Slyšte, slyšte: Black Sails

autoři pořadu: Jon Steinberg, Robert Levine

o čem to je: Příběh Black Sails se odehrává ve zlaté době pirátství, přibližně 20 let před událostmi z knihy Ostrov pokladů od Roberta Louise Stevensona. Sledujeme epická dobrodružství kapitána Flinta a jeho posádky, kterým musí čelit jak na moři, tak i v „hlavním městě“ pirátství – Nassau na ostrově New Providence. Seriál je o to zajímavější, jelikož kombinuje skutečné piráty (Blackbeard, Charles Vane, Jack Rackham, Anne Bonny) s piráty ze Stevensonovy knihy (kapitán Flint, John Silver). Nechybí syrové zpracování v podání stanice Starz, násilí, dobová atmosféra, sex (kterého tam je zpočátku možná až trochu moc :-D) a hlavně vysoký rozpočet. Seriál je tedy pravým opakem Crossbones, u něhož já osobně (já, inekafe) dodnes nechápu, co tím básník chtěl říci.

popis znělky: Nuže, tak kde začít. Asi nejlepší by bylo identifikovat ten opravdu divný zvuk, který nás doprovází celou skladbou, něco mezi skřípaním dveří a nepovedenými tahy smyčce po strunách houslí. V podstatě všechny zvuky, které nedokážete přiřadit k žádnému známému hudebnímu nástroji, jsou dílem jednoho a toho samého nástroje s názvem Hurdy-Gurdy neboli niněra.

Že jste o tomto nástroji nikdy neslyšeli? Tak to nejste sami, já také ne. Musím se přiznat, že onen neznámý zvuk jsem zpočátku považovala za dudy, ale nakonec jsem zjistila (dík patří kolegovi La.Volpemu), že tomu tak není a za vším tím neznámým „hlukem“ stojí kouzelná niněra, která je schopná ze sebe vyloudit opravdu různorodé zvuky. Všechno záleží jenom na tom, jak rychle točíte klikou, jestli to děláte ve vlhkém, nebo suchém prostředí a jak intenzívně tlučete do páček, které jsou na boku nástroje. Zní to velice jednoduše, že?

Podle slov samotného autora bylo jeho cílem pro Black Sails vytvořit znělku a hudbu, která by už na první poslech připomínala piráty. Chtěl k tomu použít převážně nástroje, které existovaly již v době, kdy se mají příběhy seriálu odehrávat, tedy v 17. století. Ve znělce můžete proto slyšet různé dobové nástroje, například již vzpomínanou niněru, klavír (v době pirátů známo spíš jako fortepiano), housle, violoncello, bones (dva kusy kostí, dřeva, kterými o sebe hráč tluče) ale také modernější bodhrán (irský rámový buben), bubny, basovou kytaru, elektronickou kytaru a akordeon.

Může se zdát, že vzpomínané nástroje nelze sladit a v mnoha případech je to také pravda. Stává se, že vám znělka v určitých částech doslova trhá uši, ale právě to je to, čím je jedinečná a lehce zapamatovatelná. Člověk jakoby nevěděl, na co se dřív zaměřit. Jestli na drásající zvuk niněry, na jemné tahy smyčce, tiché bouchání kostí anebo důrazné údery do bubnů a kláves klavíru. Všechno to zní, jakoby někdo před nahráváním zapomněl naladit některé nástroje (ano, i za tímto hledejte niněru). Onen zvuk rozladěných nástrojů je cílený, protože autor chtěl dosáhnout efektu, jakoby to všechno hráli piráti na trupu lodi nebo na starých, rozbitých nástrojích. A aby toho všeho nebylo málo, tak se autor znělky rozhodl, že to celé ještě okoření trochou zpěvu. Snad si pod tím zpěvem nebudete představovat árie jako z opery, to rozhodně ve znělce nenajdete. Spíše si představte partu opilců, kteří se vrací z místní hospody a vesele si u toho broukají opravdu složitý text Na-na-na-na-na-naaa-naaa. Opět je to něco, co si spojíte se životem piráta a v případě znělky je to opět trefa do černého.

Po hudební stránce jsme se znělce věnovali již dostatečně, zaměřme se proto na stránku vizuální. Osobně jsem očekávala něco akčního, záběry na rozbité lodě, mrtvé lidi, trochu toho erotična, dočkala jsem se ale něčeho mnohem zajímavějšího.

Všechno to začíná záběrem na tmavou a klidnou mořskou hladinu, která jakoby čekala, až jí něco zčeří, ale ničeho takového se nedočkáme. Namísto toho se objevují různé porcelánové sochy, které jsou bohatě zdobené, a taktéž postavy, jejichž tváře jsou zkřiveny hrůzou, extází a zároveň úzkostí. Tváře, ze kterých většina patří pirátům, kteří jsou zachyceni v momentu boje o život. Dále tu pak máme smrtku vyskytující se v několika záběrech, nádhernou hlavu ženy, jež má přes oči uvázaný šátek a pomalu klesá do černých hlubin. Celá tato zuřivá bitva, vyobrazená porcelánovými figurkami, je ukončena záběrem na loď klesající do černých vod, na které vlaje černá vlajka, o kterou svádí boj smrtka a pirát.

Znělka jako taková je nástrojově nesmírně pestrá, silná, až přímo syrová. Z každého tónu je cítit drsnost pirátů a to stejné platí i o vizuální podobě. Myslím si, že Bear McCreary odvedl skvělou práci a znělka k Black Sails je zosobněním pirátského světa, plného loupení, sexu, surovosti a bitek.

tvůrce znělky: Bear McCreary (17.únor 1979) – narodil se ve Ft. Lauderdale na Floridě a studoval na prestižní škole USC Thornton School of Music (obor kompozice a nahrávání). Na svém kontě má obrovské množství seriálové hudby, např. Human Target(Lidský Terč), Battlestar Galactica, Eureka (Heuréka – město divů), The Walking Dead (Živí mrtví), Agents of S.H.I.E.L.D.(Agenti S.H.I.E.L.D.), The Outlander (Cizinka), DaVinci's Demons (Da Vinciho démoni). Je vítězem ceny Emmy z roku 2013 za znělku k seriálu Da Vinci's Demons. Ve stejné kategorii byl nominován i v letech 2010 a 2014 za znělky k Black Sails a Human Target. Zatím poslední nominace se dočkal v roce 2015 a to za původní hudbu k seriálu The Outlander.

Adrian A.C. Conor: Ako milovník inštrumentálnej hudby som bol veľmi sklamaný. Zvučka k seriálu Black Sails sa mi vôbec nepáči. Ak by som sledoval seriál tak by som ju pravidelne pretáčal. Autorom zvučky je Bear McCreary. Poznám jeho tvorbu zo seriálov Eureka, Terminator TSCC, Da Vinci's Demons a Battlestar Galactica. Všetky považujem za fantastické. Ale túto nie. Jedinou pozitívnou vecou na nej je výber hudobných nástrojov, ktoré z nej robia unikátnu zvučku. Veľmi ťažko by som hľadal iný seriál s podobnou zvučkou a použitými nástrojmi.

inekafe: Dnes budem stručnejší – pecka, pecka, pecka. Naozaj, to prepojenie skvelého grafického spracovania znelky a dobovej hudby, ktorá vás ihneď chodí do atmošky seriálu, čo viac si priať? Ešte k tomu som sa vďaka autorke článku dozvedel, že tam použili aj dobový nástroj, ktorý som predtým nevedel identifikovať. Po hudobnej aj obrazovej stránke jedna z najlepších zneliek, aké som kedy videl a počul. Už som ju párkrát počúval aj v 30-minútovej (možno aj viac) slučke a neomrzela. :-)

La.Volpe: Dívám se, že autorem znělky a celého soundtracku je Bear McCreary, který společně s Raminem Djawadim patří mezi mé oblíbené skladatele, co se týče seriálové hudby. Ti dva se skoro vždy trefí do mého vkusu a samozřejmě ani tentokrát tomu není jinak. Piráti z Karibiku to však naštěstí nejsou, to se můžeme zase rychle uklidnit. :D Tohle je daleko drsnější a epičtější (a samozřejmě daleko lepší) počin, který se k Black Sails suprově hodí. Tak trochu ani netuším, s jakou znělkou bych měl srovnávat, protože tahle je opravdu jedinečná. Nicméně přiznávám, že jak měl seriál pauzu po třetí sérii, na znělku jsem úplně zapomněl. Ale když jsem si ji teď pouštěl v intervalech celý týden, tak se mi hudba dostala tak hluboko pod kůži, že jsem si o ni musel na internetu dohledat více informací. To obvykle nedělám. Nakonec jsem zjistil, že ten hudební nástroj, který doprovází celou znělku, se jmenuje Niněra. To slovo jsem snad v životě neslyšel (a nástroj neviděl), ale okamžitě jsem si ho zamiloval. Suma sumárum, Black Sails má opravdu výjimečnou znělku a v mém osobním žebříčku ji řadím velmi vysoko.

ševča: Pamatuji si dodnes, jak jsem si pustila první díl a přišla znělka. Moje první myšlenka byla, že tady někdo moc dobře ví, co dělá. Dokonce jsem si ji pustila dvakrát, než jsem s dílem jela dál. Líp bych si to ani nepředstavila. K tématu perfektně sedí.