Jen poslední díl je úplně mimo. Sem zkopíruju z timeline.

Jsem v autě na benzínce se sériovým vrahem. Neví, že to vím. Ptá se mě jestli má skočit pro jídlo. Tak jsem úplně debilní blbá kráva a řeknu mu, že ne a že pojedeme co nejdál od lidí, protože bude brzy tma a já asi chci umřít za světla, nebo co. Budiž s přimhouřenýma očima, že z něj chtěla vymámit během cesty přiznání. Ale pokračujeme dál. Už ví, že vím. Po tom, co jsem se tak debilně vyptávala, až mu to došlo. Ale podaří se mi ho omráčit během autonehody. Ne, že bych mu sebrala nůž, nebo ho třeba svázala, umlátila heverem nebo cokoliv. Jdu na procházku k chatce. Budiž. S přimhouřenýma očima chci jít zachraňovat oběť, nebo doufám, že tam bude telefon. Najdu tam brokovnici. Ne, abych s ní šla dorazit toho týpka venku, zamkla a čekala na něj. Oči vydlabaný, protožže mhouřit už fakt nejdou a fakt nevím, chtěla unesenou uklidnit tím, že ji osvobodí? Budiž. Dobře týpek mě tedy očekávaně odzbrojí, ale mám štígro a unesená na rozdíl ode mě má mozek, tak ho uzemní pánví. A co já? Ne, pořád ho odmítám svázat, vzít mu zbraň, dorazit ho whatever. Místo toho vyběhnu i s obětí do sněhový bouře, polonahý!, kde široko daleko nikdo není a pěšky jdu domů i když sem se jelo autem hodiny. Prostě retardovaný!