Seriálem kolem světa: 7 zastávek v Izraeli

Evropan si nedokáže představit život v zemi, která je po desetiletí napadána okolními státy, ať již jde o válečné konflikty, ostřelování, nebo terorizmus. Vůbec si neumí představit, že by byl 17 let vězněný a jak by vypadal život po jeho návratu. To samé se stalo dvěma izraelským vojákům, kteří byli vráceni spolu se zabitým spoluvězněm. Jejich přivítání ale nebylo a nemohlo být jednoduché – izraelské bezpečnostní orgány musely prověřit, co se s nimi stalo a hlavně kým se po 17 letech týrání stali. Jejich výpovědi byly nevěrohodné, byly v nich rozdíly a psycholog si všiml, že spolu tajně komunikují. Co skrývají? Co se skutečně stalo během jejich zajetí? Psychothriller je tvořený dvěma sezonami, první se odehrává v pomalejším tempu, je to skvěle scénáristicky zvládnutá introspektivní psychologická studie s prvky thrilleru, ukazující problém válečných navrátilců a jejich rodin, snahu o adaptaci a obnovení zpřetrhaných pout. Současně diváka seznamuje s tím, co se stalo v zajetí a s morálními kompromisy, k jakým došlo. Druhá sezona má jiný charakter. Její první polovina je lehce natahovaná, ale potom se promění v drsný špionážní thriller, příběh se začne skládat dohromady a nakonec je uspokojivě uzavřený (ale obsahuje backdoor pro případné pokračování). Osobně jsem m.j. vděčný za zobrazení každodenního tvrdého života Izraelců v Jeruzalémě. V porovnání s povrchním, patetickým a akčním americkým remake Homeland vychází Hatufim jako jednoznačný vítěz, určený pro náročnějšího diváka.

Shtisel je vlastně izraelská telenovela (nenechte se tím odradit!), zasazená do prostředí věřících ultraortodoxních Židů, působícím dojmem světa dávných časů. Tempo je vražedně pomalé, ale vlastně perfektní, protože umožnilo zásluhou skvělého scénáře a hereckých výkonů vykreslit vlastnosti a sílu postav do detailů. Zcela absentují nadávky, vulgarismy, zabíjení, násilí, drogy, sex a progresivismus, zato nechybí charakteristický židovský humor. Dospívající a silní lidé se vzpírají bezvýhradnému přijímání norem, hodnotových žebříčků a morálky, které jsou do nich vtloukány od narození, chtějí rozhodovat sami za sebe. Každé další samostatné rozhodnutí je činí méně závislými na tom, jak a v čem byli vychováni. Bez ohledu na to, z jaké kultury pocházíte, tak i vy budete v dospělém věku čelit (čelíte) dilematům, která z toho plynou, psychickému imprintu komunity, z jaké pocházíte.Faktická izolace “černokloboučníků”, jejich životní styl a kontrast s poněkud vulgárním světským životem umožnil vytvoření jednotlivých dějových linek tak, že promlouvají k našim srdcím, protože se zabývají tím, kdo jsme, jací jsme a jaké máme k sobě vztahy a demonstrují tak obecně platné pravdy, se kterými se můžeme ztotožnit. Gójové (tedy my, nežidé) budou mít problém s pochopením některých scén, mezilidských (zejména mužsko-ženských) vztahů, jednání některých postav a k tomu patrně občas nepochopí komičnost, nebo naopak vážnost situace. Diváka někdy zaskočí diskontinuita děje, ale i tak je to další skvělý izraelský seriál hodný sledování, který vás pohladí po duši a ukáže vám zcela odlišný svět od toho našeho.

Tri série seriálu SHTISEL nás nechávajú nahliadnuť do života skupiny pre nás veľmi exotickej – ultraortodoxných Židov, ktorí pre nás mnohých musia pôsobiť v 21. storočí ako anomália. Hneď na začiatku však musím vyzdvihnúť, že ide o pohľad veľmi neutrálny, ukazujúci proste… život. Pre bežného človeka nepochopiteľný svet pravidiel, náboženských prikázaní, tradícií a zvykov je základom pre obraz života rodiny Shtiselovcov. Konflikt tradícia vs. moderný spôsob života je hybnou silou deja. Otec, synovia, dcéry, babička, všetci prinášajú svoj postoj k tomuto spôsobu života. Niekto – staršia generácia – je vyrovnaný s tým, ako to je. Mladšia generácia by tak trochu aj chcela byť rebelská, ale tradícia ju akosi vždy vtiahne späť. Konanie postáv, oblečenie, jazyk /jidiš/ a prostredie, v ktorom sa seriál odohráva, pôsobia akoby mimo nášho času, ale dokážu nám celkom nenásilne klásť otázky, ktorými sa nám nie vždy chce zaoberať – otázky o hodnotách, láske, konaní dobra, osobnej slobode… A to spôsobom, ktorý nie je gýčový ani sladký, ale tak celkom normálny. Všetko je dávkované primerane, čo možno viedlo k tomu, že som tretiu sériu nedopozerala. Proste toho bolo už moc – prvé očarenie zmizlo, osudy postáv ma prestali zaujímať a zostala mi len spomienka na zaujímavý pohľad do života iných ľudí.

Ke sledování Kfulim jsem se dostala v podstatě náhodou. Po jedné zmínce na diskusním serveru jsem zjistila, že jsou české titulky a… nelitovala jsem. Špionážní témata mám ráda a tady mě Izraelci překvapili skvělou a napínavou podívanou, která spoléhá hlavně na budování atmosféry a promyšlený děj. Akci se seriál nevyhýbá, ale prim hraje budování příběhu pěti lidí, jejichž osobní údaje byly zneužity k únosu íránského ministra, a jejich následné vyšetřování. Jak se brzy ukáže, všichni mají co skrývat. Škoda poněkud přepáleného akčního finále, ale celkově jsem byla ze seriálu nadšená. Snad druhá série, ke které jsem se zatím nedostala, tento dojem nezkazí.

Zdánlivě obyčejné ráno se ukázalo pro pět zdánlivě obyčejných občanů Izraele zdaleka ne obyčejným. Z televizních zpráv zjistili, že jsou hlavními podezřelými z únosu íránského ministra obrany v Moskvě. Někoho z nich to šokuje, jiný si prožívá chvilku slávy, další se dá na útěk. Všichni jsou si ale jistí, že se jedná o nedorozumění. Vina padá na Mossad, pět podezřelých je považováno za jeho agenty. Geniální nápad, ale scénáristé si s ním dál příliš neporadili. Gradace se začíná snižovat, v ději se objevují zmatky a odporuje elementární logice. I tak je to ale možný pohled na činnost izraelských zpravodajských služeb. Druhá řada je výrazně lepší. Začíná teroristickým útokem na ropný terminál u izraelského pobřeží. Podezřelými jsou očekávatelně Arabové. Vyšetřování se koncentruje na tři obyčejné občany, kteří se pravděpodobně vyskytovali na místě výbuchu, ale nikdo je nemůže najít – ani živé, ani mrtvé. Stanou se hlavními podezřelými, budou to mít velmi těžké a divákovi nezbude než doufat, že moudrý a poctivý vyšetřovatel kontrarozvědky vše vyřeší. V obou sezónách se nejvyšší vedení Izraele ukazuje v negativním světle, protože mu nejde o zemi a její občany, ale zejména o moc a peníze. Seriál drží diváka v napětí od první do poslední vteřiny. Za to si izraelští filmaři zaslouží respekt. Protože dokážou natočit seriály s komplikovanými zápletkami, rostoucí gradací a velkým množstvím událostí, jsou považováni za jedny z nejlepších na světě.

Seriál KFULIM začína únosom iránskeho ministra z hotela v Moskve, z ktorého Rusi obvinia 5 izraelských občanov, údajne členov Mossadu. Títo obyčajní ľudia, ale aj oficiálne vyšetrovacie kruhy /Mossad, Šin Bet/ sa tak dostávajú do víru udalostí, do zamotanej špiónskej hry, v ktorej divák po niekoľko epizód naozaj nevie, komu má veriť a čo je pravda. Táto hra v hre prináša nečakané zvraty, umocnené dlhými detailnými zábermi na postavy, ktoré mlčaním len stupňujú napätie a nútia diváka pozerať ďalej. Samozrejme, každý má nejaké maslo na hlave a každý niečo skrýva. Je to mocenská hra, v ktorej sú kvôli vyšším cieľom zneužití nevinní ľudia… Ale sú naozaj tak nevinní?

Fauda je pre mňa prvým izraelským seriálom, ktorý som videl, a to dokonca celkom nedávno. Lepší vstup do izraelskej tvorby som si ani nemohol predstaviť. Sledujeme osudy Dorona Kavillia a jeho utajenej jednotky, ktorá operuje v Palestíne. Ten sa vracia späť do služby, keď zistí, že známy terorista, ktorého považoval za mŕtveho, stále žije. Lov sa môže začať. Naskytá sa nám tu pohľad na obe strany mince – Izraelčania vs. Palestínčania, špeciálna jednotka vs. teroristická skupina, pracovný vs. rodinný život, taktiež sa seriál zaoberá aj náboženstvom a všetkými ďalšími spúšťačmi izraelsko-palestínskeho konfliktu. Nie vždy je však všetko tak čiernobiele, ako sa na prvý pohľad mohlo zdať. Ide o akčnú drámu, ktorú by ste si určite nemali nechať ujsť. Ak vás bavia seriály typu Strike Back, 24 či Kalifat, nie je nad čím váhať… A úprimne, taktiež je fajn po dlhom čase vidieť aj seriál, kde nie sú vždy tí dobrí a bojujúci proti terorizmu iba Američania (príp. Briti) a ich vojaci a tajné služby (aj keď, paradoxne, práve 2 také seriály som vyššie uviedol ako príklady – som si toho vedomý).

Fauda se stala etalonem špionážních seriálů v podstatě hned od první série. Hlavní důvod je ten, že je natočena podle knihy jednoho z agentů Mosadu, který si dokonce zahrál i hlavní roli (Lior Raz). Tady nenajdete svět naleštěných polobotek a smokingu, ale drsný, špinavý a pořádně zaprášený tým, který operuje ve velmi nebezpečných vodách, kdy jde téměř neustále o krk. Zcela určitě se neodkrývá kompletní „pravda“ kolem operací, které sledujeme, ale to jádro stačí, aby se dal udělat lepší obrázek o věcech, o kterých jen letmo čteme v novinách. Herectví pak v podstatě není jen projev, ale opětovné si připomnění jaké to bylo, a to ve tváři Dorona vidíte. Bolest, strach, ale i zarputilost a odhodlání. A také jaké to má dopady na rodinu, přátele a vlastně i na samotnou partu agentů. Nechybí tudíž ani otázky o tom, jaký to je vlastně život, když smrt číhá na každém rohu a na rozhodnutí máte jen sekundy. V tomto roce uvidíme čtvrtou sérii a sám jsem silně zvědavý, zda tvůrci udrží tu vysokou laťku, kterou nasadili předchozími třemi řadami.

O tomto seriálu jsem slyšela už před pár lety, ale k jeho sledování jsem se dostala až letos díky ČT. Pro toho, kdo nezná prostředí náboženské země Izrael, může být děj i postavy ze začátku trochu zmatečné. Postupně ale poznáváme postavy na obou stranách konfliktu izraelsko-palestinského. Někteří teroristi vám mohou být dokonce sympatičtí, protože tvůrci ukazují jejich motivaci, sociální a rodinné zázemí. Stejně tak nám ukazují postavy z protiteroristické skupiny, kteří taky nejsou čistě hrdinové. Kolikrát mi hlavní postava Doron lezl na nervy, kolikrát mi bylo líto rodin teroristů, a přesně takový má být dobrý seriál, vyvolávat emoce. Myslím, že je to natočeno docela nestranně a autenticky. Nejen pro milovníky špionážních seriálů. Fauda je arabský výraz pro „chaos“ a přesně o to jde ;)

Tento seriál bol spolu so seriálom Fauda mojou vstupenkou do sveta izraelskej tvorby – oba som videl celkom nedávno a ak by som mal hodnotiť iba podľa týchto dvoch kúskov, musel by som skonštatovať, že izraelské seriály sú mi po chuti. V tomto prípade sledujeme príbeh mladej hackerky izraelskej tajnej služby – Tamar, ktorá sa narodila v Teheráne a teraz je tam poslaná na veľmi dôležitú misiu. Jej úlohou je zneutralizovať protivzdušnú obranu Iránu, aby mohol Izrael zabrániť výrobe atómovej zbrane. Na každom kroku sa však stretá s komplikáciami a plány nevychádzajú tak, ako by mali. Seriál je plný zvratov a napätia, ktoré vás udržia prikovaných na stoličke a budeme si musieť púšťať všetky časti jednu za druhou. Ak teda máte chuť na napínavý triler a nevadí vám momentálne ešte nižší počet častí, nakoľko ide o pomerne nový seriál s aktuálne dobiehajúcou druhou sériou, smelo do toho! Nebudete sklamaní.

Izraelská produkce přichází po famózní Faudě s dalším špionážním seriálem, ne tak akčním, o něco méně napínavým, ale drama nechybí. Tentokrát se děj soustředí na konflikt mezi Izraelem a Iránem a opět vychází ze známých skutečností. Kladem příběhu je, že se nesnaží o žádnou senzaci, high tech prvky a zázračného hackera, který umí i nemožné na počkání, tu nenajdeme. Naopak, příběh se věnuje spíše postavám a jejich charakterům ve vazbě na nebezpečnou misi. Při sledování se tak mnohdy nelze jednoznačně postavit na jednu či druhou stranu, hlavně když vidíme, jak těžké to mají lidé, kteří žijí v autoritářském státě. Nutno ale přiznat, že tady si Izraelci trochu přisadili a scény s partou mladých Íránců, drogami a pařbou zavání propagandou. Nicméně sledovat hlavní postavu, hackerku, která se ocitá v situacích pro ni neznámých a řeší je tak, jak jí napovídá její rozum, stojí za zhlédnutí.

Sh'at Neila rozhodně není žádná oddechovka, scenáristé se s tím nepářou, takže i když jsou některé scény předvídatelné, jak dopadnou nebo co přijde po nich, člověka zaskočí. Je to válečné drama, ale naštěstí se odehrává na více místech a děj je sledován z více pohledů, takže minimálně příběh nesourodé trojice, kam patří i syna hledající Meni Ben-Dror, nabízí něco pohodovějšího s trochou vtipu. Myslím, že celkově je seriál moc dobře natočen, vtáhne do děje, bojíte se o postavy a jen čekáte, kdy zase někdo zpoza keře vystřelí, přeletí nepřátelské letadlo nebo se třeba zjeví tank. Sice je to drsné, ale je dobře, že seriál je založen na skutečných událostech jomkipurské války, o které se u nás zase tolik nemluví. Příběh si na nic nehraje, sice sleduje fiktivní postavy, ale působí reálně a přirozeně. Do velké míry se souběžně s válkou jako takovou vydává příběh po psychologické lince, sleduje jednotlivé postavy, které snáší velký nápor na psychiku, což ne každý zvládne, protože lidské životy nejsou pro některé ve válce tím hlavním. Tento aspekt přispívá ještě víc k reálnosti líčeného utrpení. Takže přes to všechno, že jde o tak těžké téma, o něco tak strašného jako je válka, je to skutečně moc povedený seriál.

Jomkipurská válka byl pro Izrael doslova “doomsday”. Nečekaný útok Sýrie, Egypta a dalších arabských zemí se stal chaotickým konfliktem. Nedostatečně vycvičená armáda, žádná obranná strategie a ignorování zpravodajských informací měly vést k drtivé porážce. Je zázrak, že k ní nedošlo. Minisérie ukazuje první dny bojů o Golanské výšiny. Historicky se příliš neodchyluje od skutečnosti, zbraně, uniformy a vozidla jsou autentické. Nejsou zde žádné kolosální bitevní scény, ale malé bojové střety, ve kterých je ta pravá tragédie války, ty jsou zobrazeny věrohodně. Smrt je ukazována jako běžná věc a děje se neefektně – k zabití člověka není nutné bunkr rozstřílet na kousky, přece stačí hodit pár granátů do střílny.Dějové linie hlavních postav se odehrávají na pozadí těžké porážky izraelské armády v prvních dnech války – milostný trojúhelník, nekonvenční láska, téma složitého vztahu mezi otcem a synem, zrada přátel… Nejde jen o válku, ale také o vztahy lidí v těžkých podmínkách. Scénář, děj a vývoj postav jsou skvěle zvládnuté, herecké výkony nadstandardní. Poněkud nevěrohodný je jen poslední díl plný patosu a hrdinských činů, stejně jako arabské mučení zajatých vězňů, i když je jasné, že to samé dělala i druhá strana. Místy je děj odlehčený – zpravodajec místo likvidace tajných dokumentů a záchrany šifrovacích klíčů chrání svého mazlíčka – ježka, který se vlastně stane jedním z hrdinů. Sh'at Neila je další vydařený kousek izraelské produkce. Není to obdoba Band of Brothers, protagonisté jsou vice lidmi než organickými válečnými stroji.

Izraelské seriály moc nesleduju, ale jako učitel, jehož oblíbeným seriálovým žánrem jsou právě thrillery a kriminálky, jsem tenhle kousek nemohl vynechat. Zajímalo mě totiž, jak se tvůrci popasují se střelbou na střední škole. A musím říct, že se jim to povedlo! Hlavní postavou je detektiv Davidi, který pravidla moc neřeší. Zavraždění čtyř studentů jej dovede na střední školu, kterou sám navštěvoval. Při honbě za střelci postupně vylučuje možné pachatele, jenže i tak se do hry přidávají další a další tajemství a také temná minulost některých zúčastněných. I když se příběh občas věnuje osobnímu životu hlavních postav či dopadu střelby na jednotlivé účastníky, vše však postupuje plynule dopředu až k dramatickému finále, takže se nenudíte. Seriál mě zaujal jak některými nečekanými zvraty, tak vykreslením jednotlivých postav. Poslední díl byl možná trochu uspěchaný a nedotáhnutý (navíc mi tam vadila jedna nereálná věc, tu tady ale nebudu prozrazovat), to však nic nemění na tom, že jako celek je Black Space opravdu povedený seriál.

Tenhle seriál jsem si vybrala totálně naslepo díky výzvě jako „Pilot seriálu, jehož plakát je výrazně laděn do červena“. Většinou pečlivě vybírám podle žánrů a popisu, tady ne a dobře jsem udělala. Vůbec bych se do něj nepustila a byla by to škoda. Pilot mě doslova přikoval k obrazovce, a tak to i zůstalo. Děj je vlastně takové puzzle, kde rozplétáme postupně celý příběh, včetně minulosti hlavního vyšetřovatele. Když se zamyslím, čím mě to tak zaujalo, tak nemůžu nezmínit propracovaný scénář, herecké obsazení, kde jsou neznámé, ale výrazné tváře a vysoká míra napětí. To všechno ale okoření způsob, jakým je to natočené, totiž takový polodokumentární odosobněný věcný styl, který působí hrozně realisticky. Detaily člověk zapomene, ale ta neskutečně realistická atmosféra se mi zavrtala do paměti a okamžitě mi naskočí některé scény, které ač nepůsobí na první pohled nijak velkolepě akčně v porovnání s jinými seriály, tak tady je to ostré v tom, jak je to realistické. Třešní na dortu je přidaná hodnota izraelských reálií, kam se často v seriálech nedostaneme.

Black Space je krimi, které jsem zhltnul za jeden hnusný, studený a deštivý den. Inspiruje se skutečností a produkce zvládla vše téměř na jedničku. Výborné herecké výkony jak dospělých, tak i těch mladších se doplňují s dramatickou kriminální story o vražedném incidentu na střední škole. Vyprávění si všímá i dopadů na postavy, které následující události ovlivňují, a dává nahlédnout do myslí hlavních postav. Po celou dobu se to děje poměrně napínavým způsobem, děj nikde nezaškobrtává a vše spěje do finále, které je dramatické, ale nesnaží se „ždímat“ slzy a emoce za každou cenu. V tom je seriál stejně chladný jako vyšetřující policista Davidi, který na stejné škole zažil šikanu, jenž ho poznamenala na celý život. Davidi navíc očekává narození dítěte, což ve vazbě na vyšetřované studenty vytváří tenzní prvek a jen čekáte, kdy to „bouchne“. A byť se občas objeví nějaká ta dramaturgická nedokonalost, celkově jde o nadprůměrnou podívanou.