WhoCon 2013 aneb Kousek Gallifreye pod Špilasem

V Brně si dali dostaveníčko instalatéři z celého Československa. Anebo že by nebývalý počet sonických šroubováků na metr čtverenční znamenal něco jiného?

Trvalo to sice dlouhých padesát let, ale fanoušci britského vývozního drahokamu, seriálu Doctor Who (Pán času), se dočkali. Předminulý víkend se v Brně sešli nadšenci jednoho mimozemšťana s dosud třinácti známými obličeji, aby patřičně oslavili velevýznamné výročí a dali tak vzniknout nové tradici conů.

Doktoři to v našich zeměpisných šířkách nikdy neměli jednoduché. Bídné platové podmínky, moře přesčasů, nadávky od pacientů za třicetikorunové ‚vstupné‘… Ti mimozemští byli zase až donedávna víceméně ignorováni masmédii, a tak jejich kult přežíval jen díky internetu a nezlomnému jádru fanoušků. Těžko říct, jaká bude nejbližší budoucnost mediků a kolik jich uteče do Německa/Rakouska, ovšem doktorovi s velkým D se u nás vskutku blýská na skvělé časy. Nejprve premiéra na veřejnoprávní televizi a pak dokonce vícedenní setkání… Z toho by se ještě před pár měsíci nejednomu Whovianovi zasekl šroubovák.

V Brně se ten nápad zrodil a v Brně se také realizoval. Padesátileté výročí sice k akci přímo vybízelo, ovšem uspořádat plnohodnotný třídenní con se rovnalo situaci, kdy má učeň vytvořit francouzskou delikatesu se Zdeňkem Pohlreichem za zády. Jak se to povedlo?

Tím nejdůležitějším na každé akci je samozřejmě kromě programu její umístění. Organizační tým byl před prvním ročníkem v nezáviděníhodné pozici – musel trefit optimální prostory tak, aby odpovídaly počtu návštěvníků a jejich ubytovacím, stravovacím a dalším požadavkům. Volba nakonec padla na hotel Slovan nedaleko centra města a volba to nebyla nejšťastnější. Nejen, že zájemců bylo daleko více, než mohl hotel pojmout (con byl už týdny dopředu vyprodán, šest stovek účastníků byl strop), ale tyto prostory také prakticky neumožňovaly neplacené posezení mimo přednáškové prostory (jedinou možností byla restaurace). Hloučky fanoušků tak postávaly v prostorách kolem stánků se suvenýry, na chodbách, nebo prostě mimo dějiště conu – před hotelem. Ale to všechno přímo spláchla neskutečná atmosféra jakési „alternativní dimenze“, která se kolem hotelu rozprostřela. V ní bylo naprosto normální potkat jedince s plynovou maskou na obličeji, s fezem na hlavě nebo třeba počmárané propiskou od hlavy až k patě.

Tak trošku na druhé koleji se pak ocitlo další programové dějiště conu, kavárna přímo v centru Brna, kde probíhaly „vedlejší“ přednášky, workshopy a projekce. Obrovskou devízou ovšem byla blízkost, takže vám nic nebránilo efektivně zkombinovat program obou míst.

A to je krásný oslí můstek jak trošku proprat program. Obecně se dá říct, že přednášky byly na výborné úrovni (což je o to cennější výsledek, že byly vesměs vytvořeny principem „fanoušci fanouškům“). Samozřejmě, našly by se spodní hrany této kvalitativní křivky (některým přednáškám opravdu chyběla jak hlubší fakta, tak hlavně poutavější forma), ale vrcholů bylo mnohem více. A mezi ty vůbec nejlepší patřila bezesporu přednáška o Doctor Who Fan Orchestra, připravená členkou tohoto (dnes již kultovního) hudebního seskupení fanoušků z celého světa. Nejen, že jsme se dozvěděli opravdu poutavé detaily o fungování a plánech orchestru (a hudebním podkresu seriálu obecně), ale dokonce zazněl živě na flétnu exkluzivní úryvek z Doctorského repertoáru. To dokáže patřičně ocenit opravdu jen pravý fanoušek Doctora Who (a těch byl plný sál, takže hromový aplaus na sebe nenechal čekat).

Angličtinu ovládající Whoviany pak muselo pobavit povídaní učitele Scotta Lee Hansena o tom, jaké to byla vyrůstat s Doctorem přímo na britských ostrovech. Britský smysl pro humor a nadšení pro věc se prostě nezapře. V rámci této přednášky jsme se dokonce díky skype-mostu mohli pozdravit se skupinou fanoušků oslavující padesátileté výročí v Anglii. Zkrátka a dobře, některé přednášky v sobě měly jako perlu skryté úžasné překvapení a z některých zase dokázali vyždímat maximum samotní moderátoři, jako například během cosplayové soutěže, kde se to pohotovými hláškami jen hemžilo.

Moderátor: „Jaký je váš názor na současnou politickou scénu?“ Dalek: „Exterminate!“

Sobotnímu večeru samozřejmě vládla projekce výročního filmového speciálu. A i přes občasné peprné výrazy (kvůli technické přípravě museli odejít ze sálu i ti, co si výhodné místo zahřívali už od oběda), menší organizační chaos (ne ke všem se donesla informace, že se mají na projekci zaregistrovat) a časovou tíseň (do sálu se pouštělo po jménech a tak se všichni usadili doslova pár minut před začátkem) zavládla hned po úvodní retro znělce magická atmosféra a v Česku nebylo lepšího místa, kde speciál sledovat.

„První ročník byl v mnohém překvapující. Překvapivě pozitivně přijatý, překvapivě fungující (i přes onemocnění hlavních organizátorů jen pár dnů či hodin před konáním). Překvapivě vstřícný byl i personál a vedení hotelu. A taky teamovost některých organizátorů,“ zhodnotil akci její prezident, Marek Veverka. „Víme, že vše nešlo tak úplně po másle. Na těch místech chceme zapracovat. Nápadů na příští ročník máme hodně, nyní se ale spíš soustřeďujeme na rekapitulaci a sebereflexi,“ dodává.

Nezbývá než doufat, že první ročník znamenal odrazový můstek k dlouholeté tradici a bude se co do velikosti, počtu návštěvníků a pověsti jen a jen zvětšovat. První ročník k tomu vykročil pravou nohou.

---

Byli jste na WhoConu? Plánujete navštívit příští ročník? Navštěvujete vůbec cony? Nebo nemáte kam jet a ten váš seriál zatím na vlastní akci čeká?