Slyšte, slyšte: Castle

autor pořadu: Andrew W. Marlowe

o čem to je: Hlavním hrdinou je spisovatel Richard Castle, kterého již nebaví psát o jistém Derricku Stormovi, tak ho ve své poslední knížce zabije a potřebuje proto novou inspiraci. Tu najde v detektivce Kate Beckettové, která s ním spolupracuje (ne z vlastní vůle) na nejnovější sérii vražd, které se odehrávají podle scénáře dřívějších hitů z pera právě Richarda Castla. Detektivka, jejíž matka byla před mnoha lety brutálně zavražděna, je pro Castla velkou záhadou a také inspirací a rozhodne se proto využit svůj vliv u starosty a doslova se vetřít na 12. okrsek jako civilní konzultant detektivky Becketové. Ve vyšetřování Beckettové a Castlovi skvěle sekundují i detektivové Kevin Ryan a Javier Esposito, kapitán Roy Montgomery, později kapitánka Victorie “Iron“ Gatesová a patoložka Lanie Parishová. Seriál nám také pravidelně ukazuje, jak plyne život u Castla doma, kde s ním bydlí jeho dcera Alexis a jeho matka, bývalá herečka, Martha Rodgersová.

rozbor hudby: Prim v případe soundtracku z pera Roberta Duncana hrají klasické nástroje, a to zejména piáno a smyčcové nástroje, ale také kytara, bubny, flétna a v neposlední řadě počítačově tvořené tóny, ale také netradiční “nástroje“ jako kovový džbán, rám počítačového ventilátoru a různý odpadový materiál, který si chodí Duncan pravidelně kupovat do kovošrotu. Je známo, že hudba se postupem času vyvíjí, a tak je tomu i v případě soundtracku k seriálu Castle. Zatímco v prvních dvou sériích byla hudba tvořena primárně piánem a houslemi, postupem času a vývojem seriálu se hudba začala měnit a došlo k “modernizaci“. Soundtrack byl tvořen již za pomoci počítače a klasické nástroje byly odsunuty do pozadí.

Nástroje použité v první až třetí sérii jsou totožné, avšak jejich použití se výrazně změnilo. Zatímco v prvních dvou řadách byly použity za účelem pobavení a vyzvednutí humorné nebo romantické atmosféry (stačí si vzpomenout na nádhernou skladbu Our special Rooftop z části Rose for Everafter (Navěky družičkou), kde je nosným nástrojem kytara a romantično z té písně přímo vytéká každým tónem), v nadcházející třetí sérii již skladatel přitvrdil a romantické, humorné písně jsme mohli hledat jen marně.

To, že hudba krásně zrcadlí náladu seriálu, můžeme postřehnout zejména od poloviny třetí série, kdy se do této chvíle víceméně humorně laděný seriál postupně začal měnit na trochu vážnější kousek. Za průlomovou skladbu by se dala označit píseň s názvem John Raglan, kterou jsme poprvé mohli slyšet na začátku epizody Knockdown (Uzemnění). Jedná se o velice temnou skladbu, jejíž základ je tvořen čelem a skvěle mu sekundujícími houslemi.

Zajímavým znakem soundtracku je fakt, že jednotlivé skladby jsou pravidelně „recyklovány“, nejzářivějším příkladem je skladba I Jus Want You, která se v pozměněné podobě objevuje od části Always (Navždy), kdy měla svou premiéru u dnes již pro každého fanouška seriálu legendární scény. Tato skladba je asi tou, která utkvěla fanouškům v paměti nejvíce, a vzhledem ke scéně, která se při její premiéře udála, se ani není čemu divit. Co však mnoho fanoušků zřejmě netuší, je to, že základem skladby je opakující se motiv piána (nazvaný Beckett's piano), který jsme mohli slyšet již v pilotní části, kdy se na scéně poprvé objevila detektivka Kate Beckettová, a potom také na konci první série, kdy se dozvídáme, že Castle objevil nové skutečnosti ohledně vraždy Katiny matky. Tato verze skladby je už ale ponurejší a temnější.

Podle slov samotného Duncana je s vývojem písně velmi spokojený a měl pocit, jakoby skladba Beckett's piano již vyhořela a pak z popela, který po ní zůstal, povstala nová skladba I Just Want You (také známá jako Caskett Love Theme) a stala se zosobněním vztahu Castla a Beckettové. Samotná skladba (jak už se psalo výše) je tvořená zejména piánem, ale jak nabírá na intenzitě, jako ostatně i vztah hlavních hrdinů, se k němu postupně přidávají housle, bubny a skladba má rázem dynamičtější nádech.

Dalším kandidátem na recyklaci je také skladba Suiting Up for the Last Stand, kterou jste mohli poprvé slyšet v části Knockout, kde se tehdejší kapitán 12. okrsku Roy Montgomery připravuje na svůj boj se zabijákem. Později, v prodloužené verzi, zazní v díle Still (Zatímco jsi stála), kdy Beckettová vzpomíná na všechny neblahé, ale také příjemné události, kterými si prošla. Základem skladby jsou housle a čelo, v pozadí jsou zřetelně slyšet údery na něco kovového, což by mohly být ony zmíněné kovové odpady, které Robert tak rád používá namísto hudebních nástrojů.

Jak již bylo zmíněno, od čtvrté série se soundtrack začal ubírat modernějším směrem. Hudba je tvořená hlavně za pomoci počítače, je mnohem temnější a musím také přiznat, že méně barvitá; postupně se vám jednotlivé skladby slévají a nevíte, která je která. Jenže i v tomto množství stejně znějících skladeb se najde pár výjimek, které vás dokážou zaujmout. Jmenovitě pak například skladby Pier 32, Jane's Lament, Gonna tell me Everything, Meet Sarah Grace, na kterých Duncan spolupracoval s německým skladatelem Kimem Planertem, který s ním s přestávkami tvořil soundtrack ke Castlovi.

Jednotlivé skladby jsou již tvořeny výhradně počítačovým softwarem, ale to jim neubírá na kvalitě. Vyzvednout můžeme určitě Pier 32, která sklouzává již trochu do žánru elektro a ke konci v ní znějí prvky epic music. Potom tu máme skladbu Jane's Lament, která je nádherně melancholická, což je docíleno hlavně nádherným vokálem Lisbeth Scootové. Samostatnou kapitolou je pak úvodní znělka známá pod názvem Whistle Theme, kde si nějaký člověk zvesela píská a do toho se ozývá kytarový riff, který má vyzdvihovat Castlovu povahu rockové hvězdy.

O tom, zda se Robertu Duncanovi a Kimovi Planertovi podařilo pomocí hudby vybičovat emoce až na samotný vrchol, se můžete přesvědčit v odkazech níže. Najdete v nich mimo jiné ústřední skladbu dua Castle a Beckettová a také pár dalších skladeb, které lze charakterizovat jako takovou ochutnávku hudby, jež nás provázela celým seriálem.

tvůrci hudby: Robert Duncan (1973) kanadský skladatel narozený v Torontu. Je vrchním skladatelem pro seriál Castle. Mimo jiné pracoval také na hudbě k seriálům Buffy the Vampire Slayer (Buffy, přemožitelka upírů), Timeless, Missing (Pohřešovaný), The Whispers, Last Resort (Poslední základna), Tru Calling (Volání mrtvých). Byl nominován na ceny Emmy a to celkem čtyrikrát za práci na seriálech The Whispers (2015), Missing (2012), Last Resort (2012) a Castle (2009), je taktéž čtyřnásobným vítězem cen ASCAP (Cena asociace skladatelů, autorů a vydavatelů) v kategorii nejlepší znělka a sountrack.

Kim Planert (16. duben 1973) německý skladatel narozený v Bad Harzburgu. Dlouhodobě spolupracuje s Duncanem, spolupodílel se mimo jiné na hudbě k seriálům Mad Dogs (Ničemové ), Rush a Lie to Me (Anatomie lži). Je vítězem cen Global Music Awards (GMA) za nejlepší soundtrack za rok 2014 k filmu A Reason.

Adrian A.C. Conor: Hudbu od Roberta Duncana mám rád. Nesklamal ma ani tentokrát. Hudba k seriálu Castle sa mu vydarila. Začnem najprv hodnotením zvučky. Castle Whistle Theme si po vypočutí hneď zapamätáte a nemôže sa stať, aby ste si ju priradili k inému seriálu. Začína obyčajným pískaním. Trochu netradičné, ale veľmi chytľavé. Neskôr sa k tomu pridajú ďalšie nástroje a vytvorí sa príjemný soundtrack v rockovom štýle. Okrem tejto skladby vytvoril k seriálu aj niekoľko ďalších. Prevažne sa jedná o balady. Každú skladu považujem za jedinečnú a špecifickú. Preukázal v nich svoj talent a schopnosť využiť viacero hudobných nástrojov a to prevažně strunové, klávesové a sláčikové. 

Gabik.029: Myslím, že spoustě seriálových diváků není třeba jméno Robert Duncan vůbec představovat. Já o tom vím své, stejně jako i ostatní fanoušci Buffy, kteří si Duncanovy instrumentálky určitě pamatují dodnes. Není proto překvapením, že se jeho tvorba zapsala i do povědomí nás, fanoušků Castlea. Všechny jeho skladby vypráví příběh, který má začátek, střed a konec. Dokonale podtrhují jednotlivé scény a vzbuzují u diváků emoce, které je naprosto vtáhnou do děje a života hrdinů. „Caskett song“ a závěr čtvrté série je ukázkovým příkladem. Nemusíte scénu ani vidět, stačí poslouchat tóny skladby a promítne se vám celá před očima. Piano udává směr, kterým se hudba ubírá, přičemž housle dodávají na vážnosti a emotivnosti. Já na tyto instrumentálky nedám dopustit, zejména proto, jakou emotivní stopu zanechávají.

La.Volpe: Prvně se přiznám, že jsem seriál Castle nikdy neviděl, a zároveň existuje i vysoká pravděpodobnost, že ani nikdy neuvidím. Takže jsem ani trochu netušil, do čeho jdu, než jsem se pustil do poslechu soundtracku. Asi začnu pěkně zostra, ale pro mě veliké zklamání. V této rubrice jsem většinou hodnotil znělky nebo soundtracky, které jsem měl naposlouchané již z dřívějška, a skoro ve všech případech se mně líbily. Ale tady konečně narazila kosa na kámen. Velkou vinu přikládám tomu, že mi tenhle styl prostě a jednoduše nesedí. Je to taková suchá, nezáživná a uspávající hudba, která si mě nedokáže vůbec ničím získat. Kdybych měl tenhle seriál hodnotit jenom podle hudby, tak bych ho tipl více na romantickou slaďárnu, než kriminální drama.

ševča: Přiznám se, že na seriálu jsem měla ráda spíš ty komické prvky. Když se hrálo na city, řešila matka Beckettové, tak jsem byla spíš otrávená. Originální hudba seriálu patří však právě k těmto scénám, a tak vyvolávají asociace, které kladné body k mému hodnocení moc nepřidávají. Když však budu mluvit čistě o hudbě, bez kontextu, tak pořád nejsem nadšená. Stroj na sentiment, ale v mých očích to naprosto postrádá nápad. Na mimoseriálový poslech za mě velké ne.