Seriálem kolem světa: 7 zastávek na východě Evropy

V úvodu působí seriál spíš jako jeden dlouhý film, dost se skáče, moc se toho nevyjasňuje a zprvu to úplně nevypadá, že by tu bylo nějaké jasné směřování příběhu. Ale nakonec jde o velkou skládačku, která postupně začne ukazovat něco většího. Celé je to takové ponuré a temné, což špionážnímu příběhu sedí. Místy se to trochu přehání, kdy se všechno tutlá a dělá drsnějším, než je. Tvůrci se nebáli kohokoli zabít, takže jde opravdu o napínavou podívanou, kdy člověk čeká, jak to u které strany vlastně dopadne. Možná ne u nás, ale jinak by mohlo být velký lákadlem i to, že tvůrci vycházeli ze skutečných událostí, ono to takto zpětně všechno dostává zase jiný rozměr.

Madame K. patří mezi nejúspěšnější seriály z Estonska, jako důkaz určitě poslouží několik získaných televizních cen. A pokud o kvalitě může vypovídat i hodnocení na IMDb, tak to hraje jedině ve prospěch seriálu. První řada si drží hodnocení 8,1/10 a druhá jde dokonce na 8,7/10. Pokud vás baví období druhé světové války s podařenými kostýmy a výpravou, tak by to mělo zaujmout i vás. Jen je škoda, že to není lépe dostupné.

Čichače neboli Vůni zločinu podle oficiálního českého překladu mám opravdu ráda, protože oddechové krimi to je prostě moje a když to má pěkný vizuál (efekty kdy čichá a vidíme „v kouři“ průběh, je za mě velice pěkně vymyšlený) a dobré sympatické herce – prodáno. Jeho schopnost, podle čichu poznat naprosto vše od věku až pomalu po barvu očí zločince, je čistá fantasy, i když v seriálu to berou vážně a žádná superschopnost to není. Takže nečekejte superhrdiny potírající zločin, ani žádné čáry a máry – nic takového. Je to spíš další z „klasických detektivek“ s twistem. Cynický hlavní hrdina, co nesnáší lidi, který je nesmírně chytrý, lehce sociopatický, s tendencemi se izolovat ve svém perfektně čistém bytě a samozřejmě nesmí chybět věrný „Watson“, který je jediná víceméně snesitelná entita a přítel v jeho životě. Tady je to detektiv Viktor (přiznám se, že o agentuře SBR na Ukrajině, kde dělá, jsem slyšela poprvé tady), který má rád nezdravé jídlo a ženy. Pro jednou ale hlavní hrdina není úplně osamělý jen s parťákem, a vztahy doplňuje velmi otravná ex-manželka a syn, i když se přiznám, že dějové linie kolem nich mě po celý seriál trošku mátly. A i když je Čichač klasický nesnesitelný „génius“ samotář, tak přece jen se tu objeví i romantická složka. Jediné bohužel je, že nějaký specifický nádech Ukrajiny tam nečekejte (nebo mě se nic moc takového nevybavuje), je to spíše takové obecné krimi s většinou case of the week zápletkou. Takže pokud tenhle žánr je vám blízký a pokud ještě k tomu jste měli rádi Dr. House a jeho neodolatelný charakter, tak Kirill Käro jede na podobné vlně, dokonce když jsem si to teď pustila kvůli tomuto názoru s dabingem, tak ho také dabuje Martin Stránský – pak vám doporučuju tomu rozhodně dát šanci.

Zábavný seriál, který nám představí tak trochu jinou verzi Sherlocka Holmese. Arogantní, přemoudřelý Čichač a jeho přítel Viktor jsou dokonalou paralelou na onu známou dvojici. Navíc, řešení vražd a dalších trestných činů za pomoci čichu je něco, co snad nikoho nikdy nenapadlo a byť se to na první pohled zdá jako hloupost, tak to funguje dokonale. Seriál je plný napětí a té správné atmosféry, která vás chytí a nepustí. Děj je typicky sherlockovský, ale vůbec to nepůsobí jako kopie. Je to dokonalý seriál pro fanoušky Sherlocka Holmese, který rozhodně nezklame a rozhodně stojí za to.

Jedná se o moderní evropský počin, který se dočkal čtyř uzavřených sérií a stal se populárním v řadě zemí, a dokonce vznikla i japonská adaptace. Ono kouzlo tkví ve schopnosti hlavního hrdiny řešit případy nejen svou inteligencí, ale hlavně s pomocí svého extrémně vyvinutého čichu, pro který mu říkají Čichač. Jako expert na pachové stopy je požádán svým přítelem z dětství Viktorem o spolupráci na jeho případech. Vůně zločinu je ukrajinský ruskojazyčný kriminální seriál. V současnosti se tato kombinace jeví přinejmenším jako zvláštní, i proto se obávám, že se pokračování už možná nedočkáme. Řemeslně dobře zvládnuté. Moc se mi líbí vizualizace vůní a hlavní hudební motiv si mě získal. Ani po herecké stránce projekt rozhodně nezaostává. Případy se odehrávají v různorodých prostředích a některé z nich potrápí poněkud déle oba vyšetřovatele a to i osobním zatažením. Dobře tvůrci pracují s onou superschopností, která je pro Čichače přínosem i prokletím. Díky tomu je trochu izolovaný a například ve vztahu k synovi působí neohrabaně. Na nervy mu ustavičně brnká bývalá choť. Jeho jméno je tak trochu záhadou. Postava Viktora je ze začátku až klišoidní sukničkář, naštěstí je později lépe prokreslen jeho charakter. Většina postav si projde jistým vývojem. Události mezi sériemi nám nejsou servírovány pod nos, je třeba si je domyslet, což mi vůbec nevadilo. Sem tam dojde i na humor. Najdou se slabší díly a některé scény s určitými postavami mohou působit zbytečně. Výtku mám k mírné nekonzistenci napříč řadami. Seriál je zajímavý, ale nemusí oslovit každého. Mě však ano, i když jsem na něj původně nechtěla koukat.

O ukrajinské televizní a filmové tvorbě nevím zhola nic, takže o to větší překvapení pro mě byl tento seriál s historickým námětem. Spoutaná láska přibližuje poměry na Ukrajině v 50. letech 19. století, a ač jsem po pilotu sáhla jen jako po zvukové kulise k práci, nakonec jsem byla seriálem nadšena a nedočkavě čekala na každý další díl. Jedná se o telenovelu (seriál je natočen na motivy brazilské Escrava Isaura) a řekla bych, že mu v tomto žánru snad nic nechybí – sirotek vychován v zámožné rodině, nešťastná láska, intriky. To vše zasazené do společnosti, ve které hledá hlavní hrdinka Katerina, která ač vychována v zámožné rodině, je stále nevolnicí, své místo. Na pozadí romantické dějové linky se hodně (opravdu hodně) umírá a našla bych i pár míst, kde mi seriál přišel až moc přitažený za vlasy, ale to všechno vyvažovali neokoukaní herci a prostředí, ve kterém se děj odehrává.

Kriminálka se zajímavou zápletkou a zajímavými postavami, kde nikdo není jen černý nebo bílý. Dva hlavní vyšetřovatelé mají problém nejen s případem, který je citlivý tím, že se týká dětí, ale také mají problém sami se sebou. Že by tímto nějak vynikala nad jinými, se říct nedá, ale rozhodně ji ozvláštňuje prostředí, ve kterém se odehrává. Stylem je to podobné severským krimi, takže kdo je má rád, bude se mu líbit i Pryatki. Nic odpočinkového, je třeba dávat pozor. Kamera i hudba jsou skvělé a navozují napětí, které mnohdy chybí v ději. Pro doplnění kousku z Evropy rozhodně zajímavá věc.

Zahrať si na schovávačku doma? Prečo nie, však čo by sa mohlo stať. Pryatki je seriál z tvorby Ukrajiny, ale kľudne by mohol spracovaním a atmosférou konkurovať tým severským. Príbeh má typické pomalé tempo, kedy sa môže zdať, že sa veľmi dlho nič nedeje, ale opak je pravdou. Už prvé časti svojím spracovaním diváka navnadia pozerať ďalej. Seriál si nastolené tempo udržiava po celý čas, aj keď sa môže občas zdať, že to celé začína trochu pokryvkávať a že mu začína dochádzať dych. No aj napriek tomu Pryatki predstavuje celkom príjemné prekvapenie. Ak si ho zvolíte na prvé stretnutie s ukrajinskou tvorbou, neoľutujete.

Detektivní zápletka začíná záhadou zamčeného pokoje (bytu), ze kterého zmizí malá holčička, když hraje s otcem hru na schovávanou. Následuje zmizení dalších dětí, únosce otevírá stream, ve kterém vysílá video s dětmi v kleci, které mají v rukou cedule se záhadnými čísly. Začíná hra s policií, která na svém konci způsobí slzy na tvářích mnoha diváků. Seriál je svou formou evropský. Je situovaný do fiktivní východní země (policie je latinkou označena jako „police“, policejní odznaky neobsahují název/znak země, jméno vyšetřovatelky se nevyskytuje v UA, nebo RU jazyku). Policie je propojena se zločineckými gangy a podílí se na distribuci drog. Dva hlavní vyšetřovatelé jsou ovlivněni traumaty z minulosti, které tvoří retrospektivní dějové linky. Vyšetřovatelka je zavržené dítě, které navíc trpí fobiemi jako oběť trestného činu a její kolega je poznamenaný rodinnou tragédií. Vše evokuje atmosféru severských seriálů – scény jsou temné, dominuje šedá škála, osvětlení je většinou lokální, četnými lokacemi jsou bezútěšné betonové stavby, suterény a ponuré nedokončené, nebo zdevastované betonové průmyslové budovy, hudební podkres je značně depresivní. Přes občasné scénáristické chyby, často nezvládnuté a lacině působící dialogy a ne vždy nejlépe vystavěnou dynamiku děje se jedná o neočekávatelný počin, který nezklame milovníky severských seriálů. Škoda, že se nedočkáme pokračování, protože okupovaná Ukrajina bude mít na starosti jiné záležitosti, než točit seriály.

Ten posun dál v Evropě už je tu znát, je to prostě takové východnější, ale to není špatně. Docela rychle se člověk dostane do příběhu, všechno se začíná pomalu rozpadat a to se fakt dobře sleduje. Spousta tajností, „dvojí život“, lži a rychlá nešťastná řešení. Je tu super změna z nepřemožitelného výběrčího/taxikáře k labilnímu agresorovi, který přestává být obezřetný. Je tu sice i rodinná linka, ale všechno je napojené na hlavní linku, takže žádná přehnaná slaďárna, ale spíš postupně gradující drama. Tak dvě postavy jsou tu trochu zbytečné, ale mají svoje místo a nedá se říct, že nefungují, jen jsou navíc. Na rumunské drama se dívá dobře, ve spoustě věcí je nepředvídatelným, nabízí charakterové vývoje a celkově se nebojí být drsnější.

UMBRE neboli Stíny. Jedná se o kriminální drama z Rumunska od stanice HBO. V hlavní roli se tu představuje v Rumunsku poměrně známý herec Serban Pavlu. Na IMDB má seriál obdivuhodných 8,9/10 a na CSFD 79 %, což vypovídá o jeho kvalitě. Seriál místy působí trochu komorně, ale někdy naopak dost otevřeně a akčně. Hlavní hrdina žije dvojí život. Jako otec rodiny se zaplete s mafií, pro kterou vybírá výpalné a čím dál více se propadá do problémů, které následně odnáší i jeho rodina. Moc se mi líbí intro seriálu a seriál jako takový rychle odsýpá a celkově se mi moc líbil. Viděl jsem všechny 3 řady a jako fanoušek seriálu Gomorra a Suburra byla tohle povinnost.

Mám rád žánr normální lidi se dostanou do neuvěřitelné situace. A to přesně tenhle seriál splňuje. Navíc přidává loupež, dva ňoumy a spoustu korupce okolo. Bohužel pilot je výrazně lepší než zbytek seriálu, který rychle sklouzne do šedého průměru. Nepotěší ani konec, který se sice tváří uzavřeně, ale rozhodně ne uspokojivě. Místy se taky dost nepříjemně vleče. Samotní Rumuni, když proletíte diskusní fóra, si o seriálu moc dobrého nemyslí a značně kritizují herecké obsazení s tím, že prostě nemají dobré herce. Já to tak černě nevidím, ale možná to je tím, že my dobré herce taky nemáme, a tak jsem už značně tolerantní. I přes všechny nešvary ale stojí seriál za zkouknutí. Má jen šest epizod a navíc občas musíte „seriálovému“ trpaslíkovi držet palce, protože vás může překvapit, a minimálně je fajn zase jednou vidět něco, co není úplně tradiční západní seriál.

Dvaja chlapi vojdú do baru a rozprávajú sa o tom, ako by vykradli banku. Pozor, nejde o vtip. Aj zdanlivo nevinná a vtipná príhoda dokáže spustiť lavínu udalostí, ktoré sa len tak nezastavia. Nevinný vtip sa zrazu stane skutočnosťou a hlavná dvojica bude predsa len donútená tú banku vykradnúť. Bani Negri stojí na ľahkom suchom humore a je plným absurdných situácií. Hlavnej dvojici budete držať palce, aby sa konečne dočkali pokoja a ich trápenie skončilo. Lepšie povedané, aby ich chytili. Ale cesta za tým nebude jednoduchá. Pomoci sa len tak nedočkajú; ten, kto by im mal pomôcť, im skôr kladie polená pod nohy. A každý má na to svoj dôvod. Bani Negri v sebe mieša krimi, komédiu, štipku drámy. Taký ten slušný priemer, ktorý neurazí a jeho 6 častí máte rýchlo pozretých.

Ráda sleduji východoevropské filmy a seriály, protože mě zajímá, jak to v které zemi vypadá a funguje. Proto mě na HBO zaujal seriál Špinavý prachy. Seriál mě příjemně překvapil. Ústřední dvojice údržbářů dopravní signalizace mi byla hned sympatická. Snaží se snad jako jediní široko daleko dělat svou práci a vlastně i žít poctivě a stejně jsou přinuceni naplánovat a provést loupežné přepadení. Šestidílný seriál není nijak roztahaný, zhlédla jsem ho na jeden zátah a dobře jsem se pobavila.