Park Hyung Sik

Kaelee: OHLÉDNUTÍ ZA MÝM (ne až tak) KOREJSKÝM DUBNEM 2025 aneb pozdě, ale přece! :) Kupodivu jsem se v dubnu zmohla zpátky na svých standardních 10 seriálů (151 epizod), ačkoliv jsem třetinu měsíce trávila mimo domov. Společně seriály dosáhly průměrného hodnocení 73 %, což je za celou mou asijskou kariéru nejméně. Ačkoliv se o vyšší hodnocení snažily dvě stovky, jedna devadesátka a dvě osmdesátky, jistý japonský WTF seriál se postaral o sešup dolů, protože hodnocení 10 % prostě nezachrání ani Hospital Playlist. Pro představu průměrná hodnocení ostatních měsíců: listopad (87 %), prosinec (79 %), leden (81 %), únor (82 %), březen (79 %) Jinak jsem tento měsíc zavedla masochistické vybírání seriálů. Už ani nevím, jak to vzniklo, ale o osudu, z jaké země bude můj následující maraton, nyní rozhoduje Kolo štěstí (čili náhodný generátor čísel). Ve výsledku to znamená, že z 10 seriálů bylo 5 z Koreje, 1 z Thajska, 1 z Číny a 3 z Japonska. Každopádně mě tento systém baví, takže v něm budu pokračovat. Je napínavé netušit, kde zas skončím 😁 Konec keců, jdeme na věc: Jediné 100% hodnocení si tedy zasloužily dva šampioni: Silent, o kterém jsem se už rozepsala v samostatném příspěvku, páč to byl vskutku nečekaný objev. A dále Twenty Five Twenty One. Věděla jsem, že to bude pecka, protože si doposud pamatuju, jak ragelly prožívala sledování a jak obrečela závěr. Upřímně, na konci jsem nebrečela tak, jak by bylo asi záhodno. Možná proto, že jsem tušila, co mě čeká, možná proto, že to nebyla žádná tragédie. Nebo takhle – byla, ale vlastně nebyla. Byl to prostě život. Ale musím uznat, že jsem si sledování fakt užívala, hltala jsem scénu za scénou, díl za dílem. Bavil mě příběh jako takový, prostředí šermu bylo zajímavé, postavy nebyly ploché, ale vyvíjeli se. Byl tam krásně vidět ten přerod ze teenagera v dospělého. Ačkoliv jsem konec neobrečela, během celého sledování jsem měla nejednou slzy na krajíčku. A několikrát jsem se neudržela. Je to opravdu nádherný seriál a jsem ráda, že jsem ho viděla. Umístil se rovnou na třetí místo mého korejského žebříčku, před ním je už jen CLOY, což je prostě první láska a Hospital Playlist. 90% hodnocení si zasloužil pouze Undercover High School. Měl našlápnuto na stovku, ale balancoval i nad propastí 80 %. Abych pravdu řekla, bylo to vtipné i akční. Děj svižně ubíhal, postavy mě nesejřili (ani studenti, což je co říct), ale! Náznaky romantiky s jedním, opakuji jedním, kissem a la leklá ryba, to v roce 2025 je prostě nepřípustné. Nehledě na to, že těch příležitostí bylo dost, neříkejte mi, že neměl čas se na chvilku zastavit, dát ji pořádného hudlana a běžet dál :D Každopádně i tak jsem si sledování užila, jen tam prostě chyběl ten tah na branku. Na 80 % dosáhli doktoři a policisté. Doctor Slump měl nevýhodu v tom, že jsem očekávala hodně. Naštěstí nezklamal. Abych pravdu řekla, ze začátku jsem měla problém s dětinským chováním hlavního hrdiny, ale víte co, ono to tak nějak zapadlo do celého konceptu seriálu. V podstatě depresivní příběh o dvou mladých lidech, kteří se dostali na dno, ale nevzdávají se a mají radost i z maličkostí. Opět musím vytknout klasické klišoidní nekomunikační schopnosti. Já prostě nesnáším, když ty postavy nejsou schopné si sednout a vyjasnit si v čem je problém. Jo a hudba, hudba byla moc fajnová. Od té doby, co jedu zrychleně, ji moc nevnímám, protože prostě zní jinak, ale tady mě i tak zaujala. When a Snail Falls in Love byl můj první Thajský seriál. Ne, není to BL :) O hetero seriálech z této země nekoluje mnoho přívětivých informací, ale víte co, já se bavila. Je to tedy zaměřené mnohem více na vztahy než na policejní práci, než u čínské předlohy, ale tím líp pro mě. Protože, nebudu vám lhát, to nejlepší na celém seriálu byl on, mého srdce šampion. A vítěz mé dubnové topky. Každopádně, co se týče příběhu, tak ok. Bavilo mě to, odsýpalo to, žrala jsem díl za dílem. Pochopitelně to obsahovalo plno chujovin, nad kterými se člověk buď zasměje (pokud už si zvykl na thajské vylomeniny) anebo protočí oči tak, že je má problém vrátit na původní místo. Každopádně, jedna z horších věcí na tomto seriálu je hklavní hrdinka. Ona je to taková, jak dtaire správně podotknul, blbinka. 70 % dostaly tři seriály: The Potato Lab, An Incurable Case of Love a Search: WWW. O prvních dvou jmenovaných jsem se již zmínila dříve na Timeline a ačkoliv úplně vypatlaná hrdinka z An Incurable Case of Love by si zasloužila další odstavec (a její hot, super cool protějšek také), tak se zaměřím na Search: WWW. Pustila jsem si to za základě jednoho krátkého reelska na FB a…zklamaná jsem úplně nebyla, ale mohlo to být i lepší. Příběh, který mě zpočátku bavil, se začal vléct a odklonil se od toho, co mě na tom zajímalo. Další, co mnou otřáslo, byl věkový rozdíl hlavních hrdinů, kdy ona byla o deset let starší. Naštěstí to nebyl případ a la Crash Course in Romance, kdy si hlavní hrdinka, ačkoliv má být mladší než hlavní hrdina, vysloužila přezdívku Mumie, protože její představitelka je o 11 let starší než její herecký kolega. Páreček z WWW se k sobě hodil, navíc on mi učaroval. Správně smělý a sebevědomý, věděl, co chce…co víc si přát? Snad jen lepší konec. Ačkoliv šlo o happy end, je to jeden z těch konců „domysli si to sám, nám už se nechce točit“. A nakonec dva zlaté hřeby večera. Famfáry, prosím! Dokoukala jsem The White Olive Tree. Když došlo na lámání chleba čili hodnocení, měla jsem dost rozporuplné pocity. Bavily mě první díly, kdy jsem si pouštěla jeden denně za odměnu a fakt si to užívala. Já prostě mám ráda slowburn… Blbé je, že to jejich nesmělé nekonečné zírání a uhýbání pohledem se celkem ohrálo, takže se to začalo vléct. Velmi vléct. Začala jsem na začátku února, skončila jsem v půlce dubna. Když to vezmu kolem a kolem, na celém seriálu mě nejvíce bavil Benjamin. A Saxin. A Benjamin a Saxin. A OST! Bože, to poslouchám doteď, to je naprostá pecka. Co se týče děje, tak tam jsem musela zavřít obě oči, páč to byla fušeřina. Dialogy šílené, „náhody“ nepřesvědčivé, dabing místního obyvatelstva? Hahaha, jako vážně? A celkově místní obyvatelstvo? Všehochuť ras. Celkově to mělo nádech strašného amatérismu. Ovšem třešničkou na dortu byl závěr. Tak, jak polopaticky vysvětlovali všechno v průběhu celého seriálu, tak konec nevysvětlili vůbec. Četla jsem pak, jak skončila předloha, takže jsem si to domyslela, ale jinak nic. Nothing. Nichts. Niente. Nada. Ovšem vrcholem všeho byl Color of Romance. K tomu jsem se se vyjádřila už v průběhu sledování a nic se nezměnilo. Nechápu. Prostě ne. Možná jsem divná já a ostatním se to líbí, ale…what the fork? Na MDL to má hodnocení 6,5, což vzhledem k tomu, co to je za šílenost, mi přijde celkem dost. Já jsem tomu dala 10 % jen proto, že hlavní hrdina je koukatelný 😁 TOP 10 ŇUFÁKŮ 1. Bie Thassapak Hsu, When a Snail Falls in Love První Thajský seriál a první láska na první pohled. Zasloužené první místo, protože nadšení stále neopadlo a těším se na další seriály s ním. 2. Nam Joo Hyuk, 2521 Plaváček nezklame nikdy. Moje první setkání s ním proběhlo přes břišní svaly, v 2521 se sice nesvlékl, ale vysoké postavení si s přehledem obhájil. 3. Park Hyung Sik, Doctor Slump Tady jsem ovlivněná nejen jeho kukučem, ale i greeňáckým charakterem. Je kjůt…až na ty ušiska, teda :) 4. Seo Kang Joon, Undercover High School To už je stálice mezi mými oblíbenci, takže bylo jasné, že se umístí vysoko. 5. Takeru Satoh, An Incurable Case of Love Já ho žeru. Tady má teda divnou fotku, ale v seriálu? Já ho žeru. Kdykoliv byl na scéně, vše ostatní přestalo existovat. Božan! Teda, Ďábel! 6. Kang Tae Oh, The Potato Lab Nebudu kecat, Brambory byly už třetí seriál, co jsem s ním viděla. Pravda, v těch předchozích hrál vedlejší postavu, nicméně až tady se mi dostal do seznamu herců k vidění. A co si budeme nalhávat, mokré košile a úsměv k tomu velmi přispěly :D 7. Tian Chen Wang, The White Olive Tree Já ho prostě žeru. A doufám, že ho budu žrát i v jiných seriálech, že to nebylo jen vlivem postavy. Fingers crossed! 8. Jang Ki Yong, Search: WWW Sice v seriálu Zajda, ale prostě mi učaroval svým chováním. A navíc je kjůt O:-) 9. Lee Jae Wook, Search: WWW Nebudu kecat, ke konci TOPky už jsem neměla moc kandidátů, které bych mohla zařadit. Na druhou stranu, Alcháček, ačkoliv zde vedlejší postava, si svoje místo zaslouží. Green jak vyšitý, roztomilý a ten jeho úsměv…k sežrání. 10. Zhe Yuan Chen, White Olive Tree Tady už jsem skutečně bojovala bojovala s tím, koho obsadit. Ještě připadal v úvahu hrdina ze Silent, ale nebudu kecat, to je spíš sympoš materiál než hot stuff. Tadyhle pan Oliváč se mi líbil, pak vlivem seriálu se dostal na druhou stranu spektra a teď, s odstupem času, musím říct, že je fešnej. Na svůj věk 😁 Dopsáno. Nebudu kecat, byl to nadlidský výkon. Toto píšu od rána a když mě nerozptyluje mládě nebo v podstatě cokoliv jiného, tak trpím syndromem „nedokonalostí“ a při zpracovávání žebříčku jsem doplňovala info k tolika osobnostem a seriálům, že jsem se musela plesknout přes ruku, abych se vrátila k tomu, co dělám :) před 3 týdny

AdaW: WARNING – FANGIRL POST (K-DRAMA) Se značným zpožděním se připojuji ke svým holkám z korejské bubliny se sepsáním své TOP 10 korejských herců. Jelikož se ale v psaném projevu vždycky neskutečně rozkecávám (řekněme, že jsem neměla sebemenší problém splnit minimální délku svých diplomek :D), rozhodla jsem se raději napsat komentář pouze k TOP 4, aby ten text neměl kilometr. Už jen s těmi čtyřmi to totiž bude určitě dlouhé. Což je ale asi jedno, protože to stejně nebude nikdo číst. :D 1. Ji Chang Wook Moje největší korejská láska v podstatě od začátku mého sledování k-dramat. Poprvé jsem ho viděla v The K2, což byl odhadem teprve tak čtvrtý či pátý korejský seriál, jaký jsem viděla, a od té doby ho z trůnu mého žebříčku žádný jiný herec nesesadil. Sranda je, že ten seriál rozhodně nepovažuju za vrchol kinematografie, určitě měl své mouchy (zvlášť při pohledu zpět), ale já se u něj – primárně právě díky JCW – královsky bavila. No a i když jsem se od první chvíle do JCW zamilovala, trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se konečně pustila do jeho dalších projektů. Asi jsem měla potřebu si je šetřit co nejdéle, ale koncem loňského roku, když už jsem měla od spousty jiných herců zkouknutých těch projektů klidně i několik, zatímco od svého nejoblíbenějšího stále jen ten jeden, jsem si řekla, že už bych to měla napravit a od té doby jsem si s ním dala Gangnam B-side, Healer, Seven First Kisses a The Sound of Magic. Spousta jeho dalších projektů pak vyčkává v mém Chci vidět a na několik z nich určitě dojde ještě během letoška (aneb hodí se mi do výzvy :D). 2. Lee Joon Gi Jediný chlap, který se kdy přiblížil tomu, aby v mém žebříčku sesadil výše zmíněného. Jak ale píšu, opravdu pouze přiblížil, nicméně natolik blízko, že on a JCW jsou jako moje number 1 a 2 velmi silně zakořenění a mají nad ostatními chlapy v seznamu zatraceně velký náskok. Jak tak nad tím přemýšlím, rozhodně mám svůj typ a oblíbený žánr. :D Pokud se totiž pravidelných diváků k-dramat zeptáte na to, kdo je king akčních k-dramat, polovina z nich vám odpoví Ji Chang Wook a druhá polovina Lee Joon Gi. :D Když jsem LJG viděla poprvé, nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mi líbí, nebo ne, protože to (alespoň pro mě) není úplně ten typický hezoun, ale jeho výkon ve Flower of Evil mi tohle dilema pomohl velmi rychle vyřešit (doteď se jedná o můj nejoblíbenější projekt s ním). Od té doby jsem s ním viděla ještě 2. sérii Arthdal Chronicles, Seven First Kisses, Criminal Minds a Lawless Lawyer (řada dalších kousků pak čeká ve Chci vidět). S číslem 3 už se to komplikuje, protože jak jsem psala, moje první dvě místa jsou jistá a už dlouho neměnná, ale od čísla 3 dál mám pocit, že to záleží jen na mé momentální náladě a zítra bych to pořadí klidně mohla nahlásit jinak. Ale pro dnešek je tomu takto: 3. Park Bo Gum Zatím jsem s ním viděla jen jedno jediné drama, a to Love in the Moonlight, ovšem naprosto to stačilo, abych si ho zamilovala a aby předběhl řadu jiných herců, s nimiž jsem toho viděla víc. Když se navíc dívám do jeho filmografie, zjišťuju, že mě většina jeho dalších projektů neláká (a ty, co by mě i lákaly, jsou k-traumata, na která zásadně nekoukám :DDD), ale i tak se mu povedlo získat si mě natolik, abych mu pro tentokrát přisoudila v žebříčku třetí příčku. Já ho totiž mimo to jedno drama znám pak i ze spousty náhodných videí nebo variety shows, což mu výrazně pomáhá. Miluju jeho úsměv, mimiku, humor a v podstatě celou osobnost. Doufám ale, že se časem objeví v nějakých projektech, co mě budou lákat víc než ty jeho současné, abych si ho mohla užít zase i v roli. :) 4. Song Joong Ki Vincenzo. Je třeba dodávat něco víc? :D Ale dobře, ať nežeru, řeknu, že i když jsem se do něj opravdu hodně zamilovala při sledování Vincenza, role, u které mi došlo, že je to vlastně ZATRACENĚ výborný herec, byla jeho dvojrole dvojčat v Arthdal Chronicles. Kdyby tam hrál pouze Eun Suma, asi by si mě tak moc nezískal, protože Eun Sum mi přišel ze všech těch hlavních postav vlastně asi nejméně zajímavý, nicméně Saya? Sakra! Doteď i s těmi několika desítkami viděných k-dramat považuju Sayu (oh, ty můj malý psychopate) za jednu z nejzajímavějších a nejzábavnějších postav, co jsem kdy viděla – ne-li za tu úplně "nej". I kdybych se odhlédla od jeho dalších rolí, Saya by rozhodně zařídil, aby měl SJK navždy místo v mé topce. (Kromě zmíněných jsem s ním jinak viděla ještě Descendants of the Sun.) Pro zájemce přikládám do komentáře video se Sayou. Zbytek mé TOPky by pak byl pro dnešek (jak jsem psala, zítra bych to klidně mohla nahlásit jinak) takovýhle: 5. Gong Yoo 6. Byeon Woo-seok 7. Park Seo Joon 8. Park Hyung Sik 9. Hwang Min Hyun 10. Choi Hyun-Wook před 17 týdny