A žili šťastně... až do roku 2021

Burden of Truth (Břemeno pravdy)

Burden of Truth se trochu liší od jiných právnických dramat. Jednak se celá série věnuje vždy jedné kauze, jednak akcentuje jinde opomíjené téma původních obyvatel Ameriky a problémů, kterým čelí. Jakožto kanadský seriál působí poněkud uměřeněji a poskytuje navíc zajímavý pohled na problémy nepříliš velkého města a jeho obyvatel. Není to ovšem seriál, který by mě hluboce upoutal, a jeho zrušení mě nijak zvlášť nemrzí.

Kamenem úrazu je pro mě postava Joanny – nějak na ní nevidím tu brilantnost, kterou má disponovat, je spíše houževnatá, cílevědomá a hlavně zpočátku i bezohledná. Její vztah s Billym – ať už profesní, nebo osobní, působí nevyváženě a ten druhý i nevěrohodně. Za celou dobu jsem si ji nedokázala výrazněji oblíbit a ani její představitelka mi moc nesedla.

Jednotlivé série mají spíše sestupnou tendenci. V té čtvrté bojuje Joanna za domorodou obyvatelku, na kterou je vyvíjen nátlak, aby prodala svou farmu provozovatelům zlatého dolu. K tomu Joanna zápasí s mateřstvím a je ohrožena škraloupem z minulosti. Policejní velitel Owen vezme pod svá křídla domorodého mladíka, který se dostal do problémů. Začínající policistka Taylor se osobně angažuje kvůli zneužívané ženě a studentka práv Luna hledá své místo v právním systému, které by bylo v souladu s jejím sociálním cítěním.

Jednotlivé linky i osudy postav se postupně proplétají, až přijde poslední epizoda, kde padne rozhodnutí ohledně Joanniny právnické licence, Billy se pokouší zachránit potápějící se firmu, Luna chce vymoci odškodnění pro zneužívanou Dee a obrací se ke svým kořenům, Taylor absolvuje nervydrásající setkání se svým otcem a Owen řeší situaci s Kipem. Všechno se docela hezky uzavřelo, naštěstí ne vždy vyloženým happyendem.

Nejvíce se mi líbila Lunina cesta k poznání sebe samé. Naopak mi vadil postoj „před lety jsi udělala sviňárnu a porušila zákon, ale teď už jsi jiný člověk, můžeš udělat tolik dobrého, takže by ti to mělo projít“. Taky bych se obešla bez patetických výlevů (hlavně během Joannina slyšení, ale i její vyznání Billymu na mě působilo jen stěží uvěřitelně). Čtvrtá řada byla podle mého nejslabší a vlastně by mi nevadilo, kdyby nevznikla, zakončení je ale (podobně jako u předchozích sérií) důstojné a hlavně uzavřené.

Good Girls (Hodný holky)

Co říct k finále Good girls aneb zase tu máme utnutý příběh s cliffhangerem a samými otázkami. Za mě osobně by tohle mělo být prostě trestný. Nejvíc ubíjející je, že se původně počítalo s 5. finální sezónou, takže je naprosto pochopitelné, že čtvrtá nemohla přinést uspokojivý konec. Přitom je to celé neskutečná škoda. Když si vzpomenu na první sezónu, tak to bylo naprosto fantastický – plot twisty, humor, sympatické postavy, chemie s gangsterem, manager obchodu je kapitola sama o sobě. Jako všechny seriály to samozřejmě s každou další sérií začínalo být překombinované a místy nesmyslné, třeba ta celá záležitost s pyramidou a Vancem (k čemu to vůbec bylo upřímně), ale možná by to v té páté sérii někam smysluplně posunuli, ale to se bohužel už nikdy nedozvíme. Stejně jako jestli by Rio opravdu poslouchal Beth (dost pochybuji), opravdu Annie nechají hnít v kriminále (snad ne), vykašle se Ruby na všechno a pojede žít poklidný život v Nevadě (doporučila bych ji to) a dostali bychom konec ala Breaking bad nebo…jak by tenhle příběh zoufalých matek vlastně reálně skončil? Osobně moc nevěřím tomu, že celé domlouvání opravdu ztroskotalo jen na tom, že Montana nechtěl přijmout menší částku, ale holky na to kývly. Podle mého z něj udělali obětního beránka. Jasně bez něj by finální série byla dost naprd, ale na druhou stranu ať mi nikdo netvrdí, že by ho nedokázali nějak vypsat z příběhu a ukončit to jen se třemi dámami. Vlastně ani nevím, co je horší tenhle utnutý konec bez konce, anebo kdyby splácali finální sérii, která by vlastně nedávala smysl, protože by se museli zbavit oblíbeného gangstera. Jsem rozpolcena. Zůstává jen žít v naději, že za pár let si na tento seriál někdo vzpomene a udělá menší revival, kde se vše uzavře. Ještěže žijeme v době remaků a revivalů.

The Outpost

S The Outpost jsem již od jeho začátku, neboť jsem k němu jakožto redaktor přidávala obsahy. Zprvu jsem se na seriál velice těšila, protože mi připadal zajímavý, ale první série mě zklamala. Bylo poznat, že se jedná o nízkorozpočtový seriál. I tak jsem ale vytrvala a čekala na pokračování. A dobře jsem udělala. Byť některé scény, díly byly nudné, místy neohrabané, tak mě mile překvapilo, když se seriál dočkal čtyř sérií. S klidem mohu říci, že poslední série byla ze všech vydaných ta nejlepší. Aspoň dle mého názoru.

V závěrečné sérii se konečně dozvídáme původ Blackbloods, setkáváme se s praotcem všech a také i s pradávným zlem, které naši hrdinové musí zastavit a zachránit tak jejich svět. Rozhodně se mi na závěrečné sérii líbilo zpracování původní Sedmy a jejich „poslání“. Také bylo zajímavé sledovat, jak si lid vybral Talon za svojí královnu a ona se prala se svými vnitřními pocity vůči mrtvé kamarádce, která byla její předchůdkyní. A to by nebylo, aby se i zde neobjevili nějací fanatici. A ti mi jako obvykle lezli na nervy, přesto mi úmrtí některých fanatických postav bylo líto. Dokonce mi za ně i slza ukápla, ale ne moc velká. Nejvíce mi bylo líto praotce Blackbloods Astera, jenž se obětoval (asi jako většina postav v seriálu) pro dobro všech a jeho dětí (a ne, nemá na to vliv moje láska k modré barvě, jehož barvě kinj disponoval :D ). Na to, že se v seriálu tahle postava objevovala jen krátce, na mě udělala velice velký dojem a přála bych mu jiný konec, než jaký si vybral.

Tohle je asi jediný seriál, kde jsem na jeho závěru nebrečela. Většinou poslední díl probrečím, ale v tomhle případě byl celý komplet krásně uzavřen, všechny dějové linky ukončeny, důležité postavy našly štěstí a vše potřebné bylo vysvětleno. Stále jde poznat, že se jedná o nízkorozpočtový seriál, a to i ve výběru herců, ale i tak se mi závěrečná série velice líbila. Dokonce mě až zamrzelo, že je seriál ukončen. Tak moc se mi závěr líbil. Je to ale jeden ze seriálů, který stačí vidět jen jednou za život. To ale neznamená, že by námět nebyl zajímavý. Dokonce by tu byl i nějaký potenciál, pokud by se do něj rozhodli zainvestovat více peněz a času.

Mom (Máma)

Mom byl celkově zvláštní sitcom, z mého pohledu dost jedinečný. Nejenže jsem se každý díl neskutečně bavila (díky, Bonnie!), ale jednalo se také o hodně silný a emotivní příběh. Už od začátku jsem žasla nad tím, že z takových témat někdo dělá komedii, ale ono to kupodivu fakt fungovalo. Za mě dokonce čím dál tím líp, protože ty začátky zaměřené na Christy a Violet mě zrovna netankovaly. Brala jsem to jako průměrný seriál s fajn sitcomovou stopáží a vtipnou Bonnie, ta pravá “Máma” pro mě přišla až v podobě party Christy, Bonnie, Marjorie, Jill a Wendy (+ později Tammy).

Odchod Christy zamrzel, nicméně na Mom byla nejlepší jednoznačně Bonnie s Adamem, takže finálová řada pro mě nebyla kvůli absenci Anny Faris o nic podřadnější. Naopak nám závěr krásně ukázal charakterový vývoj Bonnie, a že ten teda byl! Už předposlední epizoda, kde má proslov při ocenění Marjorie, byla jedna velká nálož emocí (a přitom zábavy, což na tom miluju nejvíc). Komu jsem naprosto oddaně přála šťastný konec, to byla Jill s Andym, a jsem moc ráda, že jim to vyšlo. Wendy byla v Mom zase takový Joey, sice nedostala romantický happyend, ale stejně jsem ji měla moc ráda a vždycky mě svým mimoňstvím pobavila.

Abych však pravdu řekla, ne vše bylo na konci Mom perfektní (teda kromě toho, že to vůbec skončilo – ovšem zase raději důstojný konec, než pak vařit z vody, že). Zklamalo mě, že se v samotné finálové epizodě neobjevila Christy. Očekávala jsem, že se ukáže aspoň na svatbu Jill a Andyho, jenže nic. Škoda. Druhá věc byla ta, že jakmile se naopak objevila “Rose” z Dva a půl chlapa, docela mě uklidnilo, že už to končí, což určitě nebyl tvůrčí záměr. Bohužel, já tu herečku od TATHM nemůžu vystát, takže díkybohu, že mi lehce zkazila jen to finále, nikoliv celý seriál. Moc dlouho bych ji tam nepřekousla.

Bezprostředně po zhlédnutí posledního dílu jsem se nemohla zbavit pocitu, jestli jsem od ukončení tolik let běžícího milovaného seriálu nečekala něco víc, ale pak mi došlo, že vlastně nevím co víc. Závěr byl dojemný i zábavný, založený na pomoci druhým, přátelství, podpoře a mé lásce k Adamovi, ostatně jako celý tento seriál, takže já jsem spokojená a jsem moc ráda, že jsem to s nimi prožila.

Brooklyn Nine-Nine (Brooklyn 99)

Na Brooklyn Nine-Nine jsem se dívala tak strašně dlouho. Odškrtávat ve watchlistu jsem začala někdy u konce druhé série, ale koukat jsem začala možná ještě dřív.

Každopádně osmička celkově byla strašná. Vím, že B99 uměl ledasco zpracovat brilantním způsobem, ale tohle se vážně nepovedlo, Postupně ale začaly ukazovat náznaky, že to možná nebude tak zlé, a po finále můžu říct, že jsem za tu řadu dokonce i ráda. To finále bylo totiž naprosto perfektní (kromě toho otravného vypípaného nadávání, se kterým začali po přechodu na novou stanici).

Velká nehalloweenská loupež plná nečekaných podrazů a zvratů (Amy je opravdu génius, tady jsem vážně u prvního sledování nevěděla, která bije), návrat Giny (i když část mě říká, že tu si možná mohli i nechat), vývoj Jakea, který sbalil holku svých snů a není jako jeho táta, spousta srandy a nostalgie – vzpomínky na začátky, vztah mezi Jakem a Holtem, Backstreet Boys… A premisa, že tenhle tým nerozdělí ani konec. Pobrečela jsem si, tentokrát naštěstí v dobrém. A ano, oči mi lehce zvlhly i u druhého sledování. Nine-Nine!

Lucifer

Původně jsem seriál Lucifer ani nechtěl sledovat, ale jednoho chladného lednového večera mě přepadla nuda a… pardon… to byla premiéra oficiální pilotní epizody, kterou jsem neviděl. Viděl jsem pouze verzi pilotu, která unikla již v srpnu roku 2015. Seriál jsem si už po této epizodě oblíbil a s nadcházejícími epizodami se tato obliba jen prohlubovala. Když pak ze strany FOXu přišlo zrušení, tak jsem nadával, klel a nevím co ještě, ale moje následné prosby o smilování vyslyšel Netflix, který seriálu nadělil několik dalších sérií. Ale nic netrvá věčně a i znovuzrozený Samael se musel dočkat svého konce, který byl naštěstí oznámen s předstihem a tudíž měli scénáristé dostatek času na přípravu důstojného zakončení.

Finále bylo krásnou emocionální horskou dráhou, kde byl krásně shrnut emocionální růst každé z postav, nejen samotného titulárního Lucifera, který konečně našel své pravé poslání, jímž je pomoc ztraceným duším k cestě z Pekla do Nebe, k němuž byl inspirován svým vlastním vykoupením za pomoci Lindy a dalších jeho blízkých. Většina hlavních postav dostala své krásné zakončení, trošku mě zamrzelo, že jsme v budoucnosti neviděli dospělou Trixie, ale podobně jako u Avengers: Endgame, kde byla vystřižena dospělá Morgan Stark, jelikož by neměla dostatečný emocionální dopad, kvůli nové (starší) herečce, to dává částečně smysl. Upřímně bych však uvítal i dodatečnou scénu, kde by se sešli všechny důležité postavy při scéně inspirované Poslední večeří Ježíše Krista od Leonarda da Vinciho. Scénáristy ale nakonec musím pochválit za čisté zpracování cestování času, kde využili jednu z mých oblíbenějších teorií cesty časem a to Predestinaci.

NCIS: New Orleans (Námořní vyšetřovací služba: New Orleans)

Rok 2021 pro mě byl z pohledu nových finále trochu slabší, dojížděl jsem spíš resty a ze seznamu pro naše ohlédnutí jsem toho tak moc neviděl. O to jasnější byla volba NCIS: New Orleans. A i když se to nikdy neříká snadno, u tohoto seriálu jsem byl rád, že už nadešel čas závěru. Ale vezměme to popořádku.

Poslední série vylepšila pověst celému seriálu, který je do jisté míry černou ovcí NCIS. Hodně tomu kupodivu přispěla pandemie, díky které se začal seriál ubírat normálnějším směrem. Konečně se upustilo od konceptu Supermana Prida, i když i tak dostal příběh, se kterým jsem v úvodu nebyl úplně spokojený (celé roky nic a najednou vztah a dítě, ach jo). Celá finálová řada se nesla v trochu odlišném duchu, nakolik byla značně ovlivněna zmíněnou pandemií a přinášela řadu emotivních scén. Všechno se tak nějak začalo dávat do pořádku, postupně se uzavřely linky, které měly dostat plnohodnotný konec, aby si pak tvůrci to nejlepší nechali na úplný závěr.

Kdybyste se mě zeptali před rokem, rozhodně bych řekl, že mi tu část postav chyběla. Laurel chápu a beru, i když nerealizování její svatby v seriálu a natočení svatby Prida s Ritou mi v úvodu přišlo tak trochu ušité horkou jehlou. Na druhou stranu Sonja a Brodyová na svatbu zaskočit mohly. No co, budu to brát tak, že prostě nikdo nepočítal s úplným finále seriálu, a tak je nenapadlo vytáhnout kartu návratů.

Scenáristům se povedla hezká věc. Jsou tu šťastné konce, hezký obřad a následná oslava, šťastná Mena, zamilovaní Carter a Hannah a pro jednou zodpovědná Sasha. Ale vše nakonec vlastně končí přirozeně, další případ, další zločin v New Orleans. Ne všechno tak končí. Vzhledem k předchozím dílům je ale v závěru škoda, že Sebastian je tu sám (i když zase by tu nebyla vtipná scéna z obřadu, aspoň jsou tak spolu s Pattonem). Pochopitelně mrzí i neuzavřená milostná linka Loretty, ale ta tu také vypadá spokojeně a uspěla aspoň na radnici. Co dodat, byl to hezký závěr s moc příjemnou finální scénou, která se zkrátka nesla ve stylu New Orleans.

Laissez les Bons Temps Rouler.