Blue Bloods: Rozhovor s Tomem Selleckem
Dnes si dáme pauzu od rozhovorů ke Crossing Lines (Bez hranic) a místo toho se podíváme na mušku Frankovi Reaganovi. Ten je patriarchou v seriálu Blue Bloods (Spravedlnost v krvi).
My jsme měli jedinečnou možnost zúčastint se telefonické konference, během které novináři z celého světa zpovídali Frankova představitele, herce Toma Sellecka. Dočtete se nejen o tom, co je pro Franka přichystáno v nové sérii, ale také o tom, co celý seriál přináší nového a třeba i o tom, jak důležitý je Tomův knírek.
Srdcem Blue Bloods jsou rodinné večeře. Jakou úlohu hrají podle vás v seriálu?
Také bych řekl, že jsou srdcem seriálu. Nemyslím si, že jsou klíčové v tom smyslu, že by se staly předvídatelné. Důležité je to, že jde o rodinný podnik a seriál o rodině. Během těchto večeří mají lidé možnost sledovat, čím si postavy prochází, znají všechna tajemství. Ví, proč u stolu sedí s emocemi a proč to ne vždy probíhá úplně hladce.
Všechny tyto věci podle mě dovolují divákům vcítit se do našich postav, což je našim cílem. Považujeme se spíše za charakterovou show, ne procedurální. Tím se odlišujeme od ostatních kriminálek.
Co máte s Frankem Reaganem společného? On je vlastně morálním centrem rodiny, je to tak i s vámi?
Myslím, že ano. Náš seriál je lidský tím, že všechny postavy mají chyby. To láká herce k těmto rolím a pomáhá publiku se ztotožněním se. Myslím, že Frank je patriarcha a těch v současné televizi moc nevidíme. Tenhle patriarcha je morálním centrem. Když má dobrý den, můžete k němu vzhlížet. Ale doufám, že někdy bude mít i lidské dny a bude taky chybovat.
Váš knírek je určující a ikonický pro všechny vaše role. Uvažoval jste někdy, že si ho oholíte?
Už jsem si ho párkrát holil. A taky jsem se bez něj narodil. Ale teď vážně. Šel bych do této postavy tak i tak, seriál není jen o mém knírku. CBS ho ale chtěla, tak jsem souhlasil, i když myslím, že by to bylo zajímavé, kdybych ho neměl. Nemyslím si ale, že můj knírek nějak určuje mou postavu.
Jste spokojen s tím, jak se seriál vyvíjí a konkrétně jakým způsobem se vyvíjí postava Franka?
Ano. U prvních sérií se stává, že dojde rychle ke změnám. Třeba Magnum to potkalo v sedmé nebo osmé epizodě. Díl byl najednou hodně odlišný od těch dřívějších. Bylo to proto, že scenáristé začali hrát na silné stránky seriálu a postav. To samé se stalo u Blue Bloods. Vždycky zde bude přítomný procedurální prvek, protože je to základna životů daných postav. Ale obecně se mi mnohem více líbí, že jde o seriál, který je v první řadě o postavách a divácích, který se snaží dostat do jejich hlav, pod kůži a pochopit, kdo jsou. Právě proto si nás lidé týden co týden zapínají. Nemáme detailní záběry krve v mikroskopu, prostě to neděláme.
Nechci nijak shazovat seriály, které to ukazují. Jen je jich v současnosti mnoho. Proto byl náš seriál do jisté míry novátorský, protože v té době, kdy začínal, tady nic podobného nebylo. V minulosti ano, ale ne teď.
Myslíte, že žijeme v dobré době, kdy hlavní role v televizi nemusí být perfektní, naopak může jít o padouchy typu Tonyho Soprana?
Záleží vždycky na herci. Ten je první, kdo postavu soudí. I když hraje někoho, kdo by se obecně dal nazvat padouchem, nemůže si ho tak představit. V reálném životě takto lidé nepřemýšlení. Jde jen o to, jak v realitě vnímáte své okolí, snažit se to stejně pojmout i u postav, které máte ztvárnit. Samozřejmě, že můžeme hrát postavy s chybami. Můžeme hrát lidi, kteří mají k dokonalosti daleko. Ale to se tak dělá už od začátku.
Bude mít Frank v nové sérii přítelkyni nebo jinou milostnou dějovou linku?
Myslím, že ano. Můžete si všimnout, že stále nosí snubní prsten. Svou milovanou ženu ztratil ještě předtím, než seriál začal. Přes to všechno ale není mrtvý. Je to člověk. Jen má spoustu práce. Ale pořád je v něm spousta života, bylo by nesmyslné si myslet, že ho ženy nebudou přitahovat. Myslím, že to bude téma, které bude hodně rozebráno ve třetí sérii. Frank se bojí o to, co si o něm pomyslí jeho děti. To ho podle mě drží zpátky. Rozhodně si nepřivede ženu na rodinnou večeři.
Jste hercem už dlouhá léta. Je to těžší, nebo snazší, dostávat stále dospělejší a dospělejší role?
Měl jsem štěstí. Dlouhá kariéra v tomto průmyslu je spíše výjimečná a já nedokážu odpovědět na to, proč tomu tak je. Vždycky jsem tvrdě pracoval a snažil jsem být perfektní v každé roli. Ale tak to má spousta lidí. Čím jste starší, tím je pro vás v nabídce méně kvalitních rolí. Proto se cítím požehnaný, že jsem mohl hrát tak skvělé postavy. Pracuju vlastně pravidelně od konce sedmdesátých let, jsem moc vděčný.
Nevíte, zda váš seriál sledují opravdoví policisté v New Yorku a jestli se jim líbí?
Určitě jim nemůžu vkládat slova do úst, ale obecně od policie sklízíme velmi pozitivní reakce. Rozhodně s nimi spolupracujeme během natáčení. Newyorčani jsou obecně hodně hlasití ohledně toho, co se jim líbí a co ne. Často mě kolem projíždějící policisté zdraví stylem „Hej, komisaři“ nebo „Hej, Franku, Frankie“. Okrsek newyorské policie má takový vojenský nádech. Komisaři se salutuje. Takže občas se i mně dostane salutování. Je to známka respektu. Je to pro mě pocta, jelikož považuju newyorské policisty za velké hrdiny. Tak se je také v našem seriálu snažíme znázornit.
U nás můžete seriál sledovat například na Universal Channel, přičemž premiéra třetí řady bude vysílána 20. října a dále každou neděli dva díly za sebou. Viděli jste již některou z epizod? Jak se vám líbila? Co od nové série očekáváte?
