Novinka pod lupou: Mindhunter (Netflix)

David Fincher a Netflix. Když jsem naposledy slyšel tohle spojení, tak z toho vznikl House of Cards. Takže nepotřebuju víc, aby Mindhunter měl mojí plnou pozornost. Navíc na Netflixu tyhle temnější věci umí skvěle podat.

Skvělé je, že to od počátku má zajímavý námět a vážně se nemůžu dočkat, až se do něj hlouběji ponoří. Obsazení hlavního hrdiny je povedené a člověka ani na chvilku nenapadne hledat v něm někoho, kdo hrál v Glee. Příjemným bonusem je Anna Torv, na kterou se těším už od konce Fringe a která se později objeví.

Tentokrát mě však hned na začátku upoutaly dvě věci, které zmíním jako mínus. První jsou obří nápisy míst, kde se děj odehrává. To mě neskutečně vytáčí vždy, když to ve filmu nebo seriálu je (naposledy Preacher) a prostě nechápu, proč to musí narvat přes celou obrazovku. A pak ještě znělka, kde mi úplně nesedí ty záběry na „místa činu“.

• námět a provedení
• obsazení
• hudba
• obří nápisy míst
• znělka

Jaké bylo moje překvapení, když jsem v mladém a sympatickém agentovi poznala Jesseho z Glee (pardon, Looking mi stále čeká ve watchlistu). I když jsem tedy do Mindhuntera šla bez jakýchkoliv znalostí a očekávání, hned první minuty seriálu mě velmi pozitivně navnadily na další sledování. Až s postupem času jsem poznala, že se to vlastně odehrává v minulosti, že jde o retro. Ale to vůbec nevadí, i tak jde o hodně povedený seriálový kousek.

I když pokud čekáte nějak mnoho akce, budete odcházet zklamaní. Minimálně v pilotu se totiž jen mluví a mluví a nic se vlastně nestane. Hlavní hrdina je sympaťák a snaží se posunout zakrnělé FBI směrem k moderním přístupům, ale moc se mu to nedaří. Místo, aby šel do akce, proto raději zamíří do školy. Jeho dialogy s ostatními postavami jsou zajímavé, ale postupně času začnou být únavné a dokola se opakující. Ne že by pilot začal nudit, spíš negradoval, což by do budoucnosti (do dalších dílů) mohl být problém.

Herecky je seriál zvládnutý na jedničku. Groff je talentovaný člověk, každá role mu sedne dokonale a Mindhunter není výjimkou. Ostatní mi příliš v hlavě neutkvěli, nicméně není tam nikdo, kdo by byl vyloženě nesympatický. Líbí se mi, že tady není mnoho hlavních postav, ve kterých by se člověk jen těžko vyznal. Když máte charismatického hlavního hrdinu, nepotřebujete kolem něj dalších x lidí, aby zaplnili díru. Mindhunter to dokazuje.

• Jonathan Groff
• netypický příběh
• akci nečekejte
• příběh negraduje

Mindhunter je na první pohled možná docela nenápadná novinka. Minimálně já před zhlédnutím pilotní epizody o seriálu vůbec neslyšela. Každopádně Netflix svou tvorbou málokdy šlápne vedle, takže vlastně není až tak moc nutné vědět o nějakém projektu předem, když za zkoušku stojí možná všechno.

A Mindhunter se mezi ty novinky, které byste neměli vynechat, rozhodně řadí. Psychologie sice nezní jako kdovíjaká „akce“, ale že by kvůli tomu seriál během té hodiny nudil? Ani náhodou. Pohled do hlav všech těch vrahů a snaha o změnu zkostnatělého systému je pojata zajímavě, herecké obsazení odvádí velmi solidní práci a atmosféra působí.

Ovšem zamyšlení nad tím, zda mám se seriálem nějaký problém, je až bolestně snadné. Víte, tak nějak mi přijde, že po těch pár větách už nemám o seriálu moc co říct. Všechno je na něm solidní a velmi dobře odvedené, ale že bych si seriál nějak oblíbila, že bych byla natěšená na další epizodu? To vám nějak nevím.

Jako třeba dveře. Můžou být naprosto dokonalé, krásné, fungovat bez chybičky, ale že by se z nich stal něčí oblíbený předmět? Proč? K srdci prostě nepřiroste. Nebo nepřirostou, pokud mluvíme o těch dveřích.

• precizní provedení
• psychologie
• postavy
• ne tak úplně seriálové pojetí

Takhle rozporuplnou úvodní epizodu jsem, kam až moje špatná krátkodobá paměť sahá, už proklatě dlouho neviděl. Ani dobrou dobu po skončení epizody si nejsem jistý, co si o ní mám myslet a jaké hodnocení by pro ni bylo adekvátní – pilot v sobě totiž prolíná spoustu prvků typických pro Fincherovu tvorbu – jenž v drtivé většině případů jde ale spíš o perfektně nasnímané dialogové scény, místo akčnějších, dějově přívětivějších scén. S tím bych normálně problém neměl, jen jsem měl během epizody pocit, že se děj kvůli přebytku dialogových scén nikam neposouvá. Nebudu předbíhat, ale dopředu můžu říct, že Mindhunter rozhodně nesedne každému, to je stoprocentně jasné.

Nejde totiž o kriminálku v pravém slova smyslu. Začátek samotný tomu sice v značné míře napovídá (mimochodem jeden z highlightů epizody, úvod byl napínavý, perfektně dokázal seznámit s hlavní postavou a také byl nečekaně explicitní), avšak poté pilot sklouzne spíš k dialogovému psychologickému dramatu s trestuhodně pomalým tempem. Ano, to tempo je velmi, velmi pomalé a většinu epizody zoufale drhne.

Ta stojí totiž na vyšperkovaných rozhovorech mezi jednotlivými postavami – jenž někde od poloviny epizody mě už neustálé dialogy opakující to samé téma trochu přestávaly bavit a čím déle pilot trval, tím ukecanější byl. Což o to, neříkám, že udělat dobrý dialogový seriál/film se nedá, vždyť taková filmová trilogie Před úsvitem je vyloženě tvořena dialogy, avšak zatímco tam se pomocí nekončícího rozhovoru dvou postav děj neustále posouvá, zde na dialozích děj stojí, což je, hádám, špatně.

Pilot má přesto velmi slušnou atmosféru, díky níž jasně vnímáte, jak se asi naivní hlavní hrdina cítí, když se postupně střetává s realitou. Především ta beznaděj ve skvělé závěrečné čtvrtině epizody (vrchol pilotu, jenž silně navýšil moje hodnocení) obrazovkou doslova prostupuje. Stejně tak i herci jsou výborní, nejvíc mě tu asi zaujala Anna Torf.

• herecké obsazení
• pečlivě budovaná atmosféra
• úvodní scéna a závěrečná třetina pilotu
• zdatná Fincherova režie
• zvláštní podmanivost
• postupně čím dál tím rozvleklejší tempo, kvůli němuž děj stojí na místě