Novinka pod lupou: The Handmaid's Tale

Příběh služebnice vychází z knižní předlohy, kterou jsem četla. V roce 1990 vyšel i stejnojmenný film, který jsem neviděla. Jelikož jsem seznámena s celým konceptem, mám docela problém posoudit, jak by mohl pilot působit na někoho, kdo k němu přistupuje naslepo. Já osobně jsem byla po zhlédnuti velmi mile překvapena.

Pilot je věrný knižní předloze. I když se nejedná o 100% kopii, hlavní události zůstaly stejné a za sebe musím říct, že se je povedlo promítnout z knihy na televizní obrazovku prakticky dokonale. Ve velkém tomu napomáhal voiceover Offred, který popisuje její skutečné pocity a myšlenky, což většinou můžeme vyčíst pouze z knihy, v seriálech/filmech hrdinům do hlavy nevidíme.

Příběh dělají napínavější i samotné flashbacky. V knížce jsem s nimi měla ze začátku trošku problémy, než jsem se zorientovala, ale v seriálu už jsem tohle měla za sebou, takže jsem si je užívala a připomínala si, co se stalo. Nicméně si dovedu představit, že by zpočátku mohl mít divák s těmito flashbacky menší problém. Děj může působit rozkouskovaně a neuceleně, protože se najednou ocitáme v úplně jiném světě s jiným režimem, o kterém toho zatím moc nevíme. Jedná se ale o neotřepané téma, které vybočuje z řad seriálů, které zpracovávají všední zápletky.

• věrnost knižní předloze
• voiceover Offred
• neotřepané téma
• flashbacky
• rozkouskovaný děj?

Jak už to tak bývá, předlohu neznám, trailer jsem neviděla, obsah jsem nečetla. A při sledování to bylo jedno velké wtf. Ale pozitivní wtf. Nevěřila bych, že se dá něco takového vymyslet. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, která bije. Nicméně od začátku do konce jsem si sledování užívala a po zhlédnutí prvního dílu se těším na celou sérii.

Na první pohled zaujme obsazení. Mít dohromady Peggy, Rory a Sarah? Ano, prosím! Všechny tři jsou ve svých rolích perfektní, především Elisabeth. Alexis zatím nedostala tolik prostoru, ale myslím, že se to v dalších dílech změní. Rozhodně jsem zvědavá, jakým směrem se to bude vyvíjet dál.

I když má pilot hodinu, uteče jako voda. Vlastně skoro ani nemrkáte, aby vám něco neuteklo. Akční začátek skvěle kontrastuje s jednotvárností a až geometrickou sehraností chování a jednání služebných. Celkově vizuální stránka je na velmi dobré úrovni. Kostýmy i celá mizanscéna napomáhají k ještě většímu zaujetí, dokážou vás vtáhnout do děje.

To ale není jediný důvod, proč se těším na další sledování. Příběh je prostě něco, co se jen tak nevidí. Jsou tu moje oblíbené herečky a jejich postavy jsou tak skvěle vytvořené, že mě opravdu zajímá, co se s nimi stane. A bojovný a lehce cliffhangerový konec už je pouze třešničkou na dortu, která celý pilot uzavírá, rámuje a dává mu smysl. Víme přesně, jaké jsou hrdinčiny motivace. Víme, čeho chce dosáhnout, o co se bude pokoušet, ale nevíme jak a jak to dopadne, což nás nutí sledovat dál. To je podle mě známka úspěšně vytvořeného pilotu. Dává některé potřebné odpovědi, ale nechává si i spoustu nezodpovězeného.

• herečky
• postavy
• nevšední příběh
• vizuální podoba
• neznalcům předlohy chvíli trvá, než se zorientují

Hádejte, kdo si k vám na chvilku odskočil od čtení Evžena Oněgina? Já! Ehm.

A myslím, že se mi to nezdá tou dobou, kterou jsem strávila mimo dosah NPL, ale The Handmaid's Tale je vážně divné. Samozřejmě jsem už předem viděla, že o tuto novinku je (minimálně v řadách NPLkujících redaktorů) zájem, takže mě ani nenapadlo čekat, že půjde o nějakého mimořádně nudného uspávače hadů, u kterého budu už od začátku doufat ve vysvobození, ale říkám si, že tohle se snad ani čekat nedalo. Minimálně pokud člověk nečte předem obsahy, což já nedělám a asi bych s tím měla začít.

Takže pokud divák přichází k seriálu nepřipraven, nedá se během sledování ubránit myšlence, jak tohle mohlo někoho vůbec napadnout. Protože sledování je minimálně hodně znepokojivé.

Znepokojivé a zvláštní nemusí znamenat špatné a neznamená. The Handmaid's Tale při vší té své divnosti totiž dokáže diváka vtáhnout natolik, aby zapomněl, že to měl vypnout ve čtvrt na devět, a byl nakonec rád, že si vzpomněl v půl. Ne že by se mi to stalo, ehm. To vůbec.

• působivý děj
• mezi spoustou šílených postav několik normálních (takže je to vyvážené)
• občas trochu vázne tempo
• měla bych se bát o člověka, který to vymyslel?

Upřímně, od Handmaid's Tale jsem čekal hodně, ale tohle opravdu ne. A teď snad poprvé tuto větu nemyslím negativně. Pro mě osobně měla být Handmaid's Tale černým koněm sezóny… a je. Je dokonce i mnohem víc.

Seriál podobného ražení a podobně natočený bych čekal spíš na FX, Showtimu nebo Netflixu. Ne na Hulu, která zatím, co se týče seriálů, spíše paběrkovala. Toto je navíc skoro jako ve stylu Charlie Brookera a jeho Black Mirror. Nemohl jsem se celou dobu zbavit pocitu, že podobnou vizi nešťastné budoucnosti jsem už viděl. Narozdíl od Brookera se ale nekoná překvapivé nebo tragické vyústění. Tady děj eskaluje do čím dál větší nicoty, která je až hmatatelná – hlavní hrdinka se čím dál tím víc poddává společnosti a tomu, čeho si od ní žádá. Ztrácí tak víc a víc na lidskosti, i když si to sama nechce připouštět.

Pilotní díl je v podstatě celý napuštěn osobním dramatem, až v závěru se dočkáte nějaké dramatického vývoje, který vám slíbí, že vás toto citově-osobnostní přešlapování brzy neunudí. Ne že by nudilo – ale víme, jak to v případě takových seriálů chodí.

Elizabeth Moss v ústřední roli je taková… já nevím. V Mad Men mě upřímně opravdu nezaujala. Chápu, že se na svou roli hodila, akorát mě ani jako postava ani jako herečka neoslovila. A teď, když je jako herečka vyspělejší a zkušenější, mám pocit podobný. Ano, do role se hodí. Ale něco mi na ní pořád nesedí. Navíc její role je tak trochu předepsaná a herečka se v ní nemůže úplně moc rozvinout – ale to třeba scenáristé v dalších dílech seriálu napraví.

• téměř jako Black Mirror
• velmi hutná atmosféra
• stejně tak i emoce
• na americký seriál poměrně drsný děj a postavy
• i když je pilot víceméně popisný, neodtrhnete se od něj
• pomalejší tempo nemusí sednout každému

Na seriál jsem narazil úplně náhodou, ale zaujaly mě na na něm dvě věci. Nápad s utopistickou společností a obsazení. Potěšilo mě obsazení Elisabeth Moss i Alexis Bledel a k tomu je tam ještě pár dalších povědomých tváří.

Takže jsem si pilotní díl pustil s potěšením a byl jsem překvapen, jak moc mě to dokázalo vtáhnout a zaujmout. Tajemný příběh, který se na začátku nezabývá tím, aby úplně vysvětlil, co se se společností stalo, funguje i tak dobře. Podkreslení zlověstnou hudbou funguje na jedničku.

Herci jsou podle předpokladů silným kladem, protože jejich výkony vás musí bavit. Nejvíc prostoru samozřejmě dostává Elisabeth Moss, u jejíž postavy mě nejvíc těší ironický komentář k realitě. A příjemný twist na konci předvedla i Alexis Bledel, když ukázala svou druhou tvář.

• Utopistická společnost
• obsazení hlavních rolí
• komentář hlavní hrdinky
• chci vidět víc
• zlověstná hudba
• Nevím toho dost o společnosti

Moje myšlenky bezprostředně po zapnutí byly: „To musí mít teď každý seriál epizodu minimálně na hodinu? To bude zas utahaný.“ Následně ty několik okamžiků před koncem epizody: „Já chci delší epizody!“ The Haindmaid’s Tale je pro mě totiž naprosté zjevení, které jsem si původně nechtěl ani pouštět, jenž mě na konci kompletně oněmělo.

Takovou dávku deprese vídám v amerických seriálech jen výjimečně. Skrz obrazovky dýchá jakási temná, depresivní atmosféra s nádechem Skandinávie (podobá se atmosféricky výtečné české Pustině). Je hutná, bezútěšná, tklivá… a diváka kompletně pohltí. Není tu žádná scéna, při níž vám pilot dopřeje kousku oddychu. Ani jedna jediná. Celá ta necelá hodina je neuvěřitelně psychicky vyčerpávající projížďkou sklíčenosti, nespravedlnosti… a také zvrácenosti.

Myšlenka seriálu je geniální (jistě, není původní, ale předlohu jsem ještě nečetl). A rozhodně nejde pouze o jakési dystopické sci-fi. Ani o feministické poselství v hezkém kabátku. Ne, seriál si pohrává s nepříjemně reálnou ideou, kdy ženy nemají ani základní lidská práva a fungují pouze jako rodičky. Kde vás sledují na každém kroku, kde žijete v neustálém strachu, kde se bojíte udělat jediný špatný pohyb. Ale co je na ní reálného? Podívejte se například na aktuální situaci v Polsku, kde se chtějí zakázat potraty kompletně. V USA. Co chtějí někteří jedinci i u nás. The Handmaid’s Tale jasně ukazuje, co může nastat, pokud se v dnešní době dostanou k moci náboženští fanatici.

Společně s šílenou atmosférou mě ten seriál ohromil a ponechal v naprostém transu. Už jen za tyto dvě bezchybně zvládnuté složky si to zaslouží plné hodnocení. Ale fajn je, že se povedl i zbytek. Komplet. Například vynikající forma jakéhosi zpola retrospektivního vyprávění pomocí dobře zpracovaných a smysluplných flashbacků, která nutí diváka u seriálu myslet. Nebo strašně zajímavá atmosférická práce se zvukem. Skvělá kamera. Naprosto do detailů propracované postavy.

A tempo. Na první pohled pomalé – po rychlém začátku tu máme náhle pomalou práci s kamerou. Dlouhé scény bez hudby, doplněné pouze geniálně napsanými monology hlavní postavy (popř. dialogy, těch tu ale moc není; a btw, ty monology, které obvykle nemusím, mě tu strašně bavily). Takové tempo ale jenom sedí atmosféře celého seriálu a všechno skloubené dohromady vás vezme úplně neskutečně.

• pohlcující atmosféra
• hlavní myšlenka
• retrospektivní způsob vyprávění
• scénář
• herci
• technická stránka
• nic, vůbec nic