S lupou do historie: Red Dwarf

Status: viděno komplet, několikrát
Hodnocení celého seriálu: 100 %

Určitě jste to už taky někdy slyšeli – jak lidi říkají, co jednou budou pouštět dětem, až je budou mít. Protože je důležité, aby věděly, co je dobré. No, v tomhle případě jsem byla tím dítětem já. Nebo obětí rodičů, nevím, jak tomu chcete říkat.

Vážně, Červený trpaslík byl po všech těch kreslených pohádkách asi úplně prvním seriálem, který jsem kdy viděla. A co si vzpomínám, dívala jsem se na něj opravdu často. Vsadím se, že bych ještě našla všechna ta dévédéčka, co táta nahrával! Kdybych se vsadila, měla bych to jasně vyhrané, protože stále velmi dobře vím, kde jsou.

Takže si asi dokážete představit, jaká byla moje reakce, když jsem se teď zas jednou po dlouhé době mohla podívat na nějakou epizodu. Co na tom, že mi bylo už od začátku jasné, že si nejspíš pamatuju úplně všechno, mé nadšení dosahovalo opravdu trapných výšin.

A i když se na to snažím dívat ne jako já (neboli někdo, kdo pomalu skáče tři metry do vzduchu nadšením), tohle je moje krevní skupina. Sledování je obrovská zábava, člověk se u něj opravdu zasměje, je skvěle napsaný, kočkování mezi postavami je prostě úžasné a sakra… mně se líbí i ty kulisy, které tolik lidí kritizuje! Postavy jsou sice samostatnou kapitolou, ale naprosto je vystihují má předešlá slova, takže k nim řeknu jen jedno – vidět tenhle seriál poprvé, už za pilot bych si oblíbila úplně všechny. Tedy krom Kryťáka, protože tu zatím ještě není. Ehm.

Často se říká, že britský humor musí člověk buď milovat, nebo nenávidět. Trpaslíkovi se naštěstí daří u většiny diváctva to první, i čeština díky českému dabingu přijala několik opravdu skvělých hlášek. Myslím, že nebudu seriál přeceňovat, když o něm řeknu, že tohle je nefalšovaná legenda, u které si společně s mnoha dalšími diváky vždycky ráda pobrečím smíchy. Mám pro tenhle seriál slabost, ale toho jste si jistě všimli.

Status: první setkání se seriálem
Hodnocení celého seriálu: -

A je to tu. Další seriál, u kterého pravděpodobně jen málokdo bude byť jen číst, natož pak akceptovat jakýkoliv názor, který není pochvalný. Několik takových seriálů se v historii objevilo a já mám bohužel takový pech, že u nich jdu hodně často proti proudu. Na můj vkus až příliš často. Nebojím se říct svůj názor, ale o dost víc se mi lídbí, když souhlasím s ostatními, nebo ještě lépe když ostatní souhlasí se mnou. Nechci se hádat, respektuju vkus každého z vás a vím, že tady rozhodně budu zastupovat menšinu. Včera večer jsem si poprvé v životě pustila Red Dwarf. Seriál, který obecně patří nejen mezi nejoblíbenější britské klasiky, ale seriály obecně, to je něco, kvůli čemu by vaše očekávání měla být vysoká. No přiznám se, že z promo fotek mi nikdy nepřišlo, že by mělo jít o komedii, kterou bych prostě musela vidět. K pilotu jsem ale přistupovala bez předsudků, protože z vlastní zkušenosti moc dobře vím, kolikrát mě seriál dokázal neuvěřitelně překvapit. Bohužel, u Red Dwarf se nic takového nekonalo.

Mé celkové hodnocení je 60 %. Je to lepší než průměrné, to tomu nemůžu upřít. Sledování mi nervy nedrásalo, příběh rychle utekl a i když jsem sledovala v docela pozdních hodinách, neměla jsem potřebu / touhu usínat. Na druhou stranu ale nepřišel ani jeden moment, kdy bych se vyloženě zasmála. Několik pousmání přišlo, ale že by mi nějaký vtip přišel vyloženě vydařený, že bych se z něj fakt zakuckala, to se říct nedá. Na to, že živé publikum se smálo každé dvě vteřiny, tak za mě to rozhodně taková hitparáda nebyla. Oceňuju, že se vtipy držely na slušné rovině, ono taky v době, kdy seriál vznikl, asi nebylo přípustné popustit uzdu moc volně. Už to, že hlavní hrdina má ve 100 procentech záběrů cigaretu v puse, muselo být tehdy hodně pobuřující. Uznávám tedy, že tvůrci dokázali navodit příjemnou atmosféru, aniž by se museli snížit k hrubému či fekálnímu humoru. Je to pro mě tedy taková střední cesta – ani nevkus, ale ani extra povedené hlášky.

Co se týče postav, zaujal mě Rimmer. Je to ten typ otravného vlezdoprdelky, který bývá v seriálech a filmech zdrojem dobré zábavy, ač je to právě na jeho účet. Má většinou tak vyhraněné chování a hází jednu hlášku za druhou. Naopak Lister nezaujal ani trošku, právě naopak. Přišel mi nezajímavý, nudný, ba dokonce otravný, při společných scénách s Rimmerem jsem doufala, že nedostane ani prostor, aby promluvil. Přijde mi jako takový ten typ hlavního hrdiny, který tam jakože musí být, protože je zástupce lidu, ten „nejnormálnější“, prostě lidský, ale ve výsledku je to ta nejnudnější postava, bez které by se seriál spolehlivě obešel. Právě u těchto seriálů září jejich vedlejší postavy, kolikrát i lehcí antihrdinové jako Rimmer, kteří si každou scénu ukradnou pro sebe. Tím nenápadně odkazuju na jeho zkoušky, protože tuto grimasu známe doma až moc dobře. Vlastně mě k ní přivedl muž, který je fanouškem seriálu, takže je to jasné :-) Kocour dostal minimum prostoru na konci, naštěstí. Stačily mi ty dvě minuty, abych si k němu vytvořila stejně velkou averzi jako k Listerovi, možná dokonce i větší. Znáte takový ten pocit, kdy je vám někdo na první pohled hrozně moc nesympatický, ale nemůžete přesně určit, čím to je? Pravděpodobně si asi všichni říkáte, že přesně to právě cítíte vůči mně :-D Každopádně já to tak mám právě s Kocourem. No a robot tam nebyl vůbec. Nebo to byl ten v tom počítači?

Tak trošku mě mrzelo, že většina dílu byla o životě před onou tragickou událostí. V podstatě po pilotu vůbec nevím, jak bude celý seriál dál vypadat, protože to skončilo zrovna ve chvíli, kdy se konečně začínalo něco zajímavého dít. Každopádně celá myšlenka mě hodně zaujala. Zajímalo by mě, jak bude svět vypadat za několik desítek, stovek nebo tisíc let. Jak se vyvinou zvířata, ale především lidé, co bude normální součástí života, pokud tedy život ještě vůbec bude…

Budu koukat dál? Pilot mi stačil.

Status: viděno komplet
Hodnocení celého seriálu: 100 %

Z Červeného trpaslíka na první pohled poznáte, že se nesnaží ohromit nějakým vizuálem či exteriéry, ale že mu primárně jde o to se zaměřit na samotné postavy. Od první chvíle vidíte studiové kulisy, ve znělce model lodi, skoro ty nejlevnější triky, které se daly sehnat. Ano, tohle všechno uvidíte a seriál o tom ví, nesnaží se to skrývat.

To by na Trpaslíkovi nebylo to nejpodivnější. Nejpodivnější je totiž twist, který se odehraje v průběhu pilotu – odstranění většiny postav. Na začátku máte nějakých 10 postav, které se nějakým způsobem mihnou před kamerou (krom ještě komparzu), ale všechny jsou až na Listera, Rimmera a Hollyho odstraněny. Docela by mě zajímal výraz herců, když se dozvěděli, že po prvním dile skončí.

Ale zpět k pilotu. Oceníte ho vlastně až po několikátém zhlédnutí. Jsou zde totiž momenty, při kterých si ani neuvědomíte, že se děje něco vtipného, že se na něco naráží, nebo vám nedojde, že ta daná hláška vtipná je. V tom je ale síla seriálu – můžete ho sledovat za jakékoliv nálady, protože při každém dalším sledování si všimnete něčeho nového. Seriál je to ve své podstatě jednoduchý – tři (až čtyři, pokud počítáme Hollyho) různorodé, poměrně jednoduché postavy jsou vrženy do jedné klece (vesmírné lodi) a pak už je jen sledujeme, jak se kočkují. Ono to kočkování je na tom právě to vtipné – narozdíl od trendu komediálních seriálů, kde na vtip čekáte třeba dvě tři minuty, aby se scenáristé moc nevyčerpali, tady jeden stíhá druhý. Plyne to ovšem právě z jednoduchosti postav – fekálního a líného Listera, až dětinsky pedantského Rimmera, sarkastického Hollyho a bohémského Kocoura. Už z tohoto popisu je jasné, že ke konfliktu zde prostě dojít musí.

Na druhou stranu, ona jednoduchost postav je i věc, která seriálu tak trochu škodí. Zvlášť u Rimmera si budete dlouho zvykat na jeho vlezlost a puntičkářství. Ano, všichni máme ve svém okolí takového člověka, takže všichni víme, že vydržet s ním v jedné místnosti není žádný med. Dokážu si představit, že z celého obsazení Trpaslíka je Rimmer nejméně oblíbená postava (třeba jako byl Frank Burns v M.A.S.H.i). Pro seriál je to ale postava ze všech nejpotřebnější – při jeho absenci byste rovnou mohli vyškrtnout polovinu vtipů. Říká se, že svět potřebuje hrdiny – očividně taky potřebuje i idioty, co jsou ostatním pro smích A z Kocourova hlasu pak lehce bolí hlava – jak v anglické verzi, tak v dabingu.

Status: viděno několik náhodných epizod v TV
Hodnocení celého seriálu: -

Red Dwarf mě nikdy nějak nelákal, a to i přestože jsem se přesvědčil, že spojení seriálového sci-fi a komedie může fungovat, něco mě od Trpaslíka odrazovalo. Párkrát jsem viděl na dvojce několik náhodných dílů, občas mě dokázaly slušně pobavit, ale k nějakému dlouhodobějšímu sledování jsem se ne a ne dokopat. Jak to je po pilotu?

Při zhlédnutí mě celkem překvapilo, že spíš než o sci-fi komedii jde v pilotní epizodě o takový klasický sitcom zasazený do vesmíru, který využívá pár žánrových pomůcek, ale s trochou úprav by se stejně jako na vesmírné lodi mohl odehrávat někde na Zemi. Problém s tím nemám, jen mě to zaujalo a překvapilo, protože jsem čekal něco trochu jiného.

To neubírá ale na kvalitě humoru, který je v mnohých fakt vynikající, takže i přestože jsem při sledování usínal a můj mozek odmítal zapojit svoje závity, některé vtipy mě probudily a já se dost nasmál. Kdyby seriál stál pouze na takto zábavných scénách, v kombinaci s absurdním, avšak originálním příběhem, byla by to paráda.

Nemůžu se ale zbavit pocitu, že nahraného smíchu tam bylo až moc, což mě při sledování ke konci celkem otravovalo. Umělý smích je sice kapitola sama o sobě, mně moc nesedne ve většině případů, ale při nějakém rozumném množství uznávám, že je ku prospěchu. V pilotu Červeného Trpaslíka je ho až moc, i ve scénách se suchým humorem, nad nímž se maximálně pousmějete.

Vizuál hodnotit nebudu, věřím, že na rok 1988 je to slušné – dnes působí nepřekvapivě zastarale a béčkově, což se dalo očekávat (přesně tahle béčkovost spíše napomáhá celé zábavnosti a jisté ironii pilotu). Co mě ale poměrně zklamalo a dokázalo zničit pár slušných vtipů, tak jsou herci. Jistě, představitel Kocoura je skvělý, a i když se objevil jen na chvíli, šlo o jeden z highlightů celého pilotu. Stejně tak byl vynikající Holly a jeho „Všichni jsou mrtví, Dave.“ No, Chris Barrie jako Rimmer mě moc neoslovil a vyloženě mě pak zklamal Craig Charles v roli Davea Listera, který mi nesedl svým přehráváním.

Jedno se Trpaslíkovi upřít nedá – je extrémně nadčasový. Vezmeme-li v potaz to, že jde o seriál z roku 1988, položil základní kameny spoustě sitcomových stereotypů a dost očividně z něj spousta kousků čerpá dodnes (i mimo žánr). Označení kultovní si jistě zaslouží. Velmi mě ale pak těší, že je na tom i kvalitativně velmi slušně. Rozhodně velkou službu dělá pilotu výborný scénář, v němž jsou vtipy na úrovni, a ve valné většině případů fungují tak jak mají. Menší zklamání pak vidím v umělém smíchu a přehrávajícím, a přitom nevýrazným, Craigem Charlesem. Jinak jde o nadprůměr mezi sitcomy, který mě rozhodně nalákal k dalšímu sledování.