Slyšte, slyšte: Banshee

autoři pořadu: Jonathan Tropper, David Schickler

o čem to je: Zlodějíček se po patnácti letech ve vězení, kam se dostal kvůli krádeži 15 milionů dolarů v diamantech pro svého zaměstnavatele, ukrajinského mafiánského bosse Rabbita, konečně dostává na svobodu. Rozhodne se vypátrat svou bývalku a spolupachatelku Anu, Rabbitovu dceru, která teď žije pod jiným jménem v městečku, které nese jméno… Ano, hádáte správně, Banshee! Když tam přijede, naskytne se mu příležitost ukrást identitu místního šerifa Lucase Hooda. Vezme zákon do vlastních rukou a s pomocí svých neortodoxních a hodně nezákonných metod udržuje Banshee v bezpečí. Na jeho cestě ho doprovází špičkový hacker Job a místní barman a bývalý zločinec v jednom, Sugar.

popis znělky: Počin hudebního seskupení Methodic Doubt se řadí mezi ty modernější, což znamená, že téměř všechen zvuk je vytvořen za pomoci počítačových programů. Znělka je z velké části tvořená pouze elektronickou stopou, která je obohacena o dubstepové prvky, a jako výkřiky do tmy zaznívají zvuky syntetizátoru, elektronických kytar, ale například také houslí.

Na začátku se může zdát, že znělka bude tvořena pouze monotónním „boucháním“ bez špetky originality, ale postupné rozvíjení skladby to vyvrací. Jednoduchá elektronická stopa je postupně doplněná o kytaru, která znělce dodává rockovější nádech, a i díky ní je skladba temnější. Samotný temný nádech znělky je ještě umocněn zvuky kvílícího větru a tzv. echo efektem, za pomoci kterého se některé zvuky umně a pomalu rozlévají v pozadí a vytváří pocit strachu. S přibývající stopáží se ke kytaře přidávají i občasné tóny syntetizátoru a ke konci znělky dokonce i housle, i když oba tyto nástroje lze slyšet opravdu jen okrajově. Vyzvednout musím také zvuk trezorového zámku, který se ozývá hned na začátku a pak průběžně během celé znělky.

Pocit strachu kromě už zmíněného echo efektu umocňují různé zvuky, které připomínají třeba seknutí meče, ale například i jednotlivé fotografie prezentované v průběhu znělky. Utíkající člověk, nůž, odřezaná ruka v sáčku na důkazy, zbraň, strom, kříž a lascivní fotky polonahé ženy, to všechno lze najít ve video sekvenci. Fotografie zdánlivě spolu nesouvisí, ale v konečném důsledku vytvářejí obraz, který nám předestírá, o čem vlastně celý seriál je.

Musím také vyzvednout originalitu u znělky k části Snakes and Whatnot (Hadi a jiné potvory), kde se zejména po obrazové stránce tvůrci opravdu vyznamenali. Obvyklé fotografie vystřídali záběry z továrny na výrobu drog a díky skvěle umístěné kameře máte pocit, že jste onou drogou. Začínáte jako tekutina a jak putujete laboratoří, postupně se z vás stává tabletka ve tvaru lebky. Nakonec se s pomocí pásu přesunete až do balírny, kde vás pěkně hodí do pytlíku a vy jste na cestě ke svému uživateli. Co se hudební stránky týče, neliší se od originální verze, ale obvyklý zvuk trezoru se zde mění například na cinkání baněk a nalévaní tekutin a také je znělka poněkud tlumenější.

Nebojím se tvrdit, že znělka se k seriálu hodí na 100 % a skvěle nám představuje, co můžeme od samotného seriálu očekávat. Kdybych měla zařadit znělku do určitého hudebního žánru, tak bych s přimhouřením obou očí zvolila něco mezi elektronickou hudbou, rockem a tzv. Epic music. Pokud nemáte ani představu, co Epic music je, tak se jedná o hudební směr, který se začal rozvíjet v 90. letech a pokládá se za moderní klasickou hudbu, která pozůstává z různých žánrů.

tvůrce znělky: Methodic Doubt – Dvojice skladatelů, Kris Dirksen a Dane Short. Sami sebe pokládají za skladatele, producenty, remixéry, ale taktéž za tzv. headbangers (fanoušek nebo interpret heavy-metalové hudby). Věnují se skládání hudby k seriálům (kromě Banshee je to také seriál Quarry), videohrám (např. Batman: Arkham Asylum), filmům, ale zejména k trailerům, např. Deadpool, The Revenant, Black Swan, The Martian, X Men: First Class. Původní hudbu složili k filmu The Taking of Pelham 123 (Únos vlaku 123).

Adrian A.C. Conor: Seriál Banshee je jedným z tých, ktorých zvučka vás prekvapí. Začiatok mi trochu pripomínal zvučku k seriálu House a po prvom vypočutí som mal problém identifikovať všetky zvuky a nástroje, ale po dlhšom počúvaní ich začnete pomaly objavovať. Zvučka je doplnená aj zvukmi predmetov, ktoré sa objavujú v grafickom vizuáli. Môžem spomenúť zámok trezoru alebo zvuk zbrane. Tieto zvuky krásne spájajú hudbu s videom a spolu tvoria perfektný celok.

inekafe: Myslím, že každý vie, akým smerom sa bude môj názor uberať. :D Pecka, pecka, pecka! Ako jeden z iniciátorov minuloročného trollingu v SZ Awards (zdravím kolegu La.Volpeho) môžem pokojne povedať, že si to seriál fakt zaslúžil. Je to jazda od prvej minúty až po tú poslednú. Ale k znelke – po hudobnej stránke sa jedná o veľmi zaujímavý mix, ktorý sa dokonale hodí k premise seriálu. Je síce trochu dlhá (nad jednu minútu), ale dokáže si udržať vašu pozornosť a navnadiť vás na epizódu. Tomu isto dopomáha aj fakt, že vizuál znelky sa každú epizódu obmieňa, podobne ako to má napr. Game of Thrones. Jednotlivé obrazy a fotky sa menia podľa toho, čo už sme v Banshee videli a čo nás v aktuálnej epizóde čaká. Mix týchto dvoch vecí dáva veľmi zaujímavú a prepracovanú znelku, ktorú nemôžu pretáčať ani tí najpretáčanejší pretáčači. ;D

La.Volpe: Banshee je bezkonkurenčně jeden z nejlepších seriálů, které měly možnost spatřit světlo světa. Každá epizoda vás dostává do varu, zatímco jste přišpendlení v křesle, na lustru nebo kdekoliv je to pro vás příjemné nebo nevyhnutelné. Skoro totožné pocity zažívám i při samotné znělce, která je stejně famózní. Nejvýše bych asi vyzdvihl tempo, které ani v jedné chvíli nezpomalí a naopak zrychluje, což mě během poslechu dostává do hlubokého tranzu.

MountainLionet: Zvuková stopa ničím nevybočuje z řady. Navíc je monotónní, takže časem jistě omrzí. Vizuální zpracování je ale pěkné a milé. Nicméně řadím mezi průměr.

ševča: Celkově jsou titulky mnohem propracovanější, než by člověk, který ví jen základní info, čekal. Při 3. řadě to sice trošku přeplácali, ale zas to napravili. Když budu hodnotit čistě hudební stránku, musím přiznat, že je to dost blízko hudbě, kterou mám ráda. Že ji obvykle vytahuju ze soundtracků, svědčí o tom, že do nějakého seriálu sedí. I když se tam melodie opakuje, neprotiví se ani po více posleších, takže při maratónu člověka zas tak nenutí titulky přetáčet. Ale když člověk vidí Alan Ball v titulcích, je mu vše jasné.