Criminal Minds: Rozhovor s Thomasem Gibsonem

Dramatický detektivní seriál Criminal Minds (Myšlenky zločince) se již osm let těší celosvětové oblibě. Své fanoušky si tato kriminálka získala samozřejmě také v České republice.

Stanice AXN v současnosti vysílá v premiéře sedmou řadu a v opakování také sérii šestou. Kromě toho má AXN připraveny také epizody osmé série, které brzy také zařadí do vysílání.

SerialZone.cz dostalo k dispozici tři exkluzivní rozhovory s hlavními představiteli Criminal Minds, které nenaleznete na žádném českém ani zahraničním webu. Během následujících dnů vám je nabídneme.

Jako první vám přinášíme interview s Thomasem Gibsonem, který hraje již od počátku seriálu hlavní postavu Aarona Hotchnera.

Rodinný život tvé postavy velmi ovlivňuje jeho práci. Je to jeden z mála případů, kdy můžeme vidět, jak se s profesionály zachází a jak si svou práci nosí domů a zpět. Bylo to pro tebe důležité?

Ano. Je to jedna z věcí, které se vás opravdu dotýkají. Práce zasahuje do osobního života a co jsem slyšel, tak právě u FBI je míra rozvodů obzvlášť vysoká. Myslím, že je hodně těžké dělat takto intenzivní práci. Myslím, že stojí za to si všímat, jak tyto postavy pracují, co si sebou berou domů a co jsou naopak schopny nechat v kanceláři a prostě vést normální život, když zrovna nejsou ve službě.

Líbí se mi, jak je Aaron Hotchner schopný vychovávat svého syna. Nemyslím tím jen to, že tam je pro něj fyzicky, ale především to, jak ho psychicky podporuje a stojí při něm. To je velmi pozitivní a konstruktivní pro jejich vztah.

Je to něco, co jako herec zažíváš také? Nebo dokážeš nechat práci mimo svůj domov?

U mě to samozřejmě není v takovém rozsahu. Mé děti tento seriál samozřejmě nesledují. Vědí, čím se živím, ale zakázal jsem jim se na Criminal Minds koukat, protože to není seriál pro děti. I když se poslední dobou začínají zajímat o to, co dělám, takže jsem si s nimi nedávno promluvil. Navíc každý z nich už má za sebou nějakou divadelní hru nebo vystoupení, takže by se asi dalo říct, že si trošku práce sebou domů nosím. Bavím se s nimi o tom, jak se na další den připravuju a tak podobně. Řekl bych, že jsem ten případ, co si část práce domů vezme, ale část zároveň nechá na place.

Co ses naučil ze spolupráce se skutečnými agenty FBI a z hledání informace o sériových vrazích?

Nejvíce mě překvapilo, že jsou schopní dělat tuto práci každý den. Pořád dokola. My víme, že naštěstí vyprávíme pouze fiktivní příběhy nebo příběhy, které mají v sobě jen zlomek pravdivých událostí.

Ptal jsem se Jima, jak to dělá, že je schopný každý den vstát a jít do práce, hlavně když řeší nějaký těžký případ, který se třeba týká dětí. Musí to být hodně těžké, protože ve skutečnosti pachatelů nechytí tolik, kolik jich v seriálu chytíme my. Jim odpověděl ‚Podívej. My na to nahlížíme jako na příležitost pracovat na těch nejvíce fascinujících případech. Musíme na to takhle koukat. Jiná možnost není. Kdybychom na to takto nenahlíželi, jak bychom jinak byli schopní tuto práci dělat?‘

Myslím, že tohle se v seriálu snažíme říct také. Že to opravdu není jednoduché dělat tuto práci den za dnem.

A co opravdoví profilovači? Co tě nejvíce překvapilo, když jsi měl šanci si s nimi sednout a promluvit si?

Na první pohled tito lidé vypadají jako já nebo ty, ale když si sednete a posloucháte je, jak mluví o případu, zjistíte, že samozřejmě mají neuvěřitelné dovednosti. Spousta lidí si myslí, že to je o instinktu, ale podle mě jde hlavně o trénink. Kromě toho tito lidé mluví o případech jinak, než ostatní, jakoby v konfliktu, často spolu nesouhlasí a hádají se. Přijde mi, že se hádají mnohem více, než my.

Oceňuju jejich odhodlání. Jsou to chudáci, většinou musí pracovat tak na deseti případech současně. My máme ten luxus, že se zabýváme jedním případem, maximálně dvěma, ale jim tam visí tolik práce a oni si přesto nestěžují a ještě odvedou perfektní práci. Jsou to prostě velmi oddaní profesionálové.

Co tě seriál naučil o lidském chování?

No, rozhodně si uvědomíte, že vás začínají napadat různé otázky. Vždy mě fascinovaly takovéto případy, když jsem o nich četl v novinách. Nyní se na ně dívám ještě s větší zvědavostí. Přemýšlím nad tím, jaké jsou důkazy, nápovědy, jak bych zprofiloval tu určitou osobu. Ano, přijde mi to zajímavé. Nedokážu si ale sám sebe představit jako něco jiného než jen profilovače sedícího na židli. Nemyslím si, že v tom jsem nějak lepší, jen mě to víc zajímá.

Svět se určitě změnil od doby, kdy jsme byli děti. Mám přítele v San Antoniu, který tam dělá šerifa. Když jsem se ho zeptal, co s ním udělalo čtyřicet let práce policisty, odpověděl, že je přehnaně opatrný. Kontroluje zamčená okna a dveře třikrát před tím, než jde spát, řídí opravdu pomalu atd. To je to, co s člověkem tohle povolání udělá.

Jsi přehnaně ochranářský, co se týče tvých dětí?

Já žiju v Texasu. Mé děti chodí do školy pěšky. Mému nejstaršímu synovi je třináct a žijeme v takové oblasti, kde bych byl raději, aby chodil do školy ve větší skupince lidí, cítil bych se klidněji. To, jak lidé řídí, za jízdy telefonují… prostě věci se mění. Nechci své děti učit paranoie, ale určitá opatrnost je přece jen na místě. Nemyslím si ale, že je to zapříčiněné tímto seriálem. Spíš jen znalostí toho, v jakém světě žijeme.

Co je podle tebe to hlaví, díky čemu diváci tvůj seriál pravidelně sledují?

Myslím, že největší podíl na tom má to, že i když pracujeme s tak příšerným a extrémním předmětem, nechybí nám a ukazovaným zločinům element lidskosti. Divák nezapomene na to, že zločiny páchají lidské bytosti. My se ptáme na otázky, co způsobilo, že toho byl ten člověk schopný. A jsme to my, lidské bytosti, kdo tomu musí porozumět. Abychom byli schopni dělat naši práci, musíme k nim přistupovat s lidskostí, neodsuzovat je ihned. To je asi to hlavní.

Jaký je vztah mezi tvou postavou a Davidem Rossim (Joe Mantegna)?

On je ten, kdo je zodpovědný za mé první pracovní úspěchy. To on mě trénoval. Pak sice odešel a udělal si jméno v soukromé oblasti, a potom se vrátil zase zpátky.

Jak blízká ti je tvá postava?

My všichni o sobě přemýšlíme jako o rodině. Cítíme se mezi sebou jako mezi rodinou. To je síla celého seriálu. Silná je i ta myšlenka, že ucelená jednotka je více efektivní. FBI má důstojnost, ti chlapi to mají v kostech. Tak nějak cítím, že nesu zodpovědnost, nesmím zklamat ty chlapy, které jsem v průběhu let potkal. To, jak jsou oddaní své práci, to nás naplňuje integritou a energií k tomu, abychom dobře dělali naši práci i my.

Ovlivnily nějak seriál změny v hereckém obsazení?

Museli jsme dál dělat svou práci. Zodpovědnost zůstala, takže jsme se snažili zůstat soustředění, ale i tak jsme se vypořádávali s tím, co si na nás vesmír zase jednou vymyslel. Nakonec jsme ale hodně šťastní, že všechno dopadlo, jak dopadlo.

Jak často se ti stává, že dostaneš scénář a nemůžeš uvěřit tomu, s čím to scénáristé přišli tentokrát?

Každý týden. (směje se) Děláme čtecí zkoušky najednou od začátku do konce asi tak den před tím, než začneme natáčet. Je to poprvé a naposledy, kdy to slyšíme nahlas. A na konci scénáře si pak řekneme ‚Opravdu? Nemůžeme tento týden dělat nějakou komedii?‘ I když jste to četli a víte, co se stane, když to slyšíte nahlas, je to tak nějak… šílenější.

Kromě Criminal Minds jsi také hodně známý díky sitcomu Dharma a Greg. Bylo těžké přejít od komedie k dramatickému seriálu?

Ne. Jedna ze skvělých věcí pro herce je to, když dokáže hrát oboje. Kromě televize se taky věnuju divadlu, takže léto trávím tam. Je skvělé, když herec přijde se svým vlastním televizním repertoárem a má možnost vyzkoušet si jak komedii, tak i trochu těch temnějších věcí.

Už máš za sebou spoustu let. Jak dlouho myslíš, že budeš schopný tuto roli hrát? Nezačíná tě už nudit?

Myslím, že toto je nejdelší role, jakou jsem kdy hrál, a pořád se ještě nenudím. Je to hlavně příběhy, které vyprávíme, a taky lidmi, se kterými pracuju. Uvidíme, jak dlouho to ještě potrvá. Nikdy totiž nevíte. Zatím je to výborné. Kromě toho mám navíc pár režijních projektů, na kterých zrovna pracuju a přemýšlím o nich. Takže zatím si na nic nestěžuju.

---

Sledujete Criminal Minds? Máte Aarona rádi? Co říkáte na jeho inspiraci a to, jak ho seriál ovlivňuje?

• Criminal Minds: Rozhovor s Thomasem Gibsonem
  (právě čteš)
• Criminal Minds: Rozhovor s Joem Mantegnou(15. 3. 2013)
• Criminal Minds: Rozhovor s Matthew Gray Gublerem(16. 3. 2013)