Dvanáctý Doctor je znám. Jací byli ti před ním? (1/2)

4. srpna 2013 stanice BBC oznámila, kdo nahradí Matta Smithe v hlavní roli legendárního seriálu Doctor Who (Pán času). Tím vyvoleným se stal skotský herec Peter Capaldi. Jenže seriál by se nestal tolik legendárním, kdyby před ním v roli neúčinkovalo dalších jedenáct skvělých herců. Dnes jsme si pro vás připravili článek, který mapuje jejich osudy. Článek je rozdělený na dvě poloviny – v té první se mrkneme na Doctory ze staré série.

Doctor č. 1: William Hartnell

Když hrál poprvé Doctora Who, bylo mu už pětapadesát let. Přesto se pro něj tato role stala tou nejslavnější. Původem Londýňan se narodil v roce 1908. Nikdy nepoznal svého otce, ze školy ho vyhodili, vypomáhal si drobnými krádežemi. Přesto ho objevil Hugh Blaker, který nejenže miloval divadlo, ale i mladému Hartnellovi zaplatil studia.

A tomu se herectví zalíbilo. Od svých osmnácti let účinkoval v řadě Shakespearových her, v roce 1932 pak byl obsazen i do filmu. Jeho kariéru pak ale přerušila na rok a půl válka a služba u tankistů – z ní se po osmnácti měsících vrátil nervově zhroucený.

Roli v Doctorovi Who mu zajistil dvouoscarový film This Sporting Life. V něm se zalíbil producentce Verity Lambertové, která tehdy pro BBC připravovala nový sci-fi seriál a Hartnellovi roli nabídla. Ten s jejím přijetím ale váhal – seriál se mu zdál příliš dětinský. Nakonec ale přijal, prý proto, že ho tato role příliš neškatulkovala, a hlavně ho odváděla pryč od drsných, válečných rolí.

Pokud vás zajímá, kolik měl první Doctor na výplatní pásce, bylo to 315 liber za epizodu, což dneska dělá přibližně 4000 liber. Jedna epizoda se natáčela týden a ročně se jich natočilo 48. Pro srovnání – Anneke Wills a Michael Craze ve vedlejších rolích brali 68 a 52 liber za epizodu.

Hartnell odešel ze seriálu po třech letech kvůli arterioskleróze, kterou trpěl. Tvůrci přemýšleli, jakým způsobem ho nahradit, až vymysleli systém reinkarnací. Hartnell pak pro druhého Doctora doporučil Patricka Troughtona.

William Hartnell se seriálem spojil i konec svého života. Epizoda The Three Doctors, která se natáčela k desátému výročí seriálu, byla totiž jeho poslední hereckou prací.

Doctor č. 2: Patrick Troughton

Narozdíl od Hartnella, který pocházel z téměř nuzných poměrů, Troughtonova rodina byla poměrně bohatá (a slavná, Patrickův bratr později obdržel Nobelovu cenu). Přestože byl jeho otec advokát, Patrick už od základní školy hrával v představeních. Svým hraním založil rodinnou tradici – herci se stali oba jeho synové, David i Michael, a dokonce i jeho vnuci – Sam Troughton a Harry Melling, představitel Dudley Dursleyho ve filmech o Harrym Potterovi.

Když vypukla 2. světová válka, stačilo málo a v doctorské roli mohl účinkovat někdo jiný. Poté, co se Patrick dozvěděl, že je Anglie ve válečném stavu, odjel okamžitě z Belgie pomoct své zemi. U pobřeží Anglie se ale jeho loď potopila a on na břeh doplul v záchranném člunu. Za války potom sloužil jako poručík u dobrovolných záloh námořnictva.

Po válce se vrátil do divadla a v roce 1947 si odbyl své první malé role ve filmech – v Olivierově Hamletovi a v Ostrově pokladů. V roce 1953 si zahrál (a to jako vůbec první herec historie) Robina Hooda ve stejnojmenné minisérii na BBC. Zajímavé je, že v roce 2006 si v seriálu Robin Hood od BBC One zahrál jednoho z Robinových pobočníků jeho vnuk Sam Throughton.

V roce 1966 převzal po Williamu Hartnellovi, s kterým se setkal už při natáčení filmu Escape, roli Doctora. V produkčním týmu tehdy vznikaly dvě cesty – jedna, kterou zastával Jon Wiles, producent seriálu, měla pouze nahradit herce v jedné roli. Druhou, volnější cestu, zastávali scenáristé Innes Lloyd a Gerry Davis. Chtěli mít nejen nového herce v roli Doctora, ale také s novou osobností, zvyky, oblečením. Nikdo ale nevěděl jak změna dopadne – seriál tehdy dosahoval slušné sledovanosti 5–8 milionů diváků (uvědomme si, že jsme pořád v 60. letech – mnoho lidí televizi nemělo) a nechtěl parazitovat na lidech, co jinak řečeno, výměnu „přežijí“.

Proto si producenti také Troughtona vybrali – měl ohromné zkušenosti s hraním charakterových rolí. Patrick na oplátku hrál Doctora odlehčeně, zábavněji. V jedné epizodě si dokonce střihl dvojroli – když hrál zároveň Doctora a zápornou postavu. V průběhu natáčení se ale vyhýbal rozhovorům a veřejné publicitě. V jednom z rozhovorů, který později uskutečnil, řekl: „Hraní je magie. Kdybych vám o něm řekl moc, nebylo by to pro vás překvapení.“

Z Troughtonovy éry bohužel chybí v archivech BBC nejvíce epizod. Dovysvětlíme to v nějakém dalším článku, ale ve stručnosti – v sedmdesátých letech potřebovala BBC co nejvíce ušetřit, a tak omezila počty svých archivů a některé starší materiály zničila. Bohužel se díky tomu nenávratně ztratilo mnoho epizod Doctora.

Sám Troughton se ale do historie zapsal ještě něčím jiným. Po třech letech se rozhodl ze seriálu odejít, jednak proto, že shledával natáčení 40–44 epizod ročně značně únavným, jednak proto, že nechtěl, aby si ho diváci zaškatulkovali. Tomu se později mezi herci začalo říkat Troughtonovo pravidlo – nepsaný zákon, kdy herec odejde ze své dlouhodobé role dřív, než si jej diváci příliš zapamatují.

Do role Doctora se pak Patrick Troughton vrátil ještě třikrát – ve speciálech The Three Doctors, The Five Doctors a naposledy v roce 1985 v epizodě The Two Doctors.

Doctor č. 3: Jon Pertwee

S nástupem sedmdesátých let se změnilo i obsazení Doctora. Původně měl být do role třetí inkarnace obsazen Ron Moody, hvězda muzikálu Oliver!, ten ale roli odmítl. Druhou volbou byl komik Jon Pertwee, od kterého hlavní scenárista Derrik Sherwin čekal, že do role vnese spoustu vtipu a humoru. Jenže to Pertwee odmítl s tím, že by rád ukázal, že je stejně dobrým dramatickým hercem jako tím komickým. Sedmdesátá léta ale přinesla i další pozitivní věc – seriál byl prodán v syndikaci do USA na stanici PBS, která jej pak vysílala dalších dvacet let – i díky tomu si seriál vybudoval za oceánem slušnou fanouškovskou základnu.

Pertwee už před touto rolí měl poměrně zajímavý život. Z několika škol ho vyhodili včetně té dramatické (poté, co odmítl na hodině zahrát „řecký vítr“ s odůvodněním, že je to jak mrhání jeho časem, tak otcovými penězi). Za války sloužil jako důstojník v námořnictvu a jeden čas dokonce i v NID (britské obdobě FBI), kde sloužil společně s Ianem Flemingem, autorem příběhů o Jamesi Bondovi, a reportoval přímo tehdejšímu ministerskému předsedovi, Winstonu Churchillovi. Dále sloužil na bitevním křižníku Hood, odkud byl převelen krátce předtím, než byla loď v bitvě v Dánském průlivu potopena Bismarckem. Z celé posádky se tehdy zachránili pouze tři muži…

Zpátky k Pertweemu. Ten po válce zářil hlavně v komediích, v rádiu a v divadle. Z jeho divadelních rolí se dají zmínit There's a Girl in My Soup, A Funny Thing Happened on the Way to the Forum (kde účinkoval i ve filmové verzi), z filmů potom komedie Ladies Who Do, čtyři Carry On filmy (pokaždé v jiné roli), zahrál si i v seriálech The Avengers a The Goodies'.

V Doctorovi Who účinkoval celkem pět sezón, v počtu sezón tedy překonal oba své předchůdce. Co do počtu epizod ale pořád zůstával na prvním místě Will Hartnell. S Pertweem ale do seriálu přišlo ještě něco dalšího – první epizoda, v které účinkoval, se totiž natáčela a vysílala barevně. Samotná sezóna byla zkrácena na 25 epizod a až do 80. let se počet epizod na sezónu pohyboval mezi 20–28. Měnilo se i za kamerou – ze seriálu odešel režisér Douglas Camfield a po něm i producent Derrick Sherwin; na režisérské křeslo pak byl dosazen Barry Letts.

Pertwee zároveň vnesl do seriálu i něco dalšího – sám miloval jízdu v autě a na motocyklu, a tak mu tvůrci povolili tato vozidla i v seriálu (později nazývaná „whomobile“). Seriál také už nebyl natolik sci-fi jako doteď, hlavní myšlenka – že Doctor uvízl na Zemi – vydržela seriálu dlouhých deset let a v podstatě ho zachránila od zrušení. V osmé sezóně taky scenáristé vnesli do seriálu myšlenku Mastera – Doctorovy nemesis. Jeho prvním představitelem byl Roger Delgado, jehož předvedení role se stalo téměř legendárním.

Jenže na začátku roku 1974 Pertwee ohlásil, že už v roli Doctora nechce pokračovat, hlavně kvůli jeho závazkům v divadle. Jak už to bývá, pravda byla trochu jinde – Roger Delgado se v polovině roku 1973 zabil při autonehodě a ze seriálu záhy vycouvala jeho dobrá přítelkyně Katy Manning, která hrála Doctorovu společnici, a producent Barry Letts také. Pertweeho tak v seriálu už nic nedrželo, i když se později ještě vrátil, aby si zahrál ve výroční epizodě The Five Doctors (ve které hrál i syn jeho kmotra, Anthony Ainley).

Doctor č. 4: Tom Baker

Ještě předtím, než stačili ze seriálu odejít, producenti Letts a Dicks vybírali náhradu za Jona Pertweeho. Dicks navrhoval staršího herce typu Williama Hartnella, nakonec ale jejich volba padla (po doporučení Billem Slaterem, šéfem seriálové sekce BBC) na Toma Bakera, který se tak ve svých čtyřiceti stal nejmladším představitelem Doctora.

Tom Baker byl do té doby asi nejslavnější osobou, která Doctora hrála. I když pocházel z dělnické třídy z Liverpoolu a původně se chtěl stát mnichem, život ho zavedl k herectví, které původně bral jen jako koníček. Jenže potom se, podobně jako později další Doctor, Sylvester McCoy, stal členem National Theatre Company, kde pod vedením Laurence Oliviera začal zářit. Na Olivierovo doporučení si zahrál Rasputina ve filmu Mikuláš a Alexandra. Za účinkování ve filmech The Vault Of Horror a Zlatá Sindibádova cesta získal dva Zlaté glóby. Účinkoval dokonce i pod Pierem Paolem Pasolinim v jeho Canterburských povídkách.

Přestože nebyl přesně to, co tvůrci Doctora hledali, stal se nejdéle účinkujícím hercem v této roli, a dlouho také nejslavnějším. Ale to ještě předbíháme. V začínající dvanácté sezóně se seriál, jako obvykle, dočkal několika změn. Jednak byli tvůrci Letts a Dicks nahrazeni producentem Philipem Hinchcliffem a scenáristou Robertem Holmesem, jednak pod jejich vedením příběh značně potemněl – často byl přirovnáván ke gotickému hororu. Toto období je fanoušky označováno za nejúspěšnější a nejlepší v celém seriálu. Doctor pod vedením Toma Bakera byl neskutečně excentrický a také populární – populárnější v celé historii seriálu byli už jen Sylvester McCoy a David Tennant.

Zdrsnění seriálu a zhutnění atmosféry se ukázalo jako velmi úspěšný postup. Nebyla by to ale Anglie, aby si toho někdo nevšimnul. Mary Whitehouseová, předsedkyně britské obdoby Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, apelovala na BBC, aby seriál zvolnila, protože by seriál mohl traumatizovat děti. Přestože BBC seriál bránila, nakonec ustoupila a producenta Hinchcliffea po třech letech působení u Doctora přesunula na policejní seriál Target a nahradila Grahamem Williamsem s doporučením, aby seriál zvolnil. Po patnácté sezóně odešel i Robert Holmes a byl nahrazen Anthonym Readem (pozdějším tvůrcem Profesionálů). Oba chtěli do seriálu přinést více humoru, který by svědčil hlavně Bakerovi. Kupodivu, sledovanost seriálu ještě stoupala, hlavně když v sedmnácté sezóně přišel ještě scenárista Douglas Adams. Na jednu stranu mu sice fanoušci vyčítali přílišnou komičnost seriálu, na stranu druhou oceňovali propracovaný příběh se skvělým zakončením epizod. Seriálu se tehdy vedlo velice dobře – částečně i díky tomu, že konkurenční televize ITV procházela stávkou a diváci jednoduše přešli k BBC. Výsledek? Čtvrtou část příběhu City of Deaths sledovalo 16 milionů diváků.

Jenže už v té době měl seriál problémy. Režisér Alan Bromly odešel kvůli frustraci z nezvládání technických vymožeností a triků v seriálu a neustálým hádkám s Tomem Bakerem. Zmenšoval se také rozpočet seriálu – ale tentokrát ne kvůli stanici, ale kvůli velké inflaci v televizním průmyslu. Ohlášený konec sedmnácté sezóny se dokonce natočil jen způlky, takže finále přišlo už po dvacáté epizodě. Po sezóně skončili jak Williams, tak Adams. Williams toho měl, lidsky řečeno, všeho dost, a Adams se chtěl víc soustředit na jeho stále se rozrůstajícího a čím dál tím více oblíbenějšího Stopařova průvodce.

Doctor č. 5: Peter Davison

Původně měl na jeho místě stát Richard Griffiths (vy si ho určitě pamatujete jako strýčka Vernona z Harryho Pottera). Ten byl ale nedostupný, a tak musela produkce sáhnout jinam – a sáhla po herci, který si právě zajistil slávu rolí Tristana Farnona v seriálu All Creatures Great and Small (založeném na knihách Jamese Herriota). Přitom se po odchodu Toma Bakera začalo vůbec poprvé spekulovat o tom, že by Doctorem mohla být žena.

S Davisonovým nástupem seriál prodělal výrazné změny. Allan Hart, ředitel BBC 1, ho přesunul z podzimního schématu na jarní, zároveň se seriál po osmnácti letech přesunul ze sobotních večerů na dva večery v týdnu. Díky tomu se počet týdnů, kdy se seriál vysílal, zkrátil na třináct, místo dřívějších dvaceti šesti. To se ovšem hodilo Davisonovi, který na BBC ještě hrál hlavní roli v sitcomu Sink or Swim a oba seriály by nestíhal.

Hlavní změna se ale udála někde úplně jinde. Na pozici hlavního producenta se totiž dostal John Nathan-Turner, který na ní vydržel celé další desetiletí téměř až do konce seriálu. Zároveň s ním se na jednu sezónu vrátil do seriálu i Barry Letts, ale ten měl spíš než pracovat na seriálu dohlížet na Turnera. Turner s sebou přivedl i nového hlavního scenáristu, Christopher H. Bidmeada, který měl seriál obrátit do vážnější noty. Turner chtěl ale ze všeho nejvíc přizpůsobit seriál osmdesátým létům a zmodernizovat ho. Bylo načase, v osmnácté sezóně seriál ve sledovanosti spadl na 5 milionů diváků a po BBC se neveřejně mluvilo o jeho ukončení.

Pokus s dvojnásobným vysíláním v pondělí a úterý přinesl své ovoce – jenže ne tak úplně Doctorovi. Na tomto principu totiž později vyrostla legendární soap opera EastEnders, která běžela ve stejném slotu. Doctor si ve sledovanosti také polepšil, i když desetimilionovou hranici překonal jen výjimečně.

Víc rozdílný od svého předchůdce už pátý Doctor být nemohl. Byl mladší (Davisonovi bylo 29, když začínal s Doctorem; až do časů Matta Smithe to byl nejmladší Doctor vůbec), byl umírněnější, říkalo se o něm, že je více aristokratický, narozdíl od bohémského Bakera. Byl citlivější a zranitelnější – vůbec poprvé v seriálu ležela tíha rozhodnutí jen na něm – a pochopitelně i následky.

Davison opustil na radu představitele druhého Doctora, Patricka Troughtona, seriál po třech letech. Sám se bál, že by byl zaškatulkován a že by si jej pak lidé pamatovali už jen jako Doctora. Také se cítil na roli příliš mladý, v pozdějších rozhovorech uvedl, že kdyby mu byla nabídnuta role o deset let později, že by ji zvládnul lépe.

Doctor č. 6: Colin Baker

Ve třiadvaceti změnil školu a z dráhy právníka zamířil k herectví. Rodilý Londýňan studoval na LAMDA (London Academy of Music and Dramatic Arts); jedním z jeho spolužáků byl třeba David Suchet.

S BBC byl spjat už od samého začátku své herecké kariéry. Prvních několik let ale hrával jen vedlejší role – třeba v adaptaci Sartreova románu Cesty svobody nebo v seriálové adaptaci Vojny a míru. Jeho nejslavnější role se ale začala rýsovat roku 1974 – tehdy totiž začal seriál The Brothers, ve kterém Baker hrál německého korunního prince Willyho.

Seriál Doctor Who si Colin Baker vyzkoušel ještě předtím, než mu byla hlavní role nabídnuta. V epizodě Arc of Infinity hrál komandéra Maxila, muže, co střílel na tehdy pátého Doctora, Petera Davisona. Když mu byla později nabídnuta smlouva, stala se tahle scéna největším terčem vtipů fanoušků.

S novým obsazením a novou sezónou bylo v seriálu provedeno několik změn. Prvně se zmenšil počet epizod z 26 pětadvace­timinutovek na 13 pětačtyřice­timinutovek, seriál se vrátil na sobotní večery, kde soupeřil s americkým The A-Team. Druhou věcí, která se změnila (a která se měnila pravidelně), byl Doctorův oblek. Baker chtěl oblek celý z černého sametu, který by vyjadřoval Doctorovu temnější osobnost, producent seriálu John Nathan-Turner ho ale oblékl do něčeho, co později Baker komentoval jako „výbuch v továrně na duhu“. Třetí změnou prošel příběh.

Jenže narozdíl od předchozích dvou změn, které diváci poměrně uvítali, slabší příběh si vybíral svou daň, i když v první sezóně Bakerova působení ne až tak znatelnou. Co kritici ale nemohli přenést přes srdce, bylo nadměrné užívání vraždění nepřátel Doctorem a Bakerovu často až „bombastickou“ osobnost. Jenže v porovnání s dalšími léty to byly malichernosti.

V roce 1984 převzal místo finančního ředitele kontroverzní Michael Grade, který okamžitě začal seriál kritizovat pro mnoho násilí a ztrátu diváků – v jednom interview se dokonce zmínil, že by byl rád, kdyby byl seriál zrušen. Po celé Anglii se okamžitě rozhořela debata o konci seriálu – tím víc, když byla ohlášena osmnáctiměsíční pauza ve vysílání. Jenže důvody byly úplně jiné. BBC tehdy šetřila a sháněla peníze, kde se dalo; byla v mínusu a navíc rozjížděla nový seriál – EastEnders. Doctor Who se tak z jarního schématu přesunul do podzimního, ovšem až na další rok.

Střelba do vlastních řad a dlouhá přestávka ale nepřinesly nic dobrého. Sledovanost se propadla (Doctorovy diváky už dávno získala ITV s A-Teamem) a Colin Baker byl po dvou sezónách (i když byl smluvně zavázán na čtyři roky) doslova vyhozen. O jeho konci se ale vedou spekulace, že ze strany Michael Gradea šlo o osobní věc – jeho nejlepší přítelkyně, Lisa Goddard, totiž byla Bakerovou manželkou, s níž se tehdy Colin rozváděl (pro Colina to bylo dvojnásob těžké – na začátku natáčení Doctora mu zemřel syn). Oficiální vysvětlení od Gradea bylo takové, že Bakerovo předvedení Doctora bylo „absolutně nelíbivé a příšerné“. Později dokonce o seriálu řekl: „Byl to odpad. Bylo to celé ubohé, viděl jsem Star Wars, E. T., Blízká setkání třetího druhu, a pak jsem se vrátil domů a viděl tohle, co bylo pomalu horší než dětský program.“

Colin Baker se ale odmítl podílet na dalších řadách Doctora – jeho reinkarnaci v sedmého Doctora musel Sylvester McCoy zahrát celou sám v dvojroli. Po jeho odchodu byl seriál umístěn doprostřed týdne. Scenárista Robert Holmes zemřel předtím, než stihl dokončit poslední epizodu třiadvacáté řady a další scenárista Eric Saward podal výpověď.

Doctor č. 7: Sylvester McCoy

Znáte Percyho Jamese Patricka Kent-Smithe? Jestli ne, podívejte se doprava na obrázek. Jeho otec byl zabit v 2. světové válce pár měsíců před narozením Percyho – toho pak vychovaly matka, babička a tety. Mládí prožil v Dunoonu ve Skotsku, kde studoval na kněze. Nakonec ze školy odešel a věnoval se pojišťovnictví. To už bydlel v Londýně, kde ho objevil komik Ken Campbell.

Ten mu nabídl místo ve svém pořadu The Ken Campbell Roadshow. Percy měl hrát Sylveste McCoye ve hře An Evening With Sylveste McCoy – odtud pak už byl jen krůček k jeho novému jménu. Předtím, než mu byla nabídnuta role Doctora, hrál v dětských programech na BBC – např ve Vision On, Eurece (té anglické), Jigsaw. Téměř celá sedmdesátá a osmdesátá léta prožil na BBC jako dětský komik. Občas si odskočil i do filmu (Drakula s Laurencem Olivierem), seriálu (The Last Place on Earth) nebo opery (zpíval s Velšskou národní operou).

Přesto ale nebyl po Británii příliš známý, jeho uvedení do role Doctora bylo poměrně překvapivé. McCoy se snažil do seriálu dostat mnoho ze svého celoživotního klaunství, ale to se nelíbilo Andrew Cartmelovi, novému scenáristovi seriálu, který McCoye přesvědčil, aby jeho postava byla temnější a více manipulovala s okolím. Jeho Doctor byl taky poslední, který měl na svém oblečení otazníky.

Seriál byl nasazen proti tehdy nejsledovanější a legendární ITV soap opeře Coronation Street. Přesto dokázal na BBC ve svém timeslotu předvést čísla, která předtím nezískal žádný jiný program. Jenže už tehdy měl seriál nemalé problémy.

Nový produkční tým v čele právě s nepříliš zkušeným scenáristou Cartmelem měl přinést do seriálu osvěžení, místo toho se ale nemalá část fanoušků seriálu vysmívala. John Nathan-Turner, člověk, který dohlížel na seriál v podstatě od počátku osmdesátých let, uvažoval o odchodu a sledovanost, přestože v timeslotu dobrá, byla celkově hodně slabá; doplácela hlavně na silnou konkurenci v podobě Coronation Street. Jenže za celé tři sezóny se seriál z tohoto timeslotu nepohnul a celkově tím dost trpěl. Po skončení 26. sezóny v srpnu 1989 byl scenárista Cartmel přeřazen k seriálu Casualty a šéf produkce John Nathan-Turner skončil. Tím ale na dlouhou dobu skončil i celý seriál.

Co se dělo se Sylvestrem McCoyem? Upadl v zapomnění. Dlouhá léta se potloukal ve vedlejších jednoepizodních rolích, rozhlasových a dětských pořadech. Roli Doctora si ale zopakoval – v roce 1993 v charita­tivním speciálu Dimensions in Time a ve filmu z roku 1996, ve kterém proběhla reinkarnace do osmého Doctora, Paula McGanna.

I když se může zdát, že role Doctora pro něj byla tou nejslavnější, to hlavní teprve mělo přijít. Už na začátku devadesátých letech byl v hledáčku Stevena Spielberga pro film Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly. V něm měl hrát postavu guvernéra Swanna. Jenže studio Disney film odložilo a z plánů sešlo. McCoye si pak vyhlédl Peter Jackson do role Bilba Pytlíka v připravovaném Pánovi prstenů. Tu ale nakonec získal Ian Holm, McCoy skončil druhý. Jackson ale na McCoye nezapomněl. O deset let později ho obsadil do Hobbita, do role čaroděje Radagasta. Zde hraje po boku svého starého známého – Iana McKellana, s kterým účinkoval ve hře Král Lear v Royal Shakespeare Company (největší britské divadlo).

---

Tím končí první polovina slavného seriálu a našeho článku. Druhá tu bude co nevidět. Těšíte se?

• Dvanáctý Doctor je znám. Jací byli ti před ním? (1/2)
  (právě čteš)
• Dvanáctý Doctor je znám. Jací byli ti před ním? (2/2)(23. 8. 2013)
• Doctor Who: Nový Doctor je znám!(9. 5. 2022)