Novinka pod lupou: Tales

BET je prostě BET. A téměř všichni, kteří se už někdy zahlédli v zrcadle, asi tuší, že prostě nejsme cílové publikum.

Možná proto většinu BET Novinek pod lupou upřímně protrpíme a ptáme se, kdy to hodinu a dvacet minut dlouhé utrpení konečně skončí, protože všichni máme, hádám, nervy jen jedny, že. Nálepku „výjimky, která potvrzuje pravidlo“ si pro sebe už nejspíš navždy pro sebe získala hudební minisérie The New Edition Story, která mě překvapivě bavila. Avšak to už je dávná historie (únor!) a BET na nás stále čas od času útočí nějakou další novinkou. A zase hudební. Teda skoro.

A Tales má překvapivě dobrý náběh. Intenzivní proslov obhájce přinutí diváka přikovat oči k obrazovce, nechybí napětí, atmosféra funguje. Jak říkám, Tales začíná velmi solidně. Jenže si to taky velmi rychle pokazí.

Uběhne dost zajímavá čtvrthodina (dle tvůrců asi ne dost zajímavá) a hádejte, co se stane! Ano, do místnosti vejde žena, za doprovodu patřičné hudby a ve slow motion! Paráda, co? Abych tohle ocenila, musela bych nejspíš mít na krku několik řetězů a venku pořádně velké auto (o velikosti průměrného domu) s pořádně zatmavenými skly a poklice s vnějším otočným kotoučem. Prostě styl.

Tím ovšem směšnost nekončí. BET je (zřejmě) stanice pro celou rodinu, takže sprostá slova si nemůže dovolit. Jenže Tales chce mluvit sprostě. A hodně. Takže to dopadá tak, že snad polovina epizody je vypípaná. Teda ne vypípaná, spíš je jen ticho. Každopádně po sté nadávce to začne divákovi připadat fakt vtipné.

• napínavý příběh s nečekaným koncem
• nápad
• směšné přehánění
• snaha být drzý, která neprošla

Ne. Ne, ne, ne. Nenenenene. Tohle po mně nechtějte. Tales je ukázkový případ toho, jak se geniální nápad může naprosto po…kazit. Pokazit. Však si to poslechněte. Jde o seriál, kde jednotlivé epizody mají příběh postavený podle slov určité písně. To zní skvěle! To by ale museli vybrat písničku F*ck tha Police, která je pouze nějakou nesmyslnou slátaninou sprostých slov, s nimiž hiphopový autor uráží policii. Ve výsledku je to příběh o tom, jak policisté černoši zabijí nevinného bělocha, ale projde jim to, protože mají autoritu.

Že vám to něco připomíná? No jasně, vždyť je to úplně to stejné jako Shots Fired, který jsme pro vás recenzovali na jaře. Jen s tím rozdílem, že tady se příběh vleče 1,5 hodiny a vy nevíte, jestli si zoufalstvím rvát vlasy, nebo se snažit usnout, nebo to úplně vypnout a prostě to vzdát. No, nakonec jsem to nějak dokoukala, ale z 1,5 hodiny se staly asi 4 hodiny, protože jsem si musela dávat pauzy.

Opravdu, ať se dívám, z jakého úhlu chci, nevidím tady žádný důvod, proč byste si měli pilot pustit. Herci jsou nevýrazní, což je možná plus, jinak by vás až příliš vytáčelo, jak jsou nesympatičtí a prkenní, budete se přímo snažit na ně co nejrychleji zapomenout.

Když na konci došlo ke zvratu, musela jsem se už smát nahlas. Pozor, spoilery, pokud by si náhodou někdo z vás chtěl pilot přes to všechno pustit, tak dál nečtěte. Každopádně bílý hrdina, co má poměr s černou manželkou bohatého politika, u kterého zároveň pracuje, je načapán, jak ji drží za zadek. Politik ho prostě zabije, pohoda, před zraky právníka, opět pohoda. Samozřejmě právník, ač běloch měl být jeho svědek proti policistům, tak zůstane věrný své rase a přistoupí na příběh, že politik jednal v sebeobraně, protože ho chtěl běloch zabít. Manželka samozřejmě nepřipustí, že ona mladíka svedla, naopak si do něj ještě kopne, že ji donutil. A to je prosím konec. Právník nemá svého svědka, policisté jsou zproštěni obvinění a dál můžou terorizovat místní bílou menšinu.

Chápu, že to asi mělo ukázat problém z druhé strany, protože utlačování černochů je i nadále velkým problémem v USA. Takové to, co kdyby se role obrátily? Ale na mě to mělo úplně opačný účinek. Přišlo mi to jako trapná fraška s debilním závěrem, která nestojí za můj ani za váš čas.

• nápad příběhu podle textu písniček
• výběr nejhorší možné písničky
• herci
• závěr
• nekonečná délka
• zabijácky pomalé tempo