Orphan Black: Vzpomínky a dojemná loučení

Upozornění: Následující text obsahuje spoilery k finále páté série. Pokud jste ho ještě neviděli a nechcete si kazit překvapení, přečtěte si článek později.

Když bylo minulý rok oznámeno, že kanadské drama Orphan Black se s diváky rozloučí svou pátou sérií, byla tato zpráva přijímána se smíšenými pocity. Téměř všichni věděli, že jim bude seriál neskutečně chybět, ale na druhou stranu museli dát zapravdu rčení, že v nejlepším se má přestat. Tvůrci nechtěli příběhy uměle natahovat a negativně poznamenat kvalitu seriálu, proto příběhy sester odvyprávěli podle plánu.

V následujících rozhovorech Graeme Manson a John Fawcett pohovořili s hlavní hvězdou Orphan Black, Tatianou Maslany, o finále celého seriálu i o plánech do budoucna.

Hned na začátek se zeptám, bylo tohle finále, které jste si vždy představovali?
Fawcett: Ve spoustě ohledech ano. V centru dění měla být vždy Sarah s Helenou a uzavření zápletky P.T. Westmorlanda. Během deváté epizody jsme se ale rozhodli plány pozměnit. Když Coadyová Helenu unesla, měla ji původně odvést na ostrov, kam by se ji Sarah vydala zachránit. Jenže jsme si uvědomili, že nám takhle budou chybět ostatní herci. Nebyl by tam Scottie s Cosimou a Art, takže nám nepřišlo správné izolovat Helenu a Sarah na ostrově. Kromě toho ale zůstalo finále tak, jak jsme si ho před třemi lety naplánovali.

Líbilo se vám, že byl seriál zakončen happyendem? To už v současnosti nebývá tak úplně zvykem.
Maslany: Ano, rozhodně. Nejvíc se mi líbilo, když jsme se posunuli v čase po porážce Neoluce a Helenině porodu a viděli jsme, co pro každého získaná svoboda znamená. Sarah není schopná jít kupředu a přijmout to, za co tolik bojovala. To je tak neskutečně lidské, že člověk o něčem sní a až to dostane, tak neví, co si má počít. Líbilo se mi, že nás tento konflikt přivedl ke zdárnému konci.

Povězte mi o natáčení porodu. Působilo to velmi složitě z emociálního i technického hlediska.
Fawcett: Ano, to bylo. Jedna z věcí, na které jsem v rámci tohoto seriálu pyšný, jsou technické úspěchy, kterých jsme dosáhli. Neustále jsme se snažili zlepšovat a dodávat lidem scény s klony, které diváci ještě neviděli. Tohle byla jedna z nich. Bylo to extrémně náročné z technického hlediska. A o to těžší to bylo i z hereckého hlediska, takže nebylo možné scénu natočit hned na první klapku nebo na druhou nebo na třetí. Takže pro Tatianu bylo velmi těžké být neustále v tomto emocionálním rozpoložení, než se scéna povedla. Bylo pro mě důležité, abych natočil záběr na Helenu a Sarah společně s dvěma novorozenci. Jakmile totiž do tak technické scény přidáte malá miminka, stane se o to náročnější. Na tuhle část epizody jsem pyšný.

Měli jste někdy v plánu zabít některou ze čtyř hlavních klonů?
Manson: Věděli jsme, že hlavní čtverka to přežije. S Rachel už to ale tak jasné nebylo. Hodně a dlouze jsme to probírali. John trval na tom, že Rachel musí přežít a odčinit, co napáchala. Hodně jsme na její zápletce pracovali a musím říct, že jsme se rozhodli správně, když jsme ji nezabili.

Byl by to až moc přeslazený konec, kdyby přišla za ostatními a usmířila se s nimi?
Manson: Jo. Řešili jsme to a nikdo z nás si nemyslel, že by si tam Rachel mohla nakráčet. Sarah by to nedopustila, není tak dobrotivá. To by nesedělo k tomu, jaká je, bylo by to až moc dokonalé.

Jaký byl poslední den na place?
Fawcett: Naposledy jsme točili Helenin porod, trvalo to dva dny. Sarah jsme měli hotovou den předtím a naposled jsme si nechali Helenu a Arta, takže Helena měla z klonů poslední scénu. Byly asi čtyři hodiny ráno, když jsme skončili a už po půlnoci na plac přicházeli noví a noví lidé, kteří u toho chtěli být, i když už měli dotočeno třeba před týdnem.
Manson: Když zazněla poslední klapka, nastalo ticho a nikdo nevěděl, co říct. Chvíli jsme tam mlčky stáli a poté začali postupně všichni sdělovat, co pro ně seriál znamená, a Maria Doyle Kennedy nám předzpívala nádhernou písničku.

Těžká otázka. Který klon vám bude chybět nejvíc?
Maslany: Nejvíc mi bude chybět asi Helena, ale i Alison. Moje tělo mělo hodně silnou reakci, když jsem se s Alison loučila. Točila se scéna v deváté epizodě, kdy skypuje s Cosimou a baví se o Siobhanině pohřbu a o smrti. Tuhle scénu jsem jako Alison točila naposledy. Už tak jsem byla v té scéně hodně rozrušená, navíc to bylo sbohem pro Alison, a najednou mi začala z nosu téct krev. Byla to hotová pohroma. Takže jsem byla celá od krve a to byl můj poslední moment jako Alison.
Fawcett: Jo, Tatianě začala téct krev z nosu, do toho brečela, všude byl sopel a krev. Musel jsem dát pauzu a Tatiana chtěla jet pochopitelně dál: Proč končíme? Tohle je super! Chtěla jsem to v té scéně využít. Tak jsem jí řekl, že je celá od krve a že to za to nestojí.

Ve finále jsme se dozvěděli, že celkem existuje 274 klonů. Chtěli byste v budoucnu nějakým způsobem jejich zápletky rozvést?
Fawcett: Kdybychom měli další sérii, soustředil bych se na zápletku Cosimy a Delphine. Vydal bych se s nimi po stopě zbytku žen. Chtěl bych tyto ženy poznat a vyslechnout si jejich příběhy. Na konci dílu máte pocit, že Cosima a Delphine jsou na cestě kolem světa a mají v rukou seznam jmen a tento seznam dává život.
Manson: Musíme nechat všechny postavy na chvilku odpočinout. Ale je jasné, že se dá odvyprávět ještě spousta příběhů, i kdyby to mělo být třeba jen v komiksech. Věřím, že jednoho dne se k těmto postavám vrátíme. Pořád bychom chtěli natočit film. Klidně bych se k tomuto světu vrátil, kdyby měla Tatiana zájem.

---

Viděli jste finále Orphan Black? Jste spokojení s tím, jak byly zápletky uzavřeny? Který klon vám bude chybět nejvíce?