Novinka pod lupou: Ducktales

Přiznám se, že ani jako malá jsem Kačery nesledovala. Maximálně jsem při přepínání na německé hudební kanály o víkendu ráno zahlédla pár minut, ale nikdy mě to neoslovilo, proto tento pilot pro mě nemá žádný nostalgický nádech. Upřímně musím říct, že mi ani ta animace nepřijde tak strašná, jak všichni tvrdí, vypadá hodně podobně, jak si pamatuju původní seriál, takže ani zde jsem neměla problém.

Tady je ale trošku jiná věc, tento seriál prostě už není pro naší generaci. Dostal sice nový kabátek, ale jeho zaměření se nezměnilo. Není dospělejší, není odvážnější, prostě jde o nové zpracování, které ale stále cílí na naše malé ratolesti. Proto pokud bych měla někomu z vás (předpokládám, že nám tady názory moc pětiletých dětí nečte) tuto novinku doporučit, tak maximálně kvůli zmíněné nostalgii. Protože jinak je to opravdu až příliš jednoduché a dětské, a to i v případě, že jste pořád ve skrytu duše zastydlí a nevyspělí puberťáci. A pro ty citlivější, to není výtka, jen popis faktu, kdyby někoho zajímalo, jestli jsou Kačeři z roku 2017 dospělejší.

Jak už jsem říkala, já z nostalgie pilot nesledovala, proto to pro mě bylo spíše nezáživné. Příběh samozřejmě musí být natolik jednoduchý, aby si ho děti užili. Postavy jsou rozděleny na hodné a zlé, vše je černobílé, ale tak to samozřejmě u pohádek bývá. Nemá tedy moc smysl seriál hodnotit příběhově, protože na míle daleko vidíte, jak to celé dopadne. Co tedy zbývá? Animace, hudba, dabing. Animaci už jsem nakousla, přišla mi v pohodě, příjemná na pohled, i když Tangled bylo lepší (a jak jste to sepsuli). Za mě ale výhrady nejsou, přišlo mi to oku lahodící. Hudba, tedy hlavně znělka, je stará známá, možná nově nazpívaná, ale cítila jsem z ní ten nádech konce minulého tisíciletí. Neurazí, to rozhodně ne, kdybych ji slyšela několikrát, asi mi zůstane nakažlivě v hlavě. A pak je tu dabing. Ten se podle mého názoru příliš nepovedl. Resp. jsem moc nepochopila, proč někteří zní normálně, ale jiní (třeba strýček Donald) mají naprosto odlišný a opravdu nepříjemný, nejde mu ani rozumět. Nevím, jestli to tak bylo i v původním seriálu (přece jen většina z nás ho zná v českém dabingu), ale to mi tedy hodně vadilo.

• animace
• znělka
• pro děti výborná volba
• pro nás maximálně na sledování z nostalgie
• divný dabing

Možná je to tím, že jsem jako Dory, ale nepamatuju se, že bych jako malá Kačeří příběhy sledovala. Třeba nám to pouštěli ve školce, ale nejspíš jsem si k téhle pohádce, vzhledem k tomu, že si na ni teď nevzpomínám, asi nevybudovala žádný „vztah“, žádné „pouto“.

Tudíž pro mě byly DuckTales vskutku novinkou, na kterou jsem se v rubrice NPL těšila hlavně proto, že… no… Davida Tennanta není nikdy dost. Snad existují i divnější důvody proč se docela těšit na NPL, doufám.

Každopádně je to opravdu milá pohádka. Těch 45 minut uteklo jako voda, animace je překvapivě hezká (vím, že dost lidí nám už u článků říkalo, že to vypadá otřesně, ale mně to přišlo opravdu fajn), příběh je správně dobrodružný, postavy velmi sympatické a k obsazení jsem už, myslím, řekla své. Zkrátka jsem se těch pětačtyřicet minut opravdu dobře bavila.

Avšak i přesto mi něco chybělo. Snad proto, že si Kačeří příběhy nepamatuju z děství, tudíž mi scházela ta nostalgie, která bude nejspíš u těch, kdo Kačery jako malí milovali, velkou roli. Být kdysi pravidelnou a věrnou divačkou, nejspíš bych skákala deset metrů vysoko, ale takhle prostě epizoda skončila a se mnou to neudělalo vůbec nic, snad ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych se vážně chtěla dívat dál.

• obsazení
• animace
• milý příběh
• až moc snadno se opouští

Na My z Kačerova mám spoustu vzpomínek, ten seriál jsem sledoval, a hlavně jsem se vždycky nějak dostal ke komiksům s Ducktales, takže s příběhem jsem dost slušně obeznámen. Přesto jsem byl trochu rozhozen, když na začátku nepřišla klasická ikonická znělka – naštěstí jsem se jí dočkal, sice až uprostřed epizody (což mi přijde trošku matoucí, ale chápu to), ale přece jen! No, jsem rád, že navíc můžu s klidem prohlásit, že znělka nebyla tou jedinou povedenou věcí, která se v pilotní epizodě objevila.

Pilot působí jako vlastně takový origin universa, které si jde částečně svou vlastní cestou (např. nová postava Kačky), zároveň ale dost jasně udržuje respekt k originálu a ani v nejmenším mu nedělá ostudu. Líbí se mi, jak to uvádí do děje i diváka neznalého Kačerů – Kulík, Bulík a Dulík na začátku ještě nevědí, že Skrblík je jejich prastrýc, s citem mění charaktery některých postav, přičemž některé původní zatím v pilotu vynechává. Mapa Kačerova je trochu překopaná, ale pouze jemně a nikterak zásadně, pouze spíš pro efekt pro nejmladší generaci (trezor na ostrově asi působí lákavěji, než někde na kopci v centru města). Úcta k originálu je přesto zcela patrná, objeví se tu spousta „eastereggů“ z původního animáku (garáž).

Velmi pozitivně překvapen jsem byl především příběhem – dočkáme se tu sice tradičního dobrodružství se strýčkem Skrblíkem, které jde ve stopách klasických dobrodružných výprav Indiana Jonese (které působí příjemně nostalgicky a s přehledem zabaví), mnohem víc mě ale zaujala poměrně dramatická linka o rodině, která má smysl morálního poučení. Jak většinou totiž podobné moralizování „rodina je základ státu“ působí otravně a nuceně, zde je to děláno velmi pečlivě, citlivě a současně. Zároveň mě ale nadchl závěrečný „cliffhanger,“ který ukazuje, že i linie na pozadí se bude motat kolem rodiny – ale tentokrát kolem rodiny Kačerů, kterou jsme v původním seriálu nikdy neprozkoumali za hranice strýčka Donalda. Tahle linka vypadá velmi, velmi slibně.

Potěšila mě i klasická 2D animace, která je přehledná a nedělá původním My z Kačerova ostudu přehnanou modernizací, nýbrž si zachovává úctu k originálu – přitom ale nepůsobí staře, pouze lehce „upgraduje“ původní animaci. Mnoho podobně klasicky animovaných seriálů se v poslední době už nevidí, což je trochu na škodu.

• skvělá 2D animace vracející se ke kořenům
• podařené vtípky
• citlivě podané morální poučení
• respekt k originálu
• stopáž