Novinka pod lupou: Mr Bates vs. The Post Office (ITV)

Tak to je šílené. Neskutečné, že se to doopravdy stalo. A ani ne, že se to stalo, chyby se stát můžou. Ale že se to dělo nějakých 20 let?! A ti chudáci vynervovaní s tím museli tak dlouho žít? Někteří šli neprávem do vězení kvůli blbé chybě počítačového systému? To mě teda rozzuřilo.

Příběh je silný, natočený typickou ITV formou. Nejde ani tak o herce, dost možná ani o postavy, protože samotný děj je tak silný, že dokáže utáhnout celou minisérii od začátku do konce. Já si rozhodně pustím i další díly, pilot mě zaháknul a nepustil od začátku do konce.

• silný příběh
• podle skutečnosti
• jak jim hnusně lhali, fuj

O skutečném případu jsem před objevením tohoto seriálu neslyšela a nic jsem si o něm ani nečetla, abych neměla sledování pokažené.

Příběh se ihned rozjíždí a člověk se jen nestačí divit a s těmi obyčejnými lidmi soucítit. Ihned si mě získali právě svou obyčejností. A to nejen hlavní postavy ztvárněné známějším Toby Jonesem či Monicou Dolan (té ty puťky prostě jdou), ale i ostatní ansámbl. Konverzace mezi Alanem a Suzanne jsou výborně napsané.

Coby celoživotní obyvatelku metropole jsem nikdy moc nepřemýšlela, jak to chodí na malých městech či vesnicích, natož pak těch britských. Takže pošta a obchod se štrykovacími potřebami nebo pekárnou v jednom mi vykouzlil úsměv na rtech stejně jako naivní zamyšlení Jo, zdalipak královna Alžběta ví o potížích svých obyčejných poddaných, kteří jsou jejím jménem souzeni. To, že poštovní úřad má pravomoc vést kriminální vyšetřování a vznášet u soudu obvinění, čehož očividně využívá, mě dost překvapilo. Zajímavý to systém.

Po prvním díle úplně přesně nevíme, co je v poštovním systému špatně, zda všechny poštmistry postihla stejná chyba, do jaké míry o ní pošta či vývojář systému věděl, takže jsem zvědavá, jak se příběh dál vyvine a jak oběti dokáží, že je pravda na jejich straně a zda se dočkají alespoň nějakého zadostiučinění.

Nečekejte žádnou akci nebo napětí, jedná se o příběh obyčejných lidí, kteří se nečekaně a nechtěně ocitli v boji proti Goliášovi. První epizoda hodnotím na 100 %, chytla mě a hned jsem si pouštěla další.

Po zhlédnutí celé série oceňuji absenci výplňkových scén, které by děj zbytečně natahovaly a tak diváka při nedramatické povaze vyprávění nudily. Od třetí třetiny druhého dílu mám jisté výhrady řekněme ke způsobu vyprávění – „nezávislý“ účetní vyšetřovatel Bob není vůbec nezávislý (dříve pracoval se Susan z poštovního úřadu a když mu Carl vypráví svůj příběh, má slzy v očích – což lidsky oceňuji, ale ukazuje to emocionální zaujatost, které by se vyšetřovatelé či auditoři čehokoliv měli profesně vyvarovat) a navíc ho vůbec nevidíme skutečně vyšetřovat – o tom, že procházel nějaké záznamy pouze mluví, nikdy ho nevidíme to skutečně dělat. Působí to zvláštně a příliš zkratkovitě. Už jsem se smířila s tím, že scény z britských soudních síní jsou na rozdíl od těch amerických naprosto nedramatické až nudné, ale tentokrát ani moc nedávaly smysl – sám soudce v divákovi čteném rozhodnutí více sledoval důvěryhodnost svědků než nějaké důkazy. Chybělo mi zřetelné vysvětlení, přesně kde byla v systému chyba a jak rozdíly vznikaly. Že by každý rozdíl vznikl vzdálenými zásahy programátorů ve Fujitsu je samozřejmě možné, na druhou stranu nechápu, jak toto někdo mohl schválit, respektive si myslel, že toto nesystémové „řešení“ je dlouhodobě udržitelné či nikoho netrápilo svědomí. Svědectví Richarda Rolla, že se nikdy nesetkal s žádným bugem Horizonu, absolutně nesouhlasilo s tím, že Alanovi řekl, že v noci s kolegy upravovali tisíce záznamů. Také mi „nesedělo“ to, jak několik poškozených říkalo, že jim úřad vzal všechny peníze, že někteří vyhlásili bankrot a žijí v autě, ale nikoho takového nám seriál neukázal. Alan se Suzanne se přestěhovali, ale nouzi neměli a i když Alan říkal, jak bude pracovat, vždy jsme ho viděli na zahradě, u počítače, v hospodě, na schůzce aliance poškozených, u poslance nebo u soudu. Nechápejte mě špatně, ne, že bych lidem tu nouzi přála nebo chtěla, aby nás tvůrci emocionálně vydírali, ale takto to skoro působí, že se některým vlastně až tolik nestalo…

Mrzelo mě, že závěr neukázal skutečné hrdiny všedního dne, ale je samozřejmě možné, že si to nepřáli.

Ve výsledku i kdyby ale celý vývoj případu byl vyprávěn více konzistentně, stejně bych si ho po měsíci už přesně nepamatovala. To, co si z minisérie máme odnést, bylo podané dobře a lidsky, takže všehovšudy jsem spokojená a nad „technickými“ nedostatky ráda přivřu oči. Minisérii si v budoucnu ráda pustím znovu a možná mi věci do sebe líp zapadnou.

• podle skutečného příběhu
• obyčejné postavy, jejichž charakter je dobře vykreslen
• nemá hluchá místa, děj má spád, ačkoliv nemá akční nebo napínavé scény
• uzavřená minisérie
• v druhé polovině zkratkovité, nekonzistentní vyprávění/dojem