Novinka pod lupou: She's Gotta Have It (Netflix)

Spike Lee je známé jméno, jeho film, který se stal předlohou dnešního seriálu, ale je z roku 1986, takže myslím, že ho mnoho z vás asi nezná. Já taky ne, nemůžu proto říct, jak moc se seriál povedl nebo nepovedl v porovnání s předlohou. Musím proto spoléhat jen na to, co jsem viděla nyní v pilotu, a hodnotit podle toho.

Upřímně nechápu, proč všechny černošské seriály vypadají jako přes kopírák. OK, ono by se to možná dalo říct i o těch bělošských, to je samá kriminálka a rodinná komedie, je to vlastně pravda. Možná proto, že těch černošských není tolik, tak to víc vyniká. She's Gotta Have It je naprosto stejné jako Dear White People. Dokonce i hlavní hrdinka vypadá úplně stejně, nosí i stejnou čepici.

Stejně tak sladký je její hlásek, kterým přednáší voiceover. Ten byl na celém pilotu nejlepší. Protože když už jsem začala vnímat samotný obsah toho, co ta ženská říká, chtěla jsem to vypnout. Je to prostě jen další smršť feministických hlášek o tom, jak jsou flirtující chlapi zlí, že si jí vůbec neváží a dovolí si ji oslovit jinak než jejím jménem. Nechci nikoho urazit, ale přijde mi to už vážně přecitlivělé. Hlavně že pak ty chlapy využívá k tomu, aby si zlepšila vlastní sebevědomí a nenudila se každý večer sama doma.

Alespoň je tu ten pokrok, že hrdinka neuráží celou jednu rasu. No, pokrok. Je horší urážet a zesměšňovat rasu, nebo pohlaví? Protože muži jsou v seriálu vykresleni jako chátra, která se buď neumí vůbec chovat, nebo případně nedělají nic jiného, než že musí flirtovat a svádět hlavní hrdinku, která jim tedy občas dovolí si sáhnout, aby se neřeklo a aby byla teda někdy i hodná a vstřícná, no.

• voiceover
• hlavní hrdinka
• vykreslení mužské populace

Wow. Tohle byla jedna z nejdojemnějších novinek v této rubrice. Ne, rozhodně ta nejdojemnější. Nejspíš za celou dobu, co v této rubrice působím. Protože se mi celou, celičkou dobu, co jsem She's Gotta Have It sledovala, chtělo brečet.

Víte, když jsem si tento pilot pouštěla, opravdu (ale opravdu) jsem nečekala, že se stanu obětí mladšího sourozence největšího klenotu (nejen seriálového) celého lidstva, celé planety, celého vesmíru a tak – Dear White People. Vzpomínáte? Ne? Nemám vám to za zlé, tohle trauma bylo moc. Budíte se dennodenně s nočními můrami? Chápu vás. Tak jako tak, tohle si nepouštějte.

Tedy, ne že by příběh nebyl neskutečně hluboký. Umělkyně, která si stěžuje, že ji často oslovují muži s nevhodnými nabídkami, a která si zkracuje dlouhé dny a ukájí své touhy se třemi „boyfriendy“. Prosím vás, ne najednou, na den (nebo na část dne) má jen jednoho. Pfff, nechápu, co jste si mysleli. Ale jo, psali o tom už v našem bulváru, přidá k tomu ještě nějakou svou kamarádku.

Jistě, každého věc, ale to by to nesmělo být jediným tématem seriálu. Ten by se dal shrnout nějak takto: „Všichni jste hrozní rasisti, že říkáte, že jsem děvka/magor, eh… s kým že si to rozdám dneska?“ Tomu říkám hluboký příběh. A těch souvislostí!

Víte, vážně mám asi o kolečko méně (mám vůbec nějaké kolečko?), ale když se hlavní hrdinka na konci rozmluvila o tématu „Black Lives Matter“, úplně jsem nepochytila, s čím přesně z té půlhodiny, co už uplynula, to souviselo. A ani poselství seriálu mi není úplně jasné.

• hlavní hrdinka má občas světlé momenty
• ale většinu času je neskutečně otravná
• 50 Shades Of „Ty jsi beztak rasista!“
• ještě nikdo Netflixu nezakázal točit takovéhle komedie
• prostě všechno, přiznejme si to