Criminal Minds: Rozhovor s Joem Mantegnou

Včera jsme vám přinesli exkluzivní rozhovor s Thomasem Gibsonem ze seriálu Myšlenky zločince. Dneska v rozhovorech pokračujeme s hvězdou Joem Mantegnou.

Joe Mantegna hraje v seriálu postavu Davida Rossiho, který ve třetí řadě seriálu nahradil Mandyho Patinkina ve vedení týmu. Vše podstatné ohledně rozhovorů bylo řečeno už včera, tak se můžeme směle pustit do otázek a odpovědí :)

Jak se změna v hereckém obsazení projevila na samotném seriálu?

Určitě víte, že občas to pro diváky bylo dost rušivé. Pár kompromisů jsme udělat museli. Ale jako v životě, někdy se věci vyřeší samy nebo se prostě stanou. Je to změna.

Co myslíte, že je na seriálu to, co ve skutečnosti ‘promlouvá’ k publiku? Když sleduji seriál, tak cítím, jak v kontrastu s příšernými zločiny zobrazujete i jistou něžnost.

Tohle je jedno z tajemství našeho seriálu. V podstatě každý úspěšný seriál musí mít dobrý scénář a lidi, kteří ten scénář dokážou převést do televize. U nás je ta hrozivá tématika zločinů vyvážena jedinečnými postavami, které skvěle vystupují jako jedinci, i jako tým. Jsou schopní zároveň skvěle pracovat a žít vlastní životy a prožívat vlastní příběhy, jedinečnosti a nálady. Je tam hodně chemie, opravdu hodně. A to je něco, o čem nevíte, jestli bude fungovat, jestli to bude úspěšné.

Já si jsem jistý, že když se Beatles dali dohromady, tak si mysleli, že budou jen další kapela. Ale někdy se stane, že všechny kousky pasují do sebe a vy dostanete něco, co je o dost lepší než každý jeden kousek. Je to jen o kombinaci tohoto všeho, je to naše silná stránka.

Myslíte si, že fanoušci ocení, že mohou více nahlédnout do osobních životů hlavních postav?

Podobnou otázku jsem dostal od scenáristů před pár lety. Ti s námi dělali rozhovory a vyptávali se na všechny možné nápady k příběhu. Já jim řekl, že by mohlo být zajímavé, kdyby diváci věděli něco víc o postavách. U seriálů, co běží delší dobu myslím, že fanoušci opravdu ocení příběhy, které se váží k jednotlivým postavám, hlavně proto, že seriál běží už osm let. Já sám mám takové epizody opravdu rád, jako herec i jako divák.

Co vás na roli Davida Rossiho přitahuje nejvíc?

Když jsem přišel do seriálu zaplnit místo po oblíbené postavě, kterou hrál Mandy Patinkin, věděl jsem, že nemůžu hrát tu samou postavu. Ale místo bylo volné a tak se má postava dostala do seriálu. Když jsem přemýšlel o kriminálce, věděl jsem, že to musí být takový otec týmu. A bych opravdu chtěl, aby má postava byla suverénní. Ale zároveň chci, aby byla o něčem jiném než ta Mandyho.

Co vidíte za tím, že jsou lidé tak fascinováni zrovna tím druhem obskurnosti a temných věcí z Myšlenek zločince?

To, proč jsou tím fascinováni, může být z mnoha důvodů, ale rád bych zmínil jednu věc, a to, že zatím žádná temnější zápletka, která by nebyla založena na skutečnosti. A to je podle mne zajímavé, že nejsme fiktivní skupina, že Behavioral Analysis Unit je opravdu součástí FBI. Není jich moc, ale existují. Po celém světě takovou práci ale nedělá více než 30 lidí. A ti zkoumají ještě temnější věci, než my se jim kdy přiblížili. Takže když lidé říkají: „Panebože, jak to vydržíte, to je tak smutný,” ptám se: „Tohle vás trápí?” Protože vím, že existují lidé, kteří tuto práci skutečně dělají. A my se to samé snažíme dělat stejně profesionálně, a jak to jde, tak i zábavně.

Jenže to, co lidem ukazujeme, je založeno na skutečných událostech, na zločinech, které se doopravdy staly. Na druhou stranu, nesnažíme se lidi šokovat nebo je pokoušet, kam až můžeme zajít. Tyhle věci se staly a díkybohu máme lidi, kteří obětují své životy, aby podobným věcem zabránili. A právě to my představujeme.

Setkáváte se často s lidmi z FBI?

Zatím jsem byl dvakrát v Quanticu ve Virginii na skutečném ředitelství FBI a BAU (Behavioral Analysis Unit – pozn. red.). Známe se se skutečnými členy této organizace, kteří z FBI odešli a aktuálně mají na starosti dohled nad správností seriálu. Pro mě je tohle velice blízké spojení, hlavně díky tomu, že s nimi můžu mluvit a naučit se věci, o kterých tato práce skutečně je.

Změnil seriál nějak váš pohled na život?

Vážně nevím, jestli to něco změnilo ohledně mě, ale každopádně vás to naučí oceňovat práci, kterou dělají. Vezměte si, že když se na place řekne ‘střih’, můžu si sebrat svoje saky paky a zalézt do přívěsu. Ale vím, že existují lidé, co tuhle práci skutečně dělají a cítím k nim velký respekt a vděk. Bereme to hodně vážně, a já osobně jsem na toto pyšný.

Jsem rád, že se díky seriálu i můžu něco přiučit. Dělali jsme epizodu – konkrétně tu, ve které byl za všechny zločiny odpovědný člověk, co parkoval auta v hotelové garáži. A jenom v této epizodě jsou tak tři čtyři věci, které bych mohl dělat a vůbec na to nemyslím – třeba zamykat dveře mezi domem a garáží. Nebo třeba když necháváte klíče hotelovému zřízenci, tak na nich nemít nic důležitého, aby si to nemohl opsat a tak dále. Na náš seriál se dívá spousta žen a já si myslím, že to je hlavně proto, že jsou chytré a často si všímají věcí, kterých bychom si my jako agenti všímat měli.

Dřív jste hrával zločince, je těžší hrát kladnou nebo zápornou postavu?

Tak na toto vůbec nemyslím, jestli je to těžké nebo ne. Přeci jen, tohle z větší části záleží na scénáři. Pokud je skutečně dobře napsaný, a postava zločince opravdu obsáhlá, herec si takovou roli vychutnává. A vychutnává si ji i tehdy, pokud to není zločinec, ale pořád je ta postava dobře napsaná. Mně skutečně nezáleží, na které straně zákona pracuji, pokud to jako celek do sebe pasuje a úroveň kvality je vysoká. Myslím, že v tom není rozdíl.

Co jste si odnesl od své postavy?

No, nemyslím si, že jsem se od ní něco naučil, protože se učím pořád. Je to docela luxus hrát jednu postavu takhle dlouho. Krom Tlustého Tonyho v Simpsonech to je vlastně jediná postava, kterou hraji takhle dlouho. Teď aktuálně končím svou čtvrtou sezónu s Myšlenkami, takže jsem měl spoustu času o tom přemýšlet. Myslím, že jsem se naučil – naštěstí – že bych měl mít velký respekt k práci postav, které hrajeme. Ona to totiž není fiktivní organizace, tihle lidé jsou skutečně cvičeni FBI. Když už nic jiného, tak mi to dává aspoň velký respekt lidem, kteří dělají tuto práci. A já se skutečně naučil uznávat a respektovat lidi, kteří tuto práci dělají každý den, protože to, co děláme my je jen slabý odvar toho všeho.

Hrál jste ve filmech i seriálech. Hrál jste v divadle, daboval jste animované postavy, režíroval film. Co z toho pro vás byla největší výzva?

Víte, každá tahle věc byla svým způsobem jedinečná. Jasně, při režírování máte mnohem větší odpovědnost. Když hraju třeba takového Davida Rossiho, mám odpovědnost jen za Davida Rossiho. Když režíruji, mám neustále odpovědnost za každou postavu, takže to mi přijde víc odpovědné, to uznávám. Ale když porovnám práci na filmu a v televizi, nevidím rozdíl. U obou se říká ‘akce’ a ‘střih’, takže mé hraní neovlivňuje, jestli to je zrovna film nebo seriál.

Budete znovu režírovat?

Jo, myslím, že jo. Zatím mám ale štěstí, že mám už pár let stálé zaměstnání. Když jsem dělal ten film (Lakeboat – pozn. red.), vzalo mi to rok života, kterého ale nelituji! Jen je těžké na to najít čas. Možná někdy.

Díváte se na nějaké další seriály nebo kriminálky?

Ani ne. Na televizi se moc nedívám, nanejvýš na The Travel Channel a History Channel a občas se mrknu na sport. Někdy se také podívám na film, ale televize si mě zas tak nezískala. Když už ji zapnu kvůli seriálu, tak je to většinou opakování Seinfeldu nebo takovýchto věcí. Ale to, že nějaký seriál dělám, mi bohatě stačí.

Seriál je úspěšný nejen v Americe, ale i po celém světě. Co za tím vidíte?

Já myslím, že to je spíš díky psychologickému aspektu seriálu, který není blízký jen jedné zemi. Třeba ve Francii se seriál jmenuje ‘Esprits Criminels’, duch zločince. To dává znát, že seriál je o něčem všestranném, univerzálním. Vždycky jsme říkali, že nejsme jen sběrači důkazů, co se snaží najít kulku. V jiných seriálech tohle dělají a dělají to dobře. Ale co dělá náš seriál jedinečným, že se snažíte nahlédnout do myslí těch jedinců? Myslím, že to je něco, co se dotýká každého člověka v každé zemi.

Naučil jste se nějaké analyzační techniky, co by se daly použít v reálném životě?

Pár věcí se můžete naučit, to ano. Důležité je ale porozumět scenáristům, tomu co píší. Osobně si myslím, že díky tomu je seriál dost populární, ať už se to zdá jakkoli divné, má obrovskou výukovou hodnotu. Myslím, že tohle ocení hlavně ženy, kterých se na seriál kouká opravdu spousta – jsou totiž chytré a mají ze seriálu o dost jiný zážitek než muži.

Jste otec a jako takový musíte počítat s násilím kolem vás a vašich blízkých. Bojíte se díky seriálu víc o své děti a ženu a snažíte se je uchránit násilí?

Ne, opravdu se díky tomu nebojím víc. Jako rodič jsem vždycky musel dětem už od jejich narození říkat, však víte, svět je nádherné místo, ale zároveň to je i nebezpečné místo, a ty musíš mít vždycky oči otevřené. Má dcera si zahrála v jedné epizodě (12. epizoda 3. řady – 3rd Life – pozn. red.), a, ironicky, dceru chlapa, co byl nájemný vrah, takže hrála pěkně tvrdou holku. Když jsme pak přišli domů, tak jí říkám: “Takhle by to mělo vypadat. Ale to, co jsi hrála, by tě ve skutečném životě dostalo na scestí. ” Fakt to hrála ostře, něco jako: “Dělej, co musíš, ale můj otec tě sejme. ” Jenže to je zrovna cesta, která ji může srazit k zemi. A ona to ví. Vyrostla z ní nebojácná holka, a nezáleží na tom, jaký obor bude dělat.

Jakou radu byste jí dal, abyste jí zajistil bezpečí?

Jen tohle. Myslím, že stačí mít oči otevřené. Občas říkáme našim dětem: “Postav si v mysli New York. Nezáleží na tom, kde jsi, ale představ si, že jsi na ulicích New Yorku. Pokud na nich přežiješ, přežiješ všude.”

• Criminal Minds: Rozhovor s Thomasem Gibsonem(14. 3. 2013)
• Criminal Minds: Rozhovor s Joem Mantegnou
  (právě čteš)
• Criminal Minds: Rozhovor s Matthew Gray Gublerem(16. 3. 2013)