Novinka pod lupou: Better Things

Tohle mě hodně překvapilo. Po několika minulých zkušenostech se ke komediím od FX stavím hodně s rezervou. Better Things jsem si ale dokázala oblíbit už od první scény. Seriál mi hodně připomíná Californication v ženském provedení. Možná je to i proto, že hlavní představitelka hrála v Céčku mou oblíbenou Marcy, takže jsem k ní hned tíhla.

Můžu jen krátký odstaveček o tom, jak skvělý je ten poster? Vím, že vyjadřovat se o fotce nemá moc smysl, důležitý je seriál samotný, ale nedokážu od toho geniálně výstižného obrázku spustit zrak. Protože i když nemám děti, přesně takhle se na konci dne po všech pracovních povinnostech cítím :-D

Každopádně zpátky k seriálu. Hodně dobrá hlavní postava, která má skvělý vztah se svými dětmi, ne přehnaně ochranitelský, ani přehnaně chladný, přesně takový, jak má vypadat, abychom si o ní nemysleli, že je bezcitná, ale aby nás zároveň i bavila. Ano, u pilotu jsem se bavila hodně. Párkrát jsem se i dobře zasmála, i když nejde o typický haha seriál. No prostě Californicati­on 2.0.

• vypadá to hodně jako Californication, což by někdo mohl brát jako obyčejnou kopii

Dobrovolně se přiznám, že ke sledování pilotu mě nalákal hlavně (a vlastně jedině) plakát. A to je všechno. Říkal jsem si, že pro jednou se nic nestane, i když to bude špatný pilot. Produkoval to Louis C.K., který je čas od času, když má chvilku, i vtipný, tak by zde mohla být šance, že se jeho seriál pro jednou povedl.

Nepovedl. Pilot je strašný. Začněme od začátku. Vlastně to je o tom, jak svobodná matka, příležitostná herečka (jak příhodné), žije se svou dcerou. To je ve zkratce všechno, co je na seriálu zajímavé. Celý seriál je poskládán ne z těch vtipných věcí, které by se mohly stát, ale ze smutných. Je melancholický až běda. Matka, co si neví rady s dcerami, o které se bojí, že nebudou mít dobrou budoucnost, ale neví, jak jim to sdělit. Mezitím vzpomíná na to, jak je vychovávala (i když flashbacky nemají s aktuálním dějem vůbec nic společného). Do toho jí zasahují dozvuky a ozvěny jejích bývalých vztahů případně nevyvedené vztahy aktuální (což je už depresivní samo o sobě). Navíc je to natočeno natolik nudným stylem, že po dokoukání pocítíte úlevu, že je to pryč.

Je to jako sledovat váš rodinný život cizíma očima a nemoct to zrychlit nebo přeskočit. Jen si někdy zkuste natočit oběd a pak se na záznam podívat. Stejně se budete cítit u každé druhé scény – u nakupování v papírnictví, u (dvouminutové) scény v autě, kdy matka s dcerou probírají trávu, u toho, jak bývalý manžel popisuje své životní příležitosti… je to nuda, nudně natočená a nudně sestříhaná nuda.

Na konci to nádherně ilustruje dialog Sam se scenáristou, ve kterém mu říká, aby vystřihl kus scény, ten zábavný. V tomhle seriálu se očividně vystříhaly všechny. Vlastně ne, je tam jedna. Sam v dabérském studiu, kdy vkládá animované postavě do úst svá vlastní slova. A to je na dvacet minut sakra málo.

• scéna v dabingovém studiu
• všechno ostatní

Opět tu máme další lehce autobiografickou komedii a tato začíná pěkně „zostra“, začínáme totiž záběrem na hlasitě plačící dítě. Ale koho vlastně ještě baví sledovat zoufalé matky, které mají problémy se svými problémovými dětmi?

Bohužel by bylo velmi naivní si myslet, že incident s dcerou byl ojedinělým případem, děti totiž otravují, rozumují a stěžují si po celou epizodu. A nebo například vyžadují po vlastní matce trávu. Proč ne.

Hlavní hrdinka je citelně snesitelnější, na sympatiích jí značně přidává scéna, ve které si dopisuje s tajemným neznámým a bohužel se dozvídá, že z toho opět nic nebude. Další scéna, stejně jako minulá podkreslená působící hudbou, je chvíle, kdy Sam leží se svou dcerkou v posteli.

• scéna v posteli dcerou
• scéna s dopisováním si s mužem
• hudba, která tyto scény podkresluje
• občas Sam
• hrozně otravné děti
• hudba, krom jmenované v plusech