8. 11. 2013

Ratingy a sledovanost: Jak to funguje 6 - Syndikace

Syndikace, jeden z důležitých faktorů při rozhodování o zrušení či obnovení seriálu. O co jde?

Už máme za sebou základní pojmy, probrali jsme seriály v závislosti na hodině a dnu vysílání, koukli jsme, jak si vedou komerční i kabelové seriály. Posledním tématem, které zbývá probrat, je syndikace. O syndikaci se zmiňujeme pravidelně v našich článcích, především u seriálů, které vysílají svou třetí řadu.

Jak to tedy se syndikací je? Proč je tolik důležitá a proč díky ní seriály s nižším ratingem přežijí na úkor těch mírně úspěšnějších?

Pokud o syndikaci mluvíme v souvislosti s vysíláním, znamená tento pojem prodej práv na vysílání rádiových či televizních programů jiným rádiovým nebo televizním stanicím, než je ta domovská. Jde o běžnou praxi v zemích, kde si televizní stanice samy sestavují televizní program ve svých místních pobočkách. Platí to především pro USA. V jiných zemích světa je běžnější mít centralizované stanice bez lokálních poboček, proto syndikace není tak častá. V tom případě spíše dochází k prodeji programů do zahraničí.

Druhy syndikace

Syndikace může být trojího druhu. Každá syndikace se využívá při jiné příležitosti.

First-run syndication

O tzv. first-run syndikaci mluvíme u programů, které se vysílají úplně poprvé (v premiéře) hned v syndikaci. Tyto seriály nebyly vyrobeny proto, aby běžely na nějaké domovské stanici. Tyto seriály jsou specificky vyrobeny pro to, aby byly prodány do syndikace, nezáleží na tom, která stanice je odkoupí. Do stejné kategorie spadají také zahraniční seriály, které byly vyrobeny v jedné zemi a následně byly prodány do zahraničí.

Off-network syndication

Off-network syndikace neboli syndikace mimo stanici zahrnuje licencování programu, který původně běžel v premiéře na jedné z komerčních či kabelových stanic nebo i v reprízách jako first-run syndikace. Off-network syndikace nastává, když se seriál dostane k dostatečnému počtu epizod, které zaštiťují většinou čtyři série po 22 epizodách. Úspěšné seriály můžou v syndikaci vydělávat tolik, že pokryjí produkční náklady právě natáčených nových epizod, originální stanice tedy tvoří seriál zadarmo a má z něj přímé zisky.

Public broadcasting syndication

Jde o speciální syndikaci v USA. Je to služba veřejné televize PBS (Public Broadcasting Service) a jejich přidružených nezávislých vysílacích stanic.

Jak to funguje?

Když chce společnost syndikovat seriál, musí se spojit s člověkem – syndikátorem – který musí nejprve udělit licenci k vysílání na jiné stanici v každé mediální oblasti zvlášť, nebo udělit licenci přímo nadřazené televizní společnosti, která vlastní více stanic, jak už ve vnitrozemí, nebo v zahraničí. Pokud původní stanice licenci dostane, může z toho pěkně vydělat.

Když komerční televizní stanice schválí nový seriál, většinou má toto dílo garantováno, že poběží automaticky na všech přidružených stanicích ve stejný den a ve stejný čas, samozřejmě s ohledem na časové pásmo. Některé produkční společnosti vytváří seriály a prodají práva stanicím s finanční ztrátou, protože doufají, že z novinky bude hit a následná off-network syndikace bude pro seriál znamenat zisk.

I když se rozložení trhu může široce lišit a průzkumy nemusí být zcela spolehlivé, producenti mají často při absenci pravidel stanice poměrně volnou tvůrčí ruku. Často vznikají svěží nápady, které jsou využity v programech ve first-run syndikaci. Zajímavost: Nejvíce sledované syndikované seriály mají dosah až 98 procent! To znamená, že téměř po celé zemi se s pořadem lidé měli možnost seznámit.

Hodně často se stává, že seriály, které běží v syndikaci, jsou mírně zkráceny. Například sitcom má většinou 22 minut, ovšem v syndikaci je zkrácen na 20 minut, aby byl prostor pro více reklam. Syndikace může mít formu denní nebo týdenní. Hry, novinky a talkshows jsou vysílány každý všední den, zatímco většina first-run syndikovaných seriálů běží jednou týdně.

I když se v souvislosti se syndikací mluví o prodeji, není to úplně přesné. Stanice si pořad koupí pro určitý počet opakování. Není to tak, že by po zaplacení požadované částky stanice seriál vlastnila a mohla ho vysílat, jak často se jí zlíbí. Seriál zůstává ve vlastnictví produkční společnosti, která jej vyrábí/vyráběla.

Na přelomu nového tisíciletí se vedly dlouhé diskuze o tom, zda může být seriál syndikovaný, když se stále natáčí a vysílá na domovské stanici. Proti tomuto kroku se vytvořila silná opozice, obecně převažoval názor, že to povede ke smrti daného seriálu. Nakonec se ale ukázal pravý opak, syndikace napomohla seriálům k většímu úspěchu. Jedním z nejlepších příkladů je NBC kriminálka Law and Order.

First-run syndikace

Stejně jako rádia, tak ani televize, především v prvních letech po svém vzniku, nenabízejí celodenní programové schéma pro všechny své pobočky. Dokonce i primetime bývá někdy zkrácen. Některé místní pobočky získávají program dokonce z více různých stanic. V obou případech se malé stanice snaží o zaplnění svého programového prostoru čímkoliv, co jsou jim velké televize ochotny nabídnout s tím, že tento obsah můžou do vysílání zařadit v libovolnou denní hodinu. S rozvojem videa (DVR) a satelitu se potom možnosti vysílání dále vyvíjejí. Některé již zrušené seriály na své domovské stanici pokračovaly produkci i několik let po svém původním zrušení. Nebyly řazeny pod žádnou konkrétní stanici, vznikaly pouze pod záštitou syndikace. Příkladem může být Xena, která byla již od první série natáčena pouze pro syndikaci.

K tzv. off-network syndikaci dochází v případě, když je televizní seriál prodán různým stanicím a trhům v balíčku. Balíček obsahuje buď některé, nebo klidně i všechny epizody seriálu. Po zakoupení tohoto balíčku mají jednotlivé kupující stanice možnost samy si určit, v jakém časovém slotu chtějí seriál ve svém místním vysílání nasadit.

Obecně jsou pro syndikace více oblíbené i více úspěšné sitcomy. Jsou totiž méně serializované, nemusí běžet úplně pravidelně, což stanicím vyhovuje. Navíc jsou levnější než hodinová dramata. V současné době místní stanice jen zřídka vysílají syndikovaná primetime dramata. Místo toho se tyto seriály spíše vysílají na základních kabelovkách, které mají možnost každou epizodu zopakovat 30× – 60×. Práva na syndikaci většinou mají dobu platnosti na šest kompletních opakování seriálu, která můžou být do programu nasazena během následujících tří až pěti let.

Již je dokázáno, že syndikace je výrazným činitelem nárůstu úspěšnosti stále se natáčejícího, i již ukončeného seriálu. Velmi známým případem je kult Star Trek. Seriál běžel na NBC v letech 1966 – 1969 a měl průměrná čísla sledovanosti. Poté, co byl prodán do off-network syndikace, se stal celosvětovým kultovním fenoménem. Úspěch této syndikace vedl k natočení mnoha filmů a dalších přidružených seriálů.

Syndikace starších epizod u stále se natáčejícího seriálu může mnohonásobně zvýšit vědomí o tomto seriálu. Zářivým příkladem je The Big Bang Theory. Když seriál před začátkem šesté řady vstoupil do syndikace, dostal se do mnohem většího povědomí, především díky vysílání na TBS. Epizoda šesté řady s názvem The Bakersfield Expedition byla prvním dílem, který dokázal k obrazovkám přilákat přes dvacet milionů diváků (více o syndikaci TBBT jsme psali v tomto článku).

Možnosti off-network syndikace

Off-network syndikace může mít několik forem. Nejznámnější je tzv. strip syndikace nebo daily (denní) syndikace. Epizody televizního seriálu běží na nové stanici každý všední den, pětkrát týdně, ve stejnou denní dobu. V šedesátých a sedmdesátých letech nezávislé televize bez zpravodajských pořadů začaly brát strip syndikaci jako nutný prostředek k zachování efektivního programu a vysílaly místní zpravodajské programy z jiných poboček.

Pro off-network syndikaci je u seriálů zpravidla vyžadována minimální hranice 88 epizod, i když velká část syndikátorů požaduje zaokrouhlených 100 dílů. Tato hranice je nastavena proto, aby v syndikaci mohly seriály běžet nepřetržitě několik měsíců, aniž by se epizody musely opakovat. Samozřejmě existují výjimky. Můžeme se setkat s blokem o 65 epizodách; toto číslo je poměrně běžné u dětských programů. Tento počet zajistí stanici 13 týdnů každodenního vysílání, čímž dojde ke čtyřem opakováním během roku.

Jelikož odkoupení seriálu do syndikace ve většině případů znamená pro stanici pěkný výdělek, mají dost často seriály, které se blíží k těmto 88 epizodám, výhodu. I když jejich sledovanost a ratingy nejsou extra přívětivé, stanice jsou odhodlány přivřít oko a nechat je i s malou ztrátou projít do další sezóny, jelikož u nich vidí to, že se jim jejich peníze rychle vrátí zpět. Letos se tak pravděpodobně zachrání 2 Broke Girls, ale hlavně Hart of Dixie a Revenge. Všechny tři seriály nyní vysílají třetí sezónu, přičemž čtvrtá řada je zpravidla ta, ve které se seriál dočká 88 epizod.

Někdy se stává, že během jednoho dne běží více než jedna epizoda. Tento případ platí především u sitcomů, které někdy můžou být syndikované ve skupinkách po dvou nebo čtyřech epizodách, takže v programu následně zaberou hodinu až dvě vysílacího času.

Pokud seriál není vysílán ve strip syndikaci, pravděpodobně běží pouze jednou týdně. To je výhodné především pro seriály s méně epizodami, jelikož ve vysílání zůstanou delší dobu. Stejně tak to ovšem znamená mnohem více naštvaných fanoušků, které nebaví čekat na další epizodu celý týden. Dost často je to navíc seriál, který už viděli na domovské stanici během jeho first-run syndikace, takže ví, co se stane, a přestanou opakování sledovat úplně. Týdně jsou nabízeny většinou hodinová dramata, která jsou v off-network syndikaci poprvé, sitcomy bývají vysílány od začátku ve strip syndikaci.

V posledních letech se v USA vytvořil trend toho, že stanice vysílají dvě epizody po sobě v sobotu a v neděli večer po primetimu, hned po nočních zprávách. Tento vzorec se hodí hlavně pro seriály, které se stále natáčejí, ale ještě neběží tak dlouho, aby měly k dispozici na syndikaci dostatečný počet epizod.

Poplatky

Peníze ze syndikace začaly naplno téct v první polovině 90. let. Studio Universal prodalo práva kriminálky Law and Order kabelovce A&E v hodnotě 155 tisíc dolarů za epizodu. O dva roky později už studio získalo téměř dvojnásobek peněz za mnohem méně úspěšný seriál. Za Xenu a Hercula musely syndikační stanice zaplatit 300 tisíc za epizodu. USA Network zaplatila za práva k Walker, Texas Ranger 750 tisíc dolarů za epizodu. TNT si pak hluboko hrábla do kapsy kvůli syndikaci ER, kdy jim jedna epizoda vyšla na pěkných 1,2 milionů dolarů.

Typy smluv

Cash

Smlouvu distributor uzavírá s televizí, která nabídne nejvyšší cenu. Existuje ještě Cash plus, když si distributor ponechá výdělky z části reklamního prostoru, který na nové stanici vydělává. Stanice potom dostane seriál za nižší cenu výměnou za zajištění reklamy pro distributora.

Barter

Barter deal se většinou využívá u nových seriálů, které ještě nemají zaručený úspěch u diváků, a naopak u hodně starých seriálů. U Barter dostane distributor část prostoru na reklamu, který vymění za práva k seriálu. Například smlouva 7/5 znamená, že distributor získá sedm minut reklamního prostoru a stanici zbyde pět minut.

Mezinárodní syndikace

Jak už jsme ale řekli, syndikace se netýká pouze vnitrozemí. Nejlehčí spolupráce je mezi zeměmi, které se dorozumívají stejným jazykem – například britské seriály se běžně syndikují do USA, Austrálie a naopak. Nejčastěji se syndikují americké seriály, které jsou prodávány do celého světa. Samozřejmě potom se k nim dávají titulky nebo se dabují. Během své první syndikace dokázala kriminálka CSI vydělat CBS 1,6 milionů dolarů za jedinou epizodu. Stanice samozřejmě hodlala tento úspěch využít dále, a tak vznikaly nové verze populárního konceptu, které se taktéž staly celosvětově úspěšné.

Na to, zda seriál půjde do syndikace nebo ne, má velký vliv také lokalita natáčení. Mezinárodní syndikace je samozřejmě pro distributory velmi profitující. Kvůli vzrůstající konkurenci se stanice snaží udržet vysokou úroveň svých seriálů, aby tak byly pro cizí země atraktivní.

USA a Kanada

Na závěr článku se podíváme na to, jak je to se syndikací amerických seriálů v Kanadě.

Až do poloviny devadesátých let v Kanadě televizní stanice byly strukturovány podobně jako v USA. Programy se vysílaly skrze oddělené místní stanice, které byly souhrnně vlastněny většími televizními společnosti jako Baton, CanWest, WIC a CHUM. Tyto stanice byly propojeny s národními televizemi CBC a CTV, ovšem tyto dvě nedokázaly vždy dodat tolik materiálu, aby plně zaplnily program.

V té době američtí distributoři brali Kanadu jako prodloužení Států a nabízeli jak first-run, tak i off-network syndikace. Postupně se ale vytvořila alternativní forma pro first-run syndikace. Kanadská práva na primetime seriály byla stále více získávána individuálními skupinami stanic, na rozdíl od dříve preferovaných práv pro národní televize.

Od konce devadesátých let byly malé stanice postupně slučovány s národními televizemi, které v současnosti vlastní téměř všechny z nich. Tím pádem oba typy syndikace z Kanady téměř vymizely. Nyní jsou práva na americké seriály prodávána národním stanicím, které je pak šíří dále mezi své soudržné pobočky po celé zemi, už se neprodává po jednotlivých oblastech.

Kanada má zakoupena práva na většinu současných seriálů, které vysílá buď na CTV, nebo na stanici Global. Mnohdy se stává, že jsou seriály v programu uvedeny o den dříve, než v USA. Americkému trhu to nevadí, protože Američané, u kterých na ratinzích záleží, nemají ke kanadským televizím přístup. Zbytek světa, který je nucen seriály shánět na internetu, pak má některé epizody o den dříve, než jsou oficiálně uvedeny v programu.

SARS články jsou u konce. Pokud byste měli ještě nějaké další otázky, neváhejte nám je položit, pokusíme se odpovědět, pokud to bude v našich silách a vědomostech.

Líbil se ti článek? Máš rád seriály a bavilo by tě o nich psát podobné novinky? Do našeho týmu článkařů hledáme nové posily. Pokud umíš anglicky a máš zájem o kredity navíc, napiš na ragelly@serialzone.cz nebo na SerialZone zprávu uživatelce ragelly, pošleme ti podrobnější informace.

Další díly seriálu