Seriálem kolem světa: 7 zastávek v Austrálii

Jde o detektivní antologii o zločinu v Austrálii. Každá série tohoto seriálu se věnuje jinému kriminálnímu případu, který ve své době hýbal děním na australském kontinentu. Bez zajímavosti jistě není fakt, že když se vysílala vůbec první série, musela být lehce pozměněná některá jména, protože případ jako takový ještě nebyl zcela dořešený a teprve dojížděl soudní proces se všemi zúčastněnými. Na což vás taky v rámci seriálu upozorní. Seriál se ovšem nebojí jít ani hlouběji do minulosti, takže se v jedné řadě vrátíme do sedmdesátých let, kdy do Austrálie začaly z asijského Zlatého trojúhelníku proudit drogy ve velkém, nebo do dvacátých let, kdy stejně jako v Americe a Kanadě vládla prohibice a i tady na zákazu alkoholu profitovaly pouliční gangy (ale zatímco Al Capone a spol. stříleli jako na střelnici, v Austrálii se vraždilo rafinovaněji… Břitvami. Odtud také český překlad „Ostré jako břitva“). Mně osobně na celém seriálu bavilo hlavně to, že jsem měla možnost nakouknout pod pokličku tomu, jak se vyšetřuje na nejodlehlejším kontinentu světa (z pohledu Evropana) a že lidské pohnutky jsou v podstatě všude stejné.

Oddychová detektívka o slečne Fisherovej je seriál, ktorý keď si v nedeľu zapnete telku je jedno akú epizódu práve dávajú, viete si ju užiť aj bez toho aby ste videli predošlé časti, lebo vás vie vtiahnuť – presne takto som sa k seriálu dostala ja. Dej plynie svižne a zasadenie seriálu v Austrálii v 20. rokoch ma hneď nalákalo. Titulná slečna je ťahúňom seriálu, je vtipná a šarmantná a tie jej kostýmy! Je to už proste taká klasika, ktorá sa zaraďuje k ostatným podobným seriálom ako je napr. Frankie Drake či Murdoch.

Tento australský kousek je zkrátka skvost, řadí se mezi podobné seriály jako třeba Frankie Drake Mysteries, ale u mě v tomto případě vyhrává právě Austrálie nad Kanadou. Phryne Fisher je skvěle napsanou postavou, člověku se chce hned sáhnout po předloze a přesvědčit se, jestli i v knize vám přiroste k srdci. Essie Davis role sedla krásně a vyšetřování v jejím podání si oblíbíte. Děj je zasazen na konec dvacátých let minulého století, všude krásná auta, ve vzduchu stále ještě jakási ladnost a nejen to se promítá i do scénářů. Případy jsou zkrátka takové jiné, nezatížené moderní dobou. Jsem přesvědčený, že i díky tomu spolu skvěle funguje jak osobní linka, tak profesní. Přesto jsem ale přesvědčen, že někoho nemusí úplně bavit dlouhodobější linka se sestrou Phryne. Na druhou stranu se příběh nijak nevleče, první dvě série mají po 13 dílech, závěrečná třetí 8, pak je tu film a kdyby vám to náhodou nestačilo a opravdu jste chtěli něco rozsáhlejšího, je tu ještě navazující seriál zasazený do šedesátých let. Pokud vás tedy svět Phryne Fisher chytne, máte spoustu materiálu ke sledování.

Děj je zasazen do dvacátých let 20. století v Melbourne, kde žije bohatší dáma Phryne Fisher ve středním věku a chová se dosti emancipovaně. Dokonce i co se milostných avantýr týče, ale hlavně se zapojuje do detektivního pátrání. Seriál je postavený na výkonu herečky Essie Davis, hrát to někdo jiný, lehce to mohlo dopadnout jako směšná parodie. Miss Fisher je něco jako James Bond v sukních, stále svými schopnostmi překvapuje nejen nás diváky, ale hlavně detektiva Robinsona, kterému se neustále plete do vyšetřování. Jiskření mezi nimi je také dalším střípkem, který dodává seriálu vtip a drive. Je to takový uhlazený, ale inteligentní seriál na zlepšení nálady.

Ach, Wentworth. Jde o vězeňské drama, takže by se nabízelo srovnání s hitem Orange is the New Black. Jenomže zatímco americké OITNB je spíš komediálně laděné, Wentworth se snaží přiblížit syrovost pobytu ve vězení tak, jak to je. Jo, i tady ženy ve vězení zažívají veselé chvilky, ale řekla bych, že je jich pomálu. On taky život ve vězení nemá být legrace, jinak by se tam vrhali časem všichni. Postavy jsou různorodé, takže se nebojím, že by si tam někdo nenašel svoje oblíbence (nebo oblíbenkyně, těch mužů tam moc není), kterým by v průběhu seriálu mohl fandit. Stejně jako ve skutečném vězení, i tady se osazenstvo mění podle výše trestu (nebo délky života, bohužel) a o intriky mezi různými vězeňskými klikami tam rozhodně není nouze. Pokud hledáte správnou dávku dramatu a nevadí vám převážně ženské obsazení, směle do toho. Nad některými zvraty vám zůstane rozum stát, stejně jako mně.

U španělské zastávky na této cestě kolem světa jsem zmínila podobnost Vis a Vis právě s dnešním seriálem (nesmím zapomenout ani na amerického bratránka Orange is the New Black). Tyto seriály mají společné téma, a přesto jsou každý jiný. Zatímco u výše zmíněných se hlavní hrdinky ocitly ve vězení vlastně kvůli vlastní naivitě až blbosti, do zařízení Wentworth si jde sednout Bea za to, že přizabila svého násilnického manžela. A tenhle kontrast se dá použít na vyznění seriálu celkově. Sledujete nejen Beu a její přerod z ustrašené puťky v drsnou bojovnici, ale postupně se dovídáte i příběhy dalších žen z její nové „rodiny“. Téměř stejnou měrou poznáte i život na druhé straně – život zaměstnanců věznice, který kolikrát také není žádný med. Na obou stranách mříží funguje hierarchie a ti na vrcholu pak v tiché dohodě celé vězení řídí, aby to tak nějak plynulo a co nejméně se umíralo. Samozřejmě, že tak jednoduché to ale nikdy není. A protože je to pro vězenkyně jediný způsob, jak v tomhle prostředí mít jakýs takýs život, vede se mezi ženami o tuhle pozici (tzv. Top Dog) neustálý boj. A to pěkně drsný.

Wentworth je takový až civilně pojatý, což třeba není na první pohled tak líbivé, ale dodává to seriálu na uvěřitelnosti a síle. Ale když se tu odehrává drama, tak je to na dřeň, když se někdo mstí, tak ve velkém. No, a když se najde prostor pro odlehčení, tak je to k tomu syrovému drama takový kontrast, že jsem se kolikrát fakt zasmála. Kromě toho jsou postavy skvěle napsané a zahrané – uvěříte každé výhrůžce stejně tak, jako uvěříte, že přátelství vzniklá mezi těmito mřížemi jsou na celý život. Mám zatím zkouknuto 8 řad z 9 a prvních 6–7 sezón bylo vyloženě perfektních. Každá řada měla – jak to říct – no prostě kulervoucí finále. A ačkoliv v posledních řadách začal seriál trochu ztrácet dech, rozhodně ho doporučuji.

Australský seriál z prostředí ženské věznice jsem si pustila po shlédnutí dvou řad OITNB v domnění, že půjde o stejný typ seriálu. Chyba lávky. Oba seriály jsou sice ze stejného prostředí, ale každý je pojatý úplně jinak. Zatímco v OITNB se hraje na odlehčenou notu, ve Wentworthu se na to jde pěkně tvrdě a bez okolků. Hlavní hrdinka mi sice v první řadě lezla na nervy, ale v dalších řadách už to bylo o poznání lepší. Z herců musím především vyzdvihnout Nicole de Silvu, která je opravdu bezkonkurenční. Ale směle jí sekunduje i Pamela Rabe, která do seriálu přišla ve druhé řadě a její postava je pro mě jednou z nejlepších záporných postav seriálového světa. Wentworth je drsný, syrový a bez příkras. Po pomalejším rozjezdu vás chytne, přežvýká a vyplivne na konci deváté série. Bez přerušení, protože jak vás jednou získá, nemůžete přestat. Zde neplatí upadající kvalita s každou další řadou, právě naopak. A když už jsme u té chvály, musím zmínit i skvělý soundtrack. Australané prostě umí.

ANZAC Girls je šestidílná minisérie natočená v roce 2014 při příležitosti stého výročí začátku první světové války. Nevím jak teď, ale za mě se o první světové válce učilo spíš jenom v evropském kontextu, ale o armádách z ostatních kontinentů vám toho moc neřeknou. Málokdo tak ví, že jedním z důležitých článků ve válečné mašinerii byli i australské a novozélandské vojenské jednotky, které bojovaly především s Osmanskou říší a na Západní frontě. Tento seriál nám právě tyto jednotky přibližuje. Nebo přesněji, přibližuje nám práci zdravotních sester a lékařů z polní nemocnice sborů ANZAC. Za mě šlo o velmi kvalitně natočenou podívanou, která se neštítila krve (koneckonců, válku bez krve mít nemůžete, kor v polní nemocnici), ale na druhou stranu nám přibližovala i strasti a slasti dobrovolnic, které se na práci sester daly. A navíc, protože na seriály z Austrálie koukám celkem často, našla jsem si tam i pár známých tváří. Pokud máte rádi lékařské seriály, které se spíš než na konkrétní případy zaměřují na příval pacientů, můžu směle doporučit. Třeba se dozvíte i něco nového z historie první světové války.

K tomuto seriálu mě přilákaly tři věci: jedná se o lékařský seriál (které mám ráda), jde o minisérii (pouhých šest dílů) a zabývá se tématem, o kterém toho obyčejný český divák moc neví. Děj se totiž soustředí na životy australských zdravotních sester, které během 1. světové války pomáhaly v terénu pečovat o zraněné. Po této stránce se jedná o uspokojivé zpracování (nebojí se zobrazit kruté podmínky, ve kterých musely ženy pracovat, nebo zdravotní následky války, kterým musí postavy čelit), ale seriálem se táhne řada romantických děkových linek, což samozřejmě z pohledu hrdinek patřilo k době, ale pro mě se jednalo o nudné pasáže, které mi ubraly na zážitku. Samotné postavy mě také nijak neoslovily, což byl možná důvod, proč mě jejich osobní životy nezaujaly, ale celkově nelituji, že jsem seriál viděla. Je to opravdu pohled na něco jiného.

V prvej svetovej vojne nebojovali len vojaci, pretože neprebiehala len na bojiskách či v zákopoch. Zúčastnilo sa jej množstvo ďalších ľudí, ktorí v nej zastávali nejakú funkciu, rolu. Anzac girls je seriálom o mladých dievčatách z Austrálie a Nového Zélandu, ktoré sa prihlásia ako sestričky a sprevádzajú jednotky ANZAC pri bitkách o Gallipoli a na západnom fronte. Na začiatku sú plné energie, idealizmu, netušia, do čoho to vlastne idú. Postupne sledujeme ich premenu, strety s vojnou – zúfalstvo, psychické napätie, vyhorenie, traumy, ktoré ich poznačujú. Aj keď ide predovšetkým o drámu, sem tam sa do nej vkradne aj trocha romantiky, pretože aj tá bola potrebná v týchto ťažkých časoch. Ak máte radi historické veci alebo veci, ktoré sú zamerané na 1SV, určite Anzac girls skúste.

Charizmatický patológ s trochu nekonvenčnými spôsobmi, brilantnou mysľou a miernym nerešpektovaním autorít. Tak to je Daniel Harrow. Síce to možno neznie nejako originálne, ale za pozretie to určite stojí. Ide o trochu temnejšiu detektívku, krimi, triler v jednom. Každá séria má svoju nosnú linku, ktorá sa tiahne na pozadí, alebo vstupuje do popredia. Zároveň má každá časť svoju vlastnú zápletku, prípad ala case of the week. Prípady sú zaujímavé, majú spád. K tomu si prirátajte krásne prostredie Austrálie; nebude sa predsa všetko riešiť len v márnici. Plus má v sebe seriál taký ten feel good vibe, ktorý vás chytí a donúti seriál zhliadnuť raz-dva časť za časťou.

Tenhle seriál jsem si vybrala podle herce. Po seriálu Forever jsem hledala seriál s Ioanem Gruffuddem, jako spousta lidí. Kupodivu v obou seriálech hraje patologa a samozřejmě řeší vraždy. Jako patolog Harrow je tak trochu rebel suverén, kterému toho hodně projde, protože má skvělé výsledky, ale v reálném životě by asi vyletěl z práce hned v druhém díle. Jinak případy jsou super, průběžná linka s rodinou také, není to nic zvláštního, ale Ioan Gruffudd to utáhne. Navenek je Harrow bezstarostný dandy, který bydlí na lodi, je rozvedený a má dceru a užívá si svobody, a to všechno hraje v příbězích svou roli, ale nic není černobílé.

U nás nenápadný seriál, propaguji ho kudy chodím, jak vidno z mého obrázku u mého účtu. Tady ho hodnotilo jenom kolem deseti lidí, a to je vážně škoda. Je to vtipné, nostalgické, napínavé, nepředvídatelné a plné australské přírody. Anotace je trochu zavádějící, protože to, proč a kam se hrdinové ženou přes celou Austrálii se dozvídáme postupně až v průběhu děje. Příběh je vlastně roadmovie, kde se na cestu vydává osamělý deprivovaný muž a cestou potkává nechtěný doprovod a dostává se mu různých nečekaných zážitků. Frčí napříč Austrálií, takže dálka je to veliká, co díl, to jeden den. Herecký koncert dvou lidí a moc dobrý. Díky seriálu jsem se podívala na to, kdo je Tim Minchin a okamžitě shlédla všechna dostupná vystoupení. K seriálu také složil hudbu, a dokonce hraje několikrát na piano.

Sociálne siete, to nie sú len krásne úsmevy, dokonalé fotky, šťastie z každej strany. Majú aj svoju odvrátenú tvár, ktorá odhaľuje, že tá dokonalosť, na ktorú sa ľudia hrajú a ktorú zdieľajú, je vlastne len pozlátko a klamstvo. Každý z nás už určite narazil na články, ktoré ho lákajú, aby na ne klikol, sú pútavé, udierajúce do očí, avšak nemusia byť také nevinné. O jednom takom „nevinnom“ článku a kliku je aj Clickbait. Jedného dňa sa na nete objaví video, v ktorom účinkuje muž, ktorý má zomrieť, ak video dosiahne 5 miliónov zhliadnutí. Je to pravda, je to fake? Klikali by ľudia len preto, aby nahnali zhliadnutia a zistili, čo sa stane? Clickbait je určite seriálom so zaujímavým námetom, ktorý vás chytí a donúti sa zamýšľať nad tým všetkým… Kto? Ako? Prečo? Keď už si budete myslieť, že áno, viete odpovede, tak práve opak bude pravdou. Zvraty, odhalenia sú divákovi kladené ako na bežiacom páse, jeden strieda druhý. Každá časť je dobre vystavaná, príbeh sa stále posúva dopredu, až to všetko vyvrcholí v samotnom finále. Za zhliadnutie určite stojí, neoľutujete.

Clickbait je jedním z těch seriálů, který vás chytne a nepustí – tedy dokud se nedostanete k jeho rozuzlení. A přesně tohle se stalo i mně. Nick Brewer, táta od rodiny, je unesen a záhy poté se objeví virální video, které obsahuje zprávu, že při dosažení 5 milionů zhlédnutí Nick zemře. Rozjíždí se kolečko napínavých a nečekaných situací a zvratů, což mě jako diváka hodně bavilo. Jako dost zajímavý koncept mi přišlo i to, že každá epizoda vlastně měla jiného „hlavního“ hrdinu, ale příběh se postupně posouval dál. S jeho vyústěním sice nejsem zcela spokojen, ale musím tvůrcům nechat, že pachatele jsem neuhodnul. Tohle jsem fakt, ale fakt nečekal, měl jsem naprosto jiný tip. Suma sumárum, tato minisérie je opravdu velmi zajímavě napsaná, scénář se vyžívá v postupném budování napětí a dávkování informací, kterou mohou či nemusí být podstatné. Za mě tedy rozhodně doporučuji!

Jedna z mých oblíbených minisérií s parádním tématem v době moderních sítí. Clickbait má naprosto perfektně vyvážený děj, postavy, napětí, vtip a akci. Od první epizody jsem měla pár tipů, kam se bude těch zbylých 7 ubírat, ale výsledek mě nakonec hrozně překvapil. A to myslím jenom v dobrém. Bylo to celé skvěle vymyšlené a hlavně jsem milovala ten koncept epizod. Ačkoliv je každý díl vyprávěn z pohledu jiné osoby, celý příběh se hne dopředu, takže nevidíte to stejné milionkrát. Hromadily se tam jak postavy, tak nejrůznější problémy a zápletky, a pak přišlo vážně zajímavé vyústění. Rozhodně to stojí za zhlédnutí.