22. 11. 2013

Doctor Who: Padesát let s Pánem času, část první

Nejdéle běžící britský sci-fi seriál slaví 23. listopadu padesát let od svého vzniku. Připomeňte si spolu s námi příběh moudrého i zuřícího cestovatele časem a prostorem.

23. listopadu 1963.

Tento den je pevným bodem napříč časem a prostorem. Existují totiž události, které nejsou zase tak podstatné. Jedná se o drobnosti, součást každodenního života. A pak jsou tu ty události, na kterých záleží. Ne hned, ale s postupem času zjišťujeme, jakou mají váhu a jak jsou důležité. Přesně tak tomu je i u zrození nejdéle běžícího britského science fiction seriálu „Doctor Who“: (Pán času). Stačí se zeptat jakéhokoli Whoviana (skalní fanoušek Doctora Who) a dostane se vám stejné odpovědi.

Letos už je tomu padesát let, co se na obrazovkách britské veřejnoprávní televize BBC poprvé objevila modrá policejní budka, jež je zevnitř větší než zvenku. Příběh zrození seriálu vám ostatně převypráví i samotná BBC prostřednictvím televizního filmu Marka Gattise Adventure in Space and Time. Jenomže zatímco film se zaměří pouze na úplné počátky Doctora Who, my vás provedeme celými padesáti lety jeho existence. V první části se vrátíme zpět v čase do dob prvních pěti Doctorů a podíváme se na to, jak celý projekt vznikal, jaká dobrodružství Doctor na svých cestách zažil a na spoustu dalších věcí spjatých s touto britskou televizní legendou, jejímž filmovým ekvivalentem bezesporu je James Bond.

1963: TARDIS poprvé startuje

Už na počátku šedesátých let britská veřejnoprávní stanice BBC platila za pokrokovou televizi, která se nebála bořit ledy televizní produkce a přinášet nové a neozkoušené formáty. Přesto BBC stále něco chybělo, a to původní science fiction seriál. Proto byl v roce 1962 vypracován výzkum ohledně toho, zdali by byli britští diváci ochotni na veřejnoprávní televizi sledovat seriál s mysteriózními nebo sci-fi prvky. Výsledek výzkumu byl kladný, a tak se začal hledat ten správný formát.

O rok později se pro nový formát, který byl stále ještě ve fázi plánování, našel vhodný vysílací čas – sobotní podvečer. Tím se zároveň stanovilo další kritérium, které měl nový seriál splňovat – musel být vhodný především pro dětské publikum. A tak nakonec vznikl nápad o cestovateli časem zvaném Doctor, jehož lodí by byl stroj času, který by zevnitř vypadal větší než zvenku. Tuto myšlenku později rozpracoval scenárista Anthony Coburn, jenž také připravil vůbec první epizodu Doctora Who. Coburn přišel na to, že zvenčí by Doctorův stroj času mohl vypadat jako modrá policejní budka. A tak se také stalo, ačkoli původně tvůrci počítali s tím, že se TARDIS bude v každém díle měnit. Po propočítání rozpočtu však přišli na to, že by takové změny vzhledu stály obrovské peníze, a tak se TARDIS porouchal chameleoní okruh umožňující změny a budka zůstala navždy budkou.

Ohledně TARDIS a Anthony Coburna se v současné chvíli vynořil kontroverzní spor. Syn scenáristy první epizody totiž ucítil snadné peníze, a tak se rozhodl dát BBC ultimátum. Buď přestanou v seriálu TARDIS používat, nebo mu zaplatí za každou scénu, ve které se Doctorova loď kdy objevila. Zvláštní však je, že Anthony Coburn nikdy nic takového nechtěl, jeho syn se ke kroku odhodlal až po smrti svých rodičů. A kromě toho byl Anthony za svou práci placen a jeho nápady se staly intelektuálním vlastnictvím BBC, která si TARDIS nechala bez problémů zaregistrovat. Je tedy škoda, že padesátileté výročí špiní někdo, komu jde jen o peníze, i když na ně nemá žádný nárok.

Jmenuji se Hartnell, William Hartnell

Jakmile byl znám základní koncept seriálu, bylo potřeba najít vhodného představitele inteligentního Doctora z rodu Pánů času, kteří se vyznačovali hlavně svou bystrostí, chytrostí a tím, že jim v hrudi bila dvě srdce. Nabídku na riskantní projekt samozřejmě dostalo více herců, ale teprve až pětapadesátiletý William Hartnell ji přijal. Svým krokem mnohé fanoušky překvapil, protože do té doby byl známý hlavně díky rolím tvrďáků a vojáků. Tak trochu zvláštní mimozemšťan cestující se svou vnučkou Susan a také vybranými společníky z řad obyvatel planet, které navštívil, nebyl rolí, kterou by Hartnellovi někdo hádal. Naštěstí mu sedla jako ulitá a jen díky němu se zrodil první Doctor, jenž pro seriál vybojoval slávu a uznání.

Zase tak snadné to ale Hartnell neměl, protože v prvních dílech (jednotlivé příběhy byly tvořeny několika epizodami) příběhu An Unearthly Child působil tak trochu odměřeně a nezaujatě. Teprve až v pozdějších příbězích se sblížil se svými společníky, kterými nejprve byli pozemšťané Ian Chesterton a Barbara Wrightová, a to zapůsobilo i na diváky, kterým se více líbila Doctorova „lidštější stránka“.

Nicméně první příběh se nesetkal s takovým ohlasem, jaký se očekával, protože byl tehdy ve Spojených státech zavražděn prezident Kennedy a televizní diváky tak zajímalo hlavně to. Teprve až druhý příběh nazvaný Daleks ukořistil pozornost dětských diváků i jejich rodičů, když na scénu přivedl nejikoničtější Doctorovy nepřátele – Daleky. Sledovanost se pravidelně pohybovala kolem deseti milionů diváků, což byl ohromný úspěch a Doctor dostal zelenou i pro další série.

První řada se skládala celkem z osmi příběhů, z nichž nejoblíbenějším byli již zmínění Dalekové. Druhá série obsahovala devět příběhů a opět to byl ten s Daleky (The Dalek Invasion of Earth), který upoutal největší diváckou pozornost. Na konci tohoto příběhu rovněž odešla Doctorova vnučka Susan, aby byla vzápětí nahrazena sirotkem z 25. století Vicki. V epizodě The Chase pak TARDIS opustilo učitelské duo Ian a Barbara a nahradil je Steven, vesmírný pilot z budoucí planety Země.

Pak ale přišla na řadu třetí série, v níž mělo dojít k největší události v historii seriálu. William Hartnell totiž trpěl vážnou chorobou a kromě toho měl neshody s jedním z producentů seriálu. Tehdejší šéf seriálového oddělení BBC však Hartnella zachránil a jeho odchodu zabránil. Třetí řada tedy ubíhala v tradičním duchu. Přinesla celkem deset příběhů, z nichž nejoblíbenější nesl název The Dalek's Master Plan a skládal se z dvanácti epizod, což je dosavadní druhé místo v počtu epizod na jeden pokračující příběh.

V roce 1966 se však pod Hartnellem už povážlivě houpala židle. Do vedení seriálového oddělení v BBC se totiž dostal člověk, který byl nakloněn k výměně ústřední postavy a samotný Hartnellův stav se zhoršil natolik, že si už ani nezvládal zapamatovat své dialogy. Nakonec byl tedy populární herec v seriálu vyměněn. Jeho poslední epizodou se stala Desátá planeta. Tento díl navždy vstoupil do televizní historie jako ten, kdy se poprvé objevili další ikoničtí nepřátelé, Kyberlidé, a kdy Doctor poprvé zregeneroval.

Přichází Patrick Troughton

Jak se obejít bez hlavní postavy, aniž bychom museli ukončit seriál? Tak přesně tuto otázku museli řešit scenáristé Doctora Who, když si usmysleli, že Hartnella nadobro vymění. Nakonec se řešení ukázalo vcelku jednoduché. Doctor je vlastně mimozemšťan – Pán času. A tak mu scénáristé přiřkli schopnost se v okamžiku vlastní smrti fyzicky změnit, tzv. regenerovat. Tím se později vyřešila spoustu problémů s představiteli Doctora. Způsob odchodu Williama Hartnella ze scény byl tudíž jasný, musel zemřít. Ale kdo měl oblíbeného Doctora nahradit?

Vzhledem k tomu, že scenáristé upustili od myšlenky změnit Doctora pouze fyzicky a nahradili ji tou, že se Doctor změní kompletně, tedy i po charakterové stránce, mohli si dovolit obsadit úplně jiný typ herce, než kterým byl Hartnell. Před kameru se tedy nakonec postavil Patrick Troughton, jehož Doctor byl více komediálnějšího rázu, ačkoliv občas projevoval i temnou stránku Pána času, když manipuloval s lidmi.

Nejoblíbenějším příběhem čtvrté řady, jež obsahovala příběhů celkem devět, se stalo Zlo Daleků. Následující pátá řada obsahovala sedm příběhů, v nichž účinkoval také nejdéle sloužící společník Jamie McCrimmon. Nejoblíbenějším příběhem se stal The Web of Fear, v němž Doctor naháněl legendárního Yetiho.

V roce 1968 se vysílala již šestá řada Doctora Who. Málokdo už dnes ví, že tato řada mohla být úplně poslední, a to hned z několika důvodů. Tím prvním a nejvážnějším byl rozpočet. Jelikož se většina Doctorových dobrodružství odehrávala v exotických prostředích náročných na rekvizity, účet za každou epizodu způsobil producentům pořádný bolehlav. Druhým důvodem pro ukončení seriálu byl klesající sledovanost způsobená odchodem Williama Hartnella. A třetím důvodem bylo vyčerpání Doctora i jeho společníků, jejichž představitelé se dohodli na kolektivním odchodu ze seriálu. Právě z těchto důvodů vznikl příběh nazvaný The War Games. Právě v něm totiž Pánům času došla s Doctorem trpělivost a za jeho neustálé vměšování se do problémů ostatních světů ho donutili regenerovat a vykázali ho do vyhnanství na planetu Zemi.

Jon Pertwee – Doctor ve vyhnanství

Sedmá řada Doctora Who přišla hned s několika zásadními změnami. Změnil se samozřejmě představitel Doctora, kterým se stal komik Jon Pertwee. Ten však odmítl producentský záměr o hraní své role ve velkém komediálním rázu, protože se pokoušel do podvědomí diváků dostat jako seriózní herec. Druhou významnou změnou bylo vysílání barevných epizod, což Doctorovi dodalo další rozměr. Tím nejdůležitějším prvkem v dějové lince třetího Doctora se stalo jeho vyhnanství na Zemi. To vzniklo hlavně kvůli již zmíněným problémům s rozpočtem. Proto byla Doctorovi odebrána TARDIS a Pán času se tak musel stát členem pozemské vojenské organizace UNIT, jež měla za úkol ochraňovat Zemi před mimozemskými vetřelci. Tímto producenti dosáhli snížení rozpočtu, aniž by výrazným způsobem změnili princip seriálu.

Jelikož byla Doctorovi odebrána jeho věrná TARDIS, musel se spokojit s jinými dopravními prostředky. Nejvíce se do diváckého podvědomí zapsal asi jeho automobil zvaný Bessie. Sedmá série se nakonec skládala pouze ze čtyř příběhů, které si ale v diváckém hodnocení oproti předchozím, hodně nevyrovnaným řadám polepšily. Nejlépe přijímané je pak Inferno.

V pořadí již osmé sezóně se poprvé objevila oblíbená společnice Jo Grantová a svůj úvod si odbyl také zlý Pán času zvaný Vládce (The Master). Ten se objevil hned ve třech z pěti příběhů. V Colony in Space se pak Doctorovi na nějakou dobu vrátila jeho milovaná TARDIS. Výlety na cizí planety pokračovaly i v řadě deváté, jež se skládala z pěti příběhů a hned v tom prvním pojmenovaném Day of the Daleks se vrátili Doctorovi zapřísáhlí nepřátelé Dalekové.

Desátá řada mezi svými pěti příběhy skrývala i speciál The Three Doctors, v němž se na oslavu deseti let od začátku vysílání objevili vedle stávajícího Doctora i ti dva předcházející. To bylo umožněno pouze pro potřeby speciálního dílu. V následující pětipříběhové jedenácté sérii do rozjetého vlaku naskočila jedna z nejoblíbenějších společnic vůbec, Sarah Jane Smithová. Tato řada však také znamenala konec pro třetího Doctora, který byl zabit radiací.

Tom Baker = nejoblíbenější Doctor staré éry

Odchod Jona Pertweeho v roce 1974 byl zapříčiněn hlavně tragickou smrtí Rogera Delgada, představitele prvního Vládce. Hned nato ze seriálu odešla představitelka Jo Grantové a sám Pertwee si s novými hereckými posilami příliš nerozuměl. Skončil proto, že podle svých vlastních slov přišel o svou hereckou rodinu. Nahradit ho původně měl nějaký starší herec, který by navázal na stáří Hartnellova Doctora. Nakonec byl ale pro roli vybrán doposud nejmladší představitel Doctora, čtyřicetiletý Tom Baker. Ten se do povědomí diváků zapsal nejen svou pestrobarevnou šálou, ale také takovým ztvárněním Doctora, jaké předtím ještě neviděli.

Jednou z nejoblíbenějších epizod dvanácté řady se stala Genesis of the Daleks, v níž se objevil Davros, tvůrce Daleků. Ve třinácté řadě pak byla představena mimozemská rasa nazvaná Zygonové, která se objeví i v letošním speciálu k padesátiletému výročí seriálu. Ve čtrnácté řadě dala TARDIS a i Doctorovi sbohem i oblíbená Sarah Jane Smithová, kterou nahradila neohrožená Leela. V příběhu patnácté řady The Invisible Enemy se poprvé objevil Doctorův robotický pes K-9.

Celá šestnáctá série pak přinesla něco nevídaného i na Doctora. Věnovala se totiž jednomu jedinému dlouhému příběhu, který byl založen na hledání šesti částí Klíče k času. V tomto náročném úkolu dělala Doctorovi společnost Paní času Romana. Součástí sedmnácté řady byla i jedna z nejlegendárnějších epizod City of Death. Tohle byly zlaté časy Doctora Who, v nichž seriál dosahoval největší sledovanosti a obliby. To se ale mělo všechno velice brzy změnit. A stalo se tak v řadě osmnácté. Nový šéf seriálu totiž schválil spoustu změn počínaje elektronickou hudbou a novými kostýmy konče. Diváci tyto změny nepřijali příliš dobře a seriál ze závratných čísel sledovanosti spadl na nejnižší výsledky za celou svou éru. Další rána pak přišla s rozhodnutím Toma Bakera Doctora Who opustit. Což se ostatně na konci epizody Logopolis po Doctorově pádu z výšky stalo.

Nastupuje nejlidštější Doctor… s celerem

Bakerův nástupce Peter Davison byl ze všech nejmladší a jeho Doctor měl ze všech ostatních nejlidštější povahu. Změna seriálu naštěstí pomohla, a tak sledovanost počas devatenácté řady zase poklidně stoupala. Během dvacáté řady opět nastal čas oslavit kulaté výročí od vzniku Doctora Who, a proto se ve speciálu The Five Doctors objevily všechny dosavadní inkarnace Doctora. Speciál nakonec nedokázal svou kvalitou předčit desetileté výročí a svým způsobem za to může i příliš Doctorů na jednom místě. Právě tohle mohlo posloužit jako varování pro Stevena Moffata, tvůrce speciálu k padesátiletému výročí, který byl doslova bombardován výzvami fanatických fanoušků, aby ve speciálu přivedl všechny žijící Doctory.

Nastal čas pro jednadvacátou řadu a společně s ní i pro odchod pátého Doctora ze scény. Peter Davison se totiž rozhodl zůstat v seriálu pouhé tři roky, což mu ostatně poradil i Doctor číslo 2 Patrick Troughton. Dalším měřítkem byl pro Davisona také značný pokles kvality scénářů. „Celerový Doctor“ zemřel na otravu velice silnou drogou zvanou Spectrox a seriálu nastaly krušné časy.