12 Monkeys: Mor před branami lidstva

Po seriálech Hannibal a Fargo k nám přichází další seriálová adaptace známého filmového světa. Tentokrát se na lidstvo řítí absolutní katastrofa. Pokud někdo nezasáhne, čeká svět vyhlazení. A ten někdo musí přijít z budoucnosti.

Snímek 12 opic si nepochybně pamatujete, protože na podobné kinematografické vzepětí se zapomíná jen těžko. V roce 1995 naladil animátor, režisér a bývalý člen Monty Pythonů Terry Gilliam vpravdě mistrovskou formu. Společně s Brucem Willisem a Bradem Pittem dal vzniknout jedné z nejlepších a zároveň nejoriginálnějších vědecko-fantastických podívaných devadesátých let, v níž se to jen hemžilo časovými paradoxy a nelítostnými vizemi světa zítřka. A protože postapokalyptické seriály jsou v posledních letech pro Ameriku poměrně velké téma – vzpomeňme například zajímavé seriálové projekty The Walking Dead, Falling Skies, Extant, Revoluion anebo Into the Badlands – došlo nakonec i na „opičí armádu“ vedoucí svět do záhuby. Pro stanici Syfy byl v roce 2015 v Kanadě a v Michiganu natočen prozatím šestadvacetidílný seriál, který se již brzy rozšíří o třetí sezónu. Jen dopředu upozorňuji, že s lunetickým a úsměvně bizarním gilliamovským stylem nemá seriálových 12 Monkeys mnoho styčných bodů. Dokonce ani přesto, že se v nich vrací starý známý časoprostorový no­mád.

Sedm miliard minus

Podobně jako ve filmové předloze budou tajemství celého příběhu odhalována jen velmi postupně a úsporně, takže může chvilku trvat, než se divák v jednotlivých seriálových dějích zorientuje. Ani zde ale nečekají člověčí rod vůbec snadné časy. Během roku 2017 by měl lidstvo postihnout mor, respektive jakási kataklyzmatická epidemie, jejíž vinou během krátkého času vymře sedm miliard lidí. A taky nemoci přežije pouze pár hrstek nejodolnějších, ale ani oni by neměli vydržet na planetě déle než jednu generaci. Jako by nestačila všeobecná dekadence, virus totiž mutuje, a lidstvo proto stojí na hranici vyhynutí, pokud ne za ní. Nebo alespoň něco podobného tvrdí umolousaný, vyděšený a k boji neustále připravený muž jménem James Cole s tváří devětatřicetiletého Aarona Stanforda, který zároveň dodává, že právě přicestoval z roku 2043.

Návrat z budoucnosti

Není se tedy co divit, že mu plavovlasá viroložka Casandra Railly, kterou zde hraje Amanda Schull ze seriálu Suits, příliš nevěří. Jejich vzájemný vztah určitě neposílí ani to, že se Cole s dívkou seznámil s nožem v ruce. Přesto ale doktorka nakonec muži začne naslouchat, což je chvíle, kdy může započít boj s časem. Je třeba do dvou let najít jak již zmíněnou armádu 12 opic, tak Lelanda Frosta, o němž si Cole přináší z budoucnosti jen velmi útržkovité informace. Pochopitelně přitom není v sázce nic menšího než osud celé planety a všech jejích obyvatel a můžu slíbit, že vývoj všeho dění bude v tomto seriálu doopravdy zamotaný a spletitý. Všechno ostatně ještě víc zastře mlhou příchod excentrické, snad i trochu šílené, ale zároveň geniální matematičky Jennifer Goines (Emily Hampshire).

Přesto ale nečekejte tak umělecké vyprávění, jak ho nabídl Gilliam, vycházející ve svém snímku z pozoruhodného černobílého krátkého filmu z roku 1962 La Jetée. Děj seriálu bude značně odlišný a k původní předloze se vztahuje jen volně. Třebaže i v seriálu se to časovými skoky jenom hemží, přece jen jde především o konspirační spletenec, který doplňují i pozoruhodné technologické dovětky. Tak například James Cole zde rozhodně není pouze obyčejný člověk – na to je jeho tělo příliš dobře a nečekaně vylepšené. A nečekejte, že zabitím zdánlivě hlavního viníka všechno skončí. Jeho smrt bude teprve začátkem.