Novinka pod lupou: Sousedé

Chápu, že tento seriál vznikl jen proto, aby ho mohli správní fanoušci seriálů z plných plic zhejtit. Předpokládám, že i názory mých kolegů se ponesou v tomto směru (teď výzva pro vás: dokážete u Sousedů překonat 100komentářový rekord vytvořený u Modrého kódu? :-D ). No a já? Já vám nevím, ale přišlo mi to jako skvělá komedie!

V podstatě jsem se smála úplně všemu, co se před kamerou odehrávalo. Otázkou je, jestli tvůrci zamýšleli, aby šlo o komedii, nebo to brali jako skutečnou vážnou dramatickou mýdlovou operu. Vsadila bych boty, že druhá možnost je správně. Což asi mou reakci vyvolat nemělo, ale co už, důležité je, že to vážně byla zábava sledovat. Opravdu se musíte smát, jak špatní herci zde jsou. Barrandov vtipně seriál propagoval ve stylu „jsou zde neznámé tváře, ale budete se s nimi cítit jako s rodinou“ nebo tak nějak, prostě se snažil z nevýhody vytvořit klad – opět hahaha. Každopádně tihle lidi ani netuší, co herectví je, natož aby ho měli praktikovat. Naprosto mě rozsekalo, když ta mladá zdravotní sestřička řekla pohřebním tónem, že tohle je asi její nejšťastnější den v životě. Ale takových perel zde je víc, vlastně je jimi nabito celých těch 43 minut. Pravdou ale je, že se nemůžete divit tomu, jak špatně to zahrané je, protože to předem očekáváte. Proto vám nezbývá, než se smát.

Naprosto k popukání je zařazení místní „celebrity“. Asi se na mě opravdu podepisuje moje naprostá ignorace českého šoubyznysu, ale já vážně netuším, kdo je nějaký Musil. Drunk_Queen se mě snažila ještě zachránit a nabízela mi další udičky v tom smyslu, že se třeba časem objeví i Brožová nebo Cibulka aneb hvězdné stálice Barrandova, ale bohužel se u mě setkala s podobnými ohlasy jako u Musila. Každopádně mě odrovnala jedna z obyvatelek, která neskrytě dělala televizi reklamu jakožto „scenáristka, která pro Barrandov připravuje hororový seriál“ :-D Mimochodem, sám Musil je programový ředitel televize (nebo něco podobného), ale ostatně kdo by se divil, když internetem koluje, že její samotný ředitel bude na Barrandovu moderovat asi padesát milionů pořadů týdně.

Herecké výkony už jsem uvedla, postavy jsou ale taky kategorie sama o sobě. Pravděpodobně nenajdete více typizovaný seriál, snad i ta Růžovka už dokáže překvapit víc. Naprosto šokující ale je, jak do krajnosti jsou tyto postavy vykresleny. Všichni známe ten typ sousedky-drbny, která potřebuje o každém vše vědět a s ostatními to za zády probírat. Ale že by tahle bábina měla doma u postele speciální nástěnku, kam si píše všechny své poznatky a dělá si případovou mapu jako agenti CIA, to už je skutečně jiná liga.

• některé scény a konverzace mi připomněly vlastní život
• herectví
• do krajnosti vyvedené postavy
• „VIP“ osobnosti
• neskrytá reklama
• předvídatelnost

Barrandov. Oprávněnost jeho existence je vysoce diskutabilní, nevysílat britskou Drtivou porážku (protože Richard Hammond, ehm) a kdysi Kolotoč v kuchyni (protože ta verze s Radkem Kuchařem byla skvělé guilty pleasure; asi každý si tam prostě najdeme něco), myslím, že bych Barrandov neuznávala ještě důrazněji, než vědci neuznávají Pluto jako planetu.

Zkrátka, o Barrandovu mám nevalné mínění, avšak netušila jsem, že to mezi námi může být ještě horší. Ale když jsem jednoho večera při náhodném přepínání narazila na upoutávku na Sousedy, uvědomila jsem si, jak ukrutně jsem se mýlila. Hudební doprovod, který připomíná Pojišťovnu štěstí, vizuál, který je vskutku děsivý. Na vyjádření kvality seriálu se poslední dobou uchytil všeříkající výraz, tohle je prostě ta pravá televizní rakovina. Na Despacito to asi nemá, ale je to velmi blízko.

Když se to ale roztáhne na 43 minut, to je pak teprv něco. Ve chvíli, kdy jsem mladšímu bratrovi po dvou minutách sdělila, že herci hrají tak přesvědčivě, že to vypadá, že je někdo unesl z ulice, netušila jsem, že po sledování zjistím, že jsem vlastně měla pravdu. Teda… tihle „herci“ nebyli uneseni nějakým zákeřným zaměstnancem Barrandova, ale unesli se tam sami, přesto nezbývá než doufat, že to bylo proti jejich vůli a že to není jen absencí soudnosti.

Snad chápete mé poselství – tohle je ve všech aspektech naprostá marnost. Marnost umocněná marností. Marnost na marnost. Z hlediska postav (CIA babča, děda milující Hyundai a mnoho dalších), hlediska scénáře, hlediska snad naprosto, naprosto všeho. Je ale trochu škoda, že to není ani tak trapné tím vtipným způsobem, ono je to totiž spíš než všechno ostatní hrozně smutné. Už se tomu nedá ani smát a člověk začíná litovat, že žije na stejné planetě. A pak se tomu stejně směje, ale to už je prostě reflex.

• v seriálu si zřejmě zahrála scenáristka seriálu („Teď dělám hororový seriál pro Barrandov!“)
• seriál soucítí s divákem („Co jsem komu provedla?“)
• hvězdy Barrandova, co hrají samy sebe (Snad přijde Aleš Cibulka!)
• CIA bábi a další postavy
• milostný trojúhelník dědula, pán se stěhováky a Hyundai
• nehrozí dlouhé čekání na další epizodu
• sebeúcta
• WTF, Barrandove, WTF

Začínám mít pocit, že to Barrandov dělá schválně. Schválně ze sebe dělá stoku mezi českými televizními stanicemi, protože… Protože to přiláká lidi. Přiznám se, že i já občas čumím na Aféry s Míšou Jagelkou, Nebezpečné vztahy s Honzou Musílkem, nebo na Soudkyni Barbarku. Čistě pro zpestření dne, který zrovna stál za nic, ale účel to splňuje. A jak do toho zapadají Sousedé? No naprosto perfektně!

Hned v úvodu jsem dostal takový záchvat smíchu, že jsem si musel prodloužit život minimálně o pár let. Jakýsi prolog provázený Honzou Musilem, v němž vypráví o své babičce, uspěchané době, a o tom, že tam mají neherce schválně kvůli autenticitě (vůbec ne protože i ti z Ordinace mají dostatek soudnosti, aby do Sousedů nevlezli) byl skutečně zážitek – takže pokud chcete uniknout uspěchané době a cítit se jako babča Honzy Musila, pusťte si Sousedy. Neví sice, jestli vás to uklidní, ale zcela jistě jde o obohacující zážitek.

Z těch Afér, Barbar a Nebezpečných vztahů už znám nazpaměť téměř celou znělku tohoto televizního vizionářského počinu – Barrandov podchytil kampaň způsobem, že nám skoro v každé reklamní pauze nabídl celou úžasnou píseň, téměř tříminutovou, nazpívanou kdoví kým – „Všichni jsme sousedé a zmítáni tím, co nám život nedopřál.“ Ano, podobných perel je v něm dostatek, bohužel, můj mozek otupěl po prvních pěti slokách, takže si z toho fakt moc nepamatuju. Jen tu vtíravou šílenou melodii, takovou, kterou si prostě budete zpívat, i když nechcete.

Ach jo, mám fakt problém k Sousedům napsat něco, aniž by to vyznívalo ironicky. Ale fajn, pokusím se. Směsice herců neherců, pro něž je i Zlatá malina málo, podává neuvěřitelně trapné a suché hlášky, vedena je amatérskou režií a řízena tak hrozivým scénářem, že i Ordinace jej má v porovnání s ním až Oscarový. Z dialogů mi téměř doslova zvracely uši, ze zápletky jsem málem bušil hlavou do stolu. No a takový fun fact: Všimněte si, že všechny ty byty jsou v jednom bytě – vždycky když se dostaneme do bytu jiné rodinky, je jen přestavěný nábytek a na stěně jiná tapeta, uspořádání místností je ale vždycky stejné. I produkce Modrého kódu, který se musel natáčet snad v nějaké fabrice, se dvěma odděleními, jedním bytem a třemi exteriéry musela být nákladnější.

• je to ohromně vtipné, čím víc vás to bude sledovat, tím budou Sousedé zábavnější
• herecké (ne)výkony
• odporný scénář
• amatérská režie
• laciné směšné kulisy