Novinka pod lupou: The Replacement

Jeden z pilotů, do kterého jsem šla zcela bez znalosti toho, o čem to vlastně je. O to víc překvapená jsem byla, že jsme se od britského dramatu nedočkali ničeho historického ani krimi (víceméně), ale skutečného psychologického thrilleru.

Replacement rozhodně není seriál pro masy. Jeho pomalejší tempo může mnohé odradit. Tady ale nejde o akcí nabité scény, ale o postupný vývoj postav a odkrývání jejich pravých úmyslů. Protože nikdo na první pohled není takový, jaký se zdá, a mnohdy se ukáže, že paranoia vůbec nemusí být tak neopodstatněná, jak si vaše okolí myslí.

Hlavní hrdinky jsou super. Dokážou zaujmout od první chvíle a vy se doslova těšíte, jak bude vypadat jejich další interakce. V jedné scéně fandíte jedné, ve druhé scéně zase druhé. A pak přijde zvrat na konci, který seriálu dodá zase novou šťávu a navnadí na sledování dalších dílů. Je to minisérie, takže se dá očekávat poměrně slušný spád děje i závěr. A já jsem rozhodně zvědavá, jak se to celé bude vyvíjet.

• hrdinky
• psychické hry
• zvrat na konci
• minisérie
• pomalejší tempo bez akce

Další novinka, tentokráte z Británie, nás zasvěcuje do tajů psychologie postav, respektive do ženské psychiky, to se zdá nejpravděpodob­nější.

Seriál v extrému ukazuje lidskou žárlivost, posedlost „svou“ prací, podezřívavost… zkrátka to všechno, co některé nenechá spát. Proč je člověk to všechno schopen cítit a jaké to je, když to údajně nejkrásnější období zaplní paranoia.

Stavebním kamenem této minisérie jsou samozřejmě obě ženské hrdinky. Dá se nějaké z nich fandit? Upřímně? Ne. Jak se tak říká, že nic není jen černé nebo jen bílé, tady to platí dvojnásob. Nebudu to nijak zaonačovat, aby to neznělo tak krutě, ale po pilotu považuji obě hrdinky za šílené. Obě mají své momenty, kdy se divákovi zdají být naprosto rozumné a v právu, ale stačí jen mávnout proutkem, a najednou není vůbec těžké uvažovat, jestli se takto může chovat někdo normální. Samozřejmě, normálnost je relativním pojmem, ale některé extrémy jsou až moc extrémní.

A jak tak hrdinky střídají své záchvaty přijatelnosti s naprostým šílenstvím, je těžké si jakoukoliv z nich oblíbit. Takže se divák v tomto směru spíše upne k vedlejším postavám, u kterých je jejich role jasnější a tak nějak pochopitelnější.

Jinak ale tato hra na psychologii a nejasnost postav funguje, divák vlastně neví, komu může věřit, linka s architekturou působí jako zajímavé ozvláštnění. A závěrečný zvrat dokáže podtrhnout divákovi koberec pod nohama a vyvolat zvědavost, co se bude dít dál.

I přesto všechno ale hodnotím The Replacement pouze jako lehký seriálový nadprůměr. Tempo je občas povážlivě pomalé, ale hlavně – rozpolcenost hlavních hrdinek začíná během sledování vypadat trochu nepřirozeně, až vlastně diváka přestane bavit čekat na to, kdy se hlavní hrdinky opět přepólují.

• psychologie postav
• zvrat na konci
• manžel Ellen
• Ellen vs Paula

Psychologických thrillerů v televizích moc nevidíme. Po konci Hanniballa by se tak dal označit jako jeden z mála hlavně Mr. Robot a pak maximálně několik neznámých kousků, na něž narazíte jen náhodou. Hlavně tím mě Replacement zaujalo.

A zaujalo mě oprávněně. Pilot si totiž skvěle hraje s divákem. Hlavní linku staví kolem neotřelého tématu těhotné workoholičky, která je přesvědčena, že její nová pracovnice se jí chce zbavit. Všemi způsoby. A tvůrci tohoto tématu využívají naplno – jednu chvíli vás přesvědčí, že s Ellen jen mlátí hormony a že je paranoidní, načež vás v druhé scéně přesvědčí o opaku, a to, že Paula je vlastně docela mrcha. A takhle pořád dokola. A ne, neomrzí to.

Seriál je tedy v mnohých scénách slušné psycho, kdy prostě nevíte, kde je pravda. Je jenom Ellen zcvoklá a psycho, závislá na práci a nechce se jí vzdát? Nebo má Paula něco za lubem? Odpovědi se nedočkáte, jen dalších a dalších otázek. A neustálého váhání.

Tempo nenápadně graduje, než dojde k naprosto skvěle vystupňovanému (i když očekávatelnému) finále. Jeho největší síla je ale v rozhovorech. Na dialozích totiž staví všechno. A pozorovat skvěle napsané konverzační scény je naprostá lahoda. Právě při nich člověka dokáže totiž mrazit. Právě ty hýbou dějem nejvíce. Dialogy jsou naprosto vyšperkované – scénář je luxusní.

V závěsu jsou herci. Sice mi chvíli trvalo, než jsem si na všechny zvykl, na konci mi ale všichni sedli a opravdu zvládají své role perfektně. Morven Christie v roli Ellen nakrásně podporuje tvůrce ve hře s divákem, avšak nezastíní zbytek osazenstva.

Co mi na pilotu nesedlo, tak byla až příliš viditelná televiznost celého seriálu. Především vizuál je až moc obyčejný a působí, jako by byl točen přes nějaký zvláštní filtr. Na druhou stranu, časté dvojí zaostřování najednou v jedné scéně bylo velmi zajímavé a inovativní. Stále mi ale kamera nesedla a budu si na ni muset zvykat v dalších epizodách.

• herci
• vyšperkovaný scénář
• hodně si to pohrává s divákem
• brilantní dialogy
• vizuál