Starosti a radosti překladu South Parku
Cartman, Stan, Kyle a Kenny pobuřují nejen sprostými slovy, ale i přesně mířenými vtipy a metaforami aktuálních společenských kauz a problémů. Na Prima Comedy Central právě finišuje 21. série animovaného seriálu South Park, kde si opět tito malí sprosťáci do pusy nevidí. Pro překladatele může být tato komedie opravdovým oříškem a mnohdy je obsah dialogů může uvést do rozpaků. Jak se se South Parkem popasoval jeho překladatel do češtiny Zdeněk Hoffman?
Ve své kariéře se mimo seriálů věnujete seriálů široké
škále oborů. Překládáte nejenom seriály, ale také filmy, knihy, odborné
právní spisy či píšete scénáře ke komiksovým knihám. Co z toho vás
nejvíce naplňuje?
Pochopitelně tvůrčí práce, takže ty komiksy. Ale s velkou chutí jsem
překládal např. klasiky jako Psycho a Ptáci, Psa Baskervillského, milé
věci jako Jak ochočit draky, Dvě socky, „srdcovky“ Millénium, Příběhy
z krypty nebo třeba Komando plné Arnoldových hlášek. A z knih
pochopitelně sérii o Dexterovi a Eddingsovy ságy Belgariad a Malloreon, za
jejichž vydání v češtině tak trochu mohu.
Co se televize týká, překládáte vše od romantických filmů
Rosamunde Pilcher po takové snímky jako Turbotarantule 2: Druhá láva. Na
který překlad vzpomínáte v tom nejlepším?
Na Ryba jménem Vanda, ten film je báječně přeložený a jsem jako autor
uvedený já, i když jsem ho vůbec nedělal (se smíchem). Ale vážně, to
je těžké, skoro do každého překladu musí dát člověk kus duše, hodně
jsem si užil čínský film Erzu: Pěšec z rodu Li, kreslenou sérii Star
Treku a pak takové ty prestižní „pecky“ jako Fincherovu Zmizelou,
Marťana nebo poslední díly Castla na zabití.
Liší se něčím South Park od ostatních seriálů, jež jste
překládal?
V začátku se lišil, protože šlo o nový formát. Dřív si něco
podobného nikdo netroufl. Šlo vlastně o kreslenou a do dětského světa
přenesenou variantu Ženatého se závazky, dotaženou ad absurdum. A dodnes
si zachoval roli jednoho z hlavních beranidel proti zažitým tabu všeho
druhu. V poslední době se objevila celá řada podobných seriálů, takže
už tak výjimečný není, ale stále představuje absolutní špici.
Můžete čtenářům popsat, jak překlad probíhá? Překládáte
z textu či z odposlechu?
Dostaneme dialogovou listinu, video s časovými kódy, občas i pokyny od
majitelů práv ohledně používání vulgarismů, typech postav apod. Překlad
pořídím z dialogové listiny a pak podle videa dolaďuji, případně
doplňuji z odposlechu. Je to dost různé, některé dialogové listiny jsou
podrobné i s vysvětlivkami, jiné neúplné a musí se hodně
doposlouchávat, to se pak i z komedie stane pořádný horor.
South Park se vyznačuje velmi osobitým humorem. Považujete se za
fanouška toho seriálu?
Ovšem! První díly byly taková bomba, že jsme doma jen lapali po dechu.
Spolu se Simpsonovými a Futuramou si roky udržuje vysokou úroveň a tvoří
špičku žánru. A z některých dílů (o Britney Spears nebo oživlých
reklamách) až mrazí. Jen mám pocit, že v posledních dvou sériích
začíná autorům trochu docházet dech.
Máte mezi barvitými postavami ze South Parku svého
oblíbence/oblíbenkyni?
Pochopitelně Cartmana, to je démon v dětské podobě. Od začátku jsem
také přilnul ke Stanovi, ten je takový mile normální. Naopak mě celkem
štvou postavy typu pana Garrisona nebo Korektního ředitele, které jsou
především zosobněnými tezemi a jejich kreslený život jim ani v rámci
kontextu moc nevěřím.
Jak se vypořádáváte s kreativními nadávkami, které létají
z úst southparkských školáků? Často totiž při přímém překladu zní
spíše komicky…
Ze začátku jsem měl problém psát něco, co bych nikdy nahlas nevyslovil,
ale člověk časem otrne a, kajícně se přiznám, sem tam se nechám
i inspirovat… Dřív jsem se často ptal dcer, jaké nadávky zrovna
„frčí“, jenže ty mi mezitím vyrostly. Naštěstí v posledních
sériích se od jadrnosti dost ustoupilo a dokonce se objevilo vypípávání
sprosťáren, což je právě u South Parku dost rána do zad.
Prima Comedy Central vysílá South Park zpravidla jen několik dní
až týdnů po americké premiéře. Jak náročné je stíhat časové
lhůty?
Je to velký horor a kromě časového stresu je takové okamžité
překládání i pěkně zákeřné. Mimo jiné proto, že „nevidíte
dopředu“, jak který motiv autoři dále rozvinou a nemáte k dispozici ani
komentáře, které mohou leccos dovysvětlit. Např. v minulé sérii (XX.) to
byly „memberries“, bobulky, které nutí své požívače vzpomínat na
staré zlaté časy, odtrhávají je od reality a vzpomínající spojují do
uzavřeného klanu. Proto jsem je přeložil co nejobecněji jako
„začleněnky“, jenže autoři tento motiv rozvíjeli jiným směrem a
výsledně by se hodil překlad spíše „vzpomněnky“.
Stává se vám někdy, že narazíte na nepřeložitelnou repliku,
u které víte, že ji překlad připraví o vtip? Jak to případně
řešíte?
Nejdřív ji pochopitelně zkouším nějak vymyslet, pak opsat nebo nahradit
podobným ekvivalentem, případně do textu vsunout (většinou jednoslovnou)
„vysvětlivku“, aby se diváci chytili. No, a někdy to prostě nejde a
musím třeba z trojsmyslu udělat jen dvojsmysl. Důležité je, zvláště
u sitcomů se smíchem publika, aby se měl i český divák čemu zasmát.
Naštěstí se mi to během těch pětadvaceti let a stovek filmů a dílů Dvou
a půl chlapa, Brickleberry, Dvou socek, South Parku atd. stalo, pokud vím, jen
párkrát. Téměř vždy to nějak jde.