Slyšte, slyšte: Bylo nás pět

autor pořadu: Karel Poláček, Karel Smyczek

o čem to je: Petr Bajza, Čeněk Jirsák, Antonín Bejval, Éda Kemlik a Pepek Zilvar z chudobince, to je slavná pětice chlapců z pera Karla Poláčka. Všichni dohromady spolu tráví čas jak ve škole, tak mimo ni, a právě tehdy spolu páchají nejrůznější nepravosti, které si dokážou maximálně užít. Ovšem pan Fajst nemá pro jejich srandičky pochopení, a tak se snaží jejich počínání překazit. Ani to ale nedokáže partu kluků odradit od dobrodružství.

rozbor hudby: Jelikož byl Petr Hapka výborný pianista, není divu, že i jeho hudba je orientovaná na tento nástroj. A tak i Bylo nás pět je založeno na výrazné piánové lince. Výraznějších strunných nástrojů se v seriálu povětšinou více nenachází. Piánu zdatně sekunduje saxofon, Hapkou druhý nejčastěji obsazovaný nástroj. Nesmíme však opomenout ani vcelku atypické nástroje pro televizní a filmovou kompozici. Jmenujme například xylofon, foukací harmoniku nebo prosté pískání. Atmosféru třicátých let, do kterých je seriál zasazen, pak krásně doplňuje trubka. Ta dokonale navozuje pocit melancholie a napětí, které v té době vládlo.

Při bližším pohledu na soundtrack zjistíme, že žádná ze skladeb není krom nástrojového obsazení podobná další. Skladby se liší vyzněním, tempem i melodikou. Jednotlivé témata právě nejsou, tak jak to běžně bývá, spojená leitmotivem.

Úvodní téma stojí na piánové lince. Ta je okořeněná rytmickou basou, xylofonem a pískáním. To má podtrhnou hravost a rozjařenost, tedy celkovou povahu jednotlivých hlavních postav, kterými jsou malí uličníci. Téma začíná napínavým xylofonovým virblem a pokračuje svěžím swingovým a rozverným pískáním, které má v divákovi navodit ty správné pocity rozvernosti a připravit ho na seriálový zážitek. Dokonalá myšlenka dokonale provedená. Jednoduché, prosté a přesto efektivní.

Naopak závěr se nese v duchu melancholického, pozvolného a smutného tématu. Zde převládá nad piánem onen saxofon (nástroj pro depresivní citové momenty) za lehkého doprovodu swingových bicích a nevýrazných a nerušivých smyčců, které si sem tam střihnou výraznější sólový part. Seriálu dává toto téma dokonalou tečku. Ze začátku možná až příliš depresivní linka se rázem mění v trochu energičtější, zmíněné smyčce a bicí ji vytáhnou vysoko a divákovi od negativních emocí na chvilku uleví. Pak se ale rázem vrací zpět. I ve smutném tématu tak je schovaná jakási jiskřička naděje. Pan Hapka se k tomu kdysi vyjadřoval právě v tomto smyslu. Říkal, že v každém negativu je vždy špetka pozitivního, špetička naděje. O tom prý celý seriál je a hudba tomu musí odpovídat.

To jsou dvě nejzapamatova­telnější témata. Mezi dalšími tématy najdeme například piánovo-saxofonovou swingovou romanci, která například hned v prvním dílu navazuje na úvodní titulky. Toto téma je voleno jako popis pohodové no stress chill atmosféry. Lehké nástroje bez složitých variací to jen podtrhují. Jelikož pan Hapka byl srdcem i duší swingař, nesmí chybět svižná bicí linka a občasné táhle tóny houslí ve vysokých tóninách, které jen mnohdy opakují part, který už předtím hrály. Za zmínku dále stojí ale i téma napínavé a vážné. Hlavně trubka, piáno a hluboké tóniny. Vážnost je na scéně. Když se to navíc doplní tak pomalou a unylou stopáží, je to bravurní. A tak toto téma slýcháme všude tam, kde se trestá, nebo tam, kde je zaděláno na malér a převládá strach a obavy. Téma je dlouhé, leč se v něm opakuje jeden celek několikrát za sebou.

Suma sumárum, pan Hapka odvedl skvělou práci. Dokázal vzít několik témat a absolutně geniálně dokázal tato pospojovat a navodit atmosféru devadesátých let. Výsledek nijak neruší, ale zároveň není nijak mdlý. Zůstane tak divákovi v paměti a ten si ho může kdykoliv vždy zpětně vybavit.

Závěrečné melancholické téma seriálu:

---

Bylo nás pět jsme viděli určitě všichni a většina z nás na něj nedá dopustit. Z velké části kvůli hudbě. Patříte i vy mezi většinu? Nebo jste naopak zapřísáhlým odpůrcem seriálu a jeho hudby?