Novinka pod lupou: Četníci z Luhačovic

Jak už název napovídá, automaticky mě u Četníků napadly Humoresky, které mám jako jeden z mála českých seriálů nakoukané již od dětství. Nejde se ubránit srovnání těchto dvou seriálů, tak pojďme na to.

Luhačovice jsou fajn. Humoresky to nejsou, ale seriál i tak stojí za zhlédnutí. V podstatě to vypadá hodně podobně. Malá stanice, historické zasazení, krimi říznuté špetkou humoru i lásky. Co ale chybí? Chybí staré známé postavy. Humoresky uspěly především díky Arazímovi a Jarému a Ludmilce a Zahálkovi a Anděle… Prostě tyto postavy jsme znali jako první a zamilovali si je. Luhačovice se v tomto dost opičí (mladá láska Lásky, šéf, který protáčí nad svými podřízenými panenky, ale je vlastně dobrák atd.), ale prostě a jednoduše už to není originál, ale jen kopie.

Případ jako takový byl fajn, dobře natočený, dobře rozložený do těch 80 minut, nenudila jsem se. Líbilo se mi i zapojení vedlejší dějové linie s Vaňkovou, která nebyla v pilotu dořešená. Je to takové odlehčení, víte, že o nic moc závažného nejde, a člověka to dokáže pobavit.

• jsou to prostě Humoresky
• postavy jsou fajn
• „Šla, šla.“
• jsou to prostě Humoresky, nic nového

Tenhle seriál pro mě byl zatím asi nejvíc ošidnou Novinkou pod lupou. Doopravdy si nejsem jistá čím to bylo, ale sledováním pilotu jsem strávila pondělí, úterý i středu. Tedy, v každém dnu proběhlo sice jen jedno sledování, ale stejně mi přišlo, že snad nesleduji už nic jiného.

Čím to? V pondělí bych to mohla svalit na začínající nemoc, která mě uvrhla do mozkového bezvědomí, ale úterý už je čistě chybou mou a pobytu na facebooku. Neschopnost v obou dnech navíc umocnila jistá duševní nevyrovnanost ze čtvrté série Sherlocka (pšt, ty dva seriály spolu souvisí… Dokonce i pár lidí ve světě se o Četnících z Luhačovic dozvědělo, když právě jejich logem na ČT začínala jednou odvysílaná upoutávka na čtvrtou řadu Sherlocka se záběry, které BBC úplně nezamýšlela vypustit, tvůrci kvůli tomu šíleli!) Sakra, kam jsem se to dostala?

Když jsem se na třetí pokus konečně dokázala donutit zaměřit na televizi svůj ostříží zrak, byla jsem překvapená tím, jak příjemný seriál Četníci vlastně jsou. Muži na straně zákona si snadno získávají divákovy sympatie a „zloduši“ jsou naopak správně vychytralí. Seriál má v sobě prvky komedie, ale nic výrazného, co by diváka „plesklo“ po tváři, je to spíš takové jemné pohlazení. Podobně nevtíravě působí i samotné postavy a jejich vyhlídky do budoucnosti. Navíc je tu kriminální linka, která je dobře promyšlená, navíc potěší jistá provázanost případů.

• sympatičnost seriálu
• nevtíravost, nelačnost po pozornosti a jistá nenápadnost
• povedené kostýmy (a němčina)
• linka s případy/span>
  
  
• přehnaná stopáž, u které je těžké udržet pozornost
• je lehké u seriálu ztratit pozornost

A dobro vždycky zvítězí. Nebo alespoň se zdá, že tomu tak bude v nový Četnických „humoreskách“. Až se to tedy stává trochu celé moc předvidatelné. Ne že by samotný hlavní případ pilotu nebyl dostatečně zašmodrchaný, dokonce i četníci použili lepší vyšetřovací postupy a metody než Sherlock v posledních dvou sezónách. Ale už od začátku se vše vyvíjí směrem, že prostí lidé budou po zásluze odměněni a vyčůraní hajzlíci semlení božími mlýny, které v Luhačovicích melou obzvlášť rychle. Je jen otázkou času, kdy se ze starého velitele zase stane aktuální velitel.

A když už jsme u velitele, tak to byla druhá věc, co mi docela vadila. Jeho přerod od líného hlupáka k profesionálnímu vyšetřujícímu, který to darebákům dá u výslechu pěkně vyžrat. Jakoby najednou zapomněl, že první půlku se choval jak idiot.

• neurazí
• doufám, že syfiličku nebudou nahánět celou sérii
• Zedníčkův přízvuk
• předvidatelnost

Na Četníky z Luhačovic jsem se těšil hodně, Četnické humoresky jsou jeden z mých nejoblíbenějších českých seriálů. A tak, ač nerad, musím srovnávat, když si seriál o srovnání, už jen svým názvem, sám říká.

I když si seriál pod svá křídla vzala Pavlína Moskalyková Solo (která natočila druhou a třetí řadu Humoresek), seriál má s Humoreskami společné možná tak… vlastně ani období ne. Jen snad ty uniformy. Ano, snaží se hrát na stejnou notu a občas diváka pošťouchne nějakou drobností, aby si vzpomněl na předlohu, ale ve výsledku si uvědomíte, že se nedíváte na Humoresky a Humoresky opravdu nedostanete.

Četníci z Luhačovic totiž vtipní nejsou. Během sledování se snad ani nepousmějete a humorné situace (které asi měly být humorné podle scénáře), vyznívají téměř jako násilně vložené. Ani nějaké roztomilosti, na rozdíl od Humoresek, kde každý člen pátračky byl svým způsobem jedinečný, seriál moc nepobral.

Postavy samotné jsou něco, u čeho bychom se měli zastavit. Chápu, že Luhačovice nejsou Brno, ale snížení počtu postav na čtyři četníky včetně velitele mi přijde jako poměrně brutální zásah do konceptu seriálu. Stejně tak i samotná typizace postav není úplně šťastná. Velitel cholerik, který musí mít vždy pravdu, jeho zástupce, který všechny zná a nikam se nežene a dva četníci, kteří naopak nic nevědí. Máte opravdu problém najít nějakou oblíbenou postavu. Všechno zachraňuje snad jen Pavel Zedníček, jehož postava je sice zpočátku nepříjemně vlezlá, ale nakonec si na ni zvyknete a oblíbíte si ji. Nutno ale podotknout, že Zedníček hraje svoji postavu spíš z toho, co zná, než z toho, co herecky umí, takže pro něj není až takový problém, i když ani tak to dokonalé není. Občas prostě zapomene na svůj rakouský přízvuk. Oproti tomu Robert Jašków hraje v podstatě to samé, co v Ordinaci v růžové zahradě 2 (ironicky) a je jedno, jestli má na sobě uniformu, nebo ne. A Martin Donutil s Robertem Hájkem? Ti hrají standardně. Standardně stejně a standardně stejně nudně. Ze začátku si je dokonce budete i trochu plést, i když každý vypadá jinak.

Problém postav v Četnících z Luhačovic je totiž mnohem širší. V Humoreskách se totiž během hodinového díu vystřídalo před kamerou nějakých třináct až patnáct hlavních postav. Tady jich je, když to přeženu, pět na osmdesátiminutový díl. V Humoreskách si každý divák dokázal najít oblíbenou postavu a ke všem ostatních aspoň měl nějaký tolerantní vztah. V Četnících z Luhačovic stojí na jedné straně neoblíbitelný velitel a na straně druhé nezajímaví četníci. Na druhou stranu musím uznat dvě věci – zaprvé, že v první řadě Humoresek právě kvůli tomu množství četníků mi trvalo dlouho, než jsem je od sebe rozeznal (hlavně proto, že se všichni jmenovali Jarý, Jiroušek, Jaroš, a do toho Trojan hrál Jarého, Jarý hrál Jirouška a ještě tam byl Jaroš… no nic), což nebylo zrovna ku prospěchu. Druhá věc je ta, že ač je zde tak málo postav na tak dlouhý díl, epizoda uběhne poměrně rychle. Když už se totiž nemá kam hlavní případ posunout a musí se počkat na další vývoj, děj se bryskně přesune k dalším linkám, takže hluchá místa nejsou… až tak hluchá. To je ostatně výhoda obou seriálů – striktně odděluje případy od sebe a žádný z nich záměrně neupozaďuje.

Kdybych měl nějak shrnout svůj názor, asi bych řekl, že Četníci z Luhačovic rozhodně nejsou pokračováním Humoresek. Není totiž humorný, je ve svém jádru dokonce lehce depresivní. Seriál trpí na nedostatek postav a zkouší nový koncept, i když ten starý neměl chybu. Chce se dostat někam, kam se dostat ani nemůže. Zůstává tak někde mezi Humoreskami a klasickou dobovou kriminálkou a tenhle mišmaš je sice koukatelný, ale dlouhodobě toho moc nenabízí. Seriál bude muset zabřednout víc do osobních životů postav, které v prvním díle všechny bez výjimky působí odtažitě.

• jednotlivé případy
• osmdesátiminutový díl překvapivě utekl docela rychle
• naprosto zbytečná úvodní scéna s uvedením doby
• málo postav, které jsou nezajímavé
• spojitost s Humoreskami, která neexistuje