Slyšte, slyšte: Person of Interest

autoři pořadu: Jonathan Nolan

o čem to je: John Reese je bývalý voják a agent CIA, který ztratil všechno, včetně chuti do života. Teď je považován za mrtvého. Vyhledá ho miliardář Harold Finch, který sestrojil impozantní umělou inteligenci, jež dokáže předvídat zločin. Nazývá ji „Stroj“. Vláda ji ale používá jen k tomu, aby odhalila teroristické činy. Ostatní zločiny, které zahrnují obyčejné lidi, jsou pro ně irelevantní. Harold se proto rozhodne zasáhnout, ale jelikož není žádný Jack Bauer, naverbuje Johna, aby mu pomáhal při chytání pachatelů a ochraňování potenciálních obětí. Jejich hrdinské činy ale začínají postupně přitahovat pozornost policie. Přístup ke Stroji se snaží získat také několik dalších lidí, což nevěstí nic dobrého…

popis hudby: Všichni známe rčení, že méně je někdy více, ale dovolím si tvrdit, že v případě soundtracku k Person of Interest to neplatí. Co je typické pro většinu skladeb, je obrovská variabilita nástrojů. Právě ona variabilita dodává hudbě na výjimečnosti a vyzdvihuje každý okamžik. Výčet hudebních nástrojů, ať už těch klasických, anebo počítačové dotvořených, je opravdu dlouhý a jejich úplná identifikace a rozpis by zabraly snad půlku článku, proto se zaměřím pouze na ty hlavní a nejvíce slyšitelné.

V každé skladbě se najde kombinace hned několika nástrojů a stylů. Převládají smyčce, a to zejména housle a viola, které perfektně vytváří napínavou a zároveň melancholickou atmosféru. Tyto dva nástroje jsou použity jako hlavní a od nich se odvíjí téměř všechny skladby, můžeme je však slyšet i jako doprovod u jejich o něco silnějších „bratrů“, violoncella a kontrabasu. Housle, viola, violoncello a kontrabas jsou pak doplněny např. tympány (při pozornějším poslechu zaslechnete i marimbu), dále klavírem a syntetizátorem.

Asociace hudby s hlavní postavou je trend, který se v posledních letech rozmohl v mnoha seriálech, Person of Interest není výjimkou. Proto mají hlavní postavy také své hudební téma, John Reese, Harold Finch a Root, ale dočkal se jí také Stroj.

Dalším charakteristickým znakem soundtracku je emocionální rovina skladeb. Je samozřejmé, že seriálová hudba se skládá proto, aby v člověku vyvolala emoce a podtrhla už i tak velký zážitek ze seriálu, ale co je na hudbě k tomuto seriálu zajímavé, že funguje i bez obrazu. Jako člověk, který neviděl ani minutu ze seriálu, to mohu jen potvrdit. Jednotlivé skladby jsem si pouštěla bez toho, abych tušila, co se odehrávalo v seriálu, a můžu vám říct, že se mi mnohokrát ježily chlupy na rukou a dokonce i slza ukápla, a to všechno bez obrazu. Vzhledem k tomu, že seriálovou a dokonce i filmovou hudbu sleduji dosti podrobně, vám můžu říct, že něco takového se jen tak nevidí. Asi nejvíce na mě v tomto ohledu zapůsobila skladba Till Death Do Us Apart. Základ je tvořen houslemi a dle mého názoru je to jedna z nejsmutnějších skladeb celého soundtracku (název tomu také odpovídá).

V průběhu několika let Ramin Djawadi vytvořil množství skladeb, které jsou opravdu výjimečné. Za jednu z těch nejpovedenějších považuji Game Over, kde se spolu v harmonii snoubí klasická hudba s tou moderní elektronickou a společně pak tvoří mimořádně povedený celek, při kterém snad jedno oko nezůstane suché. Na začátku můžeme slyšet elektronickou zvukovou stopu a do toho jemné brnkání na kytaru, postupně se přidávají housle a čelo, ke konci skladby můžeme zaslechnout i jemné tóny klavíru a celé je to ukončené pomalými tahy smyčce po strunách houslí a následnou počítačově upravenou tečkou v podobě shluku zvuků, které vytváří poněkud děsivou atmosféru. Mezi další skladby, které vybočují, řadím Can You Hear Me, Reese on Ice.

Nesmíme samozřejmě opomenout znělku, která se nese v podobném duchu jako celý soundtrack. Skladba je ale o trochu více dynamická a takříkajíc tlačí na pilu, což je místy na škodu. Potom ale přijde pasáž (0:39), kdy v dálce zazní housle, a znělka má hned jiný nádech. Opět je to ta vyváženost mezi moderní a klasickou hudbou, která doprovází celý soundtrack. Zajímavé je také hovořené slovo, které nás doprovází hned několika verzemi znělky.

Klasická hudba, která je obohacena o prvky moderního umění, již v hudbě není vůbec výjimkou, často se pak ale stává, že skladby působí poněkud uměle a bez emocí. K tomu dochází zejména tehdy, když se používá přehnané množství elektroniky. Proto musím vyzdvihnout umění autora, který věděl, kdy použít to a kdy ono, aby tak vytvořil zlatou střední cestu a obohatil tak nejeden hudební playlist.

tvůrce hudby: Ramin Djavadi (* 19. července 1974) – narodil se v Duisburgu. Krom seriálové tvorby (Strain, Prison Break, FlashForward) má na kontě také hudbu k několika úspěšným filmům, např. Pacific Rim, Souboj titánů, Iron Man. Třikrát byl nominován na ceny Emmy (Game of Thrones, FlashForward a Prison Break). Je vítězem cen ASCAP (Film and Television Music Awards) za svou práci na seriálu Person of Interest a filmech Iron Man, Batman Begins (spolupracoval s Hansem Zimmerem a Jamesem Newtonem Howardem).

Adrian A.C. Conor: Na hodnotenie hudby k seriálu Person of Interest som sa veľmi tešil. Hudbu od Ramina Djawadiho mám veľmi rád. Zvučky k seriálom Prison Break a Game of Thrones považujem za skvelé. Seriál som zatiaľ nevidel, ale podľa popisu môžem potvrdiť, že zvučka sa perfektne hodí k seriálu. Štýlom mi dosť pripomína tú k seriálu Prison Break. Bohužiaľ ma príliš neoslovila. Nie je zlá, ale nepatrí ani k tým, ktoré by som si dookola púšťal. Možno, ak by som seriál pozeral a počul ju 103×, tak by som mal iný názor. Hudba k seriálu je naozaj bohatá. V porovnaní so zvučkou sa mi niektoré skladby páčili omnoho viac. Čo môžem pochváliť je rozmanitosť skladieb. Nájdete tu mix rôznych druhov hudby. Od rýchlych, dynamických skladieb až po balady. Čo sa týka hudobných nástrojov, tak výber je naozaj bohatý. V týchto skladbách nájdete prakticky celý orchester a ešte omnoho viac. Pri počúvaní sa určite nebudete nudiť a takisto nebudete mať potrebu ju po pár skladbách vypnúť. Vyšli dokonca 3 CD s hudbou z tohto seriálu a ja už viem, čo mi najbližšie dni bude hrať v Spotify.

inekafe: Práca Ramina Djawadiho je naozaj výnimočná. Nejako extra hudbu v seriáloch nevnímam, ale už za čias Prison Breaku mi práve jeho dielo postavilo seriál na ešte vyššiu úroveň. V PoI tomu nie je inak. Páči sa mi, že môžeme v soundtracku počuť skladby viacerých žánrov, aj smutnejšie, aj „akčnejšie“ atď. Vyzdvihol by som okrem Main Theme napríklad Man in a Suit alebo Root of All Evil. Sprvu som sa obával, že soundtrack bude super iba v spojení s obrazom (seriál som videl, 100% záležitosť), ale počúvanie samotnej hudby ma vyviedlo z omylu. Je tam pár skladieb, ktoré možno veľmi nevyčnievajú a podobajú sa jedna druhej, ale ako celok je to veľmi vydarený soundtrack a ako podkres pri robení, no, hocičoho, je to ideálne. :-) Na záver by som si dovolil prihodiť moju obľúbenú a fakt trefnú hlášku zo seriálu:

„Ponúkol som vám prácu, pán Reese. Nevravel som, že to bude jednoduché.“ (Harold Finch, 1×01 Pilot)

MountainLionet: Soundtrack Person of Interest čítá dva různé druhy skladeb. Jedny jsou lehké, mírné a uklidňující a ty druhé zase více tlačí na pilu a nechávají tušit naléhavost. Oba druhy se mi líbí a také si myslím, že jsou pro tento druh seriálu nezbytné. Každá scéna si totiž žádá něco jiného. Pokud bych si měla vybrat, který druh se mi líbí více, asi bych nebyla úspěšná. Líbí se mi totiž oba stejně. Navíc, nevím proč, ale ty rychlejší mi evokují město New York, ve kterém se seriál odehrává, což je další plus. Za mě soundtrack jednoznačně ano.

ševča: Musím říct, že mě soundtrack příjemně překvapil. Čekala jsem ho nudnější. Jednotlivé skladby mají něco společného, ale zas to není to samé ve 20 variacích. Navíc oceňuji, že to na první pohled zní nadčasově, prostě žádná přehnaně moderní hudba, za kterou se budete za pár let stydět.