23. 11. 2013

Doctor Who: Padesát let s Pánem času, část druhá

Den výročí je zde. Podívejte se spolu s námi na novodobou historii tisíciletého cestovatele časem a prostorem.

V první části našeho článku jsme vám odvyprávěli příběh zrození nejdéle běžícího sci-fi seriálu všech dob – Doctora Who. Dnes zavítáme do dob, kdy legendární seriál procházel těžkou krizí a narazil na svou vlastní televizní smrt. A také se podíváme na jeho zmrtvýchvstání. Doplňte si mezery v historii Pána času ještě předtím, než začne velkolepá oslava v podobě výročního speciálu.

Start nového trendu

Po odchodu Petera Davisona jeho místo zaujal herec Colin Baker, kterého si však i přes shodu příjmení nepleťte s příbuzným čtvrtého Doctora Toma Bakera. Stejné příjmení čtvrtého a šestého Doctora není ani zdaleka to nejzajímavější na Bakerově Doctorovi. Důležitým faktem je, že se Colin Baker v Doctorovi objevil ještě za Davisonovy éry jako úplně jiná postava. Stal se tak prvním hercem v historii Doctora Who, který se nejprve objevil ve vedlejší roli a následně se stal Doctorem. Podobný osud čeká Petera Capaldiho v nové řadě obnoveného seriálu. I ten si nejprve zahrál ve čtvrté sérii vedlejší postavu a nyní bude vládnout sonickým šroubovákem. Colin Baker tak svým husarským kouskem odstartoval nový trend, jenž se projevil zejména v obnovené verzi z roku 2005. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Prvním ryze Bakerovým příběhem se stal The Twin Dilemma, což byl závěr 21. série. 22. řada pak přinesla omezení počtu epizod na jeden příběh. K tomu vedlo zejména prodloužení stopáže z 25 minut na 45. Nejlépe hodnoceným příběhem se pak stal The Two Doctors, v němž se vedle Colina Bakera objevil i Patrick Troughton jako druhá Doctorova inkarnace.

Navzdory dobré sledovanosti se však seriál dostal do potíží, když se do vedení BBC dostal muž, kterému Doctor Who lezl pořádně na nervy. Od svého usednutí do křesla se pokoušel seriál zrušit, což se mu nakonec nepodařilo, ale povedlo se mu něco jiného. Mezi 22. a 23. řadou vznikla osmnáctiměsíční pauza, jež byla z oficiálních důvodů způsobena přesunem seriálu z jarní sezóny na podzimní. Abychom však byli upřímní, nový šéf BBC k tomu měl své důvody. Jedním z největších byla kritika Bakerova Doctora, jenž se neváhal častokrát uchylovat k násilným konfliktům, což odporovalo diváckému vnímání Pána času.

Doctor Who se nakonec roku 1986 na televizní obrazovky vrátil, ale stopáž epizod byla opět zkrácena na 25 minut a vzhledem k dlouhé pauze se seriálu nedařilo získat zpět své publikum, které mezitím přešlo ke konkurenci. Další problém způsobil komplexní příběh The Trial of the Time Lord, jenž tvořil celou 23. sérii. Na diváky to bylo příliš komplikované a i z tohoto důvodu novou řadu ignorovali. Svůj podíl na neúspěchu mohla mít i temná postava Pána času zvaného Valeyard, což je ostatně temná stránka samotného Doctora vytvořená mezi jeho dvanáctou a třináctou inkarnací. Tehdy možná Valeyard nesklidil takový úspěch, s jakým se počítalo, ale v obnovené verzi seriálu se objevuje stále čím dál tím více vodítek k tomu, že se Valeyarda nakonec dočkáme znovu. The Trial of the Time Lord byl také posledním příběhem, v němž si Doctora zahrál Colin Baker. Ten se zatím jako jeden ze dvou jediných nedočkal regenerace přímo na obrazovce.

Cesta do pekel

Novým Doctorem se stal téměř neznámý skotský herec Sylvester McCoy, z jehož Doctora se stal temný Pán času, daleko temnější než všechny předchozí inkarnace. To u spousty diváků vyvolalo negativní reakce. Z 24. řady byl nejoblíbenější příběh Dragonfire. Z 25. řady divákům nejvíce v paměti utkvěl příběh Remembrance of the Daleks. A z finálové, 26. řady, příběh Survival.

Po skončení 26. řady BBC Doctora Who v roce 1989 definitivně ukončila. Posledním sloužícím Doctorem se tak stal právě Sylvester McCoy. Abychom ale byli spravedliví, Doctor si o zrušení už nějakou tu dobu koledoval. Kvalita příběhů kolísala už pár let, sledovanost nezářila a neustálé přemisťování vysílacího času a dne také nepomohlo. BBC nakonec se seriálem ztratila trpělivost a rozhodla se nepokračovat v jeho výrobě. Dny Pána času tedy byly sečteny.

Nic není ztraceno

Nebo nebyly? Na televizních obrazovkách možná, ale v jiných médiích to Doctor ještě nezabalil. BBC v distribuci Doctorových příběhů vystřídaly časopisy, knihy i audioknihy. Jen díky těmto médiím odkaz Doctora Who nezemřel společně se zrušením seriálu. Největší zásluhu na udržení Doctora při životě má především časopis Doctor Who magazín a společnost Big Finish Productions. Již brzy se ale měl Doctor vrátit i před kamery.

Filmový Doctor v USA

Ačkoli BBC Doctora sama zařízla, nepřestávala věřit tomu, že se seriálu ujme nějaká společnost, která bude v cestování časem a prostorem pokračovat. To se v roce 1994 vyplnilo, když se práva na Doctora ujala společnost Universal. Ta také vytvořila televizní film, jenž měl sloužit jako pilot pro případný nový americký seriál. Film měl premiéru roku 1996 na stanici FOX a krátce se v něm objevil sedmý Doctor v podání Sylvestera McCoye. Ten následně zregeneroval do Paula McGanna jakožto osmého Doctora. McGannova sláva ale neměla dlouhého trvání, jelikož si film s americkým publikem neporozuměl a propadl. Na britském trhu však slavil mimořádný úspěch, což nakonec vyústilo v obnovenou verzi seriálu v roce 2005.

Následující video obsahuje spoilery ke speciální epizodě The Day of the Doctor a rovněž také k událostem z epizody The Name of the Doctor.

Doctor je zpět!

26. září 2003 bylo oznámeno, že se Doctor Who vrací zpět na televizní obrazovky veřejnoprávní BBC. Za kormidlo seriálu se postavil scenárista Russell T. Davies, do jehož vedení byla vložen důvěra všech fanoušků Doctora. Konečně se po letech nejlepšímu britskému sci-fi seriálu všech dob dostalo tolik pozornosti, kolik si jen zasloužil. Ke scenáristickému týmu první řady (technicky vzato 27. série, ale začalo se počítat od začátku, ačkoli příběh volně navazoval na předchozí události) se kromě Daviese připojil například také Mark Gatiss a Steven Moffat. O hudbu se postaral talentovaný skladatel Murray Gold. Zbývalo tedy jediné, to nejdůležitější – obsadit hlavní roli.

Rozsáhlým spekulacím o tom, kdo bude pánem TARDIS, učinilo přítrž teprve až obsazení zkušeného harcovníka Christophera Ecclestona. Roli jeho společnice Rose Tylerové získala zpěvačka a herečka Billie Piper. Byla to právě tato dvojice, která dokázala seriálu obnovit zašlou slávu, když první série k obrazovkám pravidelně přitahovala kolem osmi milionů diváků. Ne každý ale obnovenou verzi Doctora Who přijal s nadšením. Obzvláště někteří puntíčkářští fanoušci nesouhlasili s tím, že se BBC k seriálu chovala jako k novému titulu a začala série číslovat zase od jedničky. I přes několik negativních reakcí se Doctor Who 2005 setkal s velkým úspěchem.

Kromě kompletní výměny štábu a herců také došlo ke změně formátu a vysílacího slotu. Seriál se začal vysílat vždy v sobotu podvečer a jedna série obsahovala třináct 45minutových epizod a jeden vánoční speciál. Téměř každý příběh z první řady dosáhl vysokého diváckého hodnocení, ale zdaleka nejvyššího se dočkalo finále první řady s názvem The Parting of the Ways. Možná v tom sehrála roli i šokující regenerace devátého Doctora do své už desáté podoby.

Do rozjetého vlaku naskakuje David Tennant

Christopher Eccleston vydržel v roli Doctora pouhý jeden rok a skončil. Oficiálně z toho důvodu, že se nechtěl zaškatulkovávat v jedné roli. Již dlouho se ale traduje, že skutečným důvodem k jeho odchodu byla náročná produkce a neshody s členy štábu. Tak jako tak byl Russell T. Davies postaven před těžkou zkoušku. Musel najít nového Doctora jen krátce poté, co si diváci zvykli na Ecclestona.

Nositelem již slavného proužkovaného obleku a hnědého kabátu se stal málo známý skotský herec David Tennant, jenž po roli Doctora toužil už od dětství. Jeho obsazení bylo riskantním krokem, který se naštěstí Russellu T. Daviesovi vydařil. Již od první Tennantovy epizody (vánoční speciál The Christmas Invasion) bylo jasné, že se David stane výjimečným Doctorem kombinujícím bláznivý humor s temnou stránkou osobnosti posledního z Pánů času. Přesně tak, jedním ze základních motivů obnoveného seriálu bylo to, že Pánové času zemřeli ve strašlivé Časové válce, v níž Doctor sehrál důležitou roli a jako jediný ze své rasy ji přežil. Doctorova domovská planeta Gallifrey byla zničena a tím se prohloubila samota ústředního hrdiny. I proto byly nesmírně důležité jeho pozemské společnice.

S Tennantovým nástupem se zvedla nejen kvalita epizod, ale také sledovanost, jež tak potvrzovala Davidovu popularitu. V epizodě School Reunion se navíc objevily dvě staré známé tváře – Sarah Jane Smithová a robotický pes K-9. Obě postavy se pak odebraly do vlastního seriálu s názvem Sarah Jane Adventures. Tento spin-off byl určen dětem a vysílal se na stanici CBBC. Druhý spin-off pod názvem Torchwood, jenž na scénu přivedl z první série oblíbeného nesmrtelného kapitána Jacka Harknesse, byl o poznání temnější a první série se vysílala na kanálu BBC Three, druhá pak na BBC Two a třetí na hlavním kanálu BBC One, stejně tak i prozatím poslední, čtvrtá řada.

Mezitím se v závěru druhé řady (epizoda Doomsday) Doctora Who s diváky rozloučila populární Rose, když se dostala do alternativního vesmíru. Přechodnou společnici si ve vánočním speciálu The Runnaway Bride zahrála excentrická Donna Nobleová v podání komičky Catherine Tate. Stálou společnicí po Doctorově boku se však na třetí sérii stala mladá studentka medicíny Martha Jonesová, kterou si střihla herečka Freema Agyeman. Problém Marthy byl hlavně v tom, že nikdy nedokázala vystoupit ze stínu Rose (jako postava i v očích fanoušků), a tak se v závěru brilantního třídílného finále skládajícího se z epizod Utopia, The Sound of Drums a Last of the Time Lords s Doctorem a jeho TARDIS rozloučila. Ještě předtím se ale stihl vrátit kapitán Jack a uvedla se nová inkarnace šíleného Pána času zvaného Vládce v podání vynikajícího Johna Simma.

Čtvrtá série byla výjimečná v mnoha ohledech. Nejprve se ve vánočním speciálu Voyage of the Damned objevila v roli společnice zpěvačka Kylie Minogue, poté se do čtvrté série regulérně vrátila Catherine Tate jako Donna Nobleová, ve třídílném finále poskládaném z dílů Turn Left, The Stolen Earth a Journey's End se vrátili všichni Doctorovi společníci z nové éry a především se čtvrtá řada stala poslední regulérní sérií pro Davida Tennanta.

Speciály a konec a šáteček, Davide!

Když ve druhé polovině roku 2008 při předávání prestižních televizních cen NTA David Tennant oznámil, že v seriálu končí, strhla se vlna protestů a zklamání. Většinu fanoušků jeho rozhodnutí zastihlo nepřipravené. Přesto se to dalo očekávat, protože v květnu 2008 Russell T. Davies oznámil, že s prací na Doctorovi Who končí a pozici šéfa seriálu přebere zkušený scenárista Steven Moffat. Ten chtěl rozjet novou éru vlastního ražení a potřeboval k tomu vlastního Doctora. Proto se David mimo jiné rozhodl své ikonické role vzdát. I tak zůstává pro drtivou většinu fanoušků nové éry nejoblíbenějším Doctorem.

David ale TARDIS neopustil hned. Ještě předtím se po celý rok 2009 (s přesahy do let 2008 a 2010) vysílaly speciální díly s ním v hlavní roli. Nejprve se ve vánočním speciálu představil Další Doctor, David Morrisey, poté Doctora ve velikonočním speciálu Planet of the Dead pozlobila zlodějka Christina, následně ho v listopadu zkropily Vody z Marsu a pak už přišlo velké dvoudílné finále s názvem End of Time (Konec času). V něm se vrátil jako hlavní záporák Vládce v opět skvělém podání Johna Simma. V samém závěru druhé části speciálu pak v srdcervoucí scéně David Tennant zregeneroval, aby ho ihned nahradil energický Matt Smith.

V Moffatově područí

Doposud nejmladší představitel osamělého Pána času, Matt Smith, to neměl v TARDIS ale ani trochu jednoduché. Nejenom že před obsazením do role Doctora neměl žádný velký úspěch ve své kariéře, musel ale také nahradit nejpopulárnějšího Doctora všech dob. A to by dalo zabrat i velkým hvězdám. Co pak měl dělat neznámý mladíček? Jenomže Matt nám všem vytřel zrak už v první epizodě páté řady The Eleventh Hour, když se předvedl jako nejšílenější, nejujetější a také nejbrilantnější Doctor nové éry. Kromě toho je na Mattovi něco nepopsatelného, co ho i přes mladý věk dělá děsivě starým a inteligentním. Přesně takový má Doctor být. Pro Moffata to tedy byla trefa do černého a oběma ústředním pánům páté řady se mohlo ulevit.

Vůbec poprvé se v nové éře k Doctorovi připojil pár – Amy (Karen Gillan) a Rory (Arthur Darvill), jenž se dokázal v popularitě společníků usadit na hodně vysoké příčce. Mnohem větší roli rovněž sehrála Alex Kingston jako profesorka River Songová, Doctorova osudová žena.

Všeobecně se s nástupem Stevena Moffata k moci přidalo na šílenství, zamotaných dějových liniích a také na hutnější atmosféře celého seriálu. Některé epizody díky tomu byly děsivější než kdy předtím, obzvláště dvojdíl The Time of Angels a Flesh and Stone. Ponurejší byl i vánoční speciál A Christmas Carol, pro jehož napsání se Moffat inspiroval vynikající povídkou Vánoční koleda od britského spisovatele Charlese Dickense. V šesté řadě se ale Steven Moffat už doslova utrhl ze řetězu a začal na diváky sypat jednu otázku za druhou, přičemž v rámci tzv. cool efektu přicházel s nelogickými řešeními svých zápletek. Přesto se musí uznat, že celkové podání seriálu se přiblížilo klasickým sériím a zpracování bylo téměř špičkové. Moffat a jeho tým totiž umí vybudovat atmosféru, jen po těch příběhových stránkách to začíná hlavně v okamžiku katarze pěkně skřípat.

Již zmíněmým klasickým řadám se nejvíce přiblížila sedmá série, v jejíž první polovině odešla Amy s Rorym a nahradila je roztomilá a zatím asi nejlepší společnice obnovené éry Clara v podání Jenny-Louise Colemanové. V samém závěru sedmé řady pak nastal obrovský zvrat, kolem kterého bude postavena speciální epizoda k padesátiletému výročí. V ní se vedle současného Doctora Matta Smithe objeví i Doctor předchozí s tváří Davida Tennanta. Máme se tedy rozhodně na co těšit, protože scenárista Moffat slibuje, že tato epizoda navždy změní Doctora Who a vyšle ho vstříc další éře.

Co bude dál?

Speciálem k padesáti letům se sice možná skutečně rozjede nová éra Doctora Who, ale už to bude bez Matta Smithe, který se rozhodl věnovat své rozvíjející se filmové kariéře a ze seriálu v letošním vánočním speciálu odejde. Jeho roli přebere zatím nejstarší představitel Doctora v nové éře Peter Capaldi. Jeho obsazení volného místa v TARDIS rozervalo fanoušky na dva tábory. Jedni vyzrálejšího a pravděpodobně i temnějšího Doctora vítají, druzí tvrdí, že Capaldi je starý dědek a všechno zkazí. Nutno dodat, že druhou skupinu tvoří především pubertální obdivovatelky Davida Tennanta a Matta Smithe.

Kolem jmenování Petera Capaldiho novým Doctorem (v pořadí již dvanáctým) se však objevila ještě jedna kauza. A to ta, že se Capaldi v seriálu již objevil jakožto hostující herec ve druhé epizodě čtvrté řady a tehdy hrál úplně jinou roli. Ostatně ale není sám, kdo se v seriálu objevil v menší roli předtím, než se vrátil do větší. Ve stejné epizodě jsme mohli vidět Karen Gillan jako členku věšteckého sesterstva a Freema Agyeman si před úlohou Marthy Jonesové zahrála operátorku v Torchwoodu na konci druhé řady. Steven Moffat navíc slibuje, že stejná tvář nového Doctora a obyvatele zničených Pompejí bude vysvětlena.

AŤ už to bude nakonec jakkoli, jedno je jisté. Doctor Who je seriálem, na který může mnoho lidí pohlížet skrze prsty a házet na něj špínu. Přesto na něm vyrůstaly celé generace, které ho milovaly, a tak Pán času během své existence pomáhal formovat hned několik společenských generací a my mu přejeme, aby jich ještě pár zformoval.

Všechno nejlepší, Pane času. Všechno nejlepší, Doctore.