Novinka pod lupou: No Tomorrow

Poslední tři roky je to s CWčkem těžké. Předloni mě zaujala novinka Jane the Virgin, tedy zaujala po traileru. Ovšem po pilotu přišlo vystřízlivění. Loni u Crazy Ex nečekal zázraky snad nikdo, což je fajn, protože nepřišly. Letos je v podobném stylu laděná novinka No Tomorrow, takže jsem se už předem bála, co se z toho nakonec vyklube.

Po počáteční nedůvěře jsem se však rozhodla nechat své předsudky stranou a hodnotit až po zhlédnutí pilotu. Je dobře, že jsem to udělala. Byla jsem dost překvapená, jak příjemný pilot se z toho nakonec vyklubal. S přibývajícími se minutami se pilot stále zlepšoval, atmosféra sílila a celkově jsem si to víc a víc užívala. Ani jsem se nenadála a byl konec, po kterém jsem měla chuť pustit si další díl.

Hlavní hrdinka je moc sympatická. Líbilo se mi, jak na začátku byla vyjukaná, ale postupem času a seznámením se s Xavierem se začala uvolňovat, takže na konci už byla jen poloviční osina :-) Ne, sranda, fakt mi přišla moc pěkná a příjemná, např. na rozdíl od Crazy Ex. Její chemie s Xavierem je taky perfektní. Sice jsem si během sledování říkala, co by na tu jejich žhavou noc řekla Isabela, ale hned mě to přešlo, tohle prostě není Galavant. Ale to nevadí.

Celý koncept je trošku přitažený za vlasy a upřímně by mě docela zajímalo, jak dlouho můžou tvůrci příběh natahovat. V seriálu se mluví o cca 9 měsících do konce světa, takže to vychází na jednu sezónu. Pokud ho ale prodlouží, co pak? Myslím, že kdyby nám tvůrci ukázali, jak Xavier přežil konec světa a vrátil se zpět do reality, hledal by si práci atd., tak by seriál ztratil své kouzlo, které tkví právě v heslu Carpe diem.

Jediný problém jsem měla s přehnaně stydlivým přítelem/snou­bencem, to jeho „němé mluvení“ mi přišlo spíš otravné než vtipné. Naopak hodně pobavila šéfka, celá scéna, kdy hrdinka šla žádat zpět o svou práci (váš dech je moc příjemný) a šéfčino okouzlení černochem, to jsem nečekala, ale bylo to super a pro mě zábavné.

• příjemná oddychovka
• skvělá chemie mezi hrdiny
• šéfová
• svěží energická hudba
• bývalý přítel

Byla jsem pevně rozhodnutá, že se mi No Tomorrow nebude líbit. Vždyť v červnu, když jsem si sepisovala tipy na KDO PŘEŽIJE a sledovala trailery, tak se u No Tomorrow objevilo všeříkající „Raději mě zabijte, prosím.“ Takže když mě na začátku „přivítal“ hysterický jekot hlavní hrdinky a zjištění, že No Tomorrow trvá skoro tři čtvrtě hodiny, začala jsem tam někde uvnitř plakat a ptát se, proč si tohle sakra dělám.

Jenže když odezní to ječení a člověk se pomalu začne vyrovnávat se svým osudem, začne být čím dál tím vidět, že se na to kouká vlastně moc dobře. Postavy jsou svým způsobem zajímavé a sympatické, stejně jako děj naprosto šílené, ale jak u postav, tak i děje člověk prostě nemá pocit, že by si chtěl do kuchyně dojít pro mixér, přijít k ním zase k No Tomorrow a rozmixovat si oči a mozek (v libovolném pořadí). A to i přesto, že je to vlastně docela hloupé. Teda spíš hodně. Ale když se člověk zamyslí, tak mnoho pořadů CW má k tomuto postoji k nim velmi blízko.

• postavy
• má to spád, dobře se to sleduje
• je to vlastně zábava, člověk se občas zasměje
• je to dost šílené
• vlastně i docela hloupé
• člověk má při sledování výčitky
• nikdy, opakuji nikdy, by člověk neměl na veřejnosti přiznat, že to někdy viděl

No Tomorrow vypadá zajímavě v traileru, ale v pilotním dílu už ne. Seriál by byl přijatelný, kdyby se mu zkrátila stopáž z tři čtvrtě hodiny na dvacet minut, protože pak by z něj byla prostě komedie. No Tomorrow se ale snaží hrát na romanťárnu, navíc notně přeslazenou, takže ve výsledku je z toho docela šílená kaše.

První problém seriálu jsou samotné postavy. Ano, Xavier je okouzlující zajímavý charakter, ale bohužel je v tom sám. Druhou takovou postavu, ke které byste se upnuli, nenajdete. A to je právě chyba. Evie, Deirdre, Hank a všichni ostatní jsou jednorozměrné postavy, které po pěti sekundách vymažete ze svého zájmu, protože jste takových už viděli v komediálních seriálech stovky a víte, že vás ničím nepřekvapí. Ani nemají čím a u Evie je to opravdu škoda. Xavier sám celý seriál neutáhne, proto je dlouhá stopáž docela překvapující.

Evie je sice krásná a umí to před kamerou i ukázat, ale jinak je tupá jak koleje. Ok, chápu, že si myslí, že narazila na toho pravého, ale poslat do háje svého snoubence (i když je, jaký je)? V tom pilotním dílu bylo navíc tolik pitomostí (které k takovým seriálům zčásti patří a zčásti už fakt ne), že to úplně zabilo jakoukoliv logickou linku. Třeba právě rozchod Evie se snoubencem je něco, čemu měly být věnovány víc než jen dvě scény. A Xavier je navíc docela stalker. Ona je to ale daň za to, že se do pilotu nacpalo všechno, co by jinak bylo v běžném devadesátiminu­tovém filmu.

Celkově je to seriál, ve kterém je spousta slunce, spousta blonďatých vlasů a ryšavých vousů, ještě kdyby se to kousek posunulo k té pohádkovosti, měli bychom tu Galavanta nebo Pushing Daisies. Jenže kdyby se to posunulo víc k postavám samotným, divák by zjistil, že vlastně krom původní premisy riskování se vyhýbající Evie a riskování milujícího Xaviera nemá co nabídnout. Každý díl by pak vypadal stejně. Což pravděpodobně bude, protože romantické schéma 1. Potkáme se. 2. Zjistíme, že se k sobě hodíme. 3. Užíváme si. 4. Zjistíme, že máme nějaký problém. 5. Nesnášíme se. 6. Překonáme problém. 7. Zase si užíváme. (body 4–7 opakujeme i několikrát) funguje dokonale a není potřeba ho měnit. Tady ale nutně svádí k epizodičnosti, která by se mně osobně brzo zajedla.

• twist na konci
• chemie mezi Xavierem a Evie
• dlouhá stopáž
• jediná zajímavá postava je vlastně Xavier