4. 12. 2022

S lupou do historie: Byli jednou dva písaři

Pojďte se spolu s námi vrátit do dob minulých. Vydáváme se do seriálového nebe a oprašujeme legendy, na které se nyní díváme svěžíma očima! Jak by piloty úspěšných televizních legend obstály v dnešní době? Dali by jim vůbec diváci ještě šanci? A jak se na naše oblíbené či dokonce zamilované seriály po letech s odstupem díváme my? Lupa míří do historie se dvěma cíli. Vyvolat ve vás nostalgii a neodolatelnou touhu si svůj milovaný seriál opět pustit (protože víme, kolik máte času :'D), ale také vám potenciálně chceme rozšířit obzory a představit méně známé seriály, které jsou nyní po letech jako stvořené pro sledování maratonem!

Takže, SerialZoňáci, jak hodnotíte Byli jednou dva písaři 1×01: Dědictví?

Základní údaje

Název	Byli jednou dva písaři
Žánr	Komedie
Stanice	Československá televize
Vysílání	1973
Počet sérií	1
Premiéra	20. 1. 1973
Délka pilotu	44 minut
Prům. hodnocení	80 % (od 320 uživatelů)

Kdo?

Tvůrci	Gustav Flaubert (předloha), Jaroslav Dietl
Hrají	Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Otakar Brousek st.

O čem to je?

Pánové Bouvard a Pécuchet francouzského spisovatele Gustava Flauberta znovu začínají vést nerovný donkichotský boj s nastupujícím rozmachem vědy zcela nepřipraveni, neseznámeni s novými pravidly hry. Technika je něčím zcela novým pro právě končící století encyklopedistů, romantiků a snílků než pro strojový rytmus století právě se rodícího. Mnoho se ve století dvacátém změnilo, ale podíváme-li se zpátky, zjistíme, že je tu něco, co zůstává: lidská zvídavost, touha poznávat, objevovat, potýkat se s neznámým. Touha, kterou jsme včera nazvali nadšeným romantismem pánů Bouvarda a Pécucheta a kterou dnes obdivujeme jako romantismus nezdolných badatelů, rezonuje i s našim dnešním pocitem…

Trailer

Není k dispozici

A jaký je náš ortel?

Status: první setkání se seriálem
Hodnocení celého seriálu: –

Na tento seriál mě poprvé navedla před šesti lety Noc pilotů, podruhé pak před dvěma lety spuštění ČT3. Od té doby jsem se neskutečně těšil, až si seriál konečně pustím a teď je to tu. Musím říct, že jsem tentokrát díl nesledoval tak, jako to dělávám, ale šel jsem si ho pustit na jistotu v klidné odpoledne hezky s kávou. A bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat.

Od první scény není pochyb, že je scénář psaný pánům Horníčkovi a Sovákovi přímo na tělo. A celou dobu jsem měl pocit, že si do toho pánové vnášejí i svá vylepšení a improvizace. Jak jsem se dočetl, skutečně tomu tak bylo. Myslím, že s jistotou můžu říci, že jsem zpracování ještě nikdy neviděl nic tak skvělého. Herecky se tato dvojice výborně doplňuje, celý příběh krásně plyne a já osobně jsem si v průběhu ani neuvědomoval, že sleduju seriál. Tak přirozeně to na mě působilo.

Je to krásně odlehčený žánr, se skutečně velkým prostorem pro vtipy všeho druhu. Smějete se a v jednu chvíli zjistíte, že se smějete pořád, ale už úplně něčemu jinému. Navíc, a to je podle mě možná ještě větší umění, tady nešlo jenom o smích, ale i skutečný úsměv, který Bouvard a Pécuchet vnášejí člověku na tvář téměř v každém záběru. Ano, Gustav Flaubert sice naspal velice zdařilou předlohu a za to mu patří uznání, ale já skutečně smekám před Jaroslavem Dietlem a pány Horníčkem a Sovákem. Této trojici se podařilo vytvořit skutečně něco jedinečné, takže je velká škoda, že toto dílo dnes zůstává spíše zapomenuto.

Celým příběhem prostupuje nesmírně pohodová atmosféra. Všechno okolo jako by se zastavilo a odehrává se před očima jen cesta za žitím, dědictvím a novým životem. On v sobě vlastně seriál nese něco hlubšího, protože nehledě na to, že Bouvard a Pécuchet se rádi zasmějí, takže dělají vše proto, aby k tomu měli důvod, rozplétají zajímavé otázky a moudra. Všechno banální se vytrácí a dva Francouzi pronikají do divákova nitra, kde po sobě zanechávají stopy. Skutečně v tomto případě nejde o záležitost, na kterou byste do druhého dne zapomněli. Možná ve vás nutně nebude rezonovat nějakou dobu, ale věřím, že jisté pocity ve vás zanechá.

Dlouho jsem neviděl něco, co by v sobě tak umně skloubilo zábavu a hloubku. Tento seriál rozhodně doporučuju, protože v těžkých chvílích vás pobaví, když se vám chce přemýšlet, donutí vás i k tomu, ale především vám dá to, co už dnešní tvorba nemá. Vkusný humor, vystupování na úrovni, elegantní herectví, smysluplný příběh a půvabně zpracovanou předlohu.