabingem, možná jsem se tedy trochu ochudila o autentičnost. Do malé vesnice přijede detektiv a nachmítne se k vyšetřování smrti dívky. Je zde několik zapletek, do případu se zamotají poblíž cvičicí vojáci a Capitaniho minulost. Děj odbíhá docela rychle a akčně. Zápletka byla částečně odhadnutelná, ale bylo tam i překvapení a drama. Postavy byly částečně tuctoví vestničani, ale Capitani i policejni sbor byli sympatičtí. Líbila se mi zápletka policistky a vojáka, trocha osobního dramatu. Celkově zajímavý oddech od americky krásných herců. Seriál bych shrnula jako lehce nadprůměrnou detektivní minisérii. I když mi ty mrtvé dívky a ženy už mi přijdou jako častý motiv.

Jelikož mám rád různé kriminálky, tak kvůli loňské výzvě a položce „Pilot seriálu z nevybarveného státu na mapě“ jsem před rokem zkouknul i tenhle lucemburský kousek. A rozhodně se na to dalo dívat. Luc Capitani je inspektor, který jede na sever Lucemburska do jedné zapadlé vesnice vyšetřovat vraždu mladé dívky. Jelikož se jedná o relativně uzavřenou komunitu, tak mu s vyšetřováním začne pomáhat místní policistka Elsa Ley. Capitani se tak postupně zaměřuje na několik podezřelých, odhaluje různá tajemství a přemýšlí nad motivem vraždy. Jasně, občas se některé postavy chovají trochu nelogicky, občas si řeknete, že už jste to prakticky viděli jinde, ale i tak se podle mě jedná o nenáročnou kriminálku z neobvyklého prostředí. A plusem je rozhodně i stopáž – každý z dvanácti dílů má maximálně půl hodiny. Takže pokud máte volné odpoledne, Capitani bude příjemná jednohubka!

Předně je třeba přiznat, že Švýcarsko zatím nedisponuje množstvím seriálů, které by slavily úspěch i za hranicemi vlastní země. Nicméně když vás napadne Švýcarsko, tak vám nejspíš na mysl přijdou dvě věci – neutralita a hory. Vybraný seriál se drží té druhé věci. Wilder je zasazen do horské oblasti a hlavní hrdinka je detektivka, která se vrací do rodného městečka. A když se ve městě odehraje vražda, tak se pustí do vyšetřování. Těžko říct, jestli je to dostatečně lákavé na sledování, každopádně Švýcarsko zatím nenabízí nic, co by se do televizní historie vepsalo výrazným písmem.

Zaprvé jednoznačně zaujme výprava, dobové kostýmy a reálie přelomu 19. a 20. století ve Vídni. Jinak je to ale detektivní seriál s klasickou dvojicí detektiv a nedetektiv (Castle, Grantchester), kdy entuziasmus a nový pohled na věc „amatéra“ přináší zdárný výsledek pro vyšetřování. Příběhy jsou dobře vymyšlené a „protáhnou“ nás zákoutími tehdejší Vídně (divadla, kabarety, kavárny atd.). Co bije do očí je ale zapojení žen, ať už je to v muzeu pracující vědkyně nebo žena pracující v policejním archivu (v 2. sérii), to asi není realita počátku minulého století. Hlavní dvojice je tvořena detektivem středního věku a mladým studentem lékařství se zaměřením na psychiatrii, který se vzhlédl v Sigmundu Freudovi. Právě pohled mladého lékaře pomáhá řešit případy, protože vytváří jakýsi profil vraha. I detektiv i lékař mají svůj rodinný příběh, detektiv těžce snáší, že přišel o dceru a lékař zase, že je žid a nutí ho do ženění. Vlastně je to celé správně, ale něco tomu chybí, něco tam vadí. Nevím, jestli je to chemie mezi oběma představiteli nebo až jakási teatrálnost.

Vienna Blood je seriál, tvořený (zatím) šesti navazujícími TV filmy, situovanými do hlavního města C&K – do před(prvo)válečné Vídně – metropole světového významu, která je poznamenaná napjatou politickou situací a komplikovanými vztahy mezi většinově antisemitskou aristokracií a židovskou komunitou. Zdánlivě dlouhá stopáž je plně zdůvodnitelná vedlejšími dějovými linkami. Nadaný a lehce arogantní student psychiatrie, ovlivněný přednáškami Freuda, se stane nevítaným partnerem staršího, brutálního policejního detektiva, kterého postupně přesvědčí o svých schopnostech sestavováním funkčních psychoprofilů pachatelů. Jeho hluboké porozumění lidskému chování a znalost deviací mu pomáhají vyřešit holmesovsky záhadné případy. Časem se začne na vyšetřování zločinů podílet jeho bývalá pacientka, přírodovědkyně, nápomocná s forenzními analýzami. Oba protagonisté se spřátelí a ve vyšetřování případů se často postaví proti vídeňskému establishmentu a nedotknutelným mocným, proti zkostnatělé byrokracii a odmítání nových postupů, často nerespektují dobové policejní procedury. Pomalé tempo dává divákovi čas, aby se kochal dobově zobrazenými velkolepými interiéry a exteriery. Špičková práce kostymérů a nepřeberné monožství historických artefaktů, kontrast mezi přepychem světa bohatých a nechutnou špínou, bídou a bezútěšností prostředí chudiny, to vše působí jako výlet pomocí stroje času. Rozhodně to ale není seriál pro každého, zejména ne pro milovníky akčních seriálů…

Historické kriminálky nie sú žiadnym novým žánrom medzi seriálmi a tešia sa istej obľube. Vienna Blood medzi seriálmi tohto žánru síce ničím nevyniká, ale aj tak stojí za pozretie. Niekomu môže prekážať pomalšie tempo, ale práve to podtrhuje a vystihuje atmosféru vtedajšej secesnej Viedne. Námet je rovnako zaujímavý. Jednotlivé časti predstavujú samostatné príbehy, ktoré na seba nenápadne nadväzujú vedľajšími zápletkami. Hlavné postavy tvoria celkom zaujímavú, možno trochu nesúrodú dvojicu, ale práve preto dokážu tak dobre fungovať. Ak vám teda nevadí pomalšie tempo či ľahká predvídateľnosť, seriál určite skúste. Momentálne je vonku 6 častí, ktoré síce majú cca hodinu a pol, ale ide o dobre a príjemne strávený čas.

Tímto seriálem rozhodně Maďarsko ukazuje, že má své místo na poli evropské seriálové tvorby. Kdybych nevěděl, o jakou produkci jde, snadno bych seriál zařadil do Polska nebo Itálie. Přiznám se, že asi po třetím dílu (zhruba tak nějak) jsem si říkal, fajn, tak se blížíme uzavřenému konci. Všechno tomu nasvědčovalo, věci se začaly dávat do pořádku. Nebylo tomu tak a právě na tom musím ocenit postupnou gradaci. Z původně nenápadného podvodnictví se vyklubala dost velká záležitost, do které se zaplétali všichni možní. Obsazení mi tu na první dobrou nesedlo, ale zvykl jsem si a po pár dílech jsem byl vlastně i spokojený, nebo jsem to aspoň víc neřešil. Určitě dávám tvůrcům body za smysluplné propojení dějových linek, je pravda, že párkrát něco působilo dost zvláštně, ale většinou to všechno začalo dávat smysl až o něco později. Rozhodně je tak lepší si dát seriál vkuse, nebo to aspoň moc nerozsekávat, pokud máte čas.

Aranyélet, v českém překladu Sladký život, ukazuje jednu na první pohled obyčejnou maďarskou rodinu, které nechybí peníze ani majetek. Ty obstarává především hlava rodiny Attila Miklósi, který se však kvůli nim zapletl s podsvětím. Když se Attila rozhodne, že už nechce krást a podvádět, ale žít normální život, jeho rodina v tom příliš pochopení nenajde. A vystoupit ze zlodějských kruhů také není jen tak. Námět nezní úplně originálně (navíc vychází z finské předlohy), v různých formách byl viděn jistě několikrát, ale jednak scénář a skvělí herci, a jednak i zasazení do jedné z postkomunis­tických zemí Sladkému životu dost pomáhá. Maďarsko je v seriálovém světě pořád docela neokoukané, a i proto mě seriál chytnul na první dobrou. Některé postavy prakticky nemají dobrou stránku, jiné si ale i přes ne úplně čistý způsob života divák oblíbí. Tvůrci věděli, kdy přestat a seriál zbytečně nenatahovali do dalších nesmyslných sérií, ačkoliv by divácký úspěch k něčemu takovému mohl svádět. Nechybí navíc ani akčnější scény, silná rodinná linka, nějaká ta romantika i v rámci hlavní dějové linie a napětí je tam po dobu všech dílů také dost.

Koprodukčný seriál Mária Terézia zobrazuje život najvýznamnejšej panovníčky z rodu Habsburgovcov – Márie Terézie. Z hľadiska kostýmov, priestorov natáčania, hereckých výkonov a stvárnenia atmosféry 18. storočia hodnotím seriál veľmi pozitívne. Horšie to je už z hľadiska historickej presnosti. Prvé dve časti ma veľmi nadchli, pretože historická podobnosť bola na skvelej úrovni, herečka stvárňujúca Máriu Teréziu veľmi sympatická a javilo sa, že z toho bude kvalitný historický seriál. Potom však prišlo sklamanie. Tretia a štvrtá časť obsahovali veľké historické omyly, týkajúce sa najmä osoby Márie Terézie, ktorá nikdy nepodviedla Františka Štefana. Taktiež ma sklamal výber druhej herečky, uprednostnila by som pôvodnú herečku s maskérskymi úpravami na daný vek Márie Terézie. Posledná (piata) časť sa historickou podobnosťou priblížila opäť k realite, avšak nepáčil sa mi urýchlený záver života Márie Terézie, ktorý by si určite zaslúžil väčší priestor. Môj názor na seriál je tým pádom premenlivý, ale keď si odmyslím veci, ktoré mi prekážali, je to veľmi dobre natočený seriál a rada si ho znova pozriem. Veľmi chválim herecký výkon Vojtěcha Kotka v roli Františka Štefana! Všeobecne je však seriál príjemný na sledovanie a ľuďom, ktorí sa nezaoberajú históriou do detailov, pravdepodobne historické nepresnosti nebudú prekážať. Vivat Mária Terézia!

Myslím si, že ČT se nemá za co stydět, hodnotím koprodukční seriál čtyř států jako podařený projekt. Určitě to má svoje chyby, ale také kouzlo. Musím pochválit výpravu, kostýmy, originální dobové a nádherné prostředí je velké plus. Spíš bych ubrala sexuální scény, některé byly opravdu zbytečné, a zaměřila se víc do hloubky historie. Začátek seriálu se zaměřil na mládí Marie Terezie, kdy si prosadila manželství z lásky, a na její cestu na trůn, než se stala panovnicí. Postupně jsou díly rozdělené na korunovaci a období složitější, kdy rozhoduje o budoucnosti Habsburské říše – válka, reformace, ale také nevěra, spíše už politické drama. Závěr dílu byl vydařený, skvělá atmosféra… Mně se líbil i Vojta K. jako mladý i starší Fr. Štěpán Lot. Myslím si, že herecké obsazení se povedlo. Doporučuji, určitě stojí za zhlédnutí.

Marie Terezie je velký koprodukční projekt, který nám má přiblížit život této panovnice. Jde o silně zromantizovanou verzi, která se zaměřuje na vztah s jejím manželem Františekem Štěpánem Lotrinským. Jejich namlouvací a manželské peripetie se často řeší na úkor historických událostí. V pozdějších sériích ubývá řešení manželových nevěr a seriál se soustředí na vztahy s dětmi. Hlavně budoucím Josefem II. Seriál je nedramatický, nemá pořádný tah na branku. Pro většinu lidí je to dobře stravitelná a příjemná lekce historie. Stojí za zkouknutí, ale neodpovídá nám na otázky, proč se z podceňované dívky na trůně, která zdědila zdevastovanou zemi, stala jedna z nejvýznamnějších panovnic Evropy.