Jak se seriály dostaly na filmovou úroveň

Kvalita seriálové produkce neustále narůstá. Dokážou se dostat na filmovou úroveň, nebo ji dokonce i překonat?

Před dvěma dekádami postava Jeffa Goldbluma v Jurském parku vdechla život filozofickým spisům o paradigmatických proměnách; změnách, které jsou tak revoluční, že jejich východiskem bude změna světa, jak ho známe. Nyní, o dvacet let později, můžeme s jistotou říct, že k paradigmatické proměně došlo z hlediska kultury především v televizním médiu.

Bylo to právě před dvaceti lety, kdy komerční televize vládly svému průmyslu jak v ratinzích, tak v prestiži. Nyní téměř veškerá prestiž a dokonce i rostoucí záběr ratingů patří především kabelovkám. Samozřejmě se změnily i měřicí přístupy a standardy, především s výrazným nástupem DVR a streamovacích služeb. Už dávno nejsme publikem, které sedí přikované k televizi každý čtvrtek a tři hodiny sleduje program s propagačním sloganem „Televize, kterou musíte vidět“. V současnosti můžou lidé sledovat své oblíbené pořady, kdykoliv mají chuť – na mobilu v metru, maratony na DVD nebo streamování na obřích plochých obrazovkách, které se nacházejí v centru obývacích pokojů.

Pokud se budeme bavit o umělecké kvalitě, to, co se děje na těchto obrovských obrazovkách, se postupně stalo téměř nerozeznatelné od filmů sledovaných v kinech. Kriminálka NYPD Blue byla oslavována pro skvělou práci s kamerou ve službě konvenčních televizních principů. Nicméně umělecký standard nejen, že připomíná filmová díla, bortí názory o tom, že filmy a seriály jsou rozdílnými médii. Technicky vzato, televize a filmy vždy dělaly jednu a tu samou věc, ale s přesunem filmové techniky do televizního průmyslu můžeme nyní označit obě oblasti za umělecky rovnocenné.

Matt Zoller Seitz přirovnal seriál Mad Men k filmům Douglase Sirka, což je do jisté míry příznačné srovnání. Mad Men dokonce začínají téměř přesně po době, kdy končila Sirkova kariéra. Seriál navíc obsahuje drobné vizuální symboly, které Sirk rád ve svých filmech využíval, například tvořit mizanscénu pomocí stínů, stejně jako ve filmu All That Heaven Allows. V premiéře šesté řady Don Draper impulzivně ukradne zapalovač, podobně jako už před lety ukradl samotnou identitu Dona Drapera. Kdybychom se na seriál podívali podrobněji, všimneme si vícero podobných nenápadných vizuálních či tematických prvků. V neposlední řadě můžeme najít podobnost ve ztvárnění určitého typu melodramatu, který Sirka proslavil.

Jako další příklad můžeme uvést Breaking Bad (Perníkový táta). Prvně se můžeme podívat na příběh. Ten ukazuje Waltera Whitea zpočátku jako normálního sympatického učitele, který je posléze vtažen na letitou cestu k charakteru plnohodnotného záporáka. Breaking Bad nejen, že spoléhá na prvotřídní styl filmového natáčení, ale také na špičkové scenáristické uchopení. Seriál byl natáčen na formát 35mm, využívaly se filtry a upravování obrazu prachovými částicemi, čímž seriál získal mírně westernovský nádech. Úpravy natočeného materiálu zahrnovaly rychlý střih, který podtrhuje drogami nasycenou atmosféru. Seriál si hýčkal svůj okruh oblíbených režisérů, mezi kterými nechyběl Rian Johnson, jehož film Looper patří mezi nejkreativnější filmy roku 2012.

Pilotní epizodu Boardwalk Empire (Impérium: Mafie v Atlantic City) režíroval uznávaný filmový režisér a tvůrce Martin Scorsese. Game of Thrones (Hra o trůny) se natáčí na různých lokacích od Dubrovníku až po Island, v takovém rozsahu, který se dá přirovnat epickým filmům klasika Cecila B. DeMille. Zvýšená pozornost začíná být kladena na showrunnery, kteří často mají osobní konexe ve filmovém průmyslu a své poznatky přenášejí do moderní televize. Autorství začíná seriály taktéž prosakovat čím dál více. Výborným příkladem je Louie (Rozvedený se závazky). Louis C.K. zde zastává funkci tvůrce, scenáristy, režiséra i hlavní hvězdy. Stejně tak Lena Dunham se ujala jak scénáře, tak režie a hlavní role ve svém kritiky opěvovaném seriálu Girls.

I přes zmíněné příklady jsme však stále nedosáhli toho, aby byly filmy a seriály úplně rovny. Hollywoodské filmy mají jisté rozpočty, které jsou mnohdy několikanásobně větší, než u nejdražší televizní epizody, a tím pádem si může dovolit takovou počítačovou techniku, které se nemůže rovnat ani výsledek v Game of Thrones. Nicméně věrný produkční design Mad Menů, nebo třeba hranice určující mizanscéna Breaking Bad, můžou směle stát vedle takovýchto filmových zázraků. A nutno říct, že vedle nich s pýchou stojí.